90 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobci: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C d) Jméno žalobce D , narozená Datum narození žalobce D bytem Adresa žalobce D všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 150 810 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek:- 7 244 Kč od 22. 11. 2022 do 21. 1. 2024,- 14 488 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobci domáhali, aby jim žalovaní společně a nerozdílně zaplatili dále 136 322 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek:- 150 810 Kč od 10. 12. 2020 do 21. 11. 2022,- 143 566 Kč od 22. 11. 2022 do 21. 1. 2024,- 136 322 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení.III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců náklady řízení ve výši 78 128,03 Kč.IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení ve výši 39 124,73 Kč.

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobců na uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobcům částku 150 810 Kč s příslušenstvím – s úrokem z prodlení z této částky 150 810 Kč od 10. 12. 2020 do zaplacení. V žalobě podané dne 9. 12. 2022 žalobci tvrdili, že na jistině pohledávky jde o jimi vyčíslenou přiměřenou kompenzaci za bezdůvodné obohacení žalovaných na úkor žalobců, spočívající v tom, že žalovaní bez právního titulu užívají dva pozemky v k. ú. , adresa, v podílovém spoluvlastnictví žalobců, a to jednak celý pozemek st. p. č. , hodnota, (zastavěná plocha a nádvoří, 939 m2), který je zcela zastavěn stavbou ve společném jmění manželů žalovaných (zemědělská stavba bez čp/če), a dále část z pozemku p. č. , hodnota, (manipulační plocha, celková výměra 4545 m2), konkrétně nejméně 260 m2, a to jednak (v tvrzeních doplněno v průběhu řízení) v rozsahu manipulační plochy (zejm. pro parkování žalovaných a jejich zaměstnanců) na něm existující, dále částečně jako přístupovou cestu k uvedené zemědělské stavbě (cesta a manipulační plocha situována od východní až po západní stranu stavby), a konečně k tomu, že v jižní části zemědělské stavby mají postavený přístřešek půdorysně zasahující do p. č. , hodnota, . Za přiměřené ocenění užívání uvedených nemovitostí považovali žalobci částku 144 Kč za m2/rok u pozemku st. p. č. , hodnota, a 60 Kč za m2/rok u pozemku p. č. , hodnota, . V žalobě vyčíslené bezdůvodné obohacení se dle žalobců mělo vztahovat k období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2020. Žalobci se pokusili stav, kdy žalovaní bez právního titulu užívají uvedeným způsobem obě pozemkové parcely, napravit výzvou z 11. 11. 2022, došlo k jednání stran, avšak bez výsledku. Pod hrozbou promlčení nároku proto žalobci podali žalobu.

2. Žalovaní nejprve navrhli žalobu zcela zamítnout. Nesouhlasili s hodnocením žalobců o užívání předmětných pozemků bez právního důvodu, naopak tvrdili, že s právními předchůdci žalobců uzavřeli dohodu o jejich bezúplatném užívání, a to dokonce s tím, že v budoucnu bude řešen jejich prodej žalovaným. Žalovaní také podotýkali, že žalobci vůči nim před výzvou z 11. 11. 2022 nikdy v minulosti projednávaný nárok nevznesli. Nad rámec uvedeného považovali žalobci za neopodstatněnou (nepřiměřeně vysokou) výši vyčíslené náhrady za užívání obou pozemků (dle žalovaných by mělo jít např. maximálně o 5 Kč za m2/rok u pozemku st. p. č. , hodnota, ) a sporovali rozsah užívání pozemku p. č. , hodnota, ; celkově byli žalovaní ochotni žalobcům uhradit pouze 5 195 Kč). Do okamžiku koncentrace řízení do prvního jednání [24. 8. 2023, protokol č. l. 41 spisu; § 118b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“] žalovaní netvrdili a neoznačili důkazy (ani pro takový procesní účel nepožádali o poskytnutí lhůty), že by cesta na pozemku p. č. , hodnota, měla povahu veřejně přístupné účelové komunikace (a to ani přes výzvu soudu k ozřejmění jednoznačného stanoviska žalovaných poté, kdy u prvního jednání jen obecně uvedli, že tato cesta je užívána neurčitým okruhem dalších osob).

3. Tvrzení, že s právními předchůdci žalobců uzavřeli žalovaní dohodu o bezúplatném užívání předmětných pozemků, nebyla přes výzvu soudu a poučení o možném neúspěchu ve věci (oboje obsaženo již v usnesení ze dne 26. 5. 2023 č. j. , spisová značka, , připomenuto u 1. jednání 24. 8. 2023, to ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) konkretizována (tak, aby bylo zřejmé, kdy, s kým, za jakých okolností a v jaké formě byla dohoda sjednána) ani podpořena důkazními návrhy. Soud se tedy touto částí obrany žalovaných nezabýval (k neexistujícím konkrétním tvrzením neprováděl dokazování) a ve výsledku nemohl jinak, než vyhodnotit, že o této obraně (o existenci dvoustranného soukromoprávního titulu žalovaných k užívání předmětných pozemků ve spoluvlastnictví žalobců) žalovaní neunesli břemeno tvrzení a důkazní.

4. Podáním ze dne 14. 1. 2024 žalobci změnili žalobu – rozšířili období, za které požadovali vydání (náhradu za) bezdůvodného obohacení, a to nově až do 9. 12. 2021, tedy také za dobu od 10. 12. 2020 do 9. 12. 2021. Učinili tak výslovně kvůli běhu času (hrozba promlčení), a nezměnili částku požadované celkové finanční náhrady. Změna žaloby byla doručena žalovaným prostřednictvím jejich právního zástupce k datu druhého jednání soudu 16. 1. 2024, při němž soud vyhlášeným usnesením změnu žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení (ve kterém do té doby bylo provedeno jen jedno jednání s koncentrací, avšak de facto žádné dokazování) velmi dobře mohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu (§ 95 o. s. ř., protokol č. l. 53 spisu).

5. Až po prvním jednání (konkrétně u místního šetření provedeného 16. 1. 2024, dále při stejného dne konaném druhém jednání) přišli žalovaní s novým tvrzením, že cestu na pozemku p. č. , hodnota, , využívanou (nejen) žalovanými k přístupu k budově (zemědělská stavba bez čp/če na st. p. č. , hodnota, ), takto užívají oprávněně, jelikož jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Skutkově k tomu tvrdili (a to ještě i po poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., uděleném u třetího jednání konaného 27. 2. 2024), že jednak je pozemek užíván společností , právnická osoba, (k chůzi osob a jízdě všech motorových vozidel, zejména zemědělské techniky – traktory, nákladní vozidla, v denní frekvenci užívání) pro přístup a příjezd k její zemědělské stavbě bez čp/če na pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , dle žalovaných jde o kravín. Cesta je užívána také neomezeným okruhem osob převážně pro pěší účely (procházky, turistiku), dále např. myslivci pro účely přístupu k lesům, spolkem včelařů ke každodennímu příjezdu vozem, lesníky. Souhlas s veřejným užíváním cesty na předmětném pozemku byl udělen konkludentně jak předchozími vlastníky (např. , jméno FO, ), tak současnými vlastníky (žalobci), jelikož zpevnění cesty betonovými panely bylo provedeno před cca 40 lety a od té doby ani předchůdci žalobců ani žalobci nikomu v přístupu na cestu nebránili, nezamezovali mu, nebrojili proti němu. Dle žalovaných ostatně byla dotčená část (cesta) – a to nejprve jako vozová – veřejně užívána od nepaměti. Cesta je nezbytná a ničím nenahraditelná pro uspokojení komunikační potřeby každopádně u žalovaných (nemají jinou ani právní, ani faktickou možnost přístupu ke své stavbě na pozemku p. č. , hodnota, ), u výše uvedeného , právnická osoba, , IČO , IČO, (de facto u každého předchozího či potencionálního vlastníka či uživatele zemědělské stavby na pozemku p. č. , hodnota, ) a dále u vlastníků dalších pozemků nacházejících se nad stavbou žalovaných stojící na pozemku st. p. č. , hodnota, (pozn. soudu – zjevně míněno jihozápadně, jižně a východně od stavby žalovaných). Pozemek p. č. , hodnota, tak slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí v dané lokalitě pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi (ostatní komunikace na pozemcích p. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, ); k takovým nemovitostem dále patří pozemek p. č. , hodnota, – orná půda ve vlastnictví , právnická osoba, ., pozemek , hodnota, – trvalý travní porost ve vlastnictví ČR a pozemky p. č. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, .

6. Žalobci s pojetím žalovaných o cestě na pozemku p. č. , hodnota, jako veřejně přístupné účelové komunikaci nesouhlasili. Učinili nesporným pouze to, ji jako přístupovou cestu kromě žalovaných využívá také zmíněná společnost , právnická osoba, pro účely přístupu ke stavbě na pozemku p. č. , hodnota, na jihozápad od zemědělské stavby žalovaných na st. p. č. , hodnota, , ovšem dlouhodobě se tak děje na základě nájemních smluv (naposledy 10-i letá smlouva do roku 2022, kdy se posléze žalobci s nájemcem nedohodli na výši nájemného a rovněž vůči němu zahájili soudní řízení o úplatu za užívání pozemků). Stavba uvedené společnosti není kravínem, nýbrž jízdárnou, přičemž společnost provedla před severní částí své budova směrem k budově žalovaných na st. p. č. , hodnota, technická opatření k zabránění přístupu komukoliv, a to i chůzí – je zde závora a cedule o zákazu vstupu. Žalobci zdůraznili, že cesta po pozemku p. č. , hodnota, byla vybudována před více než 40 lety tehdejším zemědělským družstvem, sice podle dohody s tehdejším vlastníkem – právním předchůdcem žalobců, ale to jen pro účely přístupu tohoto družstva k jeho tehdejší budově (nyní zemědělská stavba bez čp/če ve vlastnictví žalovaných). Co konkrétně bylo o možnosti umístění budované cesty na předmětném pozemku dojednáno mezi družstvem a tehdejšími vlastníky pozemku (předchůdci žalobců) – , jméno FO, (ročník , hodnota, ) a jeho bratrem , jméno FO, , není žalobcům známo. Žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům děděním, sami nikdy souhlas k veřejnému užívání pozemku (jeho části jako účelové komunikace) nedali. Ostatně pozemek p. č. , hodnota, byl právními předchůdci žalobců dlouhodobě pronajímám nájemci , Anonymizováno, dle nájemních smluv uzavřených již v roce 2005, posléze 2012.

7. V závěrečném návrhu žalobci setrvali na žalobě. Shrnuli, že v řízení nebylo prokázáno, že cesta na předmětném pozemku p. č. , hodnota, je veřejně přístupnou účelovou komunikací zejm. proto, že nebyla prokázána existence naléhavé komunikační potřeby, kterou by cesta plnila. Užívají ji žalovaní a , právnická osoba, jako nástupce předchozího vlastníka stavby na p. č. , hodnota, , který cestu budoval. Komunikační potřeba uvedených subjektů pak byla dlouhodobě řešena na základně nájemní (pachtovní) smlouvy. Žádný další konkrétní subjekt, který by navíc bez souhlasu a vědomí žalobců cestu k nezbytné komunikační potřebě užíval, nebyl prokázán. Zároveň žalobci setrvali na kritice vůči znaleckému posudku a výslechu znalkyně soudem ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která dle nich finanční náhradu za žalovaným vzniklé bezdůvodné obohacení stanovila neadekvátně nízkou, když odmítla jakékoli navyšování ceny (ať již zohledněním dvouletého období ocenění nebo vzetím v potaz inflačních doložek, které jsou standardně nasmlouvány v případě uzavírání smluv o obdobných pozemcích), nekriticky hodnotila srovnávací vzorky v podobě nájemních smluv uzavíraných státem (Státním pozemkovým úřadem), který není nejlepším hospodářem se svým majetkem, a každopádně není komerční smluvní stranou. Dle žalobců také mělo být jednoznačně zohledněno to, že pro žalované toto užívání představuje nezbytnou ekonomikou nutnost, neboť by jinak nemohli podnikat a provozovat stavbu na pozemku st. p. č. , hodnota, a přistupovat k ní po pozemku p. č. , hodnota, Pokud toto znalkyně nezohlednila, pak její závěry dle žalobců postrádají elementární ekonomickou logiku, jelikož není zohledněn poměr prospěchu, který vzniká žalovaným, oproti újmě, která vzniká žalobcům; v tom je (při výši ceny užívání určené znalkyní) jednoznačná disproporce.

8. Žalovaní v závěrečném návrhu považovali základ nároku nesporný u pozemku st. p. č. , hodnota, , avšak u pozemku p. č. , hodnota, setrvali na pojetí, že část cca 260 m2 žalovanými užívané výměry (z celkové 872 m2 užívané výměry) je užívána jako veřejně přístupná účelová komunikace, tudíž v tomto rozsahu by žaloba měla být každopádně zamítnuta. Žalovaní zopakovali, že cesta je užívána od nepaměti k přístupu k okolním nemovitostem různých vlastníků, k obhospodařování pozemků a lesů, chodí či jezdí po ní neomezený okruh osob a souhlas vlastníků s takovým veřejným užíváním byl dán nejméně konkludentně. O jednotkové ceně za užívání pozemků měli žalovaní zato, že byla ze strany znalkyně určena správně, je cenou obvyklou v daném místě a čase pro obdobné druhy pozemků, a znalkyně své závěry, které jsou srozumitelné a přezkoumatelné, obhájila. Vycházela nejen ze smluv uzavíraných státem jako pronajímatelem, ale i obcí (městysem , adresa, ). Znalkyně správně přihlédla k zastavěným pozemkům stavbou jiného vlastníka jako ke srovnávacímu materiálu, zatímco žalobci argumentovali neporovnatelnými vzorky – pozemky nezastavěnými. Navíc znalkyně využila i další metodu ocenění nad rámec porovnávací metody, a sice metodu simulovaného nájemného odvozeného z obvyklé ceny obdobných pozemků, a i na základě ní dospěla k obdobnému ocenění, jako u metody porovnávací.

9. Mezi účastníky bylo v průběhu řízení dosaženo (a to i za přispění místního ohledání, které soud konal) shodného tvrzení o tom, že žalovaní užívají předmětné pozemky ve spoluvlastnictví žalobců, a to u pozemku st. p. č. , hodnota, v jeho plné výměře 939 m2 a u pozemku p. č. , hodnota, (výměra dle katastru nemovitostí 4545 m2) šlo o 872 m2, z toho 822 m2 je užíváno toliko jako přístupová cesta (rozsah cca 260 m2) ke stavbě ve vlastnictví žalovaných, a dále jako manipulační plocha k parkování automobilů a např. nakládání materiálu, zatímco 25 m2 je užíváno pro umístění přístavku zemědělské stavby bez čp/če na její jižní straně a dalších 25 m2 jako manipulační plocha u tohoto přístavku stavby).

10. Spornou zůstala otázka, zda část pozemku , hodnota, užívaná žalovanými k přístupu k jimi vlastněné stavbě představuje veřejně přístupnou účelovou komunikaci či nikoliv (skutkově a právně významné ovšem jen pro období od 10. 12. 2020 do 9. 12. 2021, jak bude osvětleno níže v odst. 50 odůvodnění rozsudku), a zároveň, jaká je výše bezdůvodného obohacení za užívání obou předmětných pozemků (zda za celé projednávané období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021.

11. Z procesního hlediska soud zmiňuje, že nepřipustil (usnesením ze dne 22. 11. 2024 č. j. , spisová značka, ) další v řízení učiněnou změnu žalobního návrhu, a to změnu z 19. 11. 2024 (č. l. 226). K důvodům je v podrobnostech odkazováno na účastníkům známý obsah citovaného usnesení, kdy soud změnu žaloby obdržel cca 2 týdny před nařízeným – plánovaně posledním (z celkem , hodnota, ) jednáním – a výsledky dosavadního řízení již nemohly podkladem pro změněný návrh (§ 95 odst. 1 a 2 o. s. ř.) zejm. z důvodu, že by pro změněný návrh muselo být učiněno další znalecké dokazování.

12. Při zjišťování skutkového stavu se soud seznámil s lokalizací předmětných pozemků i pozemků v jejich okolí, jak je pro každého zjistitelné z databáze Českého úřadu katastrálního a zeměměřičského, tj. za pomocí dálkového přístupu do katastru nemovitostí a grafického zobrazení pozemků v katastrálních mapách, konkrétně např. ortofoto mapa v odkaze, AnonymizovánoPoznatky takto získané pak soud také využil při níže popsaném dokazování (zejm. výslechem svědků) a činění skutkových zjištění z něj.

13. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti.

