90 C 25/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Anonymizováno , IČO: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pobočka Anonymizováno o zaplacení částky 108 392 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 108 392 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 7. 2022 do zaplacení z částky 108 392 Kč.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované náklady řízení ve výši 20 010 Kč.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 108 392 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na základě příkazní smlouvy ze dne 12. 4. 2020 vykonávala pro žalobkyni účetní služby spočívající mj. ve vedení účetnictví a zpracování podkladů pro podání daňových přiznání k DPH a k dani z příjmu za rok 2020 a za první čtvrtletí roku 2021. Sjednané služby však žalovaná dle tvrzení žalobkyně neposkytla žalobkyni v souladu s uzavřenou smlouvou, ani se standardy běžně zachovávanými v příslušném odvětví, ani s ustanoveními příslušných právních předpisů (zejm. zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty a zák. č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství). Konkrétně měla žalovaná v rozporu s uzavřenou příkazní smlouvou a pokynem žalobkyně nedokončit řádně účetnictví za rok 2020 a za první čtvrtletí 2021 a nesestavit daňové přiznání. Dále účetnictví zpracovávané žalovanou obsahovalo velké množství chyb – zejména chyběla evidence účetních dokumentů, chyběly účetní zápisy, nesouhlasily saldokontní účty, ve vypracované rozvaze neodpovídala bilanční suma (aktiva/pasiva) a byly chybně zpracované výkazy, v důsledku čehož žalobkyně nemohla za rok 2020 podat daňové přiznání k dani z příjmu a nesprávně uplatnila odpočty DPH. Vzhledem k tomu – ke zjištěným chybám žalované jako porušením jejích povinností – nechala žalobkyně za účelem odstranění způsobených vad kompletně přepracovat své účetnictví za rok 2020 a první čtvrtletí roku 2021, a to ze strany odborně způsobilých osob (, právnická osoba, , IČO , IČO, a , jméno FO, , IČO , IČO, ) tak, aby účetnictví za předmětné období a do budoucna bylo vedeno v souladu s příslušnými právními předpisy. Došlo ke kontrole účetních dokladů, založení potřebných dokumentů, které nebyly proúčtovány, a ke změnám v zaúčtování. Po provedené rekonstrukci účetnictví byla žalobkyně nucena prostřednictvím uvedených subjektů podat dodatečné daňové přiznání a kontrolní hlášení ve vztahu k DPH v roce 2021. Díky rekonstrukci účetnictví mj. vyšlo najevo, že žalovaná v rámci jí zpracovávaného účetnictví zejm. nesprávně stanovila výši hospodářského výsledku žalobkyně za rok 2020 na částku 1 672 000 Kč, tedy nesprávně stanovila základ daně z příjmů právnických osob, neboť ten po provedené rekonstrukci účetnictví klesl na 397 000 Kč, což znamenalo snížení vypočtené daně z příjmu žalobkyně za rok 2020 o cca 242 000 Kč (částka by představovala škodu u žalobkyně v případě, pokud by rekonstrukce účetnictví nebyla provedena). Dále vyšlo najevo, že žalovaná uplatnila v nesprávné (nižší) výši odpočet DPH, než vyplývalo z předaných účetních dokladů; po provedení rekonstrukce účetnictví byl dodatečně uplatněn odpočet DPH ve výši 110 000 Kč (šlo by rovněž o škodu žalobkyně v případě neprovedení rekonstrukce účetnictví). Samotné provedení rekonstrukce účetnictví tedy představuje ze strany žalobkyně jednání učiněné za účelem odstranění škodného následku způsobeného žalovanou a za účelem předejití vzniku další škody, který by plynula z jednání žalované; zadáním rekonstrukce účetnictví žalobkyně postupovala v souladu s povinností generální prevence ve smyslu § 2903 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalobkyni ovšem vznikla škoda v důsledku protiprávního jednání žalované, tato škoda odpovídá nákladům, vynaloženým žalobkyní na odstranění vad (kompletní přepracování žalovanou vedeného účetnictví za období roku 2020 a za leden až březen 2021 a podání dodatečných daňových přiznání k DPH za 1. čtvrtletí roku 2021 a k dani z příjmu za rok 2020, jakož i za zpracování dodatečných přiznání k DPH za rok 2020, včetně kontrolního hlášení), a to konkrétně částce 108 392 Kč.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhovala její zamítnutí. Sice nesporovala, že podle uzavřené příkazní smlouvy poskytovala žalobkyni výše uvedené služby, nicméně k ukončení této smlouvy došlo z podnětu žalobkyně k 22. 3. 2021 s okamžitou účinností. V rámci toho došlo též k předání účetnictví žalobkyně novému účetnímu. Žalovaná však zcela sporovala tvrzení o neposkytování účetních služeb žalobkyni řádným způsobem a nikoli v souladu s uzavřenou příkazní smlouvou a výše uvedenými standardy a právními předpisy, jakož sporovala i tvrzení o chybách a vadách účetnictví popisovaných v žalobě. Uváděla, že účetní služby naopak poskytovala řádně a v souladu se smlouvou i standardy a právními předpisy, a to na základě prvotních účetních dokladů předávaných žalované ze strany žalobkyně. Podle žalované žalobkyni nevznikl prezentovaný nárok na náhradu škody právě z důvodů, že žalovaná žádnou svoji povinnost při výkonu sjednaných účetních služeb neporušila, tudíž žalobkyně nemusela vynakládat náklady na rekonstrukci účetnictví atd. Kromě toho žalobkyně požaduje též náhradu výdajů vynaložených v souvislosti se zpracováním přiznání k DPH za první čtvrtletí 2021 a přiznání k dani z příjmu za rok 2020, když ovšem v žalobě jsou za škodu považovány náklady vynaložené na odstranění vad (kompletní přepracování) žalovanou vedeného účetnictví a náklady na zpracování dodatečných daňových přiznání (patrně míněno k DPH), nikoli řádných přiznání k DPH za první čtvrtletí 2021 a k dani z příjmu za rok 2020. Zároveň žalovaná namítala, že žalobkyně neprokazuje účelnost vynaložených nákladů, ani jejich samotné vynaložení. Při jednání 25. 4. 2024 žalovaná též namítla, že žalobkyně nepředávala žalované včas a řádné podklady pro vedení účetnictví, v tom se dopustila pochybení.

