10 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 32 444,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 204,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7 239,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 351,88 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 928,50 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 388,03 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 444,03 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 962,26 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaná byla oprávněna opakovaně čerpat revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 31 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 41 660,10 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila částku 16 455,91 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr ke dni 11. 12. 2024, a to dopisem z uvedeného data. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný však již ničeho neuhradil.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaní tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Soud rozhodoval v rámci nařízeného jednání, ke kterému se žádná ze stran nedostavila.

4. Ze smlouvy , Anonymizováno, - revolvingový úvěr č.: , anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že touto se zavázala žalobkyně poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 10 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN činilo 29,7 %. Výše minimální splátky činila 4 % z úvěrového rámce (min. 400 Kč). Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání.

5. Z dodatku smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že došlo k navýšení úvěrového rámce na částku 20 000 Kč. Dodatkem ze dne , datum, byl tento rámec dále navýšen na 30 000 Kč, dodatkem ze dne , datum, pak na 31 000 Kč.

6. Z doloženého výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaná měla dva další splátkové úvěry (26 642 Kč a 117 269 Kč), a jeden úvěr z kreditní karty ve výši 28 948 Kč.

7. Z karty klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně s uvedenými parametry úvěru, jež dále odkazuje na další záznamy v registrech, které (vyjma výpisu NRKI) doloženy nebyly.

8. Z Metodiky žalobkyně soud zjistil jí deklarovaný postup posouzení úvěruschopnosti prostřednictvím MLS (maximální limit splátky), což je částka, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru. Při hodnocení žalobkyně vychází z údajů sdělených klientem a ty pak porovnává s částkami životního minima, výdajů domácnosti, nákladů na bydlení a údaji NRKI. Vyvstává-li navzdory takto přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje žalobkyně k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod.

9. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši 41 660,10 Kč.

10. Z výzvy žalobkyně ze dne 11. 12. 2024 a podacího archu ze dne 19. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy.

11. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 1. 2025 a podacího archu ze dne 8. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou rovněž prostřednictvím svého zástupce k úhradě do sedmi dnů od odeslání této výzvy.

12. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu s názvem , Anonymizováno, - revolvingový úvěr č.: , anonymizováno, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše 10 000 Kč s úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN činilo 29,7 %. Výše minimální splátky činila 4 % z úvěrového rámce (min. 400 Kč). Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaná čerpala úvěr celkem ve výši 41 660,10 Kč, na úvěr pak dle tvrzení žalobkyně zaplatila žalovaná celkem částku 16 455,91 Kč. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení celého dluhu, následně jí rovněž zaslala předžalobní výzvu, žalovaná však již ničeho neuhradila. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje a dále karta klienta (to je však pouze interní dokument žalobkyně). Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalované v nebankovního registru klientských informací (NRKI) z něhož však plynou toliko další úvěry žalované.

13. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

15. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně, vyjma výpisu NKRI, ze kterého vyplývají pouze další dluhy žalované, neprokázala, že by relevantním způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované. Pokud jde o výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela pouze z nepodložených informací tvrzených žalovanou, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které představuje zcela fiktivní paušální výdaj, jež se neblíží obvyklým nákladům v daném místě a čase. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přitom ukládá povinnost vycházet ze spolehlivých informací. Zejména za situace, kdy se již mělo jednat o čtvrtý existující úvěr žalované, nelze považovat takové toliko jí uváděné údaje za zcela spolehlivé. Ostatně v opačném případě by ztratila povinnost prověřovat úvěruschopnost prakticky smysl. Rovněž je třeba zdůraznit, že nic nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalované pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o příjmech či výpis z bankovního účtu. Ostatně obstarání výpisu z účtu v době elektronického bankovnictví a elektronických komunikací není nic, co by poskytování úvěrů nepřiměřeně zatěžovalo. Ostatně i samotná smlouva o úvěru byla s žalovanou sjednána elektronicky.

20. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 41 660,10 Kč poníženou o částku 16 455,91 Kč, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. i v části úroků z prodlení, když k prodlení žalované doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 962,26 Kč, přičemž tato částka představuje 22,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,45 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 444,03 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.