10 C 104/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 921 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 500 Kč od 19. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 9 421 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 12 000 Kč od 15. 10. 2024 do 14. 5. 2025 a úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 7 500 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru , anonymizováno, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, . Na základě této smlouvy poskytla dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dní od jeho poskytnutí. Výše řádného úroku byla sjednána na částku 180 Kč. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 2 160 Kč. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy z důvodu prodlení žalovaného s plněním delším více jak 14 dní, vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Na vyčerpaný úvěr uhradil žalovaný dosud toliko částku 4 500 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného, byl tento upomínán k úhradě jeho dluhu, a to formou SMS, emailových zpráv a písemných výzev k úhradě dluhu, kdy v této souvislosti je žalovaný povinen uhradit 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný byl původním věřitelem upomínám výše uvedenými způsoby, kdy v souvislosti s touto činností vznikla žalovanému povinnost 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Žalobkyně po žalovaném uplatňuje pouze smluvní pokutu ve výši 4 581 Kč. Pohledávku za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tuto pohledávku postoupila žalobkyni. Ta dále žalovaného vyzvala k plnění předžalobní, jejíž součástí bylo také oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , přičemž částku 12 000 Kč čerpal žalovaný bezhotovostně dne 14. 9. 2024, jak žalobkyně doložila potvrzením banky o provedené platbě. Splatnost byla sjednána 14. 10. 2024, úrok činil 36,5 % p. a., úroky celkem 180 Kč, poplatek za úvěr 2 160 Kč s tím, že žalovaný měl uhradit celkem 14 340 Kč. Roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 773,59 %. Dále byla pro případ prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně, dále administrativní poplatek za prodlení 700 Kč, náklady spojené s pozdním splácením úvěru, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictví SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu a 500 Kč za odeslanou písemnou výzvu k plnění, s tím, že maximum je 10 upomínek SMS, 10 e-mailem a 2 písemné upomínky. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že žalovaný ponese náklady za účelem mimosoudní vymožení dlužných částek, jež bude trvat nejdéle 3 měsíce. Žalovaný bude hradit 700 Kč za prvních 14 dnů mimosoudního vymáhání, 500 Kč za dalších 14 dnů, a dále až do jeho ukončení dalších 500 Kč. Dále bylo zpoplatněna dohoda vzešlá z mimosoudního vymáhání částkou 600 Kč a dále částkou 250 Kč měsíčně trvání splátkového kalendáře. Jako další náklad vymáhání byl sjednán tzv. inspektorský výjezd s tím, že žalovaný souhlasí s osobní návštěvou a dojde-li k uzavření dohody, uhradí náklady na výjezd nejméně 1 600 Kč. Žalovaný je přitom oprávněn v odůvodněných případech návštěvu inspektora odmítnout, je však povinen to písemně (prostřednictvím pošty či e-mailové zprávy) oznámit úvěrujícímu, včetně důvodu, pro který osobní jednání a návštěvu inspektora odmítá. Zhodnocení vážnosti důvodu je přitom ponecháno v kompetenci úvěrujícího. Žalovaný však dlužnou částku ve stanoveném úvěru nevrátil, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně, přičemž žalovaný uhradil dne 14. 3. 2025 částku 3 000 Kč a dne 14. 5. 2025 částku 1 500 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla následně postupně postoupena na žalobkyni.

5. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, včetně poplatků, kdy roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) činila 773,59 %. Mimo to byla ve smlouvě adhezního typu sjednána celá řada sankcí v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, poplatků za SMS a e-maily a náklady spojené s vymáháním, kdy z jejich povahy je zřejmé, že jejich vážně míněným účelem nemůže být vymožení dluhu, ale umělé navýšení pohledávky za žalovaným. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně navyšovaných částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Vztah účastníků je tedy nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 12 000 Kč, na kterou dle tvrzení žalobkyně dosud uhradil celkem 4 500 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve zbylé výši 7 500 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 19. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 11. 2. 2026 zaslala žalovanému doporučeně poštou výzvu k plnění. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění 7 dnů od odeslání. Dne 19. 2. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. Soud dále výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, stejně jako smluvní pokuty zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k uplatněné šíři nároku včetně příslušenství je zřejmé, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný. Ten však náhradu nákladů neuplatnil a ze spisového materiálu nevyplynulo, že by mu takové náklady vznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.