86 C 38/2017

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 99 578 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 2 685 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 9. 2017 do zaplacení z částky 2 685 Kč.

II. Žaloba se zamítá pro částku 96 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 9. 2017 do zaplacení z částky 67 772,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 9. 2017 do zaplacení z částky 8 386,35 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 9. 2017 do zaplacení z částky 1 512,30 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 28. 10. 2017 do zaplacení z částky 1 576,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 10. 2017 do zaplacení z částky 17 700 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 32 610 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Semilech náklady řízení v plné výši, přičemž přesná částka bude uvedena v samostatném usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 24 202,40 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 6. 11. 2017 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 99 578 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je vlastníkem trafostanice č. [číslo] [číslo], odběrné [číslo] stojící na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žalovaný je bez souhlasu na tuto trafostanici napojen, odebírá el. energii pro svůj objekt na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] a za tento odběr neplatí ani se nepodílí na nákladech nutných k provozu trafostanice. Proto se žalobkyně domáhá bezdůvodného obohacení za odebranou elektřinu od 28. 5. 2014 do 30. 9. 2017 a za užívání trafostanice od 22. 3. 2017 do 30. 9. 2017. Kromě objektu žalovaného je na trafostanici napojen také objekt [právnická osoba] [obec], [anonymizována tři slova] (dále jen [název]), které mělo do 30. 6. 2017 uzavřenou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, a proto platilo veškerou odebranou elektřinu z trafostanice. V mezidobí žalobkyně od [název] trafostanici koupila a uzavřela novou smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny. Za období od 1. 7. 2017 do 31. 7. 2017 vyúčtovala žalobkyně odběr elektřiny z trafostanice [název], které uhradilo odběr i za žalovaného. Od 1. 8. 2017 účtuje žalobkyně odebranou elektřinu [název] pouze ve výši, jakou se na odběru podílí a úhradu za žalovaného činí žalobkyně. Protože k rozvodům do haly žalovaného není zapojen podružný elektroměr, odhadla žalobkyně podíl žalovaného na celkovém odběru 15 % vzhledem k vyšším nároků na spotřebu ze strany objektu [název]. V hale žalovaného se topí, svítí, jsou zde kamery a wi-fi anténa. Vinařství svou pohledávku za žalovaným postoupilo žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2017 a 23. 8. 2017. Celkový dluh žalovaného za odběr elektrické energie od 28. 5. 2014 do 30. 9. 2017 činí 81 878 Kč. Dále se žalobkyně domáhala bezdůvodného obohacení, které spatřovala v tom, že se žalovaný nepodílí na nákladech za provoz a údržbu trafostanice. Tvrdila, že v obdobných případech, kdy je užívána cizí věc na základě dohody, hradí běžnou údržbu nájemce, kterému byla věc přenechána do užívání. Trafostanice přitom podle zákona č. 458/2000 Sb. vyžaduje pravidelnou revizi a údržbu. Protože se žalovaný na údržbě trafostanice nijak nepodílí, ačkoliv z ní odebírá elektřinu, vzniklo mu bezdůvodné obohacení ve výši 17 700 Kč, neboť žalobkyně k tomu vynaložila náklady ve výši 118 000 Kč, z čehož 15 % je právě 17 700 Kč, které žalovaný na úkor žalobkyně získal.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že od 1. 11. 2014 byl v jeho objektu instalován podružný elektroměr určený pouze pro odběr daného objektu. To proběhlo na základě jeho dohody s [název], konkrétně s panem ředitelem [příjmení]. Odběr elektřiny byl pouze minimální pro kamerový systém, a to pouze od 1. 11. 2014 do 15. 2. 2016, kdy odebranou elektřinu žalovaný zaplatil. Od té doby není elektřina pro potřeby objektu užívána a stav elektroměru se již nezměnil. Požadavek žalobkyně proto považuje za nedůvodný a má za to, že se jedná o zastrašování jeho osoby.

3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 27. 3. 2017 a 18. 8. 2017, že [název] oznámilo žalovanému postoupení pohledávek, které jsou předmětem řízení. Tento notifikační úkon zakládá vůči dlužníkovi změnu věřitele jako osoby oprávněné přijmout plnění, a proto je žalobkyně oprávněna k podání žaloby. Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo také samotnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 3. 2017 a 23. 8. 2017.

4. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy.

5. Podle kupní smlouvy ze dne 22. 3. 2017 zakoupila žalobkyně od [právnická osoba] [obec], [anonymizována tři slova] trafostanici č. [číslo] [_] stojící na pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec].

6. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], je žalovaný od 28. 5. 2014 vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], jejíž součástí je budova bez č. p. / č. e.

7. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny [číslo] mezi žalobkyní jako odběratelem a [právnická osoba] jako dodavatelem byl sjednán závazek dodavatele dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalobkyně se zavázala odebranou elektřinu uhradit. Doba dodávky byla sjednána od 1. 7. 2017 do 31. 3. 2018 a cena činila 90 Kč/MWh bez DPH.

8. Ke zjištění množství dodané elektřiny do odběrného místa [adresa], a její ceny v době od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015 byly předloženy faktury společnosti [právnická osoba], vystavené [název] (dříve [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno]). Fakturami za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 vyúčtovala [název] dodanou elektřinu společnost [právnická osoba], a od 1. 4. 2016 do 31. 7. 2019 společnost [právnická osoba] Z faktur je patrné množství dodané elektřiny a její cena. K porovnání spotřeby v době od října 2017 do července 2018, kdy již byl žalovaný od odběru elektřiny odpojen, předložila žalobkyně faktury od dodavatele [právnická osoba]

9. Fakturou č. VFA1170202 ze dne 30. 9. 2017 byly žalobkyni vyúčtovány provedené elektromontážní práce v areálu [obec] v ceně 118 000 Kč.

10. Fakturou č. 1800000007 ze dne 29. 2. 2016 byla ze strany [název] vyúčtována žalovanému odebraná elektrická energie ke dni 15. 2. 2016 v ceně 1 675 Kč (spotřeba 676 kWh à 2, 477 Kč včetně DPH). Podle příjmového pokladního dokladu zaplatil žalovaný dne 22. 2. 2016 [název] částku 1 675 Kč. Jako účel platby je uvedeno přeúčtování elektřiny.