14. Podle dálkovým přístupem získaných informací o předmětných pozemcích k datu 8. 11. a 9. 12. 2022 (č. l. 4 p. v. a 5) bylo zjištěno, že žalobci byli k uvedeným datům vedeni jako spoluvlastníci obou předmětných pozemků, spoluvlastnické podíly byly shodné ohledně obou pozemků – a to u žalobců (žalobkyň) a), c) a d) ve výši 1/6 pro každého, u žalobce b) ve výši 1/2. Totéž bylo zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí LV , hodnota, (č. l. 10), z něhož byla rovněž patrná výměra st. p. č. , hodnota, – 939 m2, jakož i fakt, že na tomto pozemku stojí stavba bez č. p. a č. e., evidovaná na LV č. , hodnota, . Ze zmíněného LV č. , hodnota, (č. l. 12) pak bylo zjištěno, že žalovaní jsou ohledně zemědělské stavby bez č. p. a č. e. (jakož i v rozhodném období byli) vedení jako vlastnicí v režimu SJM. Ostatně spoluvlastnický vztah žalobců k předmětným pozemkům ani vlastnický vztah žalovaných k zemědělské stavbě na st. p. č. , hodnota, nebyl mezi procesními stranami spornou okolností. Z uvedeného vyplývá, že žalobci byli po celé rozhodné období (včetně období podle změny žaloby), tj. od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021, spoluvlastníky předmětných pozemků se součtem podílů rovnajícím se celku, žalovaní byli v uvedeném vlastnickém režimu vlastníky zmíněné zemědělské stavby stojící na pozemku, k němuž jim nesvědčil žádný právní titul.

15. Výzvou z 11. 11. 2022 (č. l. 6) bylo prokázáno, že právní zástupce žalobců jejich jménem vyzval žalované k zaplacení částky celkem 452 448 Kč, která měla představovat peněžitou hodnotu korespondující beztitulnímu užívání obou předmětných pozemků žalovanými (jednak užíváním a situováním stavby bez č. p. a č. e. v společném jmění manželů žalovaných, umístěné na st. p. č. , hodnota, , jednak využíváním p. č. , hodnota, jako manipulační plochy pro vozidla zajíždějící k uvedené budově. Jednotková hodnota beztitulního užívání uvedených pozemků byla (pozn. soudu – shodně jako v žalobě) uvažována na 12 Kč/m2/měsíc (144 Kč/m2/rok) u st. p. č. , hodnota, , dále 5 Kč/m2/měsíc (60 Kč/m2/rok) u p. č. , hodnota, . Podle toho a výměry (u st. p. č. , hodnota, šlo 939 m2, u p. č. , hodnota, o nejméně 260 m2 z celkové výměry 4 545 m2) bylo bezdůvodné obohacení požadováno za tři roky zpětně před vyhotovením výzvy (od listopadu 2019) a uhrazení mělo být dle výzvy učiněno do 21. 11. 2022. Výzva byla koncipována výslovně jako předžalobní.

16. Žalovaní na výše uvedenou výzvu reagovali podáním svého právního zástupce (ze dne 18. 11. 2022, z čehož je patrné, že již předtím museli výzvu žalobců obdržet) nesouhlasným stanoviskem. Poukazovali na to, že s právními předchůdci žalobců měli dohodu o bezúplatném užívání dotčených pozemků. Nicméně avizovali, že mají zájem vyřešit věc smírně, neboť uplatněný nárok co do podstaty nepopírají, avšak nepovažují za odpovídající tvrzení žalobců o rozsahu a četnosti užívání pozemku p. č. , hodnota, , zejm. pak měli za zcela nepřiměřenou, neodpovídající tržním cenám nájemného za pronájem obdobných pozemků k obdobným účelům v daném místě a čase, částku požadovanou žalobci jako ocenění bezdůvodného obohacení.

17. Následně (zjevně bezvýsledně pro další vývoj sporu) byla ještě 8. 12. 2022 učiněna nabídka ze strany zástupce žalobců na způsob volby znalce, kterého by strany oslovily pro účely zpracování znaleckého posudku ve snaze vyhnout se soudnímu řízení.

18. Z vyjádření , právnická osoba, , adresa, , odbor dopravy z 24. 1. 2024, sp. zn. , spisová značka, , č. j. , spisová značka, , vyžádaného soudem pro účely tohoto řízení na základě důkazního návrhu žalovaných k otázce existence veřejně přístupné účelové komunikace na předmětném pozemku p. č. , hodnota, (č. l. 61) bylo soudem skutkově zjištěno toliko to, že se uvedený správní úřad nemůže prostě vyjádřit k této otázce, pouze se v konkrétním daném případě domnívá, že se na tomto pozemku může nacházet veřejně přístupná účelová komunikace. K toliko domněnce (nikoli jistému závěru) vede správní orgán spornost naplnění jednoho ze znaků veřejně přístupné účelové komunikace, a to plnění nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby pro blíže neurčený okruh osob.Jinak zmíněný správní úřad připomněl výklad z právní úpravy zákona o pozemních komunikacích, vykrystalizovaný z judikatury k této problematice, kdy účelová komunikace vzniká splněním čtyř pojmových znaků [1. jedná se o zřetelnou, v terénu patrnou cestu, určenou k užití vozidly či chodci pro účely dopravy; 2. spojuje jednotlivé nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků, nebo spojuje tyto nemovitosti s ostatními komunikacemi nebo slouží k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků; 3. vlastník souhlasí s užíváním cesty neomezeným okruhem osob (veřejností), přičemž souhlas může být dán i konkludentně a může přecházet z předchozího vlastníka na nového; 4. plní nutnou ani ničím nenahraditelnou komunikační potřebu pro blíže neurčený okruh uživatelů (tj. pro veřejnost)]. Rovněž správní úřad připomněl, že určit v konkrétním případě, zda se jedná o účelovou komunikaci, může v zásadě dvěma způsoby – osvědčit existenci takové komunikace v případě souhlasu vlastníka pozemku, na kterém se komunikace nachází, a v případě absence takového souhlasu (resp. přímo sporu) na základě výsledku deklaratorního řízení o určení právního stavu dle § 142 správního řádu a na žádost oprávněné osoby (v takovém řízení správní orgán zkoumá naplnění všech výše uvedených 4 znaků účelové komunikace).

19. Dále soud zjistil k otázce, jakým způsobem je dlouhodobě fakticky užívána cesta na předmětném pozemku p. č. , hodnota, , a to ze zprávy , právnická osoba, , adresa, (ze dne 21. 2. 2024, zn. 5/2024, č. l. 70), že podle tohoto místního orgánu cesta po předmětném pozemku byla postavena přibližně okolo roku 1973 tehdejším zemědělským družstvem. Pokud však úřad dále uvedl, že od uvedené doby je využívána chodci i vozidly pro účely dopravy, že spojuje nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků a slouží k obhospodařování navazujících zemědělských a lesních pozemků (rovněž i obci , adresa, ), jakož že i plní komunikační potřebu pro veřejnost, pak ovšem jde o zcela obecné sdělení bez konkrétních skutkových příkladů. Soud proto k tomuto hodnocení podanému Obecním úřadem , adresa, nepřihlížel více, než ke svým vlastním skutkovým závěrům z provedeného dokazování, pokud šlo o výsledné právní hodnocení, zda cesta po předmětném pozemku p. č. 458/5 skutečně vykazuje znaky tak, jak jej uvedený obecní úřad popsal, tj. zda má podstatné znaky veřejně přístupné účelové komunikace.

20. Z nájemních smluv předložených ze strany žalobců k argumentaci o pronajímání též předmětného pozemku p. č. , hodnota, a k vyvrácení tvrzení, že tento pozemek, zejm. cesta na něm, byla nejen žalovanými, ale i jejich předchůdci užívána na základě veřejnoprávního titulu jako existující veřejně přístupná účelová komunikace, případně k výši nájemného) – č. l. 73 až 78 – soud zjistil, že smlouvou č. 184/2012 ze dne 7. 12. 2012 pronajal žalobce a) nájemci , právnická osoba, , IČ , IČO, celou řadu zemědělských pozemků v k. ú. , adresa, , mezi nimi i předmětný pozemek p. č. , hodnota, V úvodních článcích smlouvy se sice žalobce a) prezentoval jako výlučný vlastník pozemků v příloze k uvedené smlouvě, nicméně z této přílohy bylo zjevné, že je správně uvedeno, že žalobcův podíl na tomto pozemku je 1/6. Celková výměra pozemku p. č. , hodnota, byla uvedena na 0,3619 ha, nájem v Kč na jednotku hektaru – 879 Kč, následující příslušná výměra [zjevně připadající na spoluvlastnický podíl žalobce a)] 0,0603 ha, tudíž nájem pro žalobce a) představoval 53 Kč; podle článku IV. smlouvy bylo nepochybné, že sazba nájemného je sjednána na roční období.

21. Z dřívější nájemní smlouvy – č. 65/2005 z data 19. 5. 2005 bylo obdobně zjištěno, že ji se stejným subjektem jako nájemcem (viz předchozí odstavec) uzavřel , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, (zjevně právní předchůdce žalobců) za účelem pronájmu rovněž celé řady zemědělských pozemků včetně předmětného p. č. , hodnota, . Celková výměra tohoto pozemku byla uvedena shodně na 0,3619 ha, nájem byl sjednán v částce 2,37 Kč na m2 pozemku (ostatně všech pronajatých pozemků); tehdejší pronajímatel byl spoluvlastníkem předmětného pozemku výší podílu 3/6 (výměra 0,1810 ha).

22. Další nájemní smlouvy k mj. předmětnému pozemku p. č. , hodnota, byly vyžádány od společnosti , právnická osoba, ., IČ , IČO, (změna v označení a právní formě výše uvedeného , právnická osoba, , IČ , IČO, ). Z těchto smluv bylo zjištěno, že jednak jde o shora uvedenou smlouvu č. 65/2005 z 19. 5. 2005 (pronajímatel , jméno FO, , RČ , Anonymizováno, ), dále jde o smlouvy č. , hodnota, ze 7. 9. 1993, č. , hodnota, z 6. 10. 1993, dále č. , hodnota, a č. , hodnota, z 15. 10. 1996, a konečně smlouvu č. 333/2005 z 20. 5. 2005. Konkrétně soud zjistil, že smlouvou č. , hodnota, pronajal , jméno FO, , právnická osoba, , adresa, řadu zemědělských pozemků – resp. svůj spoluvlastnický podíl vždy o výši 1/3 na těchto pozemcích, mezi nimi i předmětný p. č. , hodnota, (když k výměře byla uvedena hodnota , hodnota, ha, tj. zjevně výměra příslušející k uvedenému spoluvlastnickému podílu pronajímatele při jinak celkové výměře pozemku 4545 m2); v kolonce pro nájem za pozemek však u tohoto pozemku byla hodnota , hodnota, (taktéž u pozemků p. č. , hodnota, ). Zcela obdobného obsahu byla smlouva č. , hodnota, , kdy pronajímatelkou vůči shodnému nájemci byla uvedena , jméno FO, (její podíl na pozemcích činil taktéž 1/3, s příslušnou výměrou u předmětného p. č. , hodnota, – 0,1515 ha), i zde u předmětného a výše uvedených pozemků byla rovněž uvedena hodnota nájmu 0, jako ve smlouvě č. , hodnota, . Shodnému pronajímateli – , právnická osoba, , adresa, pronajali své podíly (o výši 1/3) na shodných zemědělských pozemcích, tj. také na předmětném p. č. , hodnota, nájemními smlouvami č. , hodnota, a č. , hodnota, v roce 1996 , jméno FO, a , jméno FO, , i zde činila výše nájmu hodnotu 0 u předmětného pozemku. Konečně ze smlouvy č. 333/2005 z 20. 5. 2005 soud zjistil, že ji jako pronajímatel uzavřel , jméno FO, (RČ , Anonymizováno, ) s nájemcem , právnická osoba, , IČ , IČO, , rovněž o řadě zemědělských pozemků včetně předmětného (resp. o svém podílu ve výši 1/3, který zde byl ve výměře uveden v hodnotě , hodnota, ha, při celkové výměře 0,3619), výše nájemného na m2 byla sjednána na 2,37 Kč (pozn. soudu – shodně jako ve smlouvě č. 65/2005 uzavřené pronajímatelem , jméno FO, ).

23. Dokazování pak bylo provedeno též účastnickým výslechem 1. žalovaného a výslechy svědků – k návrhu obou procesních stran.

24. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že již při koupi zemědělské stavby na st. p. č. , hodnota, „od zemědělského družstva“ (pozn. soudu – zjevně , právnická osoba, , IČ , IČO, ) dle něj vůbec nebylo předmětem jednání, kudy je k budově přístup, bylo nemyslitelné, aby se k budově jezdilo jinudy, než po zpevněné cestě, která ve své části (pro účely přístupu k budově ve vlastnictví žalovaných) je situována také na předmětném pozemku p. č. , hodnota, . Podle žalovaného k této budově nikdo v tu dobu jinudy nejezdil. Žalovaný nijak aktivně otázku přístupu k budově při její koupi neřešil, protože vnímal onu jedinou přístupovou cestu. Nikdo jej za dobu od koupi zemědělské stavby do předžalobní výzvy žalobců (dle něj cca po dobu 17 až 18 let) neupozornil, že by cestu po předmětném za účelem přístupu k uvedené budově neměl či nesměl využívat. Pokud jde o využívání předmětné cesty jinými osobami (neomezeným okruhem osob), pak žalovaný sice vypověděl, že se zde vždy pohybovala řada osob, nicméně konkrétně zmínil pracovníky zemědělského družstva tehdejší (nyní pracovníky společnosti , právnická osoba, , a. s., vlastnící budovu jihozápadně od budovy žalovaných, stojící na jižním cípu pozemku p. č. , hodnota, ), dále matky s dětmi na procházce (ty se vždy vracely zase zpět), případně souseda „Pražáka“ z domu č. p. , hodnota, , který přijížděl po cestě svým malým traktorem – možná proto, aby se zde otočil. Dále zmínil přítomnost včelařů, avšak nevěděl, kde konkrétně mají umístěné úly. K využívání cesty po předmětném pozemku p. č. , hodnota, v další části (pozn. soudu – po absolvování příjezdu k budově žalovaných, jejím objezdu v severovýchodní, severní, severozápadní a západní části) – tj. využití cesty dále směrem na jih ve styku s hranicemi pozemků p. č. , hodnota, a , hodnota, – zmínil toliko to, že on sám se sem někdy jel otočit, případně sem poslal otočit kamion, který přijíždí k nim do provozovny, ale v těchto případech se nikdy nedojíždí dále než maximálně k budově na jižním cípu pozemku , hodnota, . Na jih (jihovýchod) od stavby žalovaných se rozkládají nejprve pastviny, na jihovýchod i lesy, přičemž žalovaný někdy vídával z lesů vozit dřevo, ale to jen , jméno FO, . Na cestě směrem k budově na cípu pozemku p. č. , hodnota, žalovaný nikdy neregistroval nějaké zátarasy či zábrany v průjezdu.

