10 C 123/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 9 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 4 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 290 Kč od 25. 12. 2022 do 15. 2. 2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 290 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 290 Kč od 16. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24. 12. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 290 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Na základě akceptace návrhu žalovaným poskytl původní věřitel úvěr žalovanému dne 24. 11. 2022 na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr však nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně odeslané dne 7. 2. 2024, přičemž žalovaný na úvěr uhradil toliko 5 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného s tím, že žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dne , datum, poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na účet č. ú. , č. účtu, s úrokem 36 % p. a. ve výši 295,89 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 798,82 Kč s tím, že doba trvání úvěru měla být 30 dnů. RPSN činilo 253,92 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady na prodloužení splatnosti úvěru, odeslání upomínky, administrativní náklady spojené s vymáháním a s najmutím inkasní agentury či s „inspektorským“ výjezdem.

5. Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně poukázána na účet žalovaného částka 10 000 Kč s uvedením variabilního symbolu odpovídajícího rodnému číslu žalovaného uvedeného ve smlouvě.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2024 a seznamu pohledávek soud zjistil, že uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na společnost , právnická osoba, , která jí následně postoupila žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 2. 2024).

7. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 2. 2024, odeslané doporučeně poštou téhož dne, soud zjistil, že těmito byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky do tří dnů.

8. Na základě výše uvedených důkazů došel k soud k závěru, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 36 % p. a. ve výši 295,89 Kč, poplatkem za sjednání úvěru 798,82 Kč s tím, že doba trvání úvěru měla být 30 dnů. RPSN činilo 253,92 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady na prodloužení splatnosti úvěru, odeslání upomínky, administrativní náklady spojené s vymáháním a s najmutím inkasní agentury či s „inspektorským“ výjezdem. Žalovaný čerpal úvěr převodem na svůj bankovní účet. Následně byla pohledávka postupně postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Uvedenou částku žalovaný žalobkyni nevrátil v plné výši, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně, ačkoliv byl žalovaný vyzván k jejímu vrácení předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2024, odeslanou doporučeně poštou téhož dne.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázal na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit úroky a poplatky, které odpovídají RPSN 253,92 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a další poplatky za účelem navýšení celkové dlužné částky. Poplatek za sjednání úvěru soud posoudil jako odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy cenu poskytnutých peněz - úrok. Dle názoru soudu se v souhrnu jedná o výši zcela nepřiměřenou, a tedy zjevně odporující dobrým mravům, jak ostatně vyplývá z roční procentní sazby nákladů úvěru. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč a zaplatil dosud dle tvrzení žalobkyně částku 5 000 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši zbylých 5 000 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 16. 2. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 7. 2. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění tří dnů. Dne 16. 2. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Soud dále výrokem II. ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně spočívající ve zbývající jistině, úrocích, stejně jako smluvených poplatcích zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu a taktéž i její příslušenství (Vrchní soud v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byl potom v řízení nepatrně úspěšnější žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznikl nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.