10 C 195/2022

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Ovocný trh 1096/8, 117 19 Praha proti žalované: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 86.688,87 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 92 EUR s úrokem z prodlení z částky 92 EUR od 30. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku, tedy v nároku na zaplacení částky 86 596,87 EUR s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení v částce 382 648 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 20. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení částky 86 688,87 EUR s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce, v rámci smluvního závazkového vztahu dodávala žalované na základě její poptávky konstrukce stanů a žalovaná se za to zavázala zaplatit kupní cenu ve sjednané výši. Žalovaná kupní cenu za jednotlivé dodávky neuhradila, nebo ji uhradila jen částečně, a proto se žalobkyně domáhá proto žalované neuhrazené části kupní ceny na základě objednávky ze dne 25. 3. 2019 (dále jen objednávka č. 1), objednávky ze dne 25. 4. 2019 (objednávka č. 2) a objednávky ze dne 18. 3. 2020 (objednávka č. 3).K objednávce č. 1 žalobkyně uvedla, že dne 25. 3. 2019 zaslala žalované na základě její poptávky nabídku na dodání stanu, dne 28. 3. 2019 žalovaná potvrdila zájem o dodání stanu dle nabídky s výjimkou podlahy, dne 28. 3. 2019 žalobkyně akceptovala objednávku žalované, následně žalované dodala objednané zboží a dne 21. 5. 2019 vystavila žalované fakturu č. , číslo, na cenu zboží ve výši 86 679,90 UER. Žalovaná uhradila fakturu pouze částečně, a to platbou ze dne 27. 1. 2020 ve výši 12 739,01 EUR, platbou ze dne 28. 2. 2020 ve výši 6 436,84 EUR, platbou ze dne 1. 10. 2020 ve výši 6 000 EUR, platbou ze dne 7. 10. 2020 ve výši 5 231,49 EUR, platbou ze dne 1. 11. 2020 ve výši 3 000 EUR, platbou ze dne 1. 12. 2020 ve výši 3 000 EUR, platbou ze dne 25. 1. 2021 ve výši 3 000 EUR, platbou ze dne 28. 1. 2021 ve výši 746,69 EUR a platbou ze dne 28. 2. 2021 ve výši 3 000 EUR. Dlužná částka z faktury č. , hodnota, tedy činí 43 525,87 EUR.K objednávce č. 2 žalobkyně uvedla, že dne 25. 4. 2019 zaslala žalovaná na základě její předchozí poptávky nabídku na dodání skladovací haly, dne 25. 4. 2019 žalovaná potvrdila zájem o dodání zboží dle nabídky, žalobkyně dne 26. 4. 2019 objednávku akceptovala, zboží bylo žalované dodáno dne 1. 7. 2019 a téhož dne byla žalobkyní vystavena faktura č. , číslo, na cenu zboží ve výši 43 071 EUR, kterou žalovaná neuhradila.K objednávce č. 3 žalobkyně uvedla, že dne 18. 3. 20202 si žalovaná objednala záchranný – ubytovací stan a další vybavení, téhož dne byla objednávka akceptována a žalovaná byla vyzvána k úhradě zálohy ve výši 9 877,50 EUR. Žalovaná zálohu ve výši 9 877,50 EUR uhradila dne 19. 3. 2020. Zboží bylo žalované dodáno a dne 31. 3. 2020 vystavila žalobkyně fakturu č. , číslo, na cenu zboží ve výši 9 969,50 EUR. Částka 9 877,50 EUR byla uhrazena zálohou a dlužná částku kupní ceny tak činí 92 EUR.Žalovaná dlužné částky za objednané zboží neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne 31. 8. 2021. Dále žalobkyně požaduje úroky z prodlení dle německého občanského zákoníku v zákonné výši, tedy ve výši 9 % nad základní úrokovou sazbou stanovenou Německou národní bankou, když podle německého práva lze úroky požadovat 30 dní od vystavení faktury.

2. Protože ve věci je dán mezinárodní prvek, když žalobkyně je podnikající osobou se sídlem ve , Anonymizováno, , zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů. Pravomoc českých soudu je dána ust. § 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle kterého mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Vzhledem k tomu, že žalovaná, která je právnickou osobou, má sídlo podnikání v , Anonymizováno, , je podle § 84 odst. 3 o. s. ř. místně příslušným k projednání věci Okresní soud v Sokolově.

3. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se Smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

4. Pro režim smluvního vztahu byla učiněna dohoda o volbě práva, podle které se smluvní vztahy řídí výhradně právem , Anonymizováno, s vyloučením jednotného mezinárodního práva, zejména Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen CISG).

5. Smluvní strany vyloučily použití CISG u mezinárodní kupní smlouvy spadající do působnosti CISG na základě čl. 6 CISG, a proto soud postupoval podle německého obchodního zákoníku (dále jen HGB) a podle německého občanského zákoníku (dále jen BGB).