25. Z výpovědí (u jednání 27. 2. a 31. 10. 2024) svědka , jméno FO, , dlouholetého bývalého starosty obce , adresa, , člena představenstva, později místopředsedy představenstva subjektu s IČ , IČO, (dle výpisu z obchodního rejstříku šlo nejprve o od 16. 3. 1953 vzniklé , Anonymizováno, v , adresa, , s pozdějším obchodním názvem zapsaným do OR k 10. 3. 1993 jako , právnická osoba, , následně od 1. 1. 2014 po změně právní formy i názvu jde o , právnická osoba, .) bylo soudem zjištěno, že byl přítomen prodeji objektu – zemědělské stavby na předmětném pozemku st. p. č. , hodnota, žalovaným. Cestu k tomuto objektu zbudovalo dřívější zemědělské družstvo až cca v roce 1962 – 1963, odbočením z obecní komunikace na pozemku p. č. , hodnota, , a to výslovně kvůli přístupu k v té budovanému objektu (dle svědka tehdy první kravín) a za tímto účelem. Pokračování cesty směrem na jih (jihozápad) od budovy pak bylo zřízeno asi až od 13 až 14 let později (roky 1976 – 1977) v souvislosti se stavbou tehdejší „OMD“ (odchovna mladého dobytku), a to k této stavbě, podle svědka zbudování druhé části cesty provedlo , jméno FO, , adresa, . Před uvedenými událostmi zde žádná cesta nebyla, na předmětném pozemku p. č. , hodnota, byla louka. V dřívější době se podle svědka v uvedené oblasti jezdilo s koňmi po louce a byly zde zakreslené komunikace. Svědkovi sice není známo, zda tehdejší vlastníci pozemků (a to i předmětného pozemku p. č. , hodnota, ) , jméno FO, (dle svědka ročník , Anonymizováno, ) a , jméno FO, udělili k využití předmětného pozemku pro zbudování cesty k objektu na (nyní) st. p. č. , hodnota, svůj souhlas, nicméně svědek vícekrát ve výpovědi zdůraznil tehdejší (z hlediska tehdejšího socialistického společenského zřízení) upřednostňování uživatelského práva zemědělských družstev před právem vlastnickým; podle svědka i kdyby s vybudováním cesty vlastník nesouhlasil, nebylo by mu to tenkrát nic platné. V doplňující výpovědi svědek zmínil, že zbudování části cesty ze strany , jméno FO, (k budově v jižním cípu pozemku p. č. , hodnota, ) určitě také proběhlo bez souhlasu vlastníků.Pokud svědek v určité části pasáže své výpovědi vylíčil, že předmětná cesta po pozemku p. č. , hodnota, od svého zbudování postupně začala být využívána pro všechny vlastníky pozemků, „které se tam nacházejí“ a je jedinou „všemi“ užívanou cestou, jedinou zpevněnou přístupovou komunikací, pak ovšem při odpovědích na detailní dotazy uvedl, že uživatelem bylo hlavně zemědělské družstvo, a zopakoval, že družstvo cestu budovalo pro sebe. Dále svědek sice vylíčil, že po cestě jezdí houbaři a vlastníci lesních pozemků do lesů (případně těžební firmy, které pro vlastníky provádějí těžbu dřeva), ale mezi nimi jmenoval i rodinu žalobců. Svědek za uživatele cesty a majitele lesních pozemků dále považuje společnost , právnická osoba, (pozn. soudu – ovšem její představitel, v řízení slyšený svědek , jméno FO, , viz dále, naopak uvedl, že si k využití předmětné cesty pro obhospodařování svého lesa i pro těžební práci společnosti , právnická osoba, vyžádal či vyžaduje souhlas vlastníků – rodiny žalobců), obec , adresa, (pozn. soudu – ovšem sám svědek , jméno FO, uvedl, že údržbu obecních lesů v okolí zajišťuje společnost , právnická osoba, , pro jejíž přístup přes předmětnou parcelu p. č. , hodnota, platí to co bylo uvedeno v předchozí závorce). V doplňující výpovědi pak svědek zmínil, že nechce výslovně tvrdit, že předmětná cesta je veřejná, ale podle něj ji využíval ten, kdo tudy potřeboval jet – např. na houby (pak parkoval u budovy bývalé OMD), při jízdě na čtyřkolce – na vršku je krásný rozhledK objektu žalovaných na pozemku st. p. č. , hodnota, se není možné automobilem (osobním ani nákladním) dostat jinudy, než – v závěru příjezdu – po cestě na pozemku p. č. , hodnota, ; traktorem by příjezd byl možný po louce (pozn. soudu – rovněž vlastníka odlišného od žalovaných). Přímo na cestě umístněné v části předmětného pozemku p. č. , hodnota, svědek nikdy žádné zábrany nezaregistroval, jen u stavby někdejší OMD, a to při pastvě dříve jalovic, nyní koní, a to pro zabránění úniku zvířat; zábranu lze jednoduše překonat vysunutím ven a zasunutím zpět. Od takové zábrany je vzdálenost ještě asi 0,5 km k lesním pozemkům, cesta zde již není zpevněná, je blátivá. Zvířata v budově OMD však v minulosti cca 10 let nebyla, pak ani u budovy nebyly zábrany. Oplůtky kvůli pastvě zvířat bývají na pastvinách za budovou dřívější OMD umístěny asi od poloviny května do října; nejprve svědek uvedl, že v ostatním období jsou přes pastviny volně přístupné lesní pozemky za nimi, a podle svědka se těžba dřeva pak odehrává v tomto období, k opakovanému dotazu však zmínil, že oplůtky mezi pastvinami a lesem jsou umístěné stabilně, avšak podle svědka je bylo možné sundat a zase vrátit zpět, a to i pro účely těžby dřeva. Ani kvůli těžbě dřeva z lesů nikdy nebyla na pastvinách za budovou bývalého OMD stabilně vyježděná cesta.Svědkovi není známo, že by někdy někdo (např. těžaři kvůli přístupu do lesů) kvůli užívání cesty na předmětném pozemku p. č. , hodnota, a dále po pozemku p. č. , hodnota, na jih (jihovýchod) žádal někoho z rodiny , jméno FO, o souhlas, prostě se tudy jezdívalo, jiný přístup dle něj do lesů není. Nezaznamenal také, že by někdo z rodiny , jméno FO, dal někdy najevo nesouhlas s popisovaným způsobem užívání cesty na pozemku p. č. , hodnota, ; ke změně situace v tomto směru (kdy u pozemku jsou dle svědka informace, že jde o soukromý pozemek) uvedl svědek nejprve, že nastala asi před 10 lety, posléze výpověď upravil na cca 5 let zpět, nakonec měl zato, že se tak stalo až v období před svědkovou první účastí u soudu (před únorem 2024).Soud podotýká, že svědkem vyslovenou domněnku, že v nájemních smlouvách, které družstvu uzavíralo, aby si pronajalo pozemky k zemědělskému obhospodařování, správně neměl být obsažen pozemek p. č. , hodnota, , protože jej z valné části družstvo neobhospodařovalo, z části byl oplocen, považuje za bezpředmětnou pro skutkové a právní závěry o tom, zda na tomto pozemku je veřejně přístupná účelová komunikace; to zejm. za situace, že z výpovědi svědka , jméno FO, , tehdejšího předsedy , adresa, , posléze , Anonymizováno, a dosud , právnická osoba, představenstva , právnická osoba, . jednoznačně vyplynulo (viz dále odst. 29 odůvodnění), že účelem nájmu předmětného pozemku p. č. , hodnota, uvedenými subjekty od žalobců bylo výslovně zabezpečení přístupu ke stavbě na (nyní) st. p. č. , hodnota, (tehdejší drůbežárna) a ke stavbě v cípu pozemku p. č. , hodnota, .

26. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že v okolí předmětných pozemků jednak obhospodařuje svůj lesní pozemek (p. č. , hodnota, ) a lesy obce , adresa, ; nacházejí se východně od předmětných pozemků, lesní pozemky obce , adresa, obhospodařuje svědek prostřednictvím firmy , právnická osoba, . Dle svědka je cesta na předmětném pozemku p. č. , hodnota, sice jedinou přístupovou cestou (v charakteru pevné komunikace, po které se technika pro práci v lese dostane dál). Technika pro obhospodařování lesních pozemků přijíždí z hlavní obecní silnice odbočením na pozemek p. č. , hodnota, , dále po pozemku p. č. , hodnota, podél budovy na st. p. č. , hodnota, , poté přejede na cestu po předmětném pozemku p. č. , hodnota, a pokračuje podél budovy ve vlastnictví žalovaných a za ni směrem na jih k budově v cípu pozemku p. č. , hodnota, , dále po pozemku p. č. , hodnota, směrem na jih. Svědek ovšem vylíčil, že se vždy o užívání cesty i dalších pozemků pro účely přístupu k lesu dohodl (šlo o ústní formu dohody), a to i s , jméno FO, Hadincem, dále též s obcí , adresa, (vlastnice dalších pozemků), případně s představitelem , právnická osoba, – , jméno FO, . Zpevněná cesta ovšem končí v lukách, dál po nich technika k lesním pracím nepokračuje v jízdě. Pro účely obhospodařování lesů přes cestu po předmětném pozemku přijížděl svědek maximálně 3 x v roce, a to v rozsahu dvou až tří dnů. Pokud by mu vstup na cestu po předmětném pozemku p. č. , hodnota, někdo zakázal, měnilo by to situaci, svědek a jeho firma by touto cestou nejezdili, neboť pro svědka a jeho firmu bylo podmínkou užívání cesty udělení souhlasu (svolení) příslušných vlastníků pozemků (případně souhlas alespoň nájemce stavby na pozemku p. č. , hodnota, ), po kterých do lesů jezdil a jezdí. Podle svědka popsanou cestu přes předmětný pozemek p. č. , hodnota, běžně používalo zemědělské družstvo (dle svědka dnes , právnická osoba, , a. s.) a obec.

27. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že je honebním starostou Honebního společenstva , adresa, (zatupujícího vlastníky pozemků pronajímaných myslivcům pro účely honitby). Svědek je ale zároveň myslivcem, tudíž zná situaci v místě a má zato, že myslivci nevyužívají přístupu do lesů předmětný pozemek p. č. , hodnota, , nýbrž cestu na pozemku p. č. , hodnota, (pozn. soudu – severovýchodně, východně a jihovýchodně od budovy na st. p. č. , hodnota, , přičemž část této cesty na p. č. , hodnota, – právě do úrovně nejvýchodnějšího výběžku předmětného pozemku p. č. , hodnota, – zcela zjevně využívají i žalovaní, kteří poté pokračují při stočení cesty na pozemek předmětný). Přímo v místě zemědělské stavby ve vlastnictví žalovaných se honitby nekonají, neboť jde právě o lokalitu se stavbou. Podle svědka v nájemních smlouvách uzavíraných mezi honebním společenstvem a mysliveckým spolkem nejsou speciálně ošetřeny vztahy ke komunikacím a přístupovým cestám, nýbrž je míněno, že vlastníci pozemků v rozumné míře umožní i přístup na honební pozemky k výkonu myslivecké činnosti (nejen lov, ale i přikrmování zvěře v zimě); vede-li po pozemku komunikace, pak je i ta zahrnuta do pronajatého pozemku.

28. Z výpovědi svědka , jméno FO, , jenž je statutárním zástupcem Mysliveckého spolku , adresa, , soud zjistil, že užívání předmětné cesty na pozemku p. č. , hodnota, je z jeho strany realizováno na základě smlouvy. Zároveň svědek uvedl, že myslivci se v předmětné (a ještě širší) lokalitě pohybují kvůli přístupu do lesů z hlavní obecní silnice dvojím způsobem, kdy ze silnice odbočují buď u školy, nebo v místě u nemovitostí žalobců. Zde jde o přístup cestou, na niž navazuje i předmětná cesta po pozemku p. č. , hodnota, , dále podél budovy na st. p. č. , hodnota, , a následně po cestě na pozemku p. č. , hodnota, . O této přístupové cestě výslovně svědek uvedl, že se na ni vztahuje smlouva s honebním společenstvem , adresa, o nájmu pozemků; takovou smlouvu svědek jako statutární zástupce mysliveckého spolku uzavíral asi 2 roky před poskytnutím svědecké výpovědi, také je mu známo, že předchozí smlouva byla uzavřena v trvání 10-i let; nájem zahrnuje asi 18 ha pozemků. V nájemních smlouvách nejsou specifikovány pozemky, které jsou komunikacemi a cestami, pronajaté pozemky užívá myslivecký spolek jako celek. V létě se přistup téměř nevyužívá, v zimním období je přístup realizován častěji, v případě lovu se tudy dopraví střelci. Svědek nikdy nezaznamenal, že by bylo ze strany rodiny žalobců bráněno v přístupu po cestě situované mj. na pozemku p. č. , hodnota, , nikdy zde nebyla žádná překážka či zábrana proti výkonu myslivosti. Svědek nezaregistroval na cestě pohybovat se někoho jiného, než uživatele stavby v cípu pozemku p. č. , hodnota, . Pozemky v lokalitě navazující na předmětnou cestu se dle svědka využívají zejm. k pasení dobytka, nyní koní, bývají směrem k lesům ohrazeny elektrickým vedením a páskou; pokud tam takovéto ohrazení je, pak svědek v cestě nepokračoval, nejel sem.

29. Soud provedl též výpověď svědka , jméno FO, , statutárního zástupce (předsedy či posléze předsedy představenstva) subjektu s IČ , IČO, (jak bylo uvedeno u výpovědí svědka , jméno FO, – nejdříve šlo od 16. 3. 1953 vzniklé , adresa, , s názvem od 10. 3. 1993 , právnická osoba, , následně od 1. 1. 2014 po změně právní formy i názvu jde o , právnická osoba, .) – přičemž dle svědka tento vykonával funkci předsedy v letech 1990-2010, ovšem dle výpisu z OR šlo o dobu i pozdější, když až ke dni provedení výslechu svědka dne 31. 10. 2024 byl tento veden v OR jako předseda představenstva. Výpovědí svědka bylo prokázáno, že v nájemních smlouvách uzavíraných (po roce 1989) za výše uvedený subjekt jako nájemce svědkem se nevylučovaly z předmětu nájmu cesty na pronajatých pozemcích, a to kvůli citlivému přístupu k vlastníkům, každopádně se dle svědka najímaly celé pozemky i s cestami. Tento názor svědek vyslovil i na přímý dotaz soudu, pokud bylo svědkovi předestřeno, že v nájemních smlouvách, kterými členové rodiny žalobců pronajímali družstvu mj. předmětný pozemek p. č. , hodnota, v letech 2005 či 2012, byla výměra předmětného pozemku uvedena nižší (celková 0,3619 ha oproti zaznamenané v katastru nemovitostí na 0,4545 ha). Svědek vyslovil k tomuto rozdílu domněnku, že předmětem pronájmu nemusela být celá plocha předmětného pozemku p. č. , hodnota, proto, že družstvo nemělo důvodu využívat např. okraje tohoto pozemku, případně jeho části zarostlé náletem. Pokud v nájemních smlouvách zahrnujících i předmětný pozemek a uzavřených v letech 1993-1996 nebyla sjednána žádná částka za nájem některých pozemků včetně předmětného (p. č. , hodnota, , pak dle svědka pravděpodobných důvodem bylo přechodné období transformace dřívějšího zemědělského družstva. Každopádně však k výslovnému dotazu na účel, proto který si družstvo (pozn. soudu – již smlouvami z let 1993-1996, dále z roku 2005 a z 2012; k tomu viz odst. 20 až 22 odůvodnění rozsudku) pronajalo od rodiny žalobců také předmětný pozemek p. č. , hodnota, , byl jediný, totiž – po tomto pozemku se přijíždělo k výkrmně brojlerů (stavba bez čp/če na st. p. č. , hodnota, , nyní ve vlastnictví žalovaných), využívána byla i malá plocha pro vyskladnění, dále se po tomto pozemku objížděla budova na pozemku st. p. č. , hodnota, tak, aby se družstvo dostalo k budově na cípu pozemku p. č. , hodnota, (jihovýchodně od předmětného pozemku p. č. , hodnota, , svědkem označovaná jako salaš, jinými slyšenými svědky případně popisovaná jako odchovna mladého dobytku). Jiný přístup (možnost příjezdu) k budově na p. č. , hodnota, podle svědka možný nebyl. Podle svědka dále za druhou zmiňovanou budovou nikdo někam dál ani nejezdíval, nikdo kromě družstva a vlastníků pronajatých pozemků neměl důvod tam jezdit, protože cesta končila u uvedené salaše; dále by se muselo jet po louce nebo pastvině. I většina vlastníků okolních lesů mají či měli v okolí své cesty, maximálně mohli jet po louce či pastvině.Podle svědka družstvo nikdy nezaznamenal problém s přístupem k budově na st. p. č. , hodnota, ani neřešilo individuálně dohodu o užívání či nájmu cesty na pozemku p. č. , hodnota, . Také ovšem neusilovalo o vyčlenění plochy zahrnující přístupové cesty k pozemkům z plochy najatých pozemků, podle svědka byly i ty předmětem nájmu ve snaze vyjít vstříc vlastníkům pozemků, na nichž přístupové cesty byly.

