10 C 106/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 17 500 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 16 615 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 615 Kč od 9. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 885 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 885 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 885 Kč od 9. 5. 2024 do 28. 7. 2025 a úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 885 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 17 500 Kč, kterou nabyla postoupením od původního věřitele , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení ze dne 23. 6. 2025. Tvrdila, že žalované byl dne , datum, poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 17 500 Kč, který měl být splacen nejpozději do 8. 5. 2024, avšak žalovaná jej ve stanovené lhůtě nevrátila. Nárok uplatňuje jako nesplacenou jistinu úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po splatnosti. Uvedla, že žalovaná úvěr řádně čerpala, se seznámila s podmínkami smlouvy uzavírané online a byla opakovaně upomínána, včetně předžalobní výzvy odeslané dne 21. 7. 2025.

2. Následně vzala žalobkyně podanou žalobu částečně nazpět, neboť bylo zjištěno, že část pohledávky byla uhrazena před podáním žaloby. Proto soud ve výroku I. řízení v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil.

3. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

4. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, má soud za prokázané, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 2 100 Kč s tím, že žalovaná se tyto prostředky zavázala vrátit nejpozději do 30 dnů, tj. do 4. 4. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 0 % ročně, RPSN činilo 0 %. Dodatky č. 1-17 byla dále navyšována poskytnutá částka až na částku 17 500 Kč. Výpisy z účtů právní předchůdkyně žalobkyně vedeném u , právnická osoba, . bylo prokázáno, že žalobkyně uvedenou částku žalované poskytla. Z negativního tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uvedený úvěr nesplatila, resp. uhradila toliko před podáním žaloby částku celkem 16 615 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak vyzvala žalovanou k okamžité úhradě doloženou výzvou ze dne 8. 5. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025 vč. dodatku a příloh bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě rovněž právní zástupkyně žalobkyně, a to doloženým dopisem ze dne 16. 7. 2025, odeslaným dle potvrzení dne 21. 7. 2025. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně relevantní podklady nepředložila, když uvedla, že těmito nedisponuje.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena bezúročná smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že na daný smluvní typ rovněž dopadá zákon o spotřebitelském úvěru, zabýval se soud tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně ověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v tomto směru nepředložila relevantní důkazy, na základě kterých by bylo možné dojít k závěru, že se prověřením úvěruschopnosti vážně (tj. nikoliv jen formálně a povrchně) zabývala. Soud tedy shledal uzavřenou smlouvu včetně dodatků za neplatnou. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval možností uložit žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu. Žalovaná obdržela na základě smlouvy částku 17 500 Kč a vrátila 16 615 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni jistinu ve výši 885 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za období, kdy byla žalovaná prokazatelně vyzvána k úhradě. Žalobkyně prokázala, že dne 21. 7. 2025 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 24. 7. 2025. Žalovaná byla vyzvána k plnění do tří dnů, tj. dle § 607 občanského zákoníku do 28. 7. 2025. Dnem následujícím pak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádném z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. V řízení byla převážně úspěšná žalovaná, když žalobkyně vzala podanou žalobu v převážné míře zpět, a to z důvodu úhrady žalované před podáním žaloby. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.