10 C 178/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 1 788 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 788 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 788 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o poskytování zabezpečení a monitorování vozidel v systému Anonymizováno, kterou uzavřel žalovaný se společností Jméno žalobkyně, dne datum. Na základě této smlouvy bylo do vozidla žalovaného nainstalováno zařízení pro pasivní střežení na území EU a byl mu umožněn přístup do monitorovací webové aplikace žalobkyně. Žalobkyně žalovanému poskytovala službu pasivního střežení vozidla v období od 21. 7. 2025 do 20. 7. 2026, a to za sjednanou roční cenu 1 788 Kč. Za toto období vznikl žalovanému nedoplatek v celkové výši 1 788 Kč. Uvedený nedoplatek byl žalobkyní vyúčtován řádným daňovým dokladem, jehož splatnost marně uplynula, aniž by žalovaný dlužnou částku uhradil. Dne 17. 4. 2026 zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, na niž žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně proto požadovala, aby jí žalovaný zaplatil částku 1 788 Kč, a současně se domáhala náhrady nákladů řízení s poukazem na splnění podmínek podle § 142a o. s. ř., neboť před podáním žaloby řádně a včas uplatnila svůj nárok mimosoudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Účastníci uzavřeli dne datum Smlouvu o poskytování zabezpečení a monitorování vozidel v systému Anonymizováno. Roční poplatek za tuto službu byl sjednán ve výši 1 788 Kč. Poplatek za období od 21. 7. 2025 do 20. 7. 2026 ve výši 1 788 Kč byl žalovanému vyúčtován fakturou, žalovaný jej však neuhradil, jak vyplynulo z negativního tvrzení žalobkyně, a to přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě rovněž předžalobní výzvou zaslanou právním zástupcem dne 17. 4. 2026.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky došlo k uzavření nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), který umožňuje, aby si strany mohly uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Tou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby monitoringu a zabezpečení vozidla a žalovaný se zavázal hradit úplatu. Svůj závazek však žalovaný nesplnil, jak vyplynulo z předložených důkazů, proto soud rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit uplatňovanou částku. Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení za období, kdy žalovaný byl v prodlení s placením předmětné pohledávky, a ve výši, která nepřevyšuje výši dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 788 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.