6. Žalobě soud vyhověl platebním rozkazem ze dne 1. 8. 2022, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. V podaném odporu žalovaná uvedla, že spolupráce mezi účastníky probíhala od roku 2018 tak, že žalobkyně vyžadovala uhrazení významné zálohy ještě před dodáním zboží, a tak tomu bylo u všech tří případů, jež jsou předmětem žaloby. K objednávce č. 1 uvedla, že dovozuje, že by se mohlo jednat o dodávku stanu do , Anonymizováno, , na kterou žalovaná uhradila zálohu 70 000 UER dne 1. 4. 2019 a dále dne 16. 5. 2019 částku 16 000 EUR. Platby uváděné žalobkyní představují zápočet nedoplatku odměn stávajícího jednatele žalované, které postoupil na žalovanou a tyto byly žalobkyní uznány na základě jednání právních zástupců žalobkyně a žalované. Ohledně objednávky č. 2 žalovaná namítala, že žalobkyně požadovala úhradu zálohy ve výši 40 000 EUR, která byla uhrazena dne 28. 6. 2019.

7. Podáním ze dne 23. 1. 2023 žalobkyně argumentovala, že proforma faktura č. , číslo, ze dne 29. 3. 2019 na částku 70 000 EUR byla žalobkyní stornována, a tedy na ní nebylo možné platbu hradit. Stejně tak byla zrušena zálohová faktura č. , číslo, ze dne 6. 5. 2019. Dále nárok opřela o tzv. kontokorentní vztah, který byl mezi účastníky sjednán a provozován, a na základě kterého jakákoliv příchozí platba od žalované byla započítána vždy na dříve splatný dluh. Částka 70 000 EUR poukázaná na účet žalobkyně dne 1. 4. 2019 a připsána na účet dne 4. 4. 2019 byla započítána na splatnou fakturu č. , číslo, vystavenou žalované dne 19. 12. 2018, která byla po splatnosti. Částka 16 000 EUR poukázaná na účet žalobkyně dne 16. 5. 2019 byla započítána na dříve splatný dluh, a to na fakturu č. , číslo, ze dne 10. 12. 2018. Částka 40 000 EUR poukázaná na účet žalobkyně dne 28. 6. 2019 byla hrazena na jiný dluh, než na pohledávky, které jsou předmětem žaloby. Žalobkyně argumentovala, že zasílala jednateli žalované pravidelně výpisy dlužných částek a žalované tak bylo ke dni 31. 10. 2018 a ke dni 29. 11. 2019 dobře známo, že dlužné částky, které jsou předmětem žaloby, nebyly uhrazeny.

8. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi probíhala dlouhodobá spolupráce, na základě které žalobkyně dodávala žalované na podkladě jednotlivých kupních smluv žalovanou objednané zboží, jednotlivé obchody v rozhodné době (březen 2019 – březen 2020) probíhaly tak, že žalobkyně na základě poptávky žalované vytvořila nabídky včetně cenové nabídky a poté, co žalované nabídku potvrdila, došlo k uzavření kupní smlouvy. Dále učinili nesporným, že žalobkyně na základě nabídky ze dne 25. 4. 2019 dodala žalované objednané zboží v kupní ceně 43 071 EUR (objednávka č. 2) a na základě nabídky ze dne 18. 3. 2019 dodala žalované objednané zboží v kupní ceně 9 969,50 EUR (objednávka č. 3). Na objednávku č. 3 žalovaná uhradila zálohu 9 877,50 EUR a dluží žalobkyni částku 92 EUR.

9. Mezi účastníky zůstalo sporné uhrazení částky 86 679,90 EUR na kupní cenu z objednávky č. 1 a uhrazení částky 43 071 EUR na kupní cenu z objednávky č. 2.

10. Žalovaná při jednání konaném dne 24. 1. 2023 uznala nárok žalobkyně na zaplacení částky 92 EUR z titulu dluhu na zaplacení kupní ceny z objednávky č. 3.

11. Po právní stránce soud nárok žalobkyně z objednávky č. 3 na zaplacení neuhrazené kupní ceny ve výši 92 EUR posuzoval podle § 433 odst. 2 BGB, podle kterého je kupující povinen zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu a převzít zakoupenou věc a podle § 781 BGB, podle kterého došlo k uznání dluhu žalovanou.

12. Podle § 271 odst. 1 BGB není-li doba pro plnění určena ani z okolností vyvozena, může věřitel požadovat plnění ihned, dlužník je ihned provede.

13. Podle § 286 odst. 3 věty první BGB je dlužník povinen pohledávku uhradit nejpozději do 30 dnů od data splatnosti a obdržení faktury.

14. Podle § 288 odst. 1 věty první BGB se peněžitý dluh úročí během prodlení.

15. Podle § 288 odst. 2 BGB v případě právních transakcí, jichž se neúčastní spotřebitel, je úroková sazba uplatňována o devět procentních bodů vyšší než základní úroková sazba.

16. Základní úroková sazba je stanovena v § 247 BGB.

17. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení žalovaná uznala dluh v částce 92 EUR z titulu neuhrazené části kupní ceny z objednávky č. 3, soud žalobě v rozsahu uznání vyhověl a výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 92 EUR s příslušenstvím, které je tvořeno úroky z prodlení za dobu od 30. 4. 2020 do zaplacení.

