90 C 45/2019

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Erlebachovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 5 788 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobci 5 788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 788 Kč od 19. 4. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobci náklady řízení 600 Kč.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Semilech soudní poplatek 1 000 Kč. Předmětem řízení byl nárok žalobce na peněžité plnění ve výši 5 788 Kč, prezentované jako vzniklá škoda na osobním vozidle [anonymizována dvě slova], [registrační značka], k níž mělo dojít tak, že s vozidlem bylo vjeto 26. 8. 2017 do mycí linky čerpací stanice [jméno] [příjmení] v [obec] provozované žalovaným a po provozu této myčky bylo vozidlo poškozeno v podobě uraženého levého zpětného zrcátka. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Argumentaci soustředil nejprve na to, že mu nebyla ze strany žalobce nahlášená žádná škoda, později, že není v řízení pasivně legitimován, protože provozovatelem předmětné myčky nebyl on, nýbrž [právnická osoba] [anonymizováno]; konečně podle žalovaným interpretovaného výsledku dokazování měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by příčinou škody byl přímo mycí proces linky, mohlo jít o konstrukční vadu uvedeného typu vozidla. Ke skutkovému a právnímu závěru soud stručně uvádí následující (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Soud po provedeném dokazování dospěl k názoru, že žaloba je důvodná. Z úředních záznamů [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo] ze dnů 26. 8. a 27. 8. 2017 a zejm. z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení], kteří k mycí lince s automobilem dne 26. 8. 2017 přijeli a byli na místě až do skončení mycího procesu, má soud prokázáno to, že vozidlo bylo v nepoškozeném stavu nasměrováno a umístěno do mycí linky, a to dle slovně-obrazového pokynu umístěného před vjezdem do myčky; před tím byla způsobem technickému provedení automobilu adekvátním sklopena (resp. vytočena směrem vzhůru) vnější zpětná zrcátka, avšak po provedení samotného procesu mycí linky jednoznačně vznikla škoda v podobě uražení vnějšího levého zpětného zrcátka. Vznik škody byl zdokumentován i na fotografiích pořízených svědky, byť nebyly pořízeny po poškození přímo u mycí linky, avšak jsou z nich zřejmé jednotlivé časové údaje, které korespondují době, o které žalobce tvrdil, že ke škodě došlo (26. 8. 2017 po 17:25 hodin). Z výslechu svědků soud také zjistil, že vznik škody byl bezprostředně poté nahlášen obsluze čerpací stanice, jejíž byla myčka součástí. Tato obsluha (černovlasá žena, kterou svědci vzhledem k opakovanému využití mycích služeb čerpací stanice podle vidění znali a od níž si brali žetony pro uvedení mycí linky do provozu) pouze prezentovala, že na řešení situace nemá čas, neodkázala však svědky na jinou kompetentní osobu. Před předmětnou událostí bylo totéž vozidlo v myčce čištěno v dalších cca 6 až 8 případech, obsluhou nebyly k využití provozu myčky uděleny – nad rámec výše zmíněné instruktáže připevněné před vjezdem do myčky – žádné další pokyny. Ve vztahu k rozsahu poškození automobilu procesem provozu myčky soud oproti výše uvedeným úředním záznamům ze dne vzniku škody, případně ze dne následujícího, oproti časově odpovídající fotografické dokumentaci a oproti uvedeným dvěma svědeckým výpovědím, učiněným pod hrozbou trestního stíhání pro křivou výpověď, neuvěřil vylíčení události tak, jak jej popsala do úředního záznamu [číslo jednací] až téměř 1 rok poté [jméno] [příjmení] (obsluha čerpací stanice s mycí linkou), která – ostatně právě s odkazem na dlouhou dobu uplynou od události – v pouhém podání vysvětlení (tj. bez hrozby trestněprávních následků křivé výpovědi) uvedla, že došlo pouze k poškrábání zrcátka. Okolnost, že tato obsluhující osoba nenahlásila věc žalovanému jako provozovateli (byť nejen dle výpovědi svědků, ale i obsahu svého vysvětlení oznámení o škodě přijala), je záležitostí vztahu mezi ní a žalovaným. Žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že není pasivně legitimována k náhradě škody, neboť nepředložil smlouvu prokazující, že v inkriminovanou dobu byl provozovatelem toliko čerpací stanice, nikoli mycí linky. Dále z jeho strany nebyl přes výzvu soudu precizován důkazní návrh (uvedením všech údajů potřebných pro předvolání konkrétní osoby) v podobě výslechu svědka, který se měl vyjádřit ke zmíněné údajně uzavřené smlouvě. Ostatně, i pokud by se mělo o výslechu svědka – přímo statutárního zástupce ze [právnická osoba] [anonymizováno] – uvažovat, pak bez prokázání existence smlouvy tvrzené žalovaným a při postavení svědka v rámci hierarchie [právnická osoba] [anonymizováno] si lze těžko představit, že by bez dalšího věděl o individuálních ujednáních smlouvy uzavřené s jedním z mnoha provozovatelů. Soud má tedy za to, že žalovaný byl provozovatelem předmětné myčky; připomenout lze, že podle obsahu e-mailové korespondence žalovaný v krátké době několika měsíců po události reagoval na požadavek žalobce ohledně náhrady škody pouze těmi námitkami o nenahlášení škodní události