30. Z výpovědi svědka , jméno FO, (pozn. soudu – tuto výpověď soud považuje za jednu nejvěrohodnějších z toho pohledu, že svědek neměl jakékoli informace o vedeném řízení, žádný z účastníků jej nekontaktoval, svědek si nic nezjišťoval kvůli výpovědi ani aktivně sám) soud zjistil, že svědek cca před 40 lety po svém dědovi zdědil mj. pozemky p. č. , hodnota, (pozemky jižně od předmětného pozemku p. č. , hodnota, , když mezi ním a uvedenými pozemky svědka se nacházejí ještě pozemky p. č. , hodnota, ), pronajal je subjektu, který označil jako , právnická osoba, . Sám svědek již přibližně 20 let neměl důvodu se ke svým uvedeným pozemkům vydávat vozem ani pěšky. V minulosti jeho rodina a předci nepřijížděli a nepřistupovali k uvedeným pozemkům (pozn. soudu – které jsou od hlavní v obci využívané veřejné komunikace vzdálené jižním směrem ještě více, než předmětný pozemek p. č. , hodnota, ) po předmětné cestě na pozemku p. č. , hodnota, . Přístup byl naopak realizován z obecní komunikace přímo jižním (lehce jihozápadním směrem) po cestě situované na pozemcích p. č. , hodnota, (dle katastru nemovitostí ostatní komunikace, ostatní plocha), dále p. č. , hodnota, (pozn. soudu – tento pozemek je v katastrální mapě zakreslen co do tvaru jako pozemek jednoznačně evokující komunikaci, resp. alespoň cestu, s ohledem na zcela úzký protáhlý dlouhý tvar, v katastru nemovitostí je také veden jako ostatní komunikace, ostatní plocha), avšak po pozemku p. č. , hodnota, pouze v poměrně krátké vzdálenosti, neboť se následně cesta stáčela téměř do pravého úhlu na západ a mimo parcelu p. č. , hodnota, , a to konkrétně na pozemek p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha) a posléze se pokračovalo po cestě na p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha) a p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha, pozn. soudu – co do tvaru zákresu v katastrální mapě platí totéž jako u pozemku p. č. , hodnota, ), tj. následně v jižním směru cesta pokračovala podél západní hranice pozemku předmětného – , hodnota, nikoli po něm. Pouze v případě, že na svědkem popsané přístupové cestě byla nějaká překážka (např. automobil), využila k přístupu částečně i pozemek p. č. , hodnota, .

31. Z výpovědi svědka , jméno FO, (bratr žalovaného, také jeho zaměstnanec) bylo soudem zjištěno, že podle něj probíhá automobilová doprava buď jen k budově ve vlastnictví žalovaných nebo k budově „nad nimi“ (pozn. soudu – zjevně budova v jižním cípu pozemku p. č. , hodnota, , bývalá odchovna mladého dobytku), zatímco nad touto budou (dle svědka nyní užívanou jako konírna) cesta dál nepokračuje. Jinak svědek odhaduje, že v některých případech projede kolem jeho pracoviště třeba jen jedno auto denně, jindy a obvykle má za to, že jde o pět až deset automobilů. Jestliže registruje projíždění také automobilu, na němž je dle něho umístěn nápis ohledně péče o včely a který podle svědka jezdí k úlům, pak na druhé straně se svědek pouze domnívá, že úly jsou umístěné na jižní straně budovy v cípu pozemku p. č. , hodnota, , přičemž zároveň mu není ničeho známo o tom, zda včelaři mají nějaký vztah k vlastníkovi budovy na p. č. , hodnota, . Svědek se nikdy nesetkal s tím, že by na cestě pokračující za jeho pracovištěm (stavbou ve vlastnictví žalovaných) byla umístěna nějaká zábrana; cesta dle něj je vždy průjezdná až k budově na pozemku p. č. , hodnota, . K alternativní možností přístupové cesty ke stavbě žalovaných ve směru od hlavní obecní silnice svědek zmínil – to jen pro pěší (sám ji někdy využil, když do obce přijel vlakem a šel pěšky k zemědělské stavbě bez čp/če ve vlastnictví žalovaných) – starou zarostlou cestu přes pozemky p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha, ve vlastnictví obce) a p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha ve vlastnictví , jméno FO, ) s odbočkou na jih – na část parcely p. č. , hodnota, , ostatní komunikace, ostatní plocha ve vlastnictví žalobců). Je mu známo, že žalobce b) jezdívá z hlavní silnice po pozemcích p. č. , hodnota, (ostatní komunikace, ostatní plocha ve vlastnictví obce), poté (pozn. soudu – po zjevném využití krátké vzdálenosti na p. č. , hodnota, , ostatní komunikace, ostatní plocha ve vlastnictví obce), poté jede po p. č. , hodnota, (pozn. soudu – sice ostatní komunikace, ostatní plocha, avšak vlastnictví tohoto žalobce) směrem k pozemku , hodnota, (i to je sice ostatní komunikace, ostatní plocha, avšak ve vlastnictví uvedeného žalobce). Jinak po předmětné cestě na p. č. , hodnota, se dle svědka někdy procházejí návštěvníci, kteří si pronajmou chalupu přímo u obecní silnice (k chalupě se nepotřebují dostat přes předmětnou cestu), dále zde někdy jezdí , jméno FO, (rodina žalobců) kvůli těžbě dřeva. Pokud svědek uváděl, že někde přes louku občas přejede , adresa, , který má poblíž stavby žalovaných chalupu, pak neuváděl, že jezdí po předmětné cestě.Uvedená výpověď svědka , jméno FO, byla soudem hodnocena co do věrohodnosti jako mírně snížená, neboť z ní vyplynulo, že svědek byl informován svým bratrem (1. žalovaný) o důvodech, pro které má být jako svědek vyslechnut (výslovně k tomu, jaká je četnost pohybu automobilu kolem pracoviště svědka – zemědělské stavby žalovaných atd.); nicméně sám žalovaný svědkovi k tomu žádné své názory neuváděl.

32. Soud provedl výpověď též svědka , jméno FO, , avšak za této výpovědi nebylo zjištěno ničeho podstatného, protože svědek uvedl, že v objektu žalovaných pracuje (jako OSVČ) asi jen po dobu dvou let a bývá zde 1 až 2 x týdně., a to v dílně, odkud nevidí, co se děje kolem stavby žalovaných, jelikož dle něj jsou okna značně vysoko. Jen z kuchyně, kam jde 2krát denně na jídlo, může vidět jet kolem stavby vozidla. Takto svědek vylíčil, že někdy ovšem žádná vozidla jet nevidí, jindy projede pět aut za den. Uvedené vylíčení soud nepovažuje za příliš věrohodné, jelikož svědek připustil, že se dříve vůbec nezabýval tím, že zde nějaká auta jedou, proč se tam vyskytují, přičemž zároveň sám připustil, že o důvodu výpovědi se s ním bavil 1. žalovaný, zároveň bratr 1. žalovaného – v řízení slyšený svědek , jméno FO, – vypověděl, že k jednání přijel se svědkem , jméno FO, (to připustil i svědek , jméno FO, ), a že názor na to, že někdy projede kolem budovy i pět až deset automobilů poprvé vyslovil ve společném hovoru v rámci jízdy k jednání právě svědek , jméno FO, . Uvedeným může být svědek , jméno FO, ovlivněn nejméně ve schopnosti uvést svůj vlastní vnímaný prožitek (tím spíše, jestliže připustil, že se dříve četností automobilů projíždějících kolem pracoviště nezbýval, neměl k tomu důvod).

33. Soud dále provedl výpověď svědka , jméno FO, (u jednání 27. 2. 2024, doplněnou dne 3. 12. 2024), který je jednatelem společnosti , právnická osoba, Uvedená společnost provozuje pastevní areál a také budovu dřívější odchovny mladého dobytka, tedy budovu na cípu pozemku p. č. , hodnota, . Již v roce 1989 svědek pracoval v družstvu – později , adresa, , které tehdy uvedené objekty a pastevní areál provozovalo. Podle vzpomínek svědka se předmětná cesta na pozemku p. č. , hodnota, využívala tak, že podle něj jde o veřejnou cestu, veřejně přístupnou, po které se jezdilo od lesů a na louky kvůli jejich obhospodařování, jezdí tudy například houbaři pro sběr hub. Svědek si nepamatuje, že by užívání cesty bylo kdykoliv minulosti nějakým způsobem omezováno, v užívání nikdy nebránili ani vlastníci (žalobci). To, že jde o veřejnou cestu, usuzuje svědek z toho, že ji bere jako součást cesty, která počíná na obecní komunikaci na silnici III. třídy, dále pokračuje až právě k předmětné parc. , hodnota, cesta byla vždy průjezdná až po areálu odchovny mladého dobytka (nyní budova slouží pro chov koní), do této úrovně na cestě nebyla nikdy umístěna žádná omezení. Až za zmíněnou budovu, přičemž v první výpovědi svědek tvrdil, že ve vzdálenosti asi 100-200 m, kdy zde v podstatě cesta už zaniká a není zřetelná, protože ústí do luk, jsou umisťovány uvedenou společností mobilní zábrany v případě pasení a přehánění zvířat tak, aby nevnikla do veřejných prostranství. I v doplňující výpovědi svědek uvedl, že přímo na cestě vedoucí k budově chovu koní a kolem této budovy by dle něj neměla být umístněná žádná stabilní a pevná zábrana. Avšak (a po předestření fotografie z č. l. 94 spisu, pořízené žalobci v průběhu řízení a zachycující přes cestu natažené třípáskové zábrany – dle úvahy soudu možná i pod elektrickým nábojem, přichycené na pevných kůlech) svědek připustil, že uvedené zábrany (proti útěku zvířat z pastvy) jsou na cestě již v místě severní části budovy na p. č. , hodnota, , tj. podstatně blíže k zemědělské stavbě bez čp/če ve vlastnictví žalovaných, než svědek popsal v první své výpovědi). Dále svědek vysvětlil, že na ceduli na předním kůlu, která byla na fotografii v malé velikosti zřetelná, je i telefonní číslo , tel. číslo, osobu, se kterou se má případně řešit svolení ke vstupu/vjezdu do pastevního areálu Nicméně svědek opakoval, že tyto zábrany zde jsou kvůli výskytu zvířat na pastvách, nikoli celoročně.Podle názoru svědka historicky jak , právnická osoba, (u něhož ale upozornil, že není kompetentní se s jistotou vyjadřovat), tak později , právnická osoba, platilo za užívání pozemků – předmětného p. č. , hodnota, , dále též pozemku p. č. , hodnota, (tj. de facto pokračování cesty za stavbou nyní ve vlastnictví žalovaných ke stavbě nyní sloužící chovu koní, dříve OMD) nájemné vlastníkům. Pozemky byly pronajaté (výměrou) včetně cest na nich umístěných, byly na ně i pobírané dotace. Oba nájemci se také starali o údržbu cesty, dle svědka však nešlo o smluvní povinnost, ale o běžný zvyk.Jako možnou alternativní přístupovou cestu k lesům dané oblasti (i když jen pro pěší, případně s tím, že nejde o cestu přímo pro velká auta nebo velké traktory), označil svědek pozemek p. č. , hodnota, , který dle veřejně dostupných údajů katastru nemovitostí je druhem pozemku ostatní komunikace a je ve vlastnictví obce, vede východně od předmětného pozemku p. č. , hodnota, . Rovněž uvedl, že včelařství se nachází na parc. č. , hodnota, , která je lokalizována dle ortofoto mapy v přímém sousedství uvedené alternativní cesty na pozemku (ostatní komunikace) p. č. , hodnota, .Po předmětné cestě na p. č. , hodnota, se podle svědka pohybují také lidé, kteří se jdou projít, případně se podívat na koně, projíždějí tudy auta až k areálu, respektive k budově chovu koní. Také se po cestě sváží dřevo, o němž svědek uvedl, že plyne z „ohromného množství“ lesních pozemků. Pokud svědek v této souvislosti uvedl, že po cestě se tedy „běžně“ pohybují lesníci, pak toto vylíčení soud považuje za zcela nepřiměřeně nadnesené, neboť i sám žalovaný a jeho bratr – svědek , jméno FO, uvedli, že vozit dřevo z lesů vídávali jen , jméno FO, (člen rodiny žalobců, dřívější spoluvlastník), a představitel společnosti , právnická osoba, svědek , jméno FO, , který obhospodařuje svůj les a za uvedenou spolčenost lesy obce , adresa, vylíčil, že přes předmětnou cestu se do lesů dostává maximálně 2 – 3 x ročně po dobu pouhých 2 až 3 dnů; ostatně sám svědek , jméno FO, další konkrétně subjekty obhospodařující lesní pozemky neuvedl (viz závěrečná pasáž tohoto odstave č. 33 odůvodnění).K dotazu, pro koho předmětná cesta představuje výslovně nutnou komunikační potřebu, uvedl svědek, že jde jednak o společnost , právnická osoba, , dále obec , adresa, , které zde má svoje lesy, případně všechny vlastníky (svědek ale další neuvedl) lesů obhospodařovaných v okolí; pokud svědek jako vlastníka v okolí lokalizovaných lesů, který se potřebuje po předmětné cestě k obhospodařování lesa dostat, uvedl obec , adresa, , pak soud tento údaj nepovažuje za přesvědčivý, jestliže ani žalovaní ničeho takového netvrdili, nevyplynulo to z výpovědi žádného jiného slyšeného svědka ani z jiného v řízení provedeného důkazu. Podle svědka není jiný přístup k areálu společnosti , právnická osoba, možný, pokud by někdo nevytvořil zcela jinou novou komunikaci. Zároveň je ale svědkovi známo, že cesta byla zřízena za účelem hospodaření zemědělského družstva, které stavělo oba objekty, tedy jak objekt ve vlastnictví žalovaných, tak objekt odchovny mladého dobytka.Podle svědka se nikdy nestalo, že by někdo žádal společnost , právnická osoba, o možnost užívat přímo komunikaci. Nicméně o možnost pohybovat se na pozemcích, které má společnost z větší části pronajaté, z menší je vlastní, pro účely přístupu do lesů kvůli těžbě, se řeší souhlas. Mezi loukami obhospodařovanými uvedenou společností a lesy je umístěné oplocení, a pokud má někdo zájem v lese těžit, pak si vyžádá od společnosti souhlas ohledně toho, že přes společností užívané pozemky se bude pohybovat s technikou. Po prezentaci těžařů o místě, kde se bude těžit, se společnost – většinou jen ústně – vyjadřuje k tomu, zda dává souhlas k přístupu k označenému místu po pronajatých či vlastněných pozemcích. Z takových subjektů však svědek uvedl jen společnost Strombuch, jiné přesněji neoznačil a jde dle něj jen o jednotky subjektů.

34. K posouzení odborné otázky, a to určení obvyklé ceny za užívání předmětných pozemků v době od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021, ustanovil soud se dle § 127 o. s. ř. znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, . Z jejího znaleckého posudku číslo , č. účtu, a z výslechu znalkyně v rámci konaného jednání zjistil soud následující. Mezi faktickými zdroji pro zpracování znaleckého posudku uvedla znalkyně jak kopie katastrálních map a kopie kupních smluv pro ověření oceňované informace o realizovaných prodejích (z placeného dálkového přístupu do katastru nemovitostí), tak zdroje dodané soudem (zadávací usnesení a soudní spis). Dalšími zdroji byly skutečnosti a výměry zjištěné znalkyní na místě samém při místním šetření za účasti části účastníků z obou procesních stran, letecké snímky s průmětem katastrální mapy, dále vyjádření , právnická osoba, , adresa, k územně plánovací dokumentaci, vyjádření dotčených měst a obcí k územně plánovací dokumentaci, vlastní databáze znalkyně o obchodovaných cenách, informace z databáze realitní kanceláře , právnická osoba, reality holding, kopie nájemních smluv pro ověření cenové informace o realizovaných nájmech, a vyjádření Úřadu městyse , adresa, (starosty , jméno FO, ) k ověření platnosti nájemní smlouvy, stejně tak vyjádření , právnická osoba, v , adresa, k ověření platnosti nájemních smluv, které znalkyně použila jako srovnávací.

35. Dále bylo z posudku zjištěno, že pro objektivní stanovení obvyklé ceny znalkyně použila metodiku stanovení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem, když tento postup vyplývá z definice obvyklé ceny, kdy pro optimální způsob stanovení její výše se používá srovnávací způsob řešení. Jedná se o výsledek vyhodnocení cen nedávno uskutečněných nebo uskutečňovaných pronájmů pozemků srovnatelných svým charakterem, polohou, stavem, velikostí a lokalitou. Logicky pak je tedy toto srovnání provedeno na základě zjištění a průzkumů znalce, konzultací s realitními kancelářemi, ověření informací u orgánů státní správy a přiměřeným vyhodnocením nabídky a poptávky na trhu nemovitostí v dané lokalitě. Již v úvodu posudku znalkyně zdůraznila, že problémem tohoto způsobu je, že databáze realizovaných nabízených pronájmů pozemků jsou příliš malé a je obtížné nalézt obdobné srovnávací nemovitosti. Vedle uvedené metody zvolila znalkyně i metodiku náhradní, respektive náhradní způsob určení obvyklého nájemného, a to jednak stanovením obvyklého nájemného z porovnávací ceny pozemků, dále stanovení obvyklého nájemného z ceny pozemku dle cenového předpisu, a konečně metodiku odborného odhadu obvyklé ceny nájemného, kdy závěrečný odborný odhad této ceny je proveden na základě odborné úvahy znalce, přičemž se berou v úvahu všechny okolnosti a ceny výše uvedenými metodikami odvozené.