18. Dále se soud zabýval nároky žalobkyně na zaplacení kupní ceny z objednávky č. 1 a z objednávky č. 2.

19. V původní žalobě se žalobkyně domáhala zaplacení dlužných částek z objednávky č. 1 a z objednávky č. 2 z titulu neuhrazené kupní ceny.

20. Na základě nesporných skutečností a provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:K objednávce č. 1 bylo zjištěno:Na základě poptávky žalované zaslala žalobkyně nabídku ze dne 25. 3. 2019, č. , číslo, , jejím předmětem bylo dodání hliníkové struktury o rozměrech 20 x 20 m v ceně 105 299,90 EUR, žalovaná dne 28. 3. 2019 potvrdila objednávku bez podlahy. Objednané zboží bylo dodáno a žalobkyně vystavila dne 21. 5. 2019 fakturu č. , číslo, na cenu dodaného zboží ve výši 86 679,90 EUR. Z faktury č. , číslo, ze dne 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že faktura byla vydána k zakázce č. , číslo, ze dne 28. 3. 2019 na částku 82 963,50 EUR s okamžitou splatností.K objednávce č. 2 bylo zjištěno:Na základě poptávky žalované zaslala žalobkyně dne 25. 4. 2019 nabídku ze dne 25. 4. 2019, č. 2019-04-402, jejímž předmětem bylo dodání hliníkové skladové haly typ L-1500/520, 15 x 30 metrů, v ceně 43 071 EUR. Žalovaná potvrdila objednávku, kterou žalobkyně dne 26. 4. 2019 potvrdila. Zboží bylo žalované dodáno dne 1. 7. 2019. Dne 1. 7. 2019 vystavila žalobkyně žalované fakturu č. , číslo, na cenu dodaného zboží ve výši 43 071 EUR. Z faktury č. , číslo, bylo zjištěno, že byla vydána k zakázce č. , číslo, ze dne 26. 4. 2019.

21. Žalovaná namítala, že závazky, které jsou předmětem žaloby (závazky z objednávky č. 1 a č. 2) byly uhrazeny, případně byly uhrazeny z převážné části.

22. Na podporu svých tvrzení žalovaná doložila výpisy z bankovního účtu.

23. K objednávce č. 1 doložila výpis z , banka, ze dne 1. 4. 2019 a ze dne 16. 5. 2019. Z výpisu ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že dne 1. 4. 2019 byla na účet žalobkyně poukázána částka 70 000 EUR. Z výpisu bylo dále zjištěno, že byl uveden variabilní symbol , var. symbol, , ve zprávě pro příjemce je uvedeno „Proforma invoice , adresa, “ a v poznámce „Roder HTS zálohová faktura , číslo, . Dále předložila proforma fakturu č. , číslo, ze dne 29. 3. 2019 na částku 97 829,10 EUR s platbou splatnou při objednávce ve výši 70 000 EUR. Dále bylo zjištěno, že byla jako platební podmínka vyžadována záloha. K zakázce č. , číslo, ze dne 28. 3. 2019 doložila zálohovou fakturu č. , číslo, ze dne 6. 5. 2019 na částku 86 679,90 EUR. Z výpisu ze dne 16. 5. 2019 bylo zjištěno, že dne 16. 5. 2019 byla na účet žalobkyně poukázána částka 16 000 EUR. Z výpisu bylo dále zjištěno, že je uvedeno „reference plátce , číslo, “, ve zprávě pro příjemce je uvedeno „, číslo, ze dne 6. 5. 2019“ a v poznámce „Roder HTS Hocker gmbh záloha VS , var. symbol, “.K objednávce č. 2 doložila výpis z účtu , banka, ze dne 28. 6. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že na účet žalobkyně byla poukázána částka 40 000 EUR. Z výpisu bylo dále zjištěno, že byl uveden variabilní symbol , var. symbol, , ve zprávě pro příjemce je uvedeno „Document Nuber , Anonymizováno, “ a v poznámce „L-hall 30 x 15“.

24. Na základě žalovanou předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaná na uhladila na kupní cenu z objednávky č. 1 částku 70 000 EUR a částku 16 000 EUR a na objednávku č. 2 kupní cenu ve výši 40 000 EUR.

25. Při jednání soudu dne 24. 1. 2023 žalobkyně potvrdila, že od žalované obdržela platby ve výši 70 000 EUR, 16 000 EUR a 40 000 EUR, které aly byly započítány na dřívější neuhrazené faktury. Namítala, že poznámky u bankovních převodů zadané žalovanou žalobkyně nevidí, a i kdyby tomu bylo jinak, neshledává to podstatné, neboť byl sjednán kontokorentní vztah, kdy je veden jeden účet a jakákoliv platba se započítává na nejstarší dluh, a i kdyby žalovaná určila, na jaký dluh platba připadá, tak se tato úprava dle německého práva nepoužije, neboť je dispozitivní a v rámci kontokorentního vztahu se neuplatní. Dále namítala, že zálohová faktura č. , číslo, byla stornována, a tudíž na ni nebylo možno hradit.