11. Návrhem na uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 8. 8. 2018 byla žalobkyně oslovena [právnická osoba] [_] z důvodu požadavku umístění kabelu NN za účelem připojení žalovaného k distribuční soustavě.

12. Z protokolu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 10. 2018 o hledání haly žalovaného umístěné na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] vyplývá, že hala je plechová, obdélníkového tvaru, o velikosti cca 1 000 m2. V jejím okolí se nenacházely žádné zemědělské stroje ani jiná zařízení. Hala měla celkem troje vstupní dveře, ke vchodu se využívaly pouze jedny. Ostatní dveře byly zabezpečeny zevnitř pomocí dřevěné laťky. Na hale byly nainstalovány kamery, a to na každém jejím rohu, u vstupních vrat a z venkovní strany protějších vstupních dveří. Jedna kamera se nacházela také uvnitř haly. Hala vypadala starší, neudržovaná. Uvnitř haly se na obou jejích stranách nacházely zemědělské stroje – bagr, kombajn, dále dvě dodávky, tři nákladní automobily a osobní automobil. Podlaha, místy tvořena trámy, byla pokryta pískem a hlínou, jež místy tvořily hromady. Hala zřejmě slouží k uskladnění zemědělských strojů a zemědělských zařízení. V hale se dále nacházel funkční agregát. Při vstupu do haly se po pravé straně nacházela plechová buňka, která však byla uzavřena visacím zámkem a zajištěna železnou lištou. Tuto buňku žalovaný odmítl otevřít s odkazem na skutečnost, že buňka není jeho a že od ní nemá klíče. Celkový vzhled haly působil neuspořádaným dojmem. Uvnitř se nacházely také židle, palety, dřevěné trámy, poházené kanystry, volně poházené kabely, pracovní nářadí a další materiál. V hale naproti vstupních dveří se nacházelo osvětlení, které bylo ovšem odpojeno od přívodu elektrické energie. Po skončení ohledání předmětné haly a jejího okolí právní zástupce žalobce uvedl, že se žalovaný v průběhu ohledání choval neurvale, neumožňoval přístup do haly, nerespektoval pokyny soudu a odmítl zodpovědět otázky právního zástupce žalobce i otázky soudu.

13. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaný za ním přišel, když pracoval jako ředitel ve [název] [obec]. Potřeboval elektriku, asi kvůli kamerám. V té době byla elektřina po celém areálu. Vinařství nemělo problém s tím, aby elektřinu využíval. Žalovaný si měl zřídit podružný elektroměr, což udělal. Elektroměr byl umístěn mimo halu v místnosti tzv. velína. Bylo domluveno, že podle toho, kolik elektřiny odebere, tolik zaplatí [název], které mělo vlastní transformátor. Žádnou smlouvu neuzavřeli, měli pouze ústní dohodu, kdy svědek jednal za [název]. Způsob užívání haly žalovaným není svědkovi přesně znám, ale zřejmě tam jsou skladovány nějaké věci. Dříve elektřina v hale sloužila zřejmě na ovládání ventilátorů a jeřábů. Spotřeba žalovaného nebyla velká. Dohoda byla uzavřena na jeden rok. Kdy přesně byla uzavřena, svědek neví. Žalovaný za odebranou elektřinu zaplatil v hotovosti na pokladně. Pak se pokazila trafostanice a žalovaný řekl, že elektřinu již odebírat nepotřebuje. Podle svědka tím, že se porušila trafostanice, byla elektřina do celého areálu odpojena. Po roce a půl tedy bylo ze strany žalovaného ukončeno odebírání elektřiny. Na ceně se domluvili tak, že co platí za elektřinu [název], to bude platit i žalovaný. Množství odebrané elektřiny svědek zjistil z odečtu podružného elektroměru. Zkontroloval počáteční a konečný stav, zjistil množství odebrané elektřiny ve výši 676 kWh a následně spotřebu vyúčtoval podle ceny od RWE. Celková částka za odebranou elektřinu cca 100 000 Kč až 200 000 Kč se vydělila spotřebou kWh a tím se zjistila cena za kWh. Množství odebrané elektřiny rozúčtovali a podíleli se na ní podle spotřeby. Faktura byla žalovanému vystavena za rok zpětně, přesně to svědek neví. Na povinnosti žalovaného podílet se na údržbě trafostanice se nedomlouvali. Stav elektroměru ke dni 15. 2. 2016 ani k jinému dni není svědkovi znám. Jiné faktury již žalovanému nebyly vystaveny, neboť dohoda platila na rok, spotřeba elektrické energie byla vyúčtována a následně žalovaný sdělil, že elektřinu již využívat dále nebude. Příjmový pokladní doklad vystavila paní [jméno] [příjmení], která pracovala jako účetní a která rovněž vystavila fakturu na zaplacení částky 1 675 Kč. Při opravě trafostanice byla odpojena větev střediska bývalé živočišné výroby, jejíž součástí je i hala ve vlastnictví žalovaného.

14. Svědek [příjmení] uvedl, že jako místostarosta [územní celek] byl v hale žalovaného v rámci jednání stavebního úřadu [obec]. Uvnitř se nacházel traktor a jiné zemědělské stroje.

15. Svědkyně [příjmení] uvedla, že žalovaný v hale má zemědělské stroje.

16. Svědkyně [příjmení] uvedla, že je ředitelkou [název], pracuje zde od 1. 1. 2017. Ohledně odběru elektrické energie žalovaným je jí z doslechu známo, že byla uhrazena faktura v za období 2014 a 2015, která byla dohledána v archivu. Kromě ní se v archivu dohledala i listina, ze které je patrná spotřeba 676 kWh a cena 1 675 Kč. Jedná se o úhradu za spotřebovanou elektřinu v roce 2014 a 2015. Listina je podepsána dvěma osobami, z nichž jedna je hlavní účetní paní [příjmení]. Komu patří podpis druhé osoby, není svědkyni známo. Listina byla připnuta k nalezené faktuře. Někdy v roce 2017 se pak žalovaný ozval, že mu nejde elektřina a svědkyně ho odkázala na jednatele žalobkyně. Z příjmového dokladu [název] vyplývá, že peníze přijala provozní účetní [název] paní [příjmení]. Listiny předložené svědkyní obsahují ručně psané poznámky:„ Seník – spotřeba elektřiny za rok 2014 a 2015 676 kWh, p. [celé jméno žalovaného] – zjistit cenu. 676x2,477= 1 675 Kč s daní. Úhrada za spotřebovanou elektřinu v seníku za rok 2014 a 2015.“ Další listiny uvádí žalovaného jako odběratele, účel fakturace: přeúčtování elektřiny ke dni 15. 2. 2016, 676 kWh x 2,477, částka s DPH 1 675 Kč, podpis a poznámku zaplaceno hotově 22. 2. 2016, úhrada za spotřebovanou elektřinu v seníku. Výdejka za únor 2016 označená razítkem [název] s uvedením žalovaného jako odběratele ze dne 15. 2. 2016 obsahuje položku přeúčtování elektřiny v ceně za jednotku 2,477 a množství 676, cena 1 675 Kč s daní.