36. K oceňovaným nemovitostem znalkyně popsala, že se nacházejí v okrajové části obce , adresa, , když vzdálenost do centra obce k obecnímu úřadu je 2,1 km, nejbližší autobusové zastávce asi 600 m vzdálenost k vlakové zastávce 1,1 km; obec , adresa, se nachází v , adresa, přibližně 12 km od města , adresa, km severovýchodně od města , adresa, , je zde minimální občanská vybavenost (obecní úřad, obchod, sportoviště a hasičská zbrojnice), a vybavenost vyššího stupně se pak nachází ve městě , adresa, nebo v 8 km vzdálené obci , adresa, . Obcí prochází železnice se železniční zastávkou v části obce , adresa, , vybavenost obce zahrnuje rozvod elektřiny a vody, naopak kanalizace a plynofikace není v obci realizována. Znalkyně na základě místního šetření zjistila, že evidovaný stav obou pozemků odpovídá skutečnosti. Stavba na st. p. č. , hodnota, je fakticky užívána částečně pro kovovýrobu, jako obrobna kovů, a částečně jako sklad materiálu. Pozemek p. č. , hodnota, slouží v žalovanými využívané části jako obslužná plocha, která se nachází ve funkčním celku se stavebním pozemkem a stavbou na pozemku st. p. č. , hodnota, , dále se na pozemku nachází zpevněná plocha s povrchem z betonových panelů (pozn. soudu – zřetelněji jde o předmětnou přístupovou cestu, o níž je spor, zda je veřejně přístupnou účelovou komunikací), dřevěný přístřešek přistavěný z jižní strany ke stavbě a v okolí přístřešku je skladován materiál, písek (pozn. soudu – uvedené skutečnosti zjištěné znalkyní při místním šetření o způsobu užívání části předmětného pozemku p. č. , hodnota, zcela korespondují zjištěním soudu, učiněným ostatně na základě shodných tvrzení stran).

37. V souladu s metodikou stanovení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem provedla znalkyně nejprve analýzu realizovaných pronájmů v obci , adresa, a v okolních obcích, na základě toho vycházela z takto realizovaných pronájmů , právnická osoba, (dále případně jen SPU), když stát má podobné pozemky ve svém vlastnictví a pronajímá je. Segmentem trhu nemovitých věcí, odpovídající oceňovanému majetku, znalkyně zcela logicky a v souladu s použitou metodikou označila pozemky zastavěné stavbou pro výrobu, sklady, zemědělskou výrobu a pozemky tvořící funkční celek se stavbou pro výrobu. Zmínila, že na hodnotu oceňovaných předmětných pozemků působí zejména faktory – silné stránky v podobě lokalizace pozemků v zastavěném území obce a jejich soulad s územním plánem (konkrétně se pozemky nacházejí dle platného územního plánu obce v zastavěném území obce a jsou určeny jako plochy výroby a skladování – živnostenská plocha), naopak slabé stránky – pozemek st. p. č. , hodnota, je zastavěný stavbou jiného vlastníka a na pozemcích se nachází příslušenství jiného vlastníka. Z vyhledaných vzorků porovnatelných nemovitostí (z uskutečněných pronájmů v obci , adresa, a okolních obcích) z databáze SPU a ze soudního spisu vybrala znalkyně 5 nejreprezentativnějších, které použila k ocenění, přičemž důvodem nepoužití zbylých vzorků byla pro znalkyni skutečnost, že se jednalo o pronájem pozemků, které jsou (jen) zemědělsky obhospodařované – louky anebo pozemky zastavěné stavbou pro zemědělskou výrobu (kravíny, silážní jámy či seníky). O těchto nepoužitých vzorcích zmínila znalkyně nájemní smlouvy obsažené ve spise projednávané věci [č. l. 35 – smlouva z 22. 12. 2014 mezi ČR – SPU jako pronajímatelem a , právnická osoba, , IČO , IČO, o pronájmu pozemků st. p. č. , hodnota, a , hodnota, v k. ú. , adresa, , když jde o pozemky pod stavbami ve vlastnictví nájemce , právnická osoba, , sloužícími zemědělské výrobě, č. l. 73 – smlouva ze 17. 2. 2012 mezi pronajímatelem žalobcem a) a nájemcem , právnická osoba, , IČO , IČO, o pronájmu řady pozemků včetně předmětného p. č. , hodnota, – k tomu viz podrobná zjištění v odst. 20 až 22 odůvodnění rozsudku, když předmětem smlouvy byly pozemky zemědělsky obhospodařované s travním porostem a nejednalo se o stavební pozemky ani pozemky ve funkčním celku se stavbou; ze stejného důvodu pak znalkyně vyloučila pro skupinu porovnávacích vzorků také nájemní smlouvu na č. l. 77 uzavřenou mezi pronajímatelem , jméno FO, , ročník , Anonymizováno, a nájemcem , právnická osoba, ].

38. Dále soud ze znaleckého posudku zjistil, že srovnatelnými nemovitými věcmi pro určení obvyklého nájemného porovnávacím způsobem sloužily znalkyni pozemky ve vlastnictví městyse , adresa, p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, o celkové výměře 674 m2 (vzorek 1), zastavěné stavbou bez čp/če jiného vlastníka, využívanou jako sklad strojů a materiálu, přičemž tento pozemek je platným územním plánem obce určen jako plochy výrobní a skladování), nájemní smlouva byla uzavřena s účinností od 1. 9. 2017 na dobu neurčitou se sjednaným nájmem Kč/m2/rok, přičemž dle zjištění znalkyně ze sdělení starosty městyse je smlouva stále platná a v původním znění (pozn. soudu – tj. i ve výši nájemného). Vzorkem 2 byl případ pronájmu pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (ze souboru pozemků o celkové výměře 1 614 m2), taktéž zastavěný stavbou bez čp/če jiného vlastníka, využívanou jako sklady a kanceláře, přičemž tento pozemek je platným územním plánem obce určen jako plochy výrobní a skladování), nájemní smlouva byla uzavřena s účinností od 5. 12. 2014 na dobu neurčitou se sjednaným nájmem 2 Kč/m2/rok, přičemž dle zjištění znalkyně ze sdělení , tituly před jménem, , jméno FO, z SPU je smlouva stále platná a v původním znění (pozn. soudu – tj. i ve výši nájemného). I vzorky 3, 4, 5 byly představovány nájemními smlouvami uzavřenými SPU coby pronajímatelem, a to 20. 11. 2014, 26. 8. 2014 a 31. 5. 2019, přičemž ke dni zpracování znaleckého posudku byly stále platné a účinné, výše nájemného ve všech případech činila (jako u předešlé pronajímatele SPU) dva Kč/m2/rok; předmětem nájmu byly vždy pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka (u pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, stavbou č. p. , hodnota, – objektem občanské vybavenosti, využívaným jako sklad materiálu, původně sklad obilí, a kanceláře, u pozemku nevedeného p. č. v k. ú. , adresa, stavbou bez čp/če – zemědělskou stavbou využívanou jako sklad materiálu a garáž pro stroje, a konečně u pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, – stavbou bez čp/če – zemědělskou stavbou využívanou jako sklad materiálu a garáž prostoru; všechny uvedené vzorky byly též pozemky určenými platným územním plánem příslušné obce buď jako plochy smíšené obytné – SV nebo jako plochy pro výrobu a skladování, případně plochy smíšené výrobní. Na základě porovnání se srovnatelnými pozemky pak znalkyně vyhodnotila jejich minimální jednotkové nájemné ve výši 2 Kč/m2/rok, maximální pak 4 Kč/m2/rok, a konečně průměrné 2,40 Kč/m2/rok, které označila zároveň jako nájemné stanovené přímým porovnáváním.

39. Před konečným závěrem o obvyklé ceně za užívání předmětných pozemků ovšem znalkyně (a to výslovně pro ověření porovnávací metody) přistoupila metodou ke stanovení obvyklého nájemného z metodou z porovnávací ceny pozemku určila jednotkové nájemné na 4,73 Kč/m2/rok. Vycházela z realizovaných prodejů pozemků umístěných ve výrobním nebo zemědělském areálu, které mají obdobné umístění jako předmětné – v okrajové části obce. Zdrojem údajů o realizovaných prodejích byla pro znalkyni databáze ČÚZK za období roku 2019 až 2021. I zde znalkyně nejprve vybrala adekvátní porovnávací vzorky, a to čtyři případy prodejů, o nichž proběhla příslušná řízení u Katastrálního pracoviště v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ). Šlo o soubor pozemků v k. ú. , adresa, o celkové ploše 689 m2, pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , právnická osoba, , pozemky p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a pozemky p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , tvořící v prvních 3 případech funkční celek se stavebními pozemky buď v zemědělském areálu nebo s pozemkem zastavěným průmyslovým objektem, přičemž všechny stavební pozemky byly zastavěny stavbami jiného vlastníka. Prodávajícími byl ve dvou případech stát, v jednom obec (, adresa, ) a v jednom fyzická osoba. Podle příslušných územních plánů jednotlivých obcí porovnávací pozemky spadaly do ploch buď pro zemědělskou výrobu, pro výrobu a skladování nebo pro drobnou výrobu. Uvedené vzorky byly dle znalkyně zjevně odpovídající oceňovaným předmětným pozemkům, když v rámci použití cenotvorných faktorů (v počtu osmi různých) neshledala znalkyně žádnou odlišnost (vyjádřila ji hodnotou , hodnota, %). Z realizovaných jednotkových cen srovnávacích pozemků (v rozmezí od 100 Kč do 150,08 Kč) stanovila znalkyně odhad ceny porovnávací hodnoty oceňovaných pozemků na 118,39 Kč/m2, následně – pro určení ročního obvyklého nájemného sazbou 4 % až 7 % z této obvyklé ceny (podle odborného zdroje autora Alberta Bradáče – Teorie a praxe oceňování nemovitých věcí) – stanovila nájemné za pomoci spodní hranice uvedeného rozpětí, tj. ve výši 4 % z obvyklé ceny porovnávací hodnoty srovnávacích pozemků 118,39 Kč, tj. jednotkové nájemné touto metodou určila na 4,73 Kč/m2/rok. Soud podotýká, že znalkyně stanovila obvyklé nájemné též metodou z ceny pozemku dle cenového předpisu (1,53 Kč Kč/m2/rok), avšak dle názoru soudu jsou jednoznačně adekvátnější pro meritorní rozhodnutí ve věci zjištěné ceny obvyklého nájemného stanovené buď přímým porovnáním obdobných pronájmů, případně z porovnávací ceny pozemku.

40. Znalkyně pak při konečném odborném odhadu obvyklé ceny užívání předmětných pozemků připomněla ceny zjištěné uvedenými 3 metodami, a dle vlastního odhadu stanovila obvyklé nájemné (požadovanou obvyklou cenu za užívání předmětných pozemků v období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021) v jednotkové hodnotě na částku 4 Kč/m2/rok , tudíž celkovou cenu za užívání v uvedeném období určila u pozemku st. p. č. , hodnota, na 7 512 Kč (930 m2 a doba 2 roky) a u pozemku p. č. , hodnota, na 6 976 Kč (872 m2 a doba též dva roky), proto celková obvyklá cena za užívání předmětných pozemků v rozhodném období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021 byla znalkyní určena 14 488 Kč. Zároveň znalkyně souhrnně zdůraznila, že akceptování ustanovení zák. č. 151/1997 Sb. o stanovení obvyklé ceny metodou přímého porovnání v daném případě je komplikováno tím, že v ČR neexistuje žádná veřejně přístupná databáze o realizovaných cenách nájemného, ani evidence nemovitostí, které jsou komerčně pronajímány (výše inkasovaných nájmů jako součást nájemních smluv zpravidla nebývá nikde zveřejňována). Právě proto z důvodu (ne)dostupnosti dat znalkyně využila pro své zkoumání informace z databáze nájmů SPU a z nájemních smluv ve spise. Jestliže znalkyně v písemném vyhotovení znaleckého posudku zmínila jako další zdroj též informace z databáze realizovaných nájmů realitní kanceláře , právnická osoba, reality holding a. s., pak vysvětlila v rámci svého výslechu, že pro určení obvyklé ceny je vždy základem důkladný průzkum a znalost trhu odpovídajícího oceňované věci. Protože znalkyně spolupracuje s uvedenou realitní kanceláří řadu let, pak i v její databázi uskutečněných prodejů a pronájmů, do níž má přístup, hledala adekvátní vzorky (tj. pozemky zastavěné stavbou jiného vlastníka nebo tvořící funkční celek s takovým pozemkem), avšak bohužel žádné takové vzorky v databázi nenašla, tudíž je nemohla využít. Musela vycházet ze vzorků, které z ostatních popsaných zdrojů získala. Za zcela nejvíce odpovídající vzorek v rámci svého výslechu pak označila nájemní smlouvu uzavřenou jako pronajímatelem městysem , adresa, , která nejen splňuje požadavek příslušného odpovídajícího segmentu trhu pro předmětné ocenění, ale na straně pronajímatele je navíc uzavřena nikoli státem (SPU). Nicméně setrvala na tom, že adekvátními vzorky jako srovnávacími jsou i výše popsané smlouvy uzavřené pronajímatelem SPU, jelikož i ony zahrnují pronájem totožných předmětů – pozemků zastavěných stavbou jiného vlastníka a pozemky ve funkčním celku s ním, přičemž jde o skladby zejm. výrobu či skladování. To, že mezi vybranými smlouvami nejsou jen smlouvy „holdingu pana , jméno FO, “, jak znalkyně vyvracela námitku žalobců, jednoznačně plyne z přehledu smluvních stran výše popsaných pěti vzorků.

41. V rámci výslechu u soudního jednání 31. 10. 2024 se znalkyně vypořádala i se zbývajícími námitkami žalobců vůči jejím závěrům. V prvé řadě jednoznačně, přesvědčivě, dle názoru soudu zcela nenapadnutelně vyložila nesprávný způsob interpretace znaleckého posudku, kterým argumentovali žalobci ve prospěch srovnání, že v onom odkazovaném posudku (č. , spisová značka, , zpracovaného zhotovitelem VŠE v Praze, Institutem oceňování majetku k datu 4. 1. 2024, pro účel de facto revize závěrů jiných znaleckých posudků o stanovení obvyklého nájemného – vše pro účely jiného soudního řízení, konkrétně vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod jeho sp. zn. , spisová značka, ) bylo nájemné u pozemků v k. ú. , adresa, , které jsou zpevněnou manipulační plochou, pro období let 2016 až 2021 stanoveno postupně na 145,85 Kč/m2/rok, 159,27 Kč/m2/rok, 167,24 Kč/m2/rok, 178,94 Kč/m2/rok a 196,84 Kč/m2/rok, tj. dle úvah žalobců 40krát až 50krát vyššího nájemného, než znalkyně určila pro předmětné pozemky v k. ú. , adresa, v letech 2019 až 2021. Obecně znalkyně jednak upozornila, že jí (pozn. soudu – též soudu, na č. l. 170 – 177, odkud pak byl poskytnut znalkyni) byl dán do dispozice jenom fragment uvedeného posudku, navíc celý odkazovaný revizní ZP byl v jeho textu jednoznačně prezentovaný tak, že je platný pouze pro účel ocenění, pro který byl zpracován, což jsou jiné pozemky v jiné části republiky, již jen proto ho nelze úplně použít na předmětné oceňované pozemky. Znalkyně však zejména zdůraznila a podpořila odkazem na jednotlivé strany fragmentu odkazovaného revizního ZP, že žalobci nesprávnou úvahou, bez adekvátního matematického propočtu, dospěli z tohoto ZP k údajným cenám nájemného pozemků v k. ú. , adresa, . Doložením v podobě samotného textu fragmentu revizního ZP (jeho strany zejm. 16, 30 a 31) vysvětlila (pozn. soudu – a také to z textu skutečně vyplývá), že ze strany žalobců uváděné ceny v Kč/m2/rok se netýkají výše obvyklého nájemného v Kč/m2/rok, nýbrž jednotkové obvyklé ceny pozemků využitých Institutem pro stanovení obvyklé ceny nájemného, a to metodou simulovaného nájemného. Jde ostatně o jednu z metod určení obvyklé ceny nájemného, kterou použila i znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Od výše uvedených jednotkových cen pozemků za m2 pak Institut za použití 5 % sazby vypočetl, odhadl obvyklé nájemné, tj. v jednotlivých letech období 2016 – 2021 šlo o částky jen 7,66 Kč/m2/rok, 7,96 Kč/m2/rok, 8,36 Kč/m2/rok, 8,95 Kč/m2/rok a 9,84 Kč/m2/rok.