jemu, nikoliv tím, že mycí linku neprovozoval; taktéž pracovnice žalovaného [příjmení], která oznámení škody přijímala, neuvedla ničeho o tom, že provozovatel čerpací stanice není provozovatelem myčky. Pokud byla z výslechu svědků v určitém směru zpochybněna možnost jednoznačně uzavřít, že mycí proces byl zásadní příčinou vzniku škody, a to v důsledku toho, že svědek [příjmení] uvedl, že mu bylo nadřízeným řečeno, že ohledně tohoto typu vozidla [značka automobilu] docházelo v minulosti k problémům (na druhou stranu – nikoli v mycích linkách), případně že svědek [příjmení] vyslovil názor o vlivu použitého materiálu (údajná slitina hliníku s něčím dalším, poréznost materiálu, strupovitost v lomu), pak přesto soud neuzavřel, že ke vzniku škody došlo v důsledku opotřebení či konstrukční vady vozidla. Z dalšího důkazu žalobce – zprávy autorizovaného servisu [anonymizováno] – [anonymizováno], spol. s r. o., [IČO], který je informován mj. o svolávacích akcích v případě opakovaných potíží s určitým typem vozidla – bylo totiž vyloučeno, že by byl u předmětného vozidla zaznamenán problém se zpětnými zrcátky, a to ani ve vztahu k použitému materiálu či konstrukčním vadám; podle této zprávy u předmětného typu vozidla nemohlo za toliko 22 měsíců používání dojít k únavě materiálu, která by měla za následek upadnutí zrcátka v portálové myčce. Soud nepřistoupil přes návrh žalovaného ke znaleckému zkoumání předmětného vozidla, a to v prvé řadě s ohledem na opravu uraženého zrcátka provedenou před mnoha měsíci (k tomu je však připomínán skutkový stav na straně žalovaného v podobě zbavení se možnosti provést obhlídku a např. vlastní fotodokumentaci či videozáběr poškození vozidla prostřednictvím obsluhy čerpací stanice a mycí linky, když tato obsluha nereflektovala na oznámení škody ze strany svědků [příjmení] a [příjmení]), jakož i vzhledem ke zjištěním učiněným ze zprávy autorizovaného servisu a vzhledem k nehospodárnosti takového důkazu ve vztahu k výši předmětu řízení. Soud tedy skutkový stav považuje za zjištěný tak, že vozidlo bylo poškozeno v rámci mycího procesu linky provozované žalovaným, přičemž pro takový případ platí ustanovení § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého kdo provozuje závod nebo jiné zařízení, sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou, nebo vlivem činnosti na okolí. Podle druhé věty se povinnosti zprostí ten, kdo prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Jde o objektivní odpovědnost, nezávislou na porušení právní povinnosti, proto neobstál další z argumentů žalovaného o absenci porušení konkrétní právní povinnosti na jeho straně. Samotnou podstatou tohoto nároku na náhradu škody je, že škoda vznikne právě při provozní činnosti. Dodáváno je, že pokud by se soud měl zabývat tím, jestli snad došlo ke zproštění odpovědnosti na straně žalovaného v důsledku vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, pak by k tomu musela být ze strany škůdce (žalovaného) alespoň náznakem uvedena nějaká tvrzení, což v projednávané věci nenastalo; obrana proti nároku byla vedena zcela jiným způsobem a byla v řízení postupně vyvrácena. Žalobě tedy bylo vyhověno, když výši škody soud shledal prokázanou listinným důkazem v podobě kalkulace opravy [číslo], vyhotovené opravnou žalobce na podkladě systému [anonymizováno], o němž je soudu z úřední činnosti známo, že je mj. pro účely stanovení výše škody využívána i soudními znalci. K jistině pak byly přisouzeny i úroky z prodlení, protože bylo prokázáno, že žalovaný byl k náhradě škody vyzván korespondencí z 27. 3. 2018, doručenou mu 29. 3. 2018 do vlastních rukou, se stanovenou lhůtou k plnění do 18. 4. 2018 (§ 1958 odst. 2 o. z.), a mezi stranami nebylo sporu, že žalovaný dosud neplnil. Od 19. 4. 2018 je tak v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobce může důvodně požadovat úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), jehož výše žalobcem požadovaná koresponduje zmíněné právní úpravě a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšnému žalobci bylo výrokem II rozsudku podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. přisouzeno též právo na náhradu nákladů řízení, kterou požadoval výslovně toliko v podobě paušální náhrady za 2 úkony – předžalobní výzvu a žalobu, tj. v částce celkem 600 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.). Zároveň podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích byla žalovanému jako v řízení neúspěšnému účastníkovi uložena výrokem III. tohoto rozsudku povinnost zaplatit soudní poplatek, neboť návrhu žalobce, který je dle § 11 odst. 2 písm. a) cit. zákona od poplatku osvobozen, bylo vyhověno, žalovaný vůči žalobci nemá právo na náhradu nákladů řízení a z obsahu spisu ani přednesů žalovaného se nepodává ničeho, co by odůvodňovalo úvahu o tom, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ať již dle zákona o soudních poplatcích nebo s ohledem na okolnosti spočívající v jeho osobních poměrech (§ 138 o. s. ř.). Výše poplatku vyplývá z položky 1, bod 1., písm. a) Sazebníku soudních poplatků citovaného zákona. Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.