17. Svědek [jméno] [příjmení] soudu sdělil, že provádí ostrahu pozemku žalobkyně. Střežení začalo v lednu 2017 a v březnu 2017 vznikl problém, že žalovaný vjížděl do areálu žalobkyně, přičemž svědek nebyl informován, že by mezi žalovaný a žalobkyní byla uzavřena nějaká smlouva, na základě níž by do areálu mohl vjíždět. Přibližně v březnu 2017 nechali vytvořit zábrany proti neoprávněnému vjezdu, které žalovaný ze své vůle rozboural. Když svědek žalovaného navštívil, zastihl hou otevřené haly. Žalovaný na něj začal křičet:,,Zase jste mi vypnuli elektriku, nebudu se s Vámi bavit, dokud elektrika zase nepojede.“ Svědek mu sdělil, že s tím nemá co dělat, že se musí domluvit s žalobkyní. Na plášti haly bylo umístěno přibližně 8 až 12 kamer a anténa k příjmu asi wi-fi signálu. V hale byl průběžně zaparkován žlutý traktor, tahač s návěsem, dvě dodávky mercedes staršího typu, žlutý starší nakladač a pak tam jezdí starší typ mercedesu ML. Dále tam jezdí [jméno] [příjmení], dvě nákladními vozidla. Žalovaný tam jezdil v průměru každých 10 dní. Někdy tam byl 3 dny v kuse, jindy dvě hodiny. Býval tam i přes noc a vycházel z unimobuňky, do které vedlo několik různých kabelů. Svědek nedokázal rozlišit, jestli to byly kabely od wi-fi nebo od kamer nebo od elektriky. V poslední době svědek neslyšel, že by auta byla nastartována nebo že by tam běžel generátor s výjimkou toho, když žalovaný traktor nakládá a odjíždí s ním pryč. Na jaře 2017 se v hale v noci svítilo, ale svědek nedokázal popsat, jaké tam měl žalovaný světlo. Svědek neviděl, že by v unimobuňce bylo zařízení vyžadující elektrickou energii. V roce 2017, kdy svědek s žalovaným mluvil, žádný agregát u žalovaného neviděl a ani poté žádný agregát neslyšel. Žalovaný do haly jezdí i zimě, bývá tam sám. K počtu kamer svědek uvedl, že je tam 8 až 12 kamer. V poslední době tam již některé kamery nejsou. Na kamerách nikdy nebylo vidět, že fungují, např. že by na nich svítilo červené světlo, které upozorňuje, že kamery jsou funkční.

18. Z výpovědi svědků [příjmení] nebyly zjištěny relevantní informace.

19. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je od roku 2015 jedním z jednatelů společenství [název] [obec]. Osobně neví o žádné dohodě, kterou by [název] uzavřelo s žalovaným o odběru elektřiny, ani se dodatečně nepodařilo žádnou takovou dohodu dohledat. Ví pouze o tom, že žalovaný provedl jednu platbu za odběr elektřiny v částce 1 675 Kč. Seznámil se s ní při prodeji trafostanice. Faktura na zaplacení této částky byla vystavena v únoru 2016 [název], které rovněž převzalo zmíněnou částku. [příjmení] byla zjištěna na základě odečtu elektroměru. Svědkovi není známo, zda žalovaný odebíral elektřinu z trafostanice i po vystavení faktury či v současné době. V roce 2016 nebo 2017 došlo k poruše trafostanice. Zda byl po opravě obnoven i odběr žalovaného, svědek nevěděl. O budově žalovaného svědek nic neví, nikdy tam nebyl, neví, co se nachází vevnitř ani kde se nachází sama budova. Z trafostanice je napájeno středisko [název], což je komplex několika budov, ve kterém je zázemí pro zaměstnance, šatny, sprchy, dílny atd. Pan [příjmení] byl do roku 2017 ředitelem pověřený vedením [název]. Žalovaný v době poruchy trafostanice reagoval na své odpojení slovy, že se mu tam něco zničí. Částku zaplacenou žalovaným nepovažuje svědek za adekvátní, nechce však spekulovat, jaká částka by měla být přiměřená. Neví přesně, k jakému účelu žalovaný halu užíval, pouze se doslechl, že to měla být činnost vyžadující připojení elektřiny. Jaká činnost konkrétně, to neví. Osobně se domnívá, že žalovaný potřeboval elektřinu pro zdroj tepla.

20. Výzvou [stát. instituce] [číslo] [rok] ze dne 4. 6. 2018 byl žalovaný vyzván k bezodkladnému zastavení užívání stavby na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], v rozporu s povoleným účelem. V řízení provedl stavební úřad prohlídku objektu dne 18. 5. 2018 a zjistil, že stavba není užívána k povolenému účelu, kterým je sklad píce. Stavba je užívána převážně k parkování zemědělské techniky. V protokole o prohlídce ze dne 18. 5. 2018 je uvedeno, že v objektu se nachází zaparkovaná zemědělská technika (kombajn, pluhy, vysokozdvižný vozík, tahač s návěsem, dodávka, brány). Je zde uložena zemina, dřevěné pražce, palety, zamčená buňka o velikosti 2,5 x 5 m, údajně prázdná, uskladněná zde známým žalovaného. Přílohou protokolu je fotodokumentace zachycující uskladněné předměty. K unimobuňce vede jeden kabel. Na opláštění haly je vidět několik kamer, jedna je umístěna ve střeše pod odkrytou krytinou. Kromě zjevně nepoužívaného pojízdného jeřábu zde není vidět žádné jiné zařízení vyžadující přívod elektřiny. Řízení bylo zahájeno na anonymní podnět ze dne 25. 5. 2018, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný objekt užívá ke skladování zemědělské techniky a k bydlení.