42. Výslechem znalkyně nebyla podpořena ani námitka žalobců o tom, že je běžné, že znalci, určují-li výši nájemného za delší období než jeden rok, pak do svých závěrů promítnou inflaci či vývoj cen na trhu, a že tudíž nelze shledat s právními závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která výši obvyklého nájemného v rozhodném období určila konstantní, nijak jej neměnila. Znalkyně sice uvedla, že ji zpočátku také zarazilo, že u vzorků – smluv pronajímatele SPU, ale i pronajímatele i městyse , adresa, – platí nadále původní cena sjednaná v roce 2014 či 2017, a i proto se již při zpracování písemného znaleckého posudku na tuto problematiku u pronajímatelů doptávala; bylo jí sděleno, že smlouvy jsou aktuální a stále platné, inflační doložka s nimi není spojena. K výslovnému dotazu žalobců na to, zda je běžné, že nájemní smlouvy uzavírané mezi subjekty (právnickými či fyzickými osobami) nezohledňují inflaci v nějaké časové ose, znalkyně sice připustila, že pokud se subjekty chovají tržně nebo chtějí se svým majetkem hospodařit, pak by inflační doložka měla být nějakým způsobem ve smlouvě ošetřena. Avšak jestliže se zabývala předmětným oceněním, předmětným segmentem trhu, se kterým se běžně neobchoduje, není s ním běžně nakládáno, resp. s ním nakládají subjekty, které zmínila z vzorkových (srovnávacích) nájemních smluv, pak mají možná jiný pohled, standardy, řídí se kupř. vnitřním nařízením a časové změny u nájemného běžně nepoužívají. Zároveň znalkyně zdůraznila, že se segmentem trhu korespondujícím předmětným pozemkům se neobchoduje, nebylo možné zjistit obsah jakýchkoliv dalších realizovaných nájemních smluv pozemků zastavěných stavbou cizího vlastníka. Za neadekvátní vzorek znalkyně označila případy z realitních nabídek předložených k námitkám žalobců proti znaleckému posudku (č. l. 168 spisu), jelikož jde o pozemky nezastavěné stavbou, tudíž se jedná o zcela jiný druh, segment trhu. Kromě toho šlo pouze o nabídky, navíc aktuální pro období námitek (červenec 2024), nikoliv k rozhodnému období let 2019 - 2021. Znalkyně sice při zpracování znaleckého posudku dohledala realitní kanceláří realizované nájemní smlouvy pro předmětné období, avšak i ty se týkaly pozemku nezastavěných, tj. pozemků volných, krom toho i umístěných např. v centru města či jiných komerčně atraktivnějších nemovitostí, které ovšem tudíž nelze srovnávat s předmětnými. Také nelze z takových smluv zjištěné nájemné (dle znalkyně od 13 do 18 Kč/m2/rok) upravovat nijakým cenotvorným koeficientem pro účely jeho úměrné úpravy, protože všechna úprava ceny musí být provedena na základě výběru porovnatelného – obdobného vzorku porovnávání, jímž pro předmětné pozemky zcela jistě není stavební pozemek nezastavěný, komerčně volný, který lze užívat i jinak, než pouze jako funkční celek se stavbou jiného vlastníka a stavebním pozemkem, na němž je stavba jiného vlastníka postavená. Pozemky, ohledně nichž předložili žalobci realitní nabídku, takovými pozemky nejsou, netvoří ani s nimi funkční celek, nejsou obslužnou plochou stavby atd. Okolnost, že znalkyně pro celé dvouleté rozhodné období uvažovala a určila cenu za užívání předmětného segmentu trhu v konstantní výši, podpořila znalkyně dalším vysvětlením (vedle toho, že v srovnávacích smlouvách se u tohoto segmentu trhu navýšení za jednotlivá léta nenacházelo, přičemž důvod takové absence sama znalkyně nedokáže vysvětlit); zohlednění časového vývoje cen je v oceňování složitou záležitostí, kdy se využívají různé cenové indexy, tyto jsou sice zpracovány v odborných kruzích, ale týkají se vždy prodejních cen, za které se nemovitosti obchodují. Pro vývoj nájemních cen pozemku ovšem takovýto index k dispozici není, není ani v odborných veřejně známý a ověřitelný. Existují různé návrhy, které odborníci užívají při stanovení výše nájemného, ale vždy jsou vztažené k jinému segmentu nemovitostí, se kterými se běžně obchoduje [byty, stavební pozemky, komerční (pozn. soudu – zjevně míněno také volné) nemovitosti].

43. Konečně znalkyně vyložila, že jejím závěrům není možné rozumět tak, že pokud by došlo k uzavírání nové nájemní smlouvy (pozn. soudu – zjevně míněno mezi účastníky řízení) z důvodu, že zde nájemní smlouva neexistuje, pak by na pronájem zastavěného pozemku stavbou jiného vlastníka a na manipulační plochu k tomuto pozemku přiléhající mohli žalobci požadovat jen znalkyní určených 4 Kč/m2/rok. Znalkyně připomněla, že znaleckým posudkem určila obvyklou cenu za užívání obdobných pozemků na základě realizovaných nájemních smluv, tj. adekvátně tomu, jaký byl její znalecký úkol a v jakých hodnotách se pohybují nájmy podobných nemovitých věcí. Jejím úkolem nebylo určení smluvního nájemného, na kterém by se konkrétní strany individuálně dohodly v aktuální době.

44. V neposlední řadě znalkyně vyloučila, že by jí pro účely zpracování znaleckého ocenění byly ze strany žalovaných či jejich zástupce posunuty nějaké smlouvy, ze kterých by následně znalkyně navíc tendenčně čerpala.

45. Při právním posouzení ve věci učiněných skutkových zjištění vzal soud v úvahu především adekvátní úpravu stanovenou zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), a dále citovanou další právní úpravu.

46. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále případně jen „ZoPK“) je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy21) tím není dotčena.

47. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právu na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle odst. 2 téhož ustanovení neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

48. Skutkové a právní závěry49. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaní jako vlastníci zemědělské stavby bez čp/če, postavené na pozemku st. p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, (o výměře nesporných 939 m2) nemají právní titul k umístění stavby na uvedeném pozemku ve spoluvlastnictví žalobců (pozn. soudu – rozhodující je existence spoluvlastnictví žalobců v rozhodném období, k tomu viz zjištění v odst. 14 a dílčí skutkový závěr v jeho posledním souvětí). Dále byla mezi účastníky skutková a právní shoda, že z dalšího žalobci spoluvlastněného pozemku p. č. , hodnota, o celkové (v databázi katastru nemovitostí zaznamenané) výměře 4545 m2, obklopujícího stavbu žalovaných (a pozemek st. p. č. , hodnota, žalobců), žalovaní užívají 872 m2, z toho však cca 260 m2 jako přístupovou/příjezdovou cestu ke stavbě a zbytek – tj. cca 612 m2 – jako manipulační plocha (případně plochu pro umístění přístavku budovy situované na pozemku st. p. č. , hodnota, ). Na základě takto popsaného nesporného skutkového stavu, ovšem jen bez dalších v řízení zkoumaných právně významných tvrzení, by bylo neoddiskutovatelné jeho právní posouzení tak, že žalovaní protiprávním užitím cizí hodnoty (žalobci vlastněných pozemků) se bezdůvodně obohatili (§ 2991 odst. 2 o. z., jedna ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení), a to mj. v rozhodném období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021. Podle § 2991 odst. 1 o. z. by přitom nepochybně šlo o obohacení bez spravedlivého důvodu, tudíž by žalovaným ze zákona vznikla povinnost žalobcům jako ochuzeným vydat, oč se žalovaní obohatili (§ 2991 odst. 1 o. z.). Ovšem v projednávané věci byl spor o to, zda cesta na p. č. 458/5 je veřejně přístupnou účelovou komunikací či nikoli, tudíž, zda žalovaní cca 260 m2 neužívají v souladu s právem, totiž z titulu veřejnoprávního oprávnění k užití takové komunikace. Dalším sporným bodem bylo jednotkové (a tím i celkové) ocenění za užívání nemovitostí žalobců žalovanými v rozhodném období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2021.

50. Soud tedy musel v projednávané věci řešit prioritně předběžnou otázku, zda pozemek p. č. , hodnota, , resp. na něm umístěná zpevněná cesta, představuje veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je účelovou komunikací pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 cit. zákona, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 10. 2003 sp. zn. , spisová značka, ). V řešené kauze nebylo mezi účastníky sporu (a je podchyceno i ve výše uvedené zprávě , právnická osoba, , adresa, , odboru dopravy – odst. 18 odůvodnění), že žádné správní řízení, jehož výsledkem by bylo rozhodnutí o charakteru předmětné cesty na pozemku p. č. , hodnota, z hlediska jejího možného hodnocení jako veřejně přístupné účelové komunikace, vydáno dosud nebylo. Soud ovšem zdůrazňuje, že tuto předběžnou otázku bylo z procesního hlediska dle jeho názoru nezbytné řešit pouze pro období, o které žalobci rozšířili žalobu podáním doručeným žalovaným 16. 1. 2024, tj. pro období od 10. 12. 2020 do 9. 12. 2021. Pro předcházející roční období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2020 totiž žalovaní (jak již soud výše zmínil v odst. zejm. 2 a 5 odůvodnění) neuvedli ve lhůtě koncentrace řízení žádná rozhodná tvrzení, dokonce k výslovnému dotazu soudu vyloučili, že by o cestě na pozemku p. č. , hodnota, smýšleli jako o veřejně přístupné účelové komunikaci. Zároveň lze ale podotknout, že pokud by z procesního hlediska nebyl takto popsaný přístup soudu k meritu věci obhajitelný, pak jeho níže uvedené závěry o tom, že na pozemku p. č. , hodnota, se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, by platily i pro posouzení základu oprávněnosti nároku žalobců na finanční náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklého žalovaným užíváním předmětné cesty na pozemku p. č. , hodnota, v období od 10. 12. 2019 do 9. 12. 2020.

51. Jak zmínil , právnická osoba, , adresa, ve své zprávě podané pro projednávanou věc, pak pro správní deklaratorní řízení o určení právního vztahu dle § 142 správního řádu, zde konkrétně pro o určení, zda se na určitém pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace, existuje již bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu. Za řadu předcházejících rozhodnutí lze zmínit jeho rozsudek ze dne 31. 1. 2019, č. j. , spisová značka, , v němž NSS ČR vyložil, že komunikace bude mít charakter účelové pozemní komunikace, a to ex lege, bude-li naplňovat zákonem a ustálenou judikaturou vymezené pojmové znaky. O účelovou komunikaci se jedná, jakmile dojde ke kumulativnímu splnění čtyř podmínek. V první řadě musí jít o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu. Ta musí naplňovat účel stanovený v zákoně (pozn. soudu – zjevně přímo dle § 7 odst. 1 ZoPK, jenž vymezuje, k čemu má účelová komunikace sloužit). Dále dle NSS ČR musí vlastník účelové komunikace udělit souhlas k obecnému užívání své cesty veřejností a zároveň tato cesta musí naplňovat nutnou komunikační potřebu. Citované judikaturní závěry NSS ČR jsou nepochybně použitelné pro projednávanou věc, neboť, jak bylo výše uvedeno, skutkovou a právní otázku, zda se na předmětném pozemku p. č. , hodnota, nachází veřejně přístupná účelová komunikace zde obecný soud v občanskoprávním sporném řízení řeší sám, a to při neexistenci správního deklaratorního rozhodnutí, jako prejudiciální otázku.

52. Nejvyšší soud ČR ve výše uvedeném rozsudku ze dne 7. října 2003, sp. zn. , spisová značka, judikoval dále tak, že veřejnou cestou - účelovou komunikací - se pozemek v soukromém vlastnictví stává věnováním. Je-li cesta věnována obecnému užívání, nemůže mu být odňata soukromoprávní dispozicí vlastníkovou. Byla-li cesta vedoucí přes pozemek v soukromém vlastnictví od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci.

53. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. , spisová značka, se mj. podává, že konkludentní souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích) nelze bez dalšího vyvodit z toho, že vlastník pozemku účelovou komunikaci neoplotil ani neoznačil jako soukromý pozemek se zákazem vstupu.

54. Soud dospěl k závěru, že žalovaným, kteří měli důkazní břemeno k tvrzení o tom, že skutečně část pozemku p. č. , hodnota, (cca 260 m2) je jimi v té přístupové cestě užívána z titulu veřejného práva, totiž jako veřejně přístupná účelová komunikace, se přes výslovné soudem udělené poučení o uvedeném důkazním břemeni (ještě i u 3. jednání konaného dne 27. 2. 2024) nepodařilo jej unést. Ba naopak – ohledně některých znaků (podmínek) veřejně přístupné účelové komunikace, jak bude dále uvedeno – vyhodnocuje soud z provedeného dokazování opak.

55. Mezi stranami nebylo sporu, a soud si mohl učinit obrázek též při místním šetření, že předmětná cesta na pozemku p. č. , hodnota, je zřetelná, v terénu patrná cesta, zpevněná betonovými na plocho položenými panely, je určená k užití vozidly či chodci za účelem dopravy. To ostatně plyne z přesvědčivě prokázaného prvotního, jednoznačného a zcela individuálního účelu/důvodu jejího zřízení na počátku 60. let minulého století, totiž zabezpečení přístupu a příjezdu k tehdy a současně budovanému objektu tehdejšího , Anonymizováno, se sídlem v , adresa, , tedy k dnešní zemědělské stavbě bez čp/če ve vlastnictví žalovaných; prokázáno to bez jakýchkoliv pochybností bylo výpovědí svědků – zejm. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, . Zřetelnost a patrnost cesty v terénu i její určení k užití vozidly a chodci je zachována doposud. Předmětná cesta – taktéž už jen pro prvotní účel svého zbudování – jistě slouží (ve smyslu § 7 odst. 1 ZoPK) k tomu, aby nemovitosti – stavby na předmětném p. č. , hodnota, , ale i na p. č. , hodnota, , kde , adresa, vybudovalo další stavbu v 70. letech pro chov mladého dobytka – byly spojeny s jinými, hlavní komunikací probíhající obcí, a to pro potřeby tehdejších i nynějších vlastníků (žalovaní, , právnická osoba, ), spojuje tyto nemovitosti s dalšími komunikacemi – tedy právě obecní komunikací, a dle výpovědi mj. svědka Berana se jeví, že slouží i obhospodařování lesních pozemků. Tím ovšem ještě nejsou naplněné všechny podmínky a znaky, aby šlo o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, k níž by tak žalovaní měli veřejnoprávní titul pro užívání.

