10 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen opatrovníkem právnická osoba sídlem Adresa žalovaného pro zaplacení částky 3 393 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 393 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 393 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu zákona o veřejném zdravotním pojištění, dle kterého má zdravotní pojišťovna právo na náhradu nákladů na hrazené služby, jež vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci. V dané věci žalobkyně vynaložila náklady na léčbu jméno FO, nar. datum, pojištěnce žalobkyně, ve výši 3 393 Kč, jemuž žalovaný ublížil na zdraví. Žalobkyně žalovaného o úhradu vyzývala, k té však ze strany žalovaného nedošlo.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím opatrovníka s tím, že je omezen na svéprávnosti a tomu žádná výzva zaslána nebyla. Navrhl proto zamítnutí žaloby. Rozsah omezení žalovaného byl stanoven rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 4. 2022, č. j. 40 Nc 22055/2021-43, kdy tento není způsobilý nakládat s finančními prostředky přesahujícími 400 Kč týdně a činit další vyjmenovaná právní jednání.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Sdělením Městského úřadu obec bylo prokázáno, že byl vydán příkaz č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2023. Dle uvedeného příkazu se žalovaný dopustil přestupku tím, že dne datum okolo 21:35 hodiny v obec, ul ulice po vzájemné slovní rozepři napadl fyzicky jméno FO, kdy fyzické napadání následně skončilo v kolejišti sokolovského vlakového nádraží, odkud je musela hlídka Policie ČR obec odvléct. Vyčíslením nákladů léčebné péče bylo prokázáno, že ve věci úrazu ze dne datum byl poškozený ošetřen na chirurgii a neurologii, byl proveden rentgen, dána fixační sádrová dlaha, v rámci následné péče byl dne 25. 4. 2023 vyšetřen chirurgem a dán cirkulární sádrový obvaz prstů. Výzvou ze dne 12. 11. 2024, včetně dokladu o odeslání, zaslanou na adresu trvalého bydliště žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětné částky, a to do patnácti dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že uvedená částka nebyla uhrazena, kdy žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval.

5. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

6. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu, kterým je soud v tomto řízení vázán, a podle kterého se žalovaný dopustil protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, a dále byla doložena výše nákladů na léčení poškozeného, které žalobkyně uhradila, rozhodl soud tak, že v souladu s citovaným ustanovením zákona o veřejném zdravotním pojištění uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady ve lhůtě stanovené § 160 o. s. ř. Dále soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzývala výzvou ze dne 12. 11. 2024 se lhůtou k plnění do patnácti dnů, žalovaný však úhradu neprovedl a je tedy zřejmé, že nejpozději 24. 12. 2024 se dostal do prodlení. Uvedená výzva byla žalovanému zasílána na adresu jeho trvalého bydliště, přičemž ta je shodná s adresou opatrovníka. Skutečnost, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti a byl mu ustanoven opatrovník se přitom nijak nedotýká nároku žalobkyně, když rozsah omezení žalovaného jej nezbavuje odpovědnosti za protiprávní jednání. Odpovědnost za přestupkové jednání pak bylo posouzeno v rámci přestupkového řízení, jehož výsledkem je soud vázán.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

11. Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek je odůvodněn § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatků osvobozen. V daném případě je žalobkyně osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek dle shora citovaného zákona o soudních poplatcích, a tedy na žalovaného přešla povinnost tento soudní poplatek zaplatit. Soudní poplatek činí podle Položky 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.