21. Dopisem [stát. instituce] ze dne 12. 9. 2018, [číslo jednací], byl žalovaný vyzván, aby se zúčastnil prohlídky dne 12. 10. 2018 na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] za účelem prohlídky objektu zde umístěného. Podnětem k prošetření byl nepodepsaný podnět obyvatelů [územní celek] ze dne 30. 8. 2018, podle kterého žalovaný užívá stavbu v rozporu s vydaným povolení. V noci je viděn v bezprostředním okolí objektu a předkládá se, že v objektu spí a užívá ho k bydlení. Dále zde parkuje zemědělské stroje a skladuje další vybavení.

22. Emailem ze dne 14. 1. 2016 společnost [právnická osoba] sdělila žalovanému, že obdrželi jeho výpověď smlouvy, která bude ukončena k 31. 3. 2016. Po tomto datu bude žalovaný kontaktován ohledně demontáže zařízení pro příjem internetu, které má zapůjčeno.

23. Dnem 14. 11. 2017 je datována odpověď [právnická osoba] [právnická osoba] na žádost žalovaného o připojení odběrného místa k distribuční soustavě. V dopisu ze dne 14. 3. 2019 [právnická osoba] žalovanému sdělila, že stavba bude provedena do 31. 1. 2020. Průtahy jsou způsobeny uzavíráním smlouvy o věcném břemeni s žalobkyní, která vyjádřila nesouhlas a další skutečnosti.

24. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 10 C 69/2016 se podává, že žalobou ze dne 6. 4. 2016 [jméno] [příjmení] jako žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 20 206 Kč s přísl. Tvrdil, že na základě objednávky žalovaného učinil dne 4. 7. 204 žalovanému nabídku, kterou odsouhlasil. Poté zhotovil pro žalovaného kamerový systém 12 kamer a tento mu předal dne 19. 12. 2014. Součástí díla byl i 16 kanálový rekordér. Žalovaný však za zhotovené dílo nezaplatil. Žalovaný v reakci na podanou žalobu uvedl, že dodaný kamerový systém byl nefunkční, a proto od smlouvy odstoupil, což doložil dopisem ze dne 30. 12. 2014. Z nabídky vyplývá, že kamerový systém se skládá z kamer, rekordéru a monitoru. Ve spise jsou rovněž fotografie z provozu kamerového systému, které zachycují okolí haly a její vnitřek, kde se nachází pouze dodávka, kombajn a traktor, jinak je vnitřek haly téměř prázdný. Záznam je ze dne 26. 11. 2014. Podle knihy jízd [jméno]. [příjmení] vykonal první jízdu na místo dodávky [obec] u [obec] dne 19. 10. 2014 a následně do 19. 12. 2014 učinil celkem 17 jízd.

25. Znalec [titul] [příjmení] v posudku [číslo] [rok] ze dne 2. 10. 2019 zakreslil pólové schéma předmětné trafostanice č. [číslo] [číslo], podle kterého jsou z trafostanice napájeny dvě větve. Před rozvětvením se nachází měřící zařízení od [právnická osoba]. V rozvaděči trafostanice jsou pro větev vedoucí do haly žalovaného vyjmuty pojistky. Při prohlídce dne 30. 8. 2019 se v hale nenacházely žádné funkční elektrospotřebiče. Nacházela se tam unimobuňka, která měla vnitřní síť jištěnou 12A jističem. Podle jištění provedl znalec výpočet dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. a dospěl k závěru, že měsíční spotřeba unimobuňky dle jištění je 1 192,32 kWh. Podle jištění podružného elektroměru činila měsíční spotřeba za 4 dny v květnu 2014 (tj. od 28. 5. 2014 do 31. 5. 2014) 110,4 kWh, v dalších měsících od 772,8 kWh do 855,6 kWh podle počtu dnů v měsíci. Cenu za 1 kWh v době od května 2014 do září 2017 vypočetl znalec z předložených faktur v průměrné výši 3, 3514 Kč Měsíční spotřeba dle jištění podruženého elektroměru se podle výpočtu znalce podílela v jednotlivých měsících na celkové spotřebě trafostanice v rozsahu od 3,2 % do 79,2 %. Průměrný podíl za celé období od května 2014 do září 2017 činil 20,3 %. Podíl v říjnu 2016 činil 13,2 %, v listopadu 2016 7,9 %, v prosinci 2016 6,8 % a v lednu 2017 6,6 %. Znalec při prohlídce nemohl odečíst stav podružného elektroměru, neboť přívodní kabel z trafostanice do objektu žalovaného nebyl pod napětím a digitální elektroměr proto nevykazoval žádnou hodnotu. Žalovaný žádný doklad o montáži elektroměru nepředložil a nebylo proto zjištěno, že správnost elektroměru byla ověřena autorizovanou zkušebnou. Nebyl ani předložen doklad o montáži včetně plomby, která není standardní a nemá předepsané náležitosti. Z toho důvodu nelze plombu považovat za úřední a lze jednoznačně konstatovat, že podružný elektroměr nebyl ke dni prohlídky zaplombován. Za účelem odečtu elektroměru znalec požádal žalobkyni o zajištění připojení napětí na přívodní kabel, což bylo následně zajištěno technikem [příjmení], ale žalovaný se na druhou prohlídku 18. 9. 2019 nedostavil, přestože byl požádán o dostavení sms, emailem i doporučeným dopisem, který byl dle podacího lístku odeslán 16. 9. 2019 na adresu žalovaného. Elektroměr je roku výroby 2013, nenese žádné zjevné znaky narušení zakládající pochybnosti o správnosti měření. Protokol o ocejchování elektroměru (protokol autorizované zkušebny) není k dispozici a tak nelze prokázat, zda měří správně. Na plombě není vyražen kód toho, kde elektroměr zaplomboval (číslo technika plombovacích kleští). Objekt žalovaného je jištěn jističem 3x 250A a dle výpočtu činí maximální měsíční spotřeba daná technickými možnostmi objektu 128 340 kWh.