3. Žalobkyně se k námitkám žalované nijak nevyjádřila, ačkoliv jí stanovisko žalované bylo doručeno – prostřednictvím jejího tehdejšího právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, – dne 7. 8. 2023. Následně uvedený zástupce sdělil soudu, že ke dni 29. 8. 2023 došlo k ukončení právního zastoupení žalobkyně. Žalobkyně se však k stanovisku žalované nevyjádřila ani poté, kdy byla soudem přímo vyzvána přípisem ze dne 5. 9. 2023, doručeným jí dne 13. 9. 2023.

4. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

5. Soud ve věci nařídil jednání (podle možného programu soudu) nejprve na 2. 4. 2024 (původní termín 5. 3. 2024 byl z organizačních důvodů na straně soudu změněn na uvedeného 2. 4. 2024), ovšem žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a požádala o odročení jednání s tím, že jediný jednatel žalobkyně , jméno FO, se necítí dobře. Omluva byla doložena potvrzením o trvání dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu, vystaveným 27. 3. 2024 praktickou lékařkou , tituly před jménem, , jméno FO, (ordinace , adresa, ), přičemž z tohoto potvrzení však bylo zřejmé, že jednatel žalobkyně má povolené vycházky od 8 do 14 hodin. Nicméně soud jednání přesto odročil – na 25. 4. 2024, zároveň však jednatele žalobkyně poučil, že pro případné další odročení jednání by nepostačovalo pouhé potvrzení o dočasné neschopnosti z důvodu nemoci nebo úrazu, pokud by zároveň nebylo prokázáno lékařským potvrzením, že jednatel není schopen z hlediska aktuálního onemocnění účasti u jednání ani v rámci povolených vycházek. Dne 13. 4. 2024 bylo soudu doručeno další podání žalobkyně, resp. jejího jednatele, v němž bylo toliko uvedeno, že je stále v pracovní neschopnosti – do 24. 4. 2024, avšak žádost o odročení jednání v tomto podání uvedena nebyla. Krom toho v připojeném potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu byla lékařkou zaznamenána kontrola k 24. 4. 2024 v 8:45 hodin a výše uvedená lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, k telefonickému dotazu soudu navíc dne 17. 4. 2024 sdělila, že zdravotní stav jednatele žalobkyně umožňuje jeho účast u jednání dne 25. 4. 2024 v rámci povolených vycházek. Vzhledem k uvedenému soud věc dle § 101 odst. 3 o. s. ř. dne 25. 4. 2024 projednal v nepřítomnosti žalobkyně (jejího jediného jednatele), jelikož žalobkyně po doručení předvolání k tomuto jednání jednak neuvedla v přípisu ze 13. 4. 2024, že žádá o odročení i tohoto jednání, dále nebylo osvědčeno, že by k 25. 4. 2024 vůbec ještě trvala dočasná neschopnost jednatele pro nemoc či úraz (viz kontrola stanovená mu již na předchozí den 24. 4. 2024), jakož nebylo osvědčeno ani to, zda v případě trvání dočasné neschopnost jednatele jeho zdravotní stav zároveň vylučoval účast u jednání i v rámci jemu povolených vycházek.