56. V daném sporu totiž zároveň bylo svědeckou výpovědí svědka , jméno FO, postaveno na jisto, že na předmětném pozemku p. č. , hodnota, před zbudováním předmětné cesty žádná cesta nebyla, šlo o louku. To je navíc zřejmé z tvaru pozemku podle katastrální mapy, jak ji soud výše v odůvodnění zmínil (odst. 12). Pozemek p. č. , hodnota, (ale ani jeho část) ještě na počátku 60. let minulého století, kdy jej i tehdy (přes společenské zřízení) vlastnila rodina žalobců, neměl jakékoliv znaky komunikace, nebyl k jízdě či chodci běžně využíván. To je podpořeno také výpovědí svědka , jméno FO, , který (přes návrh žalovaných, podle nichž měl prokázat, že jako vlastník pozemků mj. , hodnota, nezbytně potřebuje předmětnou cestu ke komunikačnímu spojení) vylíčil, že on ani jeho předci předmětný pozemek p. č. , hodnota, k přístupu ke svým nepoužívali, naopak popsal zcela jiný přístup (v podrobnostech viz odst. 30 odůvodnění). Vše zde uvedené pak zcela vyloučilo (popřelo) tvrzení žalovaných, že předmětná cesta, tj. jen ta, která je situovaná na pozemku p. č. , hodnota, (a nikoli ta, která jí od severu – odbočením od hlavní komunikace v obci – předchází a nachází se na pozemcích p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , obou ve způsobu užití a druhu pozemku „ostatní komunikace, ostatní plocha“ ve vlastnictví obce , adresa, ), je zde tzv. od nepaměti, a že dříve dokonce sloužila jako cesta vozová (tj. – zjevně žalovanými míněno, že ještě před obdobím zbudování cesty zemědělským družstvem, jelikož v počátku 60. let již družstva nepochybně využívala traktory atd.). Jako ony cesty „od nepaměti“ v dané lokalitě s určitostí sloužily pozemky jiné, a to nepochybně v prvé řadě zmíněné pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, . O druhém z nich ostatně svědek , jméno FO, vypověděl, že jej (dle katastrální mapy i po místě, kde z něj odbočuje předmětná cesta na p. č. , hodnota, ) v dalším směru na jihovýchod využívají včelaři k přístupu k úlům na p. č. , hodnota, , stejně tak, že představuje alternativní možnost v přístupu do lesů. Ostatně, podle toho a katastrální mapy je soud přesvědčen, že historická cesta právě pro přístup k lesním pozemkům vedla uvedeným způsobem – tedy od hlavní komunikace v obci přes uvedené pozemky (všechny ostatní komunikace, ostatní plocha) p. č. , hodnota, . Svědek , jméno FO, sice v části své výpovědi uvedl, že se v předmětné oblasti před obdobím, kdy byla družstvem cesta na p. č. , hodnota, budována, jezdilo s koňmi po louce, avšak jednak nevylíčil, že by šlo o užívání veřejností, za další je podstatné, že v této souvislosti ale odkazoval na to, že zde byly „zakreslené“ komunikace. Na předmětném pozemku p. č. , hodnota, dle katastrální mapy ovšem žádné komunikace „zakresleny“ nejsou, resp. přesněji vyjádřeno – tento pozemek v žádném případě nemá tvar, který by svědčil o minulém užívání ke komunikační potřebě. Jak už soud vylíčil, tvar cest či komunikací, jakož i zaznamenaný způsob užití a druh pozemku „ostatní komunikace, ostatní plocha“ mají v blízkosti předmětného pozemku pozemky jiné – v prvé řadě předešle zmíněné pozemek p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , z něhož lze odbočit na cestu po předmětném pozemku p. č. , hodnota, . Dále jde o pozemek p. č. , hodnota, (ve vlastnictví žalobců, ostatní plocha, ostatní komunikace). O uvedených pozemcích ostatně svědci , jméno FO, a , jméno FO, vypověděli, že byly či jsou využívány k přístupu k pozemkům v blízkosti či okolí předmětného pozemku p. č. , hodnota, (ať již k zemědělským pozemků – svědek , jméno FO, , nebo lesům – svědek , jméno FO, ohledně přístupu myslivců). Dalšími pozemky, které již jen dle tvaru, ale i dle způsobu využití a druhu pozemku (ostatní komunikace, ostatní plocha) nepochybně i „v nepaměti“ byly cestami a sloužily k přístupu od hlavní obecní silnice k pozemku v lokalitě předmětných, jsou pozemky p. č. , hodnota, (ve vlastnictví obce) a p. č. , hodnota, [ve vlastnictví žalobce b)], o nichž i svědek , jméno FO, uvedl, že je zde stará zarostlá cesta, kterou však někdy využije k pěšímu přístupu k zemědělské stavbě bez čp/če ve vlastnictví žalovaných). Konečně cestou „od nepaměti“ jistě byla i parcela p. č. , hodnota, (zaznamenán v katastru nemovitostí ještě k 31. 10. 2024, tj. ke dni konání jednání, k němuž si soud dálkovým přístupem opatřil patřičnou ortofoto mapu, a to mezi parcelami – na jihu p. č. , hodnota, , a na severu, severovýchodě a východě – p. č. , hodnota, ). Konečně dalšími cestami „od nepaměti“ dle veřejně dostupné katastrální mapy a údajů katastru nemovitostí jsou pozemky v navazujícím katastrálním území , adresa, (o místě , adresa, vypověděl svědek , jméno FO, , že zde myslivecký spolek má rovněž honitbu) – p. č. , hodnota, . Pokud se tedy projednávané věc posuzuje podle podpůrného hlediska, o němž judikoval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, (odst. 52 odůvodnění), totiž, že účelovou komunikací nesjpíše bude cesta vedoucí přes pozemek v soukromém vlastnictví, která byla od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, pak toto hledisko u pozemku p. č. , hodnota, a cesty na něm rozhodně přítomno není (ať již časové – od nepaměti, tak ani to, že by – neexistující – cesta mohla v nepaměti být věnována veřejnému užívání a z naléhavé komunikační potřeby takto užívána).

57. Podle názoru soudu také nebyly prokázány dva ze zásadních čtyř znaků účelové komunikace jako veřejně přístupné podle ZoPK a setrvalé judikatury, a to souhlas vlastníka s užíváním cesty neomezeným okruhem osob (veřejností) a plnění nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby pro blíže neurčený okruh uživatelů (tj. pro veřejnost). Soud má za to, že pokud jde o souhlas spoluvlastníků či předchozích vlastníků, tedy předchůdců žalobců k veřejnému užívání neomezeným okruhem osob, pak tento nebyl nikdy dán, a podle názoru soudu jej nelze shledat ani v tzv. konkludentní formě.

58. Z výpovědi svědků, zejména z výpovědi pamětníka , jméno FO, , který byl členem zemědělského družstva, jež budovalo v letech 1962/1963 stavbu na pozemku (nyní stavební p. č. , hodnota, ), má soud za nepochybně zjištěné, že toto družstvo současně vytvořilo také předmětnou přístupovou cestu. I z výpovědi dalších svědků (, jméno FO, , ale i , jméno FO, ) je zcela zřetelné, že předmětná cesta, která posléze byla využívána v podstatě zásadně a ve zcela převládající míře k přístupu k budově na stavební p. č. , hodnota, (a k budově později v 70. letech postavené rovněž zemědělským družstvem na v jízdním cípu pozemku p. č. , hodnota, ), sloužila a slouží v zásadě subjektům, které v uvedených stavbách hospodařily, případně je užívaly a užívají. To, že by tehdejší vlastník, když předmětný pozemek , hodnota, byl i v době před rokem 1989 (a při budování stavby na st. p. č. , hodnota, a cesty na p. č. , hodnota, ) ve vlastnictví fyzické (-ých) osoby (osob) – byl to předchůdce žalobců, svědkem , jméno FO, bylo uváděno, že šlo o , jméno FO, , jméno FO, , nar. v roce , Anonymizováno, , Anonymizováno, – dal výslovný souhlas s veřejným užíváním části pozemku jako účelové komunikace pro užití neomezeným okruhem osob, nebylo prokázáno. Rovněž nebylo prokázáno, že by souhlas k tomu, aby pozemek p. č. , hodnota, byl užíván jako veřejně přístupná účelová komunikace, dal někdo z nástupců , jméno FO, . Svědek , jméno FO, se vyjádřil k tomu, jaký význam v tehdejších politicko-ekonomických poměrech mělo upřednostnění užívání těch pozemků zemědělským družstvem, a několikrát při výpovědi, která byla doplněna, uvedl, že tehdejší vlastník de facto neměl šanci s umístěním toho přístupového koridoru nesouhlasit. Tudíž se lze jen domnívat, že mohl dát souhlas maximálně k tomu, aby cesta byla zbudována pro účely staveb, které na pozemku p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, postupně vznikaly. Ostatně žalobci ve svých tvrzeních připustili právě jen to, že tehdejší spoluvlastník jako jejich právní předchůdce souhlasil (jen) se zbudování cesty pro potřeby zemědělského družstva a za účelem jeho přístupu/příjezdu k budovám postupně vybudovaným na p. č. , hodnota, (nyní st. p. č. , hodnota, ) a na jihu pozemku p. č. , hodnota, . Tudíž na druhou stranu nebylo nikterak prokázáno, že by tehdejší vlastník dal souhlas k tomu, aby předmětná cesta byla pojata přímo jako veřejně přístupná účelová komunikace. Navíc, když se cesta v letech 1962/1963 budovala, tak podle svědeckých výpovědí šlo o jeden jediný objekt, a trvalo dalších 13 či 14 let, než se postavil další objekt, o kterém svědci hovořili jako o tehdejší odchovně mladého dobytka, nynější konírně. Již cca 4 roky po změně společenských poměrů – v letech 1993, posléze 1996 – byly s členy rodiny žalobců jako tehdejšími spoluvlastníky uzavírány o užívání i předmětného pozemku p. č. , hodnota, smlouvy, tyto byly uzavírány opakovaně a dlouhodobě (na celkové období od 1993 až do 2022, tj. téměř 30 let), jak plyne z nájemních smluv (odst. 20 - 22 odůvodnění rozsudku). Podle svědka , jméno FO, přitom jediným důvodem (účelem) nájmu předmětného pozemku p. č. , hodnota, od rodiny žalobců přímo bylo, aby se družstvo dostalo (mohlo přijíždět) ke stavbě nyní ve vlastnictví žalovaných, kterou družstvo (později s označením , právnická osoba, ) dle svědka vlastnilo až do roku 2004. Další smlouvy o nájmu předmětného pozemku od žalobců si pak , právnická osoba, a následně , právnická osoba, sjednaly v roce 2005 a 2012 taktéž výslovně pro účel zachování přístupu ke vzdálenější stavbě na p. č. , hodnota, (výpověď svědka , jméno FO, ). Zároveň z výpovědí svědků (např. , jméno FO, , ale i , jméno FO, , podle něhož/nichž se od vlastníků pozemku pronajímalo „vše“, tj. zjevně celá výměra) nebylo prokázáno, že by příslušná část celkové výměry tohoto pozemku byla z nájemních vztahů vylučována. Na tom ničeho nemění zjištění učiněné taktéž ze zmiňovaných – ovšem jen některých – nájemních smluv, totiž, že v případech smluv v roce 1993 a 1996 bylo sjednané nulové nájemné mj. právě za předmětný pozemek p. č. , hodnota, . Pokud byl předmětný pozemek dlouhodobě (cca 30 let) ponecháván k užívání z titulu dvoustranného soukromoprávního vztahu (nájemních smluv) pro vlastníky (uživatele) dvou budov, ohledně zajištění přístup k nimž byla cesta na předmětném p. č. , hodnota, zbudována, pak to dle názoru soudu z logiky věci vylučuje, aby se nyní dovozoval konkludentní souhlas vlastníků předmětného p. č. , hodnota, s užíváním cesty neomezeným okruhem osob (veřejností). Pozemek p. č. , hodnota, tudíž nemůže dosahovat charakteru veřejně přístupné účelové komunikace. Na uvedeném hodnocení nemění ničeho ani zjištění z výpovědí de facto všech slyšených osob, totiž, že konkrétně na této cestě (ani na jejím pokračování po p. č. , hodnota, na jih, směrem budově dřívějšího OMD na pozemku , hodnota, ) nebyla patrně nikdy umístěna jakákoli zábrana či označení, že jede o soukromý majetek, a že se vlastníci zákazu vstupu nedomáhali (viz k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2009, čj. , spisová značka, citované o odst. 53 odůvodnění).

59. Soud má za to, že v řízení nebylo ani prokázáno ani to, že by cesta skutečně měla další nezbytný znak veřejně přístupné účelové komunikace, totiž, že by plnila funkci nezbytné komunikační potřeby pro blíže neurčený okruh uživatelů, tedy pro širokou veřejnost. Ze svědeckých výpovědí řady svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) i z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že tuto cestu využívaly a využívají zcela prioritně pouze subjekty, které v minulosti či současnosti užívaly (užívají) – vlastnily či vlastní ony dvě stavby na p. č. , hodnota, , případně ke stavbám dojíždějí jejich klienti nebo obchodní partneři. To je nepochybně dosti úzký a zcela konkrétní okruh uživatelů, pro něž cesta plní ničím nenahraditelnou potřebu (pro přístup k nim byla, jak soud opakovaně vyhodnotil, zbudována). Ale jistě nejde o blíže neurčený okruh uživatelů. V této souvislosti pak soud připomíná zjištění z výpovědí vícerých svědků, že cesta pokračující z předmětného pozemku p. č. , hodnota, na jih k budově v cípu pozemku p. č. , hodnota, za touto budovou končila v loukách a pastvinách (, jméno FO, ), že tedy dále nepokračuje (, jméno FO, ) – zaniká (, jméno FO, ), ani kvůli těžbě dřeva na těchto pastvinách již není zřetelná, stabilně vyježděná cesta (, jméno FO, ) a že zpevněná cesta končí v lukách a ani technika po těchto lukách nepokračuje v jízdě ani kvůli lesním pracím (svědek , jméno FO, ). I tato zjištění jsou protichůdná s tvrzeními žalobců, že by předmětná cesta představovala nutnou a ničím nenahraditelnou komunikační potřebu pro blíže neurčený okruh uživatelů (veřejnosti).Jestliže svědci vypovídali o tom, že tuto přístupovou cestu na pozemku , hodnota, využívají i houbaři a výletníci či maminka k procházkám s dítětem, pak na základě těchto částí výpovědí soud pochopitelně nemohl dospět k závěru o tom, že jde o případy uživatelů, kteří nutně potřebují předmětnou cestu jako prostředek k uspokojení komunikační potřeby. To, že si někdo z veřejnosti – ať už z příležitostných výletníků, nebo z usedlíků obce, nebo z těch, kteří zde mají třeba chalupy – rozhodne jít předmětnou cestou na houby, procházku či výlet (včetně jízdy čtyřkolkou), protože je tam pěkný rozhled, jistě nepředstavuje naplnění znaku nezbytné komunikační potřeby předmětné cesty. Pokud jde o včelaře, pak soud poznamenává, že částí výpovědi svědka , jméno FO, , který nepochybně podstatně lépe zná poměry budovy na pozemku p. č. , hodnota, než další svědek , jméno FO, nebo vyslechnutý 1. žalovaný, považuje soud za vyvrácené, že by úly včelařů byly umístěné u uvedené budovy. Pěší přístup či příjezd menším vozidlem, případně jednostopým vozidlem k úlům na pozemku p. č. , hodnota, je dle obsahu výpovědi svědka , jméno FO, podle názoru soudu možný právě po ostatní komunikaci na pozemku p. č. , hodnota, , zjevně jedné z historických cest – svědek , jméno FO, ostatně ani nevypověděl, že by včelaří přicházeli či přijížděli k úlům umístěným na pozemku p. č. , hodnota, po předmětném pozemku p. č. , hodnota, a následně po cestě směřující dále k budově odchovny koní, kterou provozuje společnost, v níž je svědek jednatelem.

60. Pokud jde o myslivce, byli vyslýcháni svědci , jméno FO, a svědek , jméno FO, (ten za honební společenství zastupující vlastníky pozemků). Svědek , jméno FO, jednoznačně uvedl, že hudební společenstvo nepoužívá předmětný pozemek p. č. , hodnota, k ničemu. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo jednak zjištěno, že pozemky včetně předmětného jsou užívány na základě nájemní smlouvy, kterou myslivecký spolek uzavírá s honebním společenstvem. Krom toho se do lesů v okolí dá přistupovat dvěma různými cestami, tudíž předmětná neplní pro myslivce nenahraditelnou komunikační potřebu.

61. Pokud jde o lesníky nebo majitele lesů, pak k tomu, že předmětnou cestou je třeba přistupovat za účelem obhospodařování lesů nebylo prokázáno nic víc, než že sem jezdí představitelé či pracovníci společnosti , právnická osoba, . Slyšen k tomu byl svědek , jméno FO, . Ten k tomu jednoznačně uvedl, že přístup po předmětné cestě a veškeré užívání dalších souvisejících pozemků, když lesy jsou od předmětné cesty poměrně dost vzdálené (cesta zaniká v pastvinách za budovou p. č. , hodnota, , k tomu viz výše dílčí skutkový závěr z řady svědeckých výpovědí, uvedený v odst. 59 odůvodnění), se děje na základě dohody s vlastníky či nájemci pozemků, a pokud jde o předmětný pozemek , hodnota, a na něm inkriminovanou cestu, zmiňoval několikrát, byť ústní, dohodu s panem , jméno FO, . O přístupu po dalších pozemcích se domlouval s obcí a s představiteli společnosti , právnická osoba, (to potvrdil i svědek , jméno FO, ). Jednoznačně uvedl, že pokud by se ukázalo, že tato dohoda byla odvolána či zrušena, pak by se každopádně těmito směry (za účelem obhospodařování lesů) nevydával. Krom toho představitel této společnosti a svědek , jméno FO, vypověděli o tom, že tato společnost obhospodařuje lesy i pro obec , adresa, , tedy tam je přístup obce do lesů realizován prostřednictvím společnosti , právnická osoba, na stejném – dohodou s vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, – založeném základě. Ostatně kvůli obhospodařování lesů se po této cestě nebylo možné dostat, neboť příslušný subjekt musel použít také následující pozemky – pastviny ve vlastnictví subjektů odlišných od vlastníků lesů; pastviny navíc jsou ohrazené oplůtky, a to po nezanedbatelnou část sezóny i umístěnými na cestě.

62. Zmínit lze i zjištění z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení. I on vypověděl, že z hlediska užívání předmětné cesty vnímá ze strany pracovníků, kteří pracují v budově tzv. nad nimi, což je kategorie uživatelů budovy v jižním cípu pozemku p. č. , hodnota, , ke které byla vybudována cesta v pokračování předmětné, přibližně v situování částí pozemku p. č. , hodnota, , a to v druhé polovině 70. letech minulého století při zřízení provozovny odchovu mladého dobytka. Jinak žalovaný zmiňoval rovněž procházky maminky s dětmi, jízdu souseda, který se do míst předmětné cesty, možná dále k budově bývalé odchovny mladého dobytka, jede otočit s malým traktorem. Ani to jistě není nezbytná komunikační potřeba, která by měla být po cestě na pozemku , hodnota, ve vlastnictví žalobců uspokojována. I žalovaný uvedl, že při užívání stavby ve vlastnictví žalovaných (na st. p. č. , hodnota, ) přijíždějí ke své stavbě, a dále se maximálně do půli další cesty k budově na p. č. , hodnota, jedou otočit.