26. Znalec [titul] [celé jméno znalce] při výslechu ke svému posudku uvedl, že větev MR 1 uvedená ve schématu je napojená na objekty ve vlastnictví [název] [obec] a na větev MR 15 je napojen objekt žalovaného přes kabel 3 x 240 + 1 x 120 AYKY. Schéma na obrázku č. 3 zachycuje propojení trafostanice, seníku a unimobuňky nacházející se uvnitř objektu. Napojenými objekty patřícími [název] se znalec nezabýval, neprocházel je ani nekontroloval jsem, jaké tam jsou spotřebiče. Znalec má za to, že není možné porovnat spotřebiče v objektu [název] [obec] a spotřebiče žalovaného, protože se jedná o roky 2014 a 2017, přitom posudek byl vypracován v roce 2019. Jaké tam byly spotřebiče v r. 2014 nebo v r. 2017, je nezjistitelné. Vycházel jen z faktur, které jsou ve spise, kde hodnotil, jak se na spotřebě podílí žalovaný a [název]. Když přišel na prohlídku a chtěl zjistit stav podružného elektroměru, tak zjistil, že se zde nachází digitální elektroměr. Ten se vyznačuje tím, že když nemá napětí, neukazuje žádné stavy. Proto nebyl schopen zjistit stav na elektroměru. Při druhé schůzce se snažil zajistit, aby byl pod napětím. Žalovaný však nereagoval na výzvu a nebylo možné skutečný stav elektroměru odečíst. Proto využil variantu výpočtu neoprávněného odběru podle jištění. Spotřebu žalovaného zjistil z celkové spotřeby, kterou trafostanice dodala i do [název]. Jištění je zdokumentováno v posudku. Ačkoliv je jistič trojfázový, je připojena pouze jedna fáze. Jistič je v hodnotě 25 A, proto všechno přepočetl na jednofázové připojení 25 A. Nevycházel z maximálního možného odběru. Nejpřesnější je odečet spotřeby elektroměrem, který je v pořádku, tzn. má příslušný atest. Když toto není možné, postupuje se dalšími způsoby, které určuje vyhláška. Poslední varianta je posouzení dimenze přípojného vedení, jaký největší proud by tam byl schopný dodat. To je ta nejhorší daná varianta pro ten daný případ, protože má největší nepřesnost. V daném případě zvolil k výpočtu hodnoty podružného elektroměru. U tohoto způsobu výpočtu je předpoklad, že bude nejpřesnější a nejvíce se bude přibližovat reálné možnosti odběru elektrické energie. Pokud jistič elektroměru měl určité jištění 1 x 25A, znamená to, že by nepřipustil větší příkon, protože by vypadl. Pokud dle uvedené tabulky v posudku žalovaný v červnu 2015 odebral 79 % celkové elektřiny a v seníku byl pouze kamerový systém a osvětlení, pak je to reálný závěr. Je nutno vycházet z toho, že hodnoty byly vypočteny pro seník z jištění 25A a z délky trvání měsíce. Je to však pouze výsledek výpočtu podle vyhlášky. Odběr 676 kWh za 1,5 roku může odpovídat celé řadě spotřebičů. Pro srovnání rodinný domek odebírá za rok standardně 3 500 kW. Hodnota 676 kWh za rok je reálný odběr, který může být odebrán bez velkých problémů. Dle spisu žalovaný v objektu přespával, a pokud by si tam dal přímotop na ohřev, tak bez problému tuto spotřebu vykáže. Spotřeba 676 kWh neodpovídá spotřebě 5-10 kamer. Kamerový systém je zanedbatelná spotřeba. Určitě by to bylo méně než 676 kWh za rok. Pokud by tam byl obrazový systém, třeba 50 W nebo 60 W obrazovka a k tomu zapnutý PC, tak taková konfigurace by se musela spočítat. V každém případě by měl kamerový systém daleko nižší spotřebu. Je ovšem otázkou, jak byl kamerový systém zapnutý, tj. zda byly trvale zapnuté obrazovky nebo jen tehdy, kdyby někdo prováděl kontrolu, jestli by to zapnul někdo na dálku nebo by to bylo zapnuté celých 24 hodin. Je zde celá řada variant, které by se musely upřesnit, aby to bylo možné spočítat. Standardně osazená plomba má obsahovat cejch, kdo tu plombu udělal, číslo a datum, popř. revizního technika nebo společnosti, která elektroměr zaplombovala. Elektroměry plombuje vždy dodavatel, v tomto případě by to měla být [právnická osoba]. Když někdo odstraní plombu z elektroměru, musí být požádán dodavatel, aby to zkontroloval a dal tam plombu novou. To v případě žalovaného nebylo splněno. Kdo tam plombu dal, není znalec schopen odpovědět, určitě to byl někdo neautorizovaný. Otázku spolehlivosti měření elektroměru zjišťuje Státní zkušebna, která by provedla měření elektroměru. Co se týče plomby, ta je osazena proto, aby se nikdo neudělal neoprávněný zásah do elektroměru, např. aby se nepřepojily vodiče nebo takový zásah, aby např. elektroměr odečítal, místo přičítal. Stává se, že jsou trojfázové elektroměry, dvě fáze přičítají a třetí fáze je připojená opačně a odečítá. Tím je celková spotřeba elektroměru zkreslená. Proto má být osazená plomba úředně ověřena pracovníkem, který garantuje, že elektroměr byl dobře zapojen. V daném případě znalec požadoval po žalovaném dokument k elektroměru, tzn. ověření Státní zkušebny. Tento dokument znalec neobdržel, a proto nemůže uvést, jestli je elektroměr v pořádku. K situaci mezi účastníky znalec uvedl, že pokud by měl žalovaný odebírat od [název], tak [název] by muselo mít licenci na prodej elektrické energie. Tu však nemá, a proto nemohlo prodávat elektrickou energii. Jedinou variantou pro žalovaného bylo, že bude mít dodávku od distributora, tj. od [právnická osoba] na základě smlouvy o dodávce elektrické energie. Protože ji neměl, jednalo se o odběr neoprávněný. Podružný elektroměr nemusí mít vůbec žádné plomby dodavatele, pokud je posuzován jako poměrové měřidlo ke zjištění procentuální spotřeby. Celková spotřeba je dána součtem odečtu podružných elektroměrů [název] a žalovaného a podle toho, kolik ukazují jednotlivé elektroměry, se vypočítá poměr. Říká se tomu poměrové měření. Pak elektroměry nemusí mít plombu od dodavatele. Poměrové měření může být realizováno i za situace, kdy vlastníkem poměrového měřidla je jiný subjekt než vlastník odběrného místa. Platí ovšem podmínka, že ten, kdo odběr elektřiny fakturuje, musí mít licenci na prodej elektrické energie.