6. Podle § 2913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

7. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečný škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

8. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 2 téhož ustanovení má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1. Podle odst. 3 téhož ustanovení zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

9. Žalobkyně v projednávané věci označila k důkazu příkazní smlouvu, účetní výkazy zpracované žalovanou, účetní výkazy zpracované „žalobkyní“, dodatečná daňová přiznání k DPH a faktury za rekonstrukci účetnictví. Příkazní smlouvou ze dne 12. 4. 2020 nebylo třeba provádět dokazování, neboť mezi účastnicemi bylo nesporné, že takovou smlouvu o zajišťování služeb mj. specifikovaných jako vedení účetnictví včetně daňových hlášení a vyřizování záležitostí tikajících se vztahů žalobkyně s finančními úřady mezi sebou skutečně uzavřely. Rovněž nebylo sporné, že žalovaná takové služby pro žalobkyni vykonávala. Z dalších důkazů žalobkyně – z rozvahy v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2020 a 31. 12. 2021, z výkazu zisku a ztráty v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2020 a 31. 12. 2021, z pohybů na účtech od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 nemohl soud sám o sobě učinit skutková zjištění potřebná pro závěr o opodstatněnosti žaloby, totiž o tvrzení žalobkyně, že žalovaná se při plnění sjednaných služeb ve vedení účetnictví a zpracovávání podkladů pro daňová přiznání k DPH a dani z příjmů dopustila tvrzených pochybení. Tyto podklady byly jednak nedostatečné, jednak otázka vyhodnocení údajného pochybení žalované zcela jistě představuje otázku odbornou, pro kterou by bylo nutné postupovat dle § 127 o. s. ř. a vyžádat odborné vyjádření, resp. při složitosti posuzované otázky ustanovit znalce pro zpracování znaleckého posudku. Žalobkyně však takový důkaz nenavrhla, předtím rovněž nesplnila povinnost tvrzení k podrobnostem o pochybení žalované, dále nesplnila důkazní povinnost mj, k tomu, jaké podklady pro zpracování účetnictví žalované řádně předala, a že na základě takových podkladů měla žalovaná dospět k jiným – správným – výsledkům při provádění sjednaných účetních služeb. K poučení o nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazů přitom ve smyslu shora citovaného ustanovení § 118a, zejm. odst. 1 a 3 o. s. ř., slouží postup soudu při nařízeném jednání. Žalobkyně – jak bylo výše popsáno – se však k jednání nařízenému na 25. 4. 2024 bez opodstatněné omluvy žádosti o odročení jednání nedostavila, tudíž promarnila možnost, aby jí soud zmíněné poučení udělil. Na základě toho pak nezbylo než žalobu pro nedostatek tvrzení, a zejm. pak pro nedostatek prokázání tvrzení o vzniku škody žalobkyni jako důsledku porušení povinnosti žalované plnit řádně služby účetnictví atd. dle uzavřené příkazní smlouvy, jako nedůvodnou zamítnout. K opačnému postupu nemohlo přispět ani to, že žalobkyně předložila faktury vystavené shora tvrzenými subjekty ohledně rekonstrukce účetnictví a zpracování dodatečných daňových přiznání či kontrolního hlášení.

10. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalované bylo podle § 142 odst. 1 vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných náklady právního zastoupení, které soud dle obsahu spisu (jelikož neobdržel po konání jednání avizované vyúčtování nákladů právního zastoupení od žalované) určil na částku 20 010 Kč. Náklady právního zastoupení byly stanoveny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 108 392 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 5 460 Kč (§ 7 bod 5). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení ze dne 2. 12. 2022, neodůvodněný odpor vůči elektronickému platebnímu rozkazu – když tento úkon soud považuje za obdobný jednoduché výzvě k plnění, vyjádření ze dne 30. 3. 2023 k žalobě, účast u jednání dne 25. 4. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h), odst. 3 AT), když s neodůvodněným odporem pro elektronickému platebnímu rozkazu se však pojí jen polovina odměny, celkem 19 110 Kč (3,5 x 5 460 Kč). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3x 300, § 13 odst. 4 AT). Do nákladů právního zastoupení nebyla podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zahrnuta náhrada za DPH, protože ze strany zástupce žalované nebylo soudu doloženo rozhodnutí o registraci k této dani. , adresa, pro plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. právní zástupce žalované (advokát).

11. Lhůta k plnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalobkyni stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalobkyně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění, aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.