10 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 71 575 Kč s příslušenstvím a částky 29 002 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 859 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 859 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit částku 79 718 Kč s úrokem z prodlení z částky ve výši 14,75 % ročně z částky 71 575 Kč od 17. 2. 2024 do 29. 7. 2024, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 716 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 71 575 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 83,54 % ročně z částky 57 943,56 Kč od 17. 2. 2024 do 11. 3. 2024 ve výši 3 080,40 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 57 943,56 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 17. 2. 2024 dosáhne částky 250 502 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, ze dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované téhož dne poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 83,54 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 4 349 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2023. Žalobkyně žalované oznámila schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, ve kterém byly uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru a jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Žalovaná se však ocitla v prodlení, když uhradila toliko devět splátek. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč, splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 600 Kč splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny denně od 17. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovanou ve výši 29 002 Kč. Dále požadovala úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 57 943,56 Kč ode dne 17. 2. 2024 do zaplacení ve výši 83,54 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 12. 3. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 15 % p.a. Žalovaná požadované částky žalobkyni neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo smlouvy, uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, a to bezhotovostně vyplacením na účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně úroků ve výši 83,54 % ročně, při RPSN ve výši 124,25 %, ve 48 měsíčních splátkách po 4 349 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce. Vyplacení částky 60 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě dne 13. 2. 2023 má soud za prokázané z dokladu o vyplacení úvěru. Dále má soud z negativního tvrzení žalobkyně za prokázané, že žalovaná úvěr nesplácela s výjimkou 9 zaplacených splátek po 4 349 Kč, tj. 39 141 Kč. První prokazatelně odeslanou výzvou k plnění je přitom předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2024, odeslaná dle podacího archu téhož dne, s tím, že žalovaná měla splnit svůj závazek nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy.

4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úroky ve výši 83,54 % ročně, přičemž konečná výše RPSN činila 124,25 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně (vícenásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k obvyklým úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (dle ČNB k 2/2023 9,54%). Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018 - 70, jež se týká žalobkyně a úvěru poskytnutého za zcela obdobných podmínek. Dále se též na věc uplatní rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005. Soud má za to, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná.

11. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku 60 000 Kč a zaplatila dosud dle tvrzení žalobkyně 39 141 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I rozsudku. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, tj. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 30. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 12. 7. 2024 zaslala žalované výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku. Z výzvy vyplývá, že žalovaná měla plnit nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. dle § 607 občanského zákoníku nejpozději do 29. 7. 2025. Dnem následujícím pak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

12. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla úspěšnější žalovaná, té však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.