27. Důkazní návrhy žalovaného v podobě výslechu dalších svědků soud neprovedl z důvodu, že jejich výpověď nemůže přispět k objasnění věci, když nebyly seznámeni s rozhodnými okolnostmi. Námitky žalobkyně k věrohodnosti výpovědi p. [příjmení] a listin předložených svědkyní [příjmení] nepovažuje soud za důvodné, neboť ve svém souhrnu jsou všechny uvedené důkazy v souladu dalšími skutečnostmi a nebyl shledán žádný důvod, pro který by měli nezaujatí svědci po poučení o následcích křivé výpovědi vypovídat účelově ve prospěch žalovaného.

28. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst. 3 nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku.

30. V řízení bylo prokázáno a je nesporné, že objekt žalovaného je napojen na přívod elektrické energie z trafostanice, která byla původně ve vlastnictví [název] a nyní je jejím vlastníkem žalobkyně. Odběr trafostanice je měřen zařízením dodavatele elektrické energie, který vlastníkovi trafostanice jako odběrateli účtuje dodanou elektřinu příslušnými fakturami. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že mezi ním jako ředitelem [název] a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda o tom, že se žalovaný může podílet na odběru elektrické energie k napájení svého objektu v areálu [název]. Uzavření dohody mezi [název] a žalovaným je v souladu s § 1746 odst. 2 o. z., podle které mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Nejedná se přitom o smlouvu podle § 50 odst. 1, 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, neboť není uzavřena mezi obchodníkem s elektřinou a zákazníkem, ve které se obchodník zavazuje dodat elektřinu do odběrného místa a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Uzavření dohody není v rozporu se zákonem, protože dohoda podle § 50 odst. 1, 2 energetického zákona byla řádně uzavřena mezi vlastníkem trafostanice a dodavatelem elektřiny, přičemž žádné zákonné ustanovení nevylučuje, aby konečný zákazník uzavřel s dalším subjektem, který má v rámci odběrného místa připojeny své spotřebiče, nepojmenovanou dohodu o tom, jak se budou na celkové spotřebě podílet. Není proto nutné, aby dohoda obsahovala náležitosti podle § 50 odst. 1, 2 energetického zákona, která ani na rozdíl od smluv uvedených v § 50 odst. 3, 4, 5, 7, 8 9 a 10 nevyžaduje písemnou formu smlouvy, jak tvrdí žalobkyně. Soud neshledal, že by dohoda byla uzavřena osobou, které nepříslušelo jednat jménem [název], neboť p. [příjmení] by v té době ředitelem a jako takový je podle § 166 odst. 1 o. z. oprávněn za právnickou osobu jednat ve vztahu k třetím osobám. Ze strany žalovaného jistě nemohlo být pochyb, že jako ředitel [název] je oprávněn takovou dohodu uzavřít. Na základě uzavřené dohody byl v objektu žalovaného osazen podružný elektroměr a dle odečtené spotřeby ke dni 15. 2. 2016 činil odběr 676 kWh. Přestože svědek uvedl, že dohoda byla uzavřena na rok, tj. od 15. 2. 2015, uvedl také, že odběr elektřiny byl ukončen v únoru 2016 po roce a půl, tedy byl zahájen již v průběhu roku 2014 Tomu odpovídá i záznam z kamerového systému ze dne 26. 11. 2014, kdy již musela být elektřina do objektu žalovaného zapojena a podklady vystavené faktury, které předložila současná ředitelka [název] při svém výslechu a které obsahují poznámku„ Seník - spotřeba elektřiny za rok 2014 a 2015“. S ohledem na časový odstup nelze rozpor ve výpovědi svědka považovat za skutečnost, která by zakládala jeho nedůvěryhodnost. Zásadní je, že svědek k okolnostem uzavření dohody sdělil, že žalovaný potřeboval elektřinu a přišel za ním s žádostí, aby mu umožnili napojení jeho objektu na elektřinu z trafostanice, čemuž bylo vyhověno. Z uvedeného lze dovodit, že před napojením na základě uzavřené dohody žalovaný elektřinu neodebíral a zjištěná spotřeba 676 kWh proto představuje podíl žalovaného na celkovém odběru elektřiny od zakoupení objektu až do 15. 2. 2016. Vystavenou fakturou ze strany [název] ze dne 29. 2. 2016 je doložena cena za žalovaným odebranou elektřinu a pokladním dokladem ze dne 22. 2. 2016 je prokázáno, že žalovaný úhradu za odebranou elektřinu provedl. Od 16. 2. 2016 již dohoda mezi žalovaným a [název] obnovena nebyla, neboť svědek [příjmení] uvedl, že žalovaný prohlásil, že nadále elektřinu odebírat nebude. Ostatně žalovanému již žádná faktura ani vystavena nebyla. Tvrzení žalovaného o tom, že po uvedeném dni již elektřinu neodebíral, je vyvráceno výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení], které dokládají, že po poruše trafostanice v roce 2017 se žalovaný domáhal obnovy dodávky elektřiny. Pokud by skutečně elektřinu po 15. 2. 2016 neodebíral, jistě by takový požadavek nevznášel a poruchu trafostanice neřešil. Odebírání elektřiny bez souhlasu vlastníka trafostanice zakládá u žalovaného bezdůvodné obohacení, neboť žalovaným odebranou elektřinu uhradil vlastník trafostanice jako zákazník dodavateli energie na základě vystavených faktur. Nejedná se o neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu energetického zákona, a tudíž o nárok na náhradu škody (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 202/2020), neboť podle § 1 energetického zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie podmínky podnikání a výkon státní správy v energetických odvětvích, kterými jsou elektroenergetika, plynárenství a teplárenství, jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené. Ze strany žalobkyně se však o podnikání v energetickém odvětví nejedná a protože žádná dohoda ani jiný právní důvod pro odebírání elektřiny mezi nimi nebyl dán, jde o bezdůvodné obohacení.