26. Soud na prvním jednání konaném dne 24. 1. 2023 vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení ohledně rozhodných skutečností, ze kterých vyvozuje svůj nárok na zaplacení žalované částky, zejména aby konkretizovala tvrzení o ujednání stran o zřízení kontokorentu, o stornu vystavených faktur (proforma faktur, zálohových faktur) a o úhradě nejstarších plateb z úhrad žalované a označila k těmto tvrzením důkazy. Současně byla poučena o následcích nesplnění výzvy.

27. Podáním ze dne 22. 2. 2023 žalobkyně doplnila, že kontokorentní vztah byl sjednán ústně již na počátku obchodního vztahu v roce 2015 a mezi stranami bylo běžné, že si jednotlivé pohledávky průběžně započítávaly. K objednávce č. 1 žalobkyně vystavila dne 21. 5. 2019 fakturu č. , číslo, , žalovaná tuto fakturu nereklamovala, ani nenamítala, že by tato měla být uhrazena, což prokazuje, že žalovaná počítala s ujednáním o kontokorentním vztahu. Obdobně tomu bylo i u faktury č. , číslo, ze dne 1. 7. 2019 k objednávce č. 2, kdy ani tuto žalovaná nereklamovala, ani nenamítala, že by již měla být uhrazena. Žalobkyně odkázala na úpravu kontokorentního vztahu dle § 355 a násl. HGB, kdy všechny předpoklady byla ve smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovanou neplněny a prokázány mimo jiné tím, že žalovaná nevznesla námitky proti započtení v průběhu trvajícího obchodního vztahu. Předpokladem ujednání běžného účtu (kontokorentu) je dohoda stran, že budou vzájemné pohledávky stran fakturovány. Jedná se o samostatnou odhodu mezi oběma smluvními stranami vedle běžné obchodní smlouvy uzavřené mezi oběma smluvními stranami, kdy tato dohoda může být uzavřena zcela bezformálně, nebo dokonce konkludentně. Smlouva o běžném účtu obsahuje ujednání, na které pohledávky se vztahuje. V případě pochybností platí, že se jedná o všechny peněžité pohledávky vyplývající z obchodního vztahu. Žalobkyně doplnila, že započtení se provádí v zásadě formou poměrného započtení pohledávek z obchodního vztahu, a proto zůstatek před jeho určením představuje součet jednotlivých zbytkových pohledávek. Určení vede k novaci, při níž je kauzální zůstatková pohledávka (v důsledku započtení) nahrazena abstraktní zůstatkovou pohledávkou. S ohledem na sjednaný kontokorentní vztah tedy úhrady provedené žalovanou nebyly provedeny na konkrétní smlouvu. Částka 70 000 EUR poukázaná na účet žalobkyně dne 1. 4. 2019 a připsána na účet žalobkyně dne 4. 4. 2019 byla započítána na splatnou fakturu č. , číslo, ze dne 19. 12. 2018, částka 16 000 EUR poukázaná na účet žalobkyně dne 16. 5. 2019 byla započítána na fakturu č. , číslo, ze dne 10. 12. 2018, částka 40 000 EUR uhrazená dne 12. 6. 2019 na účet žalobkyně byla v účetním systému žalobkyně přiřazena k úhradě dluhu – faktury č. , číslo, ze dne 10. 12. 2018, dne 26. 6. 2019 byla poukázána zpět žalované. Poté žalobkyně obdržela na účet dne 1. 7. 2019 od žalované opětovně částku 40 000 EUR, která byla v systému opětovně přiřazena k úhradě dluhu – faktury č. , číslo, .

28. Při jednání soudu dne 26. 9. 2023 žalobkyně popřela, že by žalovaná na faktury, které jsou v žalobě označeny, prováděla úhrady, když argumentovala sjednáním tzv. kontokorentního vztahu, kdy od počátku jejich obchodního vztahu dle tvrzení žalobkyně byla praxe taková, že příchozí platby od žalované se započítávaly na úhradu nejstarších závazků. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení v žalobě označených faktur, na které neobdržela platby. Žalobkyně se původně domáhala nároku na zaplacení částky 86 688,87 EUR z titulu neuhrazené kupní ceny nebo její části na základě jednotlivých kupních smluv a faktur vystaveným k jednotlivým obchodům. Poté, co žalovaná namítala, že na jednotlivé kupní smlouvy hradila na základě záloh, opřela žalobkyně svůj nárok o neuhrazený zůstatek na běžném (kontokorentním) účtu.

29. Při jednáním konaném dne 26. 9. 2023 žalobkyně učinila návrh na změnu žaloby. Soud vyhlášeným usnesením změnu žaloby navrženou žalobkyní při jednání soudu dne 24. 1. 2023 podle § 95 o. s. ř. připustil.

