10 C 167/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Hovorkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 5 750 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 324 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 6. 8. 2015 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části 4 426 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, když v každém kalendářním pololetí, v němž prodlení žalované trvá, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušeného kalendářního pololetí z částky 4 426 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 25. 6. 2007 její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] na základě uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] poskytla při uzavření smlouvy žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Dle smlouvy se žalovaná se zavázala uhradit vedle dlužné částky i souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč, to vše v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 192 Kč, poslední splátka byla stanovena na 30. 6. 2008. Pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství byla následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak dovozuje svou aktivní legitimaci k podání žaloby. Žalovaná uhradila celkem částku 4 426 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dne 25. 6. 2015 současně s výzvou o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 5 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Žalobkyně svou neúčast při jednání omluvila. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, nedostavila se, nepožádala o odročení jednání, svou neúčast neomluvila. Z uvedených důvodů soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Z § 657, § 658 odst. 1, § 3 odst. 1, § 39, § 41 a § 451 o.z., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vyplývá, že smlouvy o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, a nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je kromě jiného plnění z neplatného právního úkonu.

4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o půjčce [číslo] zjistil, že byla uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 25. 6. 2007, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti žalované finanční prostředky 6 000 Kč. Tuto částku spolu se souhrnným poplatek ve výši 4 176 Kč se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 192 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná doposud uhradila 4 426 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky včetně příslušenství žalobkyni. Dne 25. 6. 2015 žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek a zároveň ji vyzvala, aby do 10 dnů od doručení výzvy uhradila dlužnou částku. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla odeslána 23. 7. 2015.

5. Žalobkyně byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek s příslušenstvím s právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek s výzvou o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím do 10 dnů od jejího doručení.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 25. 6. 2007 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 3/1 a § 39 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 4 176 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje ceny, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnuté půjčky ve výši 6 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 68,2 % z půjčených prostředků při splatnosti 53 týdnů. Částka 4 176 Kč označená jako souhrnný poplatek, tak ve skutečnosti představují zastřený úrok, tj. úplatu nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 68,2 % je úrokem sjednaným ve výši, která podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejího sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v březnu 2007 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 12,86 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroků. Ujednání o úrocích ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsahu je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce se žalovanou neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úrocích), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky z neplatných právních úkonů, na základě nichž se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 451 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dle smlouvy peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 4 426 Kč, k úhradě proto zbývá částka 1 547 Kč (6 000 Kč – 4 426 Kč). U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávek mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Žalobkyně, které její právní předchůdkyně dne 24. 8. 2018 postoupila pohledávku s příslušenstvím, dne 25. 6. 2015 zaslala žalované současně s oznámením o postoupení pohledávky výzvu k úhradě obou dluhu do 10 dnů od obdržení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla zaslána 23. 7. 2015. V souladu s ust. § 563 o.z. byla výzva doručena 26. 7. 2015. Ve stanovené 10-ti denní lhůtě žalovaná neplnila, proto od 6. 8. 2015 je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Výše úroků z prodlení je v souladu s ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. Žalovaná se k jednání nedostavila. Soud proto nemohl zjistit její poměry, aby mohl rozhodnout o případných splátkách.

7. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit částku 1 324 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v rozdílu mezi požadovanou částkou 5 570 Kč a přiznanou částkou 1 324 Kč, tj. v části 4 426 Kč, zamítl stejně jako příslušenství požadované z absolutně neplatné smlouvy o půjčce jako neoprávněnou.

8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalovaná úspěšnější než žalobkyně, náhradu nákladů řízení nežádala, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.