31. Otázkou byla výše takového bezdůvodného obohacení. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, Pl. ÚS 29/13, může soud pro svůj závěr o výši škody vzít v úvahu například předchozí historii spotřeby energie neoprávněného odběratele elektřiny, pokud je tato k dispozici, nebo i výši škody, která byla určena prostřednictvím znaleckých posudků a provést výpočet pro spotřebitele spravedlivým způsobem, případně opatřit a provést takové důkazní prostředky, jimiž lze v konkrétním případě výši skutečné škody prokázat nebo se jí v maximální míře přiblížit. Byť se jedná o judikaturu ve vztahu k neoprávněnému odběru elektrické energie podle energetického zákona, lze ji podle soudu aplikovat i na daný případ bezdůvodného obohacení. K návrhu žalobkyně byl za tím účelem vypracován znalecký posudek. Znalec pro nemožnost odečtu podruženého elektroměru vycházel při výpočtu žalovaným odebrané elektřiny z jištění elektroměru, podle které je maximální možný odběr cca 828 až 855 kWh za měsíc, tj. celkem 33 727,1 kWh. V souvislosti s celkovou spotřebou dle předložených faktur od dodavatelů elektřiny činí průměrný podíl žalovaného na odebrané elektřině za období od května 2014 do září 2017 20,3 %, tj. 113 031 Kč při průměrné ceně 3, 3514 Kč/kWh. Ačkoliv žalobkyně požadovala nižší částku a podíl žalovaného na celkové spotřebě odhadla na 15 %, je takové množství odebrané elektřiny i tak v zásadním nepoměru s předchozí zjištěnou spotřebou žalovaného ve výši 676 kWh za cca 1,5 roku do 15. 2. 2016. Tu přitom nelze považovat za nepřiměřeně nízkou a neodpovídající, neboť hala je užívána především k parkování zemědělské techniky. Z fotografií z kamerového systému z listopadu 2014 přitom vyplývá, že stejný stav zde byl i letech 2014 a 2015, tedy v období, ve kterém byla odebraná elektřina změřena a zaplacena a kamerový systém fungoval. Jiný elektrospotřebič než kamerový systém nebyl v hale zjištěn. Rovněž závěry znalce o podílu žalovaného na celkovém odběru elektřiny (např. v měsíci červnu 2015 ve výši 79,2 %, srpnu 2015 ve výši 69,4 %, červnu 2016 ve výši 59,6 %) nepovažuje soud za přiměřené v kontextu s prohlášením svědka [příjmení], podle něhož druhou větev napojenou na trafostanici tvoří objekty [název], ve kterých je zázemí pro zaměstnance, šatny, sprchy, dílny atd. Téměř nulové vybavení haly žalovaného v poměru s dalšími objekty napojenými na trafostanici, ať stanovené znalcem v průměrné výši 20,3 % nebo odhadem žalobkyně ve výši 15 %, nepovažuje soud vzhledem k okolnostem za přiměřené a zjišťování vybavení jednotlivých objektů [název] v letech 2014 až 2017 v současné době je v podstatě neproveditelné, resp. nepoměrné obtížné. Soud proto nepovažuje znalecký posudek za důkaz, kterým by bylo možné dospět k spravedlivé a přiměřené výši bezdůvodného obohacení maximálně se blížící skutečně odebrané elektřině.

32. Ani porovnání spotřeby po 1. 10. 2017 nijak nevypovídá o tom, jak se projevilo odpojení žalovaného od trafostanice. Spotřeba výrazně neklesla s výjimkou měsíců říjen 2017 až leden 2018 v porovnání s měsíci říjen 2016 až leden 2017, kdy byla měsíční spotřeba nižší o 4 339 kWh, 5 830 kWh, 5 440 kWh a 5 466 kWh. Takový pokles však nemohlo zapříčinit pouze odpojení žalovaného vzhledem, protože jeho maximální měsíční příjem činil pouze cca 850 kWh dle jističe elektroměru. Na takto výrazném poklesu se proto muselo podílet zejména [název]. Uvedený pokles proto nelze dávat do souvislosti s neprokázaným tvrzením žalobkyně o přímotopu v hale žalovaného, když žalovaný navíc v hale trvale nebydlel, ale zdržoval se tam nahodile.

33. Soud proto jako východisko pro spravedlivé stanovení bezdůvodného obohacení zvolil množství odebrané elektřiny ve výši 676 kWh. Za rozhodné období, na které tato spotřeba vztahuje, považuje soud dobu od 1. 7. 2014 do 15. 2. 2016, tj. 19,5 měsíce. Při určení počátku tohoto období soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný v červenci 2014 uzavřel smlouvu o dodávce kamerového systému, a tedy existuje důvodný předpoklad, že odběr elektřiny nutný pro jeho provoz měl v té době již zajištěný. Tento závěr nevylučuje ani výpověď p. [příjmení], který dobu trvání dohody o odběru elektřiny odhadl na 1,5 roku. Konec období je pak jednoznačně dán předloženou fakturou. Doba, ve které žalovaný nadále odebíral elektřinu již bez dohody s [název], činí rovněž 19,5 měsíce, tj. od 16. 2. 2016 do 30. 9. 2017. S ohledem na prakticky nezměněný stav v hale oproti období od 1. 7. 2014 do 15. 2. 2016 dospěl soud k závěru, že spotřeba žalovaného byla cca stejná, tj. 676 kWh. Průměrná cena za 1 kWh, kterou od února 2016 do září 2017 dle předložených faktur zaplatilo [název], potažmo žalobkyně, činí podle znaleckého posudku 3, 971935 Kč. Při spotřebě 676 kWh tak bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí 2 685 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému zaplatit s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.) a ve zbytku ohledně částky 79 193 Kč s přísl. žalobu zamítl. Námitku možného nesprávného měření elektroměru či zásahu do něj s ohledem na nestandardní plombu soud nezohlednil. Původní věřitel v osobě p. [příjmení] žádnou takovou výhradu při odečtu elektroměru nevznesl a faktura byla vystavena na odebrané množství dle odečtu. Rovněž znalec [titul] [celé jméno znalce] při výpovědi potvrdil, že kamerový systém má pouze minimální spotřebu. Jiné elektrospotřebiče přitom nebyly v hale žalovaného zjištěny a sám kamerový systém s velkou pravděpodobností v rozhodném období po 15. 2. 2016 řádně nefungoval vzhledem k odstoupení žalovaného od smlouvy o dodávce systému, odhlášení internetu ke konci března 2016 a tvrzení svědka [příjmení], že kamery nesvítily červeným pohotovostním světlem.

