10 C 185/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 761,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 100 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 6 661,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 761,81 Kč od 10. 8. 2024 do 27. 10. 2025, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 661,81 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 12 761,81 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 100 Kč, splatnou nejpozději dne 9. 8. 2024. Peněžní prostředky byly téhož dne zaslány na účet žalovaného č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil a ke dni podání žaloby neuhradil žádnou část dluhu. Domáhala se proto zaplacení nesplacené jistiny ve výši 6 100 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 661,81 Kč, rovněž splatného dne 9. 8. 2024. Celkový uplatněný nárok tak činil 12 761,81 Kč, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný neuhradil na dluh ničeho a že nebyly zohledněny žádné dílčí platby. Dále tvrdila, že před odesláním upomínky se žalovaného pokoušela kontaktovat telefonicky a že písemná upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 20. 10. 2025. Pro případ, že by soud neuznal vznik nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalobkyně alternativně požadovala přiznání částky 6 100 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný měl tyto finanční prostředky obdržet a nevrátit. Danou pohledávku nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 od společnosti právnická osoba.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené dne datum má soud za prokázané, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 100Kč s tím, že žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit nejpozději do 9. 8. 2024. Zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně, poplatek 2 544,31 Kč (po slevě) a 6 661,81 Kč (před slevou), RPSN činilo 9 202,60 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas. Výpisem z účtu žalobkyně vedeném u právnická osoba bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 10. 7. 2024 žalovanému částku 6 100 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2023 vč. dodatku a příloh bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Výzvou k úhradě ze dne 16. 10. 2025, kterou dle podacího lístku ze dne 20. 10. 2025 právní zástupkyně žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému, bylo doloženo, že žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ustanovení § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly úrok a poplatky ve výši, při které výsledná RPSN činila 9 202,60 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy zjevně odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,02 % p. a., dle ČNB 7/2024). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatná. Soud aplikoval korektiv dobrých mravů na celý obsah smlouvy s tím, že je nutno přihlížet i k celkovým dopadům, jež jednání právní předchůdkyně žalobkyně má. Požadování placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se totiž podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěrů za obdobných podmínek.

12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 6 100 Kč a nezaplatil dle negativního tvrzení žalobkyně ničeho. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 28. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 20. 10. 2025 zaslala žalovanému výzvu k plnění, přičemž tato byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 23. 10. 2025. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku tak dne 28. 10. 2024 nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.