63. Podle názoru soudu – pokud zde není dána ona nezbytná komunikační potřeba pro neomezený okruh osob (a tím není splněna jedna z judikaturou dovozovaných podmínek veřejně přístupné účelové komunikace) – nelze existenci veřejně přístupné účelové komunikace na předmětném pozemku p. č. , hodnota, dovodit. K tomu se připojuje výše popsaný závěr soudu o neudělení souhlasu vlastníka k veřejnému užívání cesty neomezeným okruhem osob, a to ani konkludentního souhlasu.

64. Soud proto nepřisvědčil obraně žalovaných, která se měla podávat z tvrzení, že část pozemku , hodnota, ve skutkově nesporném rozsahu cca 260 m² užívají z titulu veřejného práva jako účelovou komunikaci. Tato obrana byla vyvrácena.

65. Další zásadní spornou okolností byla výše bezdůvodného obohacení. Zde se soud neztotožňuje s námitkami žalobců vůči znaleckému posudku a ústnímu výslechu znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud má naopak za to, že znalkyně postupovala jednak zcela tak, jak vyžaduje občanský zákoník, pokud jde o to, co má být ochuzenému nahrazeno. Samotné užívání pozemku je samozřejmě způsobem obohacení, které nelze nějak vrátit, je tedy potřeba, aby ochuzení (zde žalobci) obdrželi od žalovaných peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2992 odst. 1 věta první o. z.). Proto je potřeba přistoupit k tomu, aby byla vyčíslena obvyklá cena za užívání obdobných nemovitostí v daném místě a čase. Podle názoru soudu znalkyně tento úkol zcela jednoznačně splnila, také jednoznačně vysvětlila, z jakého důvodu nelze na předmětné pozemky pohlížet optikou obdobných pozemků v dané lokalitě, které by byly ovšem nezastavěné, a tedy proč nezastavěné pozemky nemohla použít jako srovnávací vzorky. U nich je samozřejmě vyšší obvyklá cena za užívání přímo závislá na tom, že případný nájemce jako zájemce či faktický nájemce příslušného nezastavěného pozemku není v užívání pozemku limitován na něm zbudovanou stavbou. V případě předmětných pozemků (u p. č. p. č. , hodnota, dle názoru soudu zcela adekvátně posuzovaného ve funkčním celku s pozemkem st. p. č. , hodnota, – pozemkem zastavěným stavbou jiného vlastníka, a to stavbou pro výrobu, sklady, případně zemědělskou výrobu) tomu tak není. Znalkyně tedy správně vycházela z toho, že porovnala skutečně obdobné, tedy stavbou (pro výrobu skladování atd.) cizího vlastníka zastavěné pozemky (v podrobnostech viz zjištění v odst. 38 odůvodnění). Vysvětlila přesvědčivě, že tento druh pozemků je na území oblasti, které se týká, neobchodovatelný, neobchoduje se s ním jak z hlediska převodu vlastnického práva, tak – přes pečlivé shánění podkladů znalkyní – o tomto druhu pozemků nejsou k dispozici jiné, než znalkyní popsané nájemní smlouvy, které by svědčily o vyšším obvyklém nájemném, než ke kterému dospěla na základě smluv, jež pojala jako srovnávací vzorky. V tomto kontextu pak za logicky věcně správně odůvodněné považuje soud to, jak se znalkyně vypořádala s námitkou žalobců o jimi prosazovaném stanovení obvyklé ceny za užívání na podkladě realitních nabídek (k tomu soud odkazuje na střední pasáž odstavce 42 odůvodnění). Nelze se než ztotožnit s tím, že nemůže jít o porovnatelný zdroj podkladů pro stanovení ceny v předmětném případě, a to z důvodů, které by soud po znalkyni jen opakoval. Znalkyně se jednoznačně vypořádala i s námitkou žalobců, že by obvyklé nájemné mělo být mnohonásobně vyšší, kterou žalobci konstruovali na podkladě pasáží z fragmentů revizního znaleckého posudku využitého v zcela jiné věci a pro zcela (místopisně) odlišné pozemky. Zde matematickými argumenty a správnou interpretací fragmentů onoho revizního znaleckého posudku dokázala, že ze strany žalobců skutečně šlo o chybnou úvahu, a že obvyklá cena za užívání pozemku p. č. , hodnota, učená znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, tedy nemohla být (na rozdíl od přesvědčení žalobců) až 40-i či 50-i násobná oproti tomu, co ve svém posudku určila znalkyně pro předmětnou věc (k tomu v podrobnostech zjištění a hodnocení soudu v odst. 41 odůvodnění).

66. Pokud jde o problematiku inflační doložky, i zde znalkyně podle názoru soudu adekvátním způsobem obhájila určení obvyklého nájemného v daném případě za dvouleté období bez změny jednotkové obvyklé ceny za užívání. K tomu soud odkazuje na zjištění a své hodnocení v úvodu odst. 42 odůvodnění. Ze srovnávacích vzorků nejen smlouvy uzavírané SPU (dle žalobců nikoli řádného hospodáře), ale i smlouva uzavřená městysem , adresa, neobsahuje inflační doložku. Zároveň v závěru odst. 42 odůvodnění je obsažena další argumentace znalkyně o v čase (v předmětném dvouletém období) neměnící se jednotkové výši znalkyní určené obvyklé ceny, tj. bezdůvodného obohacení žalovaných, totiž v podobně absence indexových hodnot pro časovou změnu obvyklé ceny „nájemného“, jimiž by podle shody v odborných kruzích (v příslušném oboru znalců) mohlo dojít k objektivní časové úpravě znalcem stanovené ceny. V tomto směru jde nepochybně o dílčí odbornou otázku, jejíž zodpovězení (pro celkové zpracování znaleckého úkolu) bylo na znalkyni. Soud jejím závěrům z hlediska přesvědčivosti a logického zdůvodnění (když věcnou správnost odborných závěrů soud nepřezkoumává) neměl důvod nedat za pravdu.

67. Konečně nelze odhlédnout od toho, že znalkyně pro kontrolu svých závěrů o výši obvyklé ceny za užívání předmětných pozemků, stanovené metodou přímého porovnání, zpracovala i stanovení metodou tzv. simulovaného nájemného (soud odkazuje na zjištění v odst. 39), přičemž zde již měla k dispozici i v soudním spise neobsažené srovnávací vzorky o realizovaných cenách prodeje/koupě obdobných pozemků. Podíl kupních smluv, kde prodávajícím byl stát (pozn. soudu – což soud poznamenává k argumentační linii žalobců o specifickém přístup státu k hospodaření se svým majetkem) na zmiňovaných vzorcích byl jen 50 %. O adekvátnosti všech srovnávacích vzorků soud nenabyl jakýkoliv pochybností, taktéž o jejich využití pro odborné závěry znalkyně o určení obvyklé ceny tímto způsobem – za užívání předmětných pozemků částkou 4,73 Kč/m2/rok. Ostatně právě k této ceně se pak blíže přibližuje odborně odhadnutá výsledná cena obvyklá (4 Kč/m2/rok – viz úvod odst. 40 odůvodnění rozsudku), než k ceně určené porovnávacím způsobem (což soud vyzdvihuje k námitce žalobců, že šlo o cenu nepoměrně nízkou).

68. Na základě závěrů v odst. 65 až 67 odůvodnění rozsudku tedy soud skutkově a právě uzavřel a ve výroku I. tohoto rozsudku meritorně vyjádřil, že peněžitá náhrada přísluší dle § 2991 odst. 2 a § 2999 odst. 1 o. z. žalobcům – za jim vzniklé ochuzení v důsledku užívání jejich spoluvlastněných předmětných pozemků žalovanými bez právního důvodu – v celkové výši 14 488 Kč (k výpočtu viz úvod odst. 40 odůvodnění a tam popsaný výpočet znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ). Pro každé z dílčích ročních období (počínaje 10. 12. 2019 do 9. 12. 2020, a poté od 10. 12. 2020 do 9. 12. 2021) jde o částku 7 244 Kč. Žalobci netvrdili, a z logiky věci se to ani nepředpokládá, že by o splnění povinnosti žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení byla mezi účastníky sjednána dohoda alespoň o čase plnění. Čas plnění povinnosti vydat bezdůvodné obohacení není ani stanoven občanským zákoníkem. Potom je třeba s přihlédnutím k výše cit. ust. § 1958 odst. 1 a contrario, odst. 2 o. z. (viz odst. 47 odůvodnění) časově dovodit vznik povinnosti žalovaných splnit dluh v závislosti na výzvě žalobců jako věřitele, a uplynutí lhůty bez zbytečného dokladu poté. Žalobci netvrdili, že by žalované vyzvali k tomu, aby plnili náhradu za bezdůvodné obohacení, dříve než korespondencí z 11. 11. 2022, kde stanovili lhůtu do 21. 11. 2021 (odst. 15 odůvodnění). Žalovaným nepochybně tato výzva byla doručena, protože na ni reagovali prostřednictvím svého právního zástupce již 18. 11. 2022 (odst. 16 odůvodnění), a soud tedy vyhodnotil okamžik prodlení (§ 1968 o. z.) žalovaných s částkou 7 244 Kč (za první roční období uplatněné žalobou) jako nastalý až 22. 11. 2022, tj. dne následujícího po termínu, který žalobci prostřednictvím jejich zástupce ve výzvě z 11. 11. 2022 stanovili. Od tohoto dne žalobcům z částky 7 244 Kč přísluší úrok z prodlení v jimi požadované (a ust. § 1970 o. z. a nař. vlády č. 351/2013 Sb. korespondující) roční sazbě 8,25 %.

69. Časové období úročení této výše jistiny dluhu končí 21. 1. 2024, neboť následně od 22. 1. 2024 se k úročené jistině přidává další částka 7 244 Kč, tedy úrok z prodlení byl přisouzen ze soudem přiznané jistiny celkového bezdůvodného obohacení 14 488 Kč. Podle názoru soudu prodlení s další částkou 7 244 Kč mohlo nastat až závislosti na tom, kdy se žalovaní dozvěděli o rozšíření žaloby na období od 10. 12. 2020 do 9. 12. 2021, což se (prostřednictvím jejich zástupce) stalo až při jednání 16. 1. 2024. Dále soud uvážil, že k plnění by měla být žalovaným dána možnost lhůty alespoň pěti dnů kalendářních, adekvátně k tomu, aby zástupce informoval své klienty (žalované) a oni měli možnost plnit peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení za další roční období. Po uplynutí oněch pěti kalendářních dnů (po 21. 1. 2024), tedy od 22. 1. 2024 pak je možné úročit úrokem z prodlení i druhou částku 7 244 Kč (celkem 14 488 Kč). Ve zbytku žaloby musela být tato zamítnuta jak v dílčí jistině, tak v dílčím příslušenství (výrok II.).

70. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem III. a IV. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí.

71. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odstavce 2 téhož ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, případně vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Podle odst. 3 téhož ustanovení i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

72. V projednávaném případě se uplatní výše citované ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy ačkoli měli žalobci – při porovnání výše nároku požadovaného žalobou oproti výši přisouzené soudem – pouze částečný úspěch ve věci, pak jim s ohledem na to, že výše plnění závisela na znaleckém posudku, když v základu nároku byli žalobci zcela úspěšní, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Pokud proti takovému postupu žalovaní brojili poukazem na to, že žalobci v řízení původně uplatnili jednoznačně příliš vysoký nárok oproti přisouzenému, pak s tímto pohledem pro účely posouzení práva na náhradu nákladů řízení se soud neztotožnil. Nelze přehlédnout, že žalovaní s požadavkem žalobců nesouhlasili též v části, pokud jde o samotný základ (měli zato, že nejsou vůbec povinni zaplatit náhradu za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním cesty na pozemku p. č. 458/5), přičemž v základu této části nároku byli zcela neúspěšní. Dále se okolnost, že žalobcům bylo co do výše plnění přiznáno jen to, co soud uznal za oprávněné, adekvátně projeví ve výši odměny za právní zastoupení, jak bude popsáno v dalším odstavci.

73. Celkové náklady řízení žalobců, určené soudem na 78 128,03 Kč jsou představovány jednak soudním poplatkem 7 541 Kč, zaplacenou zálohou na znalecký posudek 8 000 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 62 587,03 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při stanovení výše tarifní hodnoty u každého ze zastupovaných žalobců nemohl soud vzít v úvahu ani žalobci požadovanou částku 150 810 Kč, ale ani celkovou přisouzenou částku 14 488 Kč, jelikož nebyla přisouzena každému z žalobců, nýbrž všem dohromady. Soud proto tarifní hodnotu pro určení odměny za právní zastoupení u jednotlivého z žalobců určil úvahou o podílu toho kterého z nich na přisouzené částce 14 488 Kč. U žalobce b), který v rozhodné době byl spoluvlastníkem předmětných pozemků s výší podílu 1/2, byla tarifní hodnota stanovena na 7 244 Kč, u ostatních žalobců (každý z nich disponoval spoluvlastnickým podílem ve výši 1/6) činí tarifní hodnota 2 414,67 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok jednotlivých žalobců, určený soudem pro účely nákladů řízení popsaným způsobem). Základní odměna za právní zastoupení pak činí za jeden úkon u žalobce b) 1 500 Kč, u ostatních žalobců vždy po 1 000 Kč (§ 7 bod 3, 4 AT). V posuzovaném případě se výše této odměny sníží dle § 12 odst. 4 AT u každého z žalobců s ohledem na advokátem provedené společné úkony právní služby pro všechny žalobce. Jde tak o částku 1 200 Kč u žalobce b) a 800 Kč u žalobců a), c) a d), proto celková odměna advokáta za 1 úkon právní služby, vykonaný jako společný pro všechny žalobce, byla v daném řízení soudem stanovena na 3 600 Kč (1 x 1 200 + 3 x 800).

74. Advokát v řízení učinil 10 společných úkonů pro všechny žalobce [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba, další písemné podání ve věci samé – vyjádření ke znaleckému posudku, 6 x účast u jednání (resp. z toho 1 x u místního ohledání v den konání jednání 16. 1. 2024) dne 24. 8. 2023 a 6. 1., 27. 2., 31. 10. a 3. 12. 2024; § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT], když s účastí u jednání dne 27. 2. a 31. 10. 2024 se však pojí dvojnásobek odměny (jednání trvala 2 započaté dvouhodiny), proto odměna advokáta dosáhla celkem 43 200 Kč (12 x 3 600). Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z uvedených 10 úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 3 000 Kč (10 x 300, § 13 odst. 4 AT).

75. K nákladům právního zastoupení přísluší též náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby, konkrétně strávený advokátem při cestě k 5 jednáním (z , adresa, a zpět) vždy po 4 půlhodinách, celkem 2 000 Kč (5 x 4 x 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT), a také cestovní výdaje advokáta 3 524,82 Kč za 5 jízd z , adresa, a zpět, ve vzdálenosti vždy 78 km. Cestovné ve vztahu k jednání 24. 8. 2023 dosáhlo částky 630,55 Kč [vozem , Anonymizováno, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 7 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km a při ceně benzínu 95 oktanů za jeden litr 41,20 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.). Cestovné určené k jízdě ke 4 jednáním v roce 2024 dosáhlo částky celkem 2 894,27 Kč (4 x 723,567 Kč) – vozem , jméno FO, reg. zn. , SPZ, s průměrnou spotřebou 9,5 litrů/100 km, při sazbě základní náhrady 5,60 Kč za 1 km a při ceně motorové nafty za jeden litr 38,70 Kč (§ 1 písm. b), § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.).

76. Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21 % (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 10 862,21 Kč [0,21 x (43 200 + 3 000 + 2 000 +3 524,82)].

77. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly v tomto řízení náklady, které budou rovněž povinni nahradit žalovaní jako v řízení neúspěšní účastníci (kteří netvrdili a neprokázali, a z obsahu spisu o nich nevyplývá, že by u nich měly být splněné podmínky pro osvobození od placení soudních poplatků). Výše nákladů státu (celkem 39 124,73 Kč) je tvořena svědečným 1 462 a 4 437,73 Kč a znalečným (nepokrytým zálohou 8 000 Kč zaplacenou ze strany žalobců) 33 225 Kč.

78. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovaným stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaní ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdili) žádné relevantní důvody.