34. Pro úplnost soud doplňuje, že snaha znalce o odečet elektroměru nebyla v důsledku nespolupráce žalovaného úspěšná. Ačkoliv množství elektřiny změřené elektroměrem by mohlo být vodítkem pro určení množství odebrané elektřiny, ani jeho odečet by zaručený výsledek nepřinesl, neboť dle tvrzení žalovaného byl po dohodě s p. [příjmení] instalován elektroměr, který nebyl nový a neměl vynulované počítadlo a stav elektroměru při odečtu 15. 2. 2016 se nepodařilo zjistit. Ostatně sama žalobkyně odečet elektroměru nepovažovala za relevantní z důvodu neznámého počátečního stavu a pochybností o správnosti měření a možné manipulaci. Nutno dodat, že neodečtení elektroměru je i v neprospěch žalovaného, který tak neprokázal své tvrzení, že od 16. 2. 2016 již elektřinu neodebíral, což doložil pouze vypovězením smlouvy o poskytování internetu od společnosti [právnická osoba] To však samo o sobě pokračování v odběru elektřiny nevylučuje.

35. Ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení v podobě nákladů na údržbu trafostanice ve výši 17 700 Kč s přísl. soud žalobě nevyhověl. Žalovaný trafostanici jakožto nemovitou věc nijak neužívá, pouze se podílí na odběru elektřiny jakožto samostatné věci v podobě ovladatelné přírodní síly podle § 497 o. z. Odkaz žalobkyně na ust. § 2207 o. z. proto soud považuje za nepřípadný, stejně tak odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 378/2012 týkající se užívání předmětu leasingu. Povinnost řádné údržby trafostanice leží výlučně na žalobkyni jako vlastníkovi a žalovaný nemá z její údržby žádný přímý majetkový prospěch, kterým by se na úkor žalobkyně obohatil a byl povinen ho žalobkyni vrátit.

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze v nepatrné části řízení, a proto má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení odměna za zastoupení žalovaného, kterou tvoří odměna za 4,5 úkonu právní služby po 5 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, účast při přípravném jednání dne 21. 8. 2018, studium spisu, účast u úkonu dožádaného soudu v [obec] přesahující 2 hodiny – § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a/, f/, g/, odst. 2 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT) a 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT). Dále má žalovaný právo na náhradu za cestovní výdaje ve výši 321 Kč podle § 13 odst. 1 AT za cestu právního zástupce z [obec] do [obec] a zpět k přípravnému jednání u soudu v délce 48 km a 3 819 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět v délce 570 km, to vše podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla (spotřeba 8,9 l [číslo] km, cena za BA 95 oktanů 30,50 Kč, náhrada za použití automobilu 4 Kč/km). Soud přiznal zastoupenému žalobci také 200 Kč za čas strávený cestou do [obec] a zpět v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč při cestě k přípravnému jednání, tj. 200 Kč a za čas strávený cestou do [obec] a zpět v rozsahu 20 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 2 000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) AT Celkem 30 610 Kč, jak bylo rozsudkem zdejšího soudu č. j. 86 C 50/2019-46 žalovanému uloženo zaplatit ve sporu o úhradu odměny advokáta mezi [titul] [příjmení] jako žalobce a žalovaným. Kromě této částky náleží žalovanému také náhrada za 7 úkonů po 300 Kč, které učinil jako nezastoupený účastník v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak má žalovaný právo na úhradu částky 32 610 Kč.

37. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Protože celková výše nákladů spojených s vyplacením znalečného dosud není postavena najisto, rozhodl soud pouze co do základu o povinnosti žalobců zaplatit náklady v plné výši, přičemž přesná částka bude uvedena v samostatném usnesení v souladu s § 155 odst. 1 o. s. ř.

38. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. Žalobkyně požadovala tuto separátní náhradu nákladů za účast na místním šetření dne 18. 9. 2019 a 28. 1. 2021, kterého se žalovaný nezúčastnil a znemožnil tím přístup k odečtu elektroměru. Ve znaleckém posudku znalec uvedl, že na druhou prohlídku dne 18. 9. 2019 se žalovaný nedostavil, ačkoliv mu znalec zaslal sms, email a doporučený dopis. Z připojené doručenky je zřejmé, že dopis byl žalovanému odeslán 16. 9. 2019 ve [obec] na adresu žalovaného do [obec]. Pokud soud vezme v úvahu nutnou dobu pro dodání zásilky, je zřejmé, že výzva k účasti nemohla být žalovanému doručena dostatečně včas, aby si žalovaný mohl cestu ze svého bydliště přes celou republiku připravit, případně na ni reagovat omluvou. Proto nelze shledat zavinění žalovaného na tom, že žalobkyni vznikly zbytečné náklady. Že by byl žalovaný s termínem prokazatelně seznámen prostřednictvím emailu či sms, nebylo doloženo. Jiná situace je v případě šetření dne 28. 1. 2021, kdy byla výzva žalovanému zaslána dne 18. 1. 2021 a uložena dne 19. 1. 2021. Žalovaný tak měl dostatek času si zásilku vyzvednout a cestu neplánovat, případně se omluvit a svou nepřítomností tak zmařil znalcem naplánovaný odečet elektroměru a žalobkyni vznikly náklady, které by jinak nevznikly. Tyto náklady činí úhrada za zajištění spuštění trafostanice u externí společnosti ve výši 13 446,73 Kč dle faktury, odměna za 1 úkon právní služby po 5 100 Kč (účast na místním šetření – § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ AT), 1 paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT), cestovní výdaje ve výši 2 489 Kč podle § 13 odst. 1 AT za cestu z [obec] do [obec] a zpět v délce 424 km podle vyhlášky č. 589/2020 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla (spotřeba 5,4 l /100 km, cena nafty 27,20 Kč, náhrada za použití automobilu 4,40 Kč/km) a náhrada za promeškaný čas cestou do [obec] a zpět v rozsahu 10 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu částky 24 202,40 Kč.

39. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.