30. Žalovaná sjednání kontokorentního vztahu popřela, toto nové tvrzení žalobkyně označila za ryze účelové, vyvolané tím, že žalovaná prokázala, že závazky ze žalobou uplatněných faktur byly žalovanou hrazeny na základě záloh. Žalovaná namítala, že žalobkyně k prokázání kontokorentního obchodního vztahu nepředložila ani nenavrhla žádný důkaz. Namítala, že žalobkyně sama kontokorentní obchodní vztah popírá v samotné žalobě, když v původní žalobě byly žalovaná tři samostatné nároky z jednotlivých faktur, nikoliv jedna konkrétní částka z titulu záporného zůstatku ne běžném (kontokorentním) účtu. V neposlední řadě pak vznesla námitku promlčení, když nárok z titulu kontokorentního vztahu je jiným nárokem než nárok, který byl původně uplatňován z titulu neuhrazené kupní ceny na základě faktur, a který byl uplatněn dne 24. 1. 2023, tedy po uplynutí tří leté promlčecí doby.

31. K námitce promlčení žalobkyně zaujala negativní stanovisko, námitku promlčení vznesenou žalovanou považuje za nedůvodnou, neboť žalobkyně žalobou ze dne 20. 5. 2022 uplatnila své nároky vůči žalované v zákonem stanovené promlčecí době. Žalobkyně namítala, že ke změně žaloby nemělo vůbec dojít, neboť žalobkyně změnu žaloby při jednání konaném dne 24. 1. 2023 nenavrhovala a soud neměl důvod ke změně žaloby přistoupit. Vyjádření žalobkyně ve smyslu toho, že mezi stranami existoval v rámci jejich závazkového vztahu kontokorentní vztah, považuje za doplnění skutkových tvrzení, resp. jimi byl doplněn právní důvod podané žaloby z hlediska jiného hmotněprávního předpisu, což nepředstavuje změnu žaloby.

32. V závěrečném návrhu žalobkyně navrhla žalobě vyhovět. Žalovaná navrhla žalobu s výjimkou uznaného nároku na zaplacení částky 92 EUR zamítnout, když je projednávána žaloba na úhradu údajného vyúčtování z kontokorentního vztahu, jehož uzavření ale žalobkyně neprokázala, když naopak z provedených důkazů vyplývá, že takový kontokorentní vztah uzavřen nebyl. I za předpokladu, že by žalobkyně unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně kontokorentního vztahu, má žalovaná za top, že nárok by byl promlčen a žalobě by tak nemohlo být vyhověno.

33. Aby soud mohl posoudit námitku promlčení, musel se zabývat otázkou připuštění změny žaloby. Při jednání konaném dne 26. 9. 2023 soud konstatoval, že žalobkyně se žalobou domáhala (původně) zaplacení neuhrazené kupní ceny z jednotlivých faktur, při jednání konaném dne 24. 1. 2023 žalobkyně změnila svá skutková tvrzení, a to tak, že v žalobě uvedené faktury nebyly žalovanou uhrazeny, ale z titulu záporného zůstatku na kontokorentním účtu. K dotazu soudu, zda žalobkyně uplatňuje nárok na zaplacení částky 86 688,87 EUR z titulu neuhrazené kupní ceny na základě jednotlivých faktur nebo z titulu záporného zůstatku na kontokorentním účtu, žalobkyně uvedla, že z předložených důkazů vyplývá, jakým způsobem funguje v německém obchodním zákoníku systém kontokorentu, tedy vzájemné zápočty a tedy činí návrh na změnu žaloby.

34. Soud v prvé řadě posuzoval, co je z hlediska „skutkového vymezení“ předmětem řízení. Rozhodující skutečnosti musí být vylíčeny tak, aby z nich byl zřejmý skutkový děj (skutek), na jehož základě se uplatňuje právo, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (vylučuje možnost záměny s jiným skutkovým dějem). Zda tedy v rozsahu původně žalobou uplatněné částky 86 688,87 EUR s příslušenstvím vycházejí skutková tvrzení žalobkyně i po podání ze dne 23. 1. 2023 a upřesněná žalobkyní při jednání soudu dne 24. 1. 2023 ze stejného skutkového základu, resp. ze stejného skutku jako původní žalobní tvrzení obsažená v žalobě, nebo zda se jedná o změnu žaloby.

35. Občanský soudní řád pojmy skutek a totožnost skutku nevymezuje. Definice skutku se v tzv. sporném řízení odvíjí především od žaloby, k jejímž nutným obsahovým náležitostem patří vylíčení rozhodujících skutečností, tedy údajů nezbytných k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Nestačí pouhé všeobecné označení právního důvodu, o nějž žalobce svůj nárok opírá, ale je třeba, aby byly všechny skutkové okolnosti jednotlivě, tak jak jdou za sebou a jak se jedna od druhé odvíjejí, vylíčeny sice stručně, přesto však úplně. Z jejich souhrnu musí vyplynout, o jaký právní poměr žalobce svůj nárok opírá. Totožnost skutku je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání, nebo totožnost následku.

