10 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 7 973 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 973 Kč od 23. 10. 2023 do 25. 11. 2024, ve výši 12,75 % ročně z částky 2 473 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení a ve výši 2,25 % ročně z částky 7 973 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 297,53 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované dne , datum, úvěr ve výši 5 500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 22. 10. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 310,26 Kč, a úroku ve výši 162,74 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, Na základě akceptace návrhu žalovanou poskytl původní věřitel úvěr žalované dne 22. 9. 2023 na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Úvěr však nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v celé výši, a to ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně odeslané dne 17. 11. 2024. Dále žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dne , datum, poskytnout žalované úvěr ve výši 5 500 Kč s úrokem 36 % p. a. ve výši 162,74 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 310,26 Kč s tím, že doba trvání úvěru měla být 30 dnů. RPSN činilo 9 061,9 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady na prodloužení splatnosti úvěru, odeslání upomínky, administrativní náklady spojené s vymáháním a s najmutím inkasní agentury či s „inspektorským“ výjezdem.

5. Z potvrzení o provedení transakce , právnická osoba, a vyžádaného výpisu z účtu žalované soud zjistil, že dne , datum, byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně poukázána na účet žalované částka 5 500 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2024 a seznamu pohledávek soud zjistil, že uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 11. 2024, odeslané doporučeně poštou téhož dne, soud zjistil, že těmito byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky do tří dnů.

8. Na základě výše uvedených důkazů došel k soud k závěru, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 36 % p. a., tedy výši 162,74 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2 310,26 Kč s tím, že doba trvání úvěru měla být 30 dnů. RPSN činilo 9 061,9 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, náklady na prodloužení splatnosti úvěru, odeslání upomínky, administrativní náklady spojené s vymáháním a s najmutím inkasní agentury či s „inspektorským“ výjezdem. Žalovaná čerpala úvěr převodem na svůj bankovní účet. Následně byla pohledávka postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Uvedenou částku žalovaná žalobkyni nevrátila, ačkoliv byla vyzvána k jejímu vrácení předžalobní výzvou ze dne 17. 11. 2024, odeslanou doporučeně poštou téhož dne.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů na úvěr, kdy žalovaná se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázala na poskytnutou jistinu ve výši 5 500 Kč zaplatit celkem částku 7 973 Kč, tedy jistinu navýšenou o více než 44 % při RPSN 9 061,9 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení a další poplatky za účelem navýšení celkové dlužné částky. Poplatek za sjednání úvěru soud posoudil jako odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy cenu poskytnutých peněz - úrok. Dle názoru soudu se v souhrnu jedná o výši zcela nepřiměřenou, a tedy zjevně odporující dobrým mravům, jak ostatně vyplývá z roční procentní sazby nákladů úvěru ve výši 9 061,9 %. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 5 500 Kč a nezaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právních předpisů, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od 26. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 17. 11. 2024 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato byla žalované doručena v souladu s § 573 a § 607 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění tří dnů. Dne 26. 11. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Soud dále výrokem II ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou, a to s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jako neplatného právního jednání. Proto další nároky žalobkyně spočívající ve zbývající jistině, úrocích, poplatcích, stejně jako smluvní pokuty zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 297,53 Kč, přičemž tato částka představuje 18,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,24 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,76 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 973 Kč sestávající z částky sestávající z částky 200 Kč dle znění účinného do 1. 1. 2025 za 2 úkony právní služby (převzetí věci, sepis výzvy) a 300 Kč dle znění účinného po 1. 1. 2025 za 1 úkon právní služby (sepis žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč. Soud přitom vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005), a to ke dni vyhlášení rozhodnutí.