36. Žalobkyně původně návrh odůvodnila jako neuhrazenou kupní cenu, nebo její část z jednotlivě uzavřených kupních smluv. Následně žalobkyně návrh odůvodnila sjednaným kontokorentním vztahem, na základě kterého byly platby od žalované započítávány na nejstarší dluh a na kontokorentním účtu vznikl dluh.

37. Z hlediska hmotného práva se původní nárok opírá o ust. § 433 odst. 2 BGB, podle kterého je kupující povinen zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu a převzít zakoupenou věc, změněný nárok o ust. § 355 HGB.

38. Podle § 355 HGB je-li někdo v obchodním styku s obchodníkem takovým způsobem, že se vzájemné nároky a plnění vyplývající z tohoto vztahu jsou spolu s úroky fakturovány a v pravidelných intervalech vypořádávány zúčtováním a určením přebytku, který vznikne jedné nebo druhé straně (běžný účet, kontokorent), může ten, komu při sjednání účetní závěrky náleží přebytek, požadovat ode dne sjednání účtu úrok z přebytku, i pokud jsou ve faktuře zahrnuty úroky. Účetní závěrka se uzavírá jednou ročně, není-li stanoveno jinak.

39. Soud vyšel z německé právní úpravy, podle které je v podnikání je běžný účet (kontokorent) ve smyslu § 355 HGB obvyklou formou zpracování služeb mezi věřiteli a dlužníky v rámci obchodního vztahu za účelem kompenzace vzájemných plateb. Započtení vzájemných pohledávek a závazků má za následek zůstatek, který může splnit pouze jeden obchodní partner. Namísto toho, aby se každá jednotlivá pohledávka nebo závazek plnil samostatně, jakmile se stane splatným, jsou pohledávky nebo závazky průběžně kompenzovány (všechny pohledávky se vzájemně započítávají bez ohledu jejich právní osud). Podle německého obchodního práva (§ 355 HGB) musí být alespoň jeden smluvní partner obchodníkem. Dále je nutné minimálně jednou ročně (v účetní závěrce) zjišťovat zůstatek běžného účtu. Podle § 355 odst. 1 HGB existuje běžný účet, pokud: mezi stranami existuje obchodní spojení alespoň jedna strana je obchodníkem byla uzavřena smlouvy o běžném účtuSmlouva o běžném účtu určuje způsob účtování a přeměňuje dlouhodobý právní vztah mezi stranami na běžný účet v právním smyslu § 355 HGB. Právní povaha pohledávek ukládaných na běžný účet se nemění, ale jejich izolované uplatnění již není možné. Se zůstatkem určeným zápočtem, který musí být uznán prostřednictvím právní transakce, vzniká nezávislá pohledávka.

40. Soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že provedla pouze upřesnění žaloby, nýbrž má za to, že žalobkyně provedla změnu žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. O změnu žaloby jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale mimo jiné také v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než jak ho vylíčil v původní žalobě. Změna žaloby je podmínkou pro to, aby žalobkyně mohla požadovat sice stejné plnění, ale na základě jiného skutkového stavu, než ho vylíčila v žalobě. Ve sporném řízení je soud žalobou vázán. Pokud žalobkyně požaduje, byť stejné plnění, ale na jiném skutkovém základě, než jak ho vylíčila v žalobě, musí v průběhu řízení dojít ke změně žaloby. Bez toho, že by v řízení došlo ke změně žaloby, nemůže soud přiznat plnění z jiného skutkového základu, než toho, který je žalobcem vymezen, neboť by tak rozhodoval o jiném nároku, než jak jej žalobce učinil předmětem řízení.

41. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně změnila žalobu v celém rozsahu, neboť předmětem řízení se stal jiný skutek. Žalobkyně svůj nárok v žalobě (původní) založila na tvrzení (vylíčení skutkového děje), že uzavřela se žalovanou kupní smlouvy, na jejichž základě dodala žalované objednané zboží a žalovaná neuhradila vyúčtovanou kupní cenu nebo její část. Původní skutková tvrzení žalobkyně tedy spočívala v tom, že žalobkyně neobdržela protiplnění za dodané zboží z jednotlivě uzavřených kupních smluv, které vyčíslila jako fakturované částky. Poté, co žalovaná prokázala, že na kupní cenu bylo hrazeno na základě zálohových faktur, př. proforma faktur, změnila žalobkyně svá tvrzení a předmětem žaloby učinila záporný zůstatek na běžném účtu (kontokorentu). Pokud skutková tvrzení odpovídají skutkové podstatě jiné hmotněprávní normy než původně, nejedná se už o totožná skutková tvrzení a nemůže se jednat ani o totožný předmět sporu.

42. Pokud by žalobkyně v řízení prokázala, že mezi účastníky byl skutečně sjednán běžný účet ve smyslu § 355 HGB a záporný zůstatek určený zápočtem by byl uznán, došlo by ke zrušení dosavadních závazků a jejich nahrazení závazkem novým. Právním důvodem nového závazku by se tak stala pouze novace, původní právní skutečnost, ze které vznikl zrušený závazek, by už neměl žádný význam.

43. Nakonec sama žalobkyně ve svých podáních opakovaně zaujala shodné stanovisko ohledně způsobu provádění započtení, když uvedla, že započtení se provádí formou poměrného započtení pohledávek z obchodního vztahu, a proto zůstatek před jeho určením představuje součet jednotlivých zbytkových pohledávek, přičemž započtení vede k novaci, při níž je kauzální zůstatková pohledávka (v důsledku započtení) nahrazena abstraktní zůstatkovou pohledávkou, a tím definitivně zaniká.

44. Hmotněprávní účinky změny návrhu nastanou dnem, kdy soudu dojde tato změna, popř. dnem, kdy změnu podání účastník učinil do protokolu. Běh promlčecí lhůty takto uplatněných práv se tedy staví právě tímto dnem, nikoliv dnem, kdy bylo zahájeno řízení o původním návrhu.

45. Podle § 194 BGB právo požadovat od jiného jednání nebo opomenutí (nárok) podléhá promlčecí lhůtě.

46. Podle § 195 BGB pravidelná promlčecí lhůta činí tři roky.

47. Podle § 199 odst. 1 BGB není-li stanoveno jinak, začíná pravidelná promlčecí lhůta běžet koncem roku, v němž nárok vznikl a věřitel by se musel dozvědět o okolnostech, které vedly k nároku a o osobě dlužníka nebo by se o nich musel dozvědět bez hrubé nedbalosti.

48. Podle § 214 BGB po promlčení je dlužník oprávněn odmítnout plnění.

49. Podle tvrzení žalobkyně byl záporný zůstatek na běžném účtu určený zápočtem sdělen žalované e-maily ze dne 31. 10. 2019 a ze dne 29. 11. 2019. Byť žalovaná tato tvrzení žalobkyně popírá, má soud za to, že pro určení počátku běhu promlčí lhůty, je naprosto dostačující tvrzení žalobkyně, že k těmto datům provedla vyúčtování běžného účtu (kontokorentu), kdy zjistila záporný zůstatek, který sdělila žalované. Promlčecí doba tak začala běžet 31. 12. 2019 ve 24:00 hodin a skončila 31. 12. 2022 ve 24:00 hodin. Žaloba o změněném nároku byla u soudu uplatněna dne 24. 1. 2022, tedy po uplynutí promlčecí doby. Soud proto shledal námitku promlčení důvodnou. Je-li námitka promlčení důvodná, soud žalobu zamítne.

50. Soud výrokem II. žalobu o zaplacení částky 86 596,87 EUR s příslušenstvím soud žalobu zamítl pro důvodnost námitky promlčení nároku a dále i pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, když přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zůstala tvrzení žalobkyně o kontokorentním obchodním vztahu obecná. Pokud žalobkyně odkazovala na důkaz č. 10, tedy na kompletní výpis ze systému , Anonymizováno, žalobkyně, předložený na podporu svého tvrzení stran kontokorentu, konstatuje soud, že k tomuto důkazu žalobkyně pouze uvedla tvrzení, že jsou z něj patrny částky, které byly fakturovány za objednané zboží a současně částky, které byly přiřazeny k započtení, např. vyplývající z odměn pana , jméno FO, . Žalobkyně nebyla schopna vysvětlit, jaké konkrétní skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. K dotazu soudu, co znamenají zkratky RV, AB, ZK, SA sdělila právní zástupkyně, že je právník, ne ekonom, a tedy neví, co zkratky znamenají. Uvedla, že zkratka RV je zřejmě faktur, zkratka AB netuší, zkratka ZK jisté označení druhu účtu a SA zřejmě také jisté označení účtu. Dále uvedla, že z uvedeného důkazu lze sledováním čísel dokladů o vyrovnání zjistit, co, kdy a jak bylo hrazeno. Soud konstatuje, že není úlohou soudu, aby si z listinného důkazu vybíral skutečnosti, které se mu pro jeho rozhodnutí mají hodit nebo které považuje za podstatné. Je věcí žalobce, aby tvrdil a následně prokazovat všechny rozhodné skutečnosti.

51. S ohledem na závěr soudu, že nárok žalobkyně z titulu záporného zůstatku na běžném účtu (kontokorentu) by byl promlčen, pokud by byl kontokorentní vztah mezi účastníky prokázán, soud neprovedl další účastníky navržené důkazy, které pro nadbytečnost zamítl.

52. Před vyhlášením rozhodnutí nebyly ze strany účastníků po poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. vzneseny návrhy na doplnění dokazování.

53. Za podstatné však soud považuje uvést, že ani v řízení provedené důkazy nenasvědčují tomu, že by mezi účastníky byl sjednán kontokorentní obchodní vztah ve smyslu § 355 HGB. Je nutno zmínit rozpory v jednotlivých tvrzeních žalobkyně. Přestože žalobkyně tvrdila kontokorentní vztah, její jednotlivá tvrzení byla ale ve svém kontextu v přímém rozporu s tímto tvrzeným kontokorentním vztahem. Žalobkyně původně tvrdila, že žalované částky představují neuhrazené kupní ceny, nebo jejich část, následně tvrzení změnila, že se jedná o záporný zůstatek na běžném účtu (kontokorentu), kdy na základě kontokorentního obchodního vztahu měla být jakákoliv příchozí platba od žalované použita na úhradu vždy nejstaršího dluhu. V řízení ale bylo zjištěno, že započítáváno nebylo vždy na nejstarší dluh. Žalobkyně opětovně změnila svá tvrzení, že v rámci kontokorentního vztahu se započítávalo vždy ke konkrétní faktuře. Žalobkyně při jednání soud dne 26. 9. 2023 uvedla, že mezi stranami mohlo být dohodnuto, a to i konkludentně, že se nějakým způsobem vzájemné pohledávky budou započítávat. Co konkrétně mělo být mezi stranami dohodnu a jakým konkrétním způsobem se měly pohledávky započítávat však neuvedla. Např. u objednávky č. 3 nebyla příchozí platba na základě zálohové faktury započtena na dřívější pohledávku, ale právě na úhradu kupní ceny. Žalobkyně následně uvedla, že u této objednávky se jednalo o samostatnou dohodu, mimo rámec kontokorentního vztahu, když se jednalo o poslední vzájemný obchod, který proběhl až v roce 2020, kdy již vztah nefungoval mezi účastníky, tak jak měl. Konkrétně u této objednávky pak z důkazu č. 10 bylo zjištěno, že úhrada na základě zálohové faktury ve výši 9 877,50 EUR není v systému uvedena s datem úhrady 19. 3. 2020, ale na fakturu č. , číslo, je ke dni 31. 3. 2020 započítávána částka 639 EUR, částka 958,50 EUR a částka 8 280 EUR. Žalobkyně nebyla schopna vysvětlit, co konkrétně v důkaze č. 10 znamená u objednávky č. 3 doklad o vyrovnání č. , číslo, , u kterého je uvedena částka 9 877,50 EUR v plusové a záporné hodnotě a doklad o vyrovnání č. , číslo, , u které jsou uvedeny částky 639 EUR, 958,50 EUR, 8 280 EUR v záporných hodnotách, částka 9 969,50 EUR v kladné hodnotě a částka 92 EUR v záporné hodnotě. Přestože bylo snahou soudu právě na této nesporné pohledávce č. 3, u které žalobce i žalované shodně prohlásili, že žalovaná plnila na základě zálohové faktury částku 9 877,50 EUR a dluží na fakturu č. , číslo, částku 92 EUR objasnit údaje uvedené v účetním systému SAP (důkaz č. 10), žalobkyně k dotazu soud, co konkrétně platby evidované pod č. , číslo, a, tel. číslo, vypovídají, namítla, že tento nárok žalobkyně uznala, a proto není důvod k této objednávce provádět důkazy. Tvrzení, že byl mezi účastníky sjednán kontokorentní vztah podle § 355 HGB pak ani nenasvědčuje žalobkyní tvrzená skutečnost, že částka 40 000 EUR, která byla poukázána na účet žalobkyně, byla žalované dne 26. 6. 2019 poukázána zpět. V neposlední řadě z důkazu č. 10 ani z jiného žalobkyní předloženého důkazu nevyplývá, k jakému konkrétnímu datu žalobkyně se stavovala účetní závěru, na základě které měl být stanovován zůstatek na běžném účtu (kontokorentu). K sestavování účetní závěrky žalobkyně nejen že nenavrhla žádné důkazy, al e ani neuvedla žádná skutková tvrzení. Jestliže žalobkyně dovozuje sjednání kontokorentního obchodního vztahu a sestavování účetní závěrky kontokorentního účtu z e-mailů, kterými jednateli žalované sdělovala neuhrazené částky jednotlivých faktur, které dle jejího tvrzení žalovaná nerozporovala, nemůže tímto nahradit právní transakci uznání zůstatků. Uznání zůstatků je právní transakce, kdy jedna smluvní strana provede na konci období vypořádání (pohledávky se započítají) a určený zůstatek nabídne k převzetí. Uznání zůstatku je abstraktním uznáním dluhu ve smyslu § 781 BGB a za řádné oznámení zůstatku se považuje i žádost o uznání zůstatku. Tato žádost je akceptována druhou smluvní stranou prohlášením o uznání zůstatku, přičemž souhlas může být předpokládán (není formálně vázán). Z e-mailů ze dne 31. 10. 2019 a ze dne 29. 11. 2019 včetně příloh provedených k důkazu totiž nebylo zjištěno, že by žalobkyně určila zůstatek na běžném účtu (kontokorentu) a tento nabídla žalované k převzetí. Naopak z přehledu připojeného k e-mailu ze dne 31. 10. 2019 a ze dne 29. 11. 2019 (označeného v překladu jako „seznam položek dlužníka“) bylo zjištěno, že žalobkyně sděluje neuhrazené faktury, a to konkrétně č. , číslo, ve výši 769,51 EUR, faktury č. , číslo, ve výši 86 679,90 Eur (objednávka č. 1) a faktury č. , číslo, ve výši 43 071 EUR (objednávka č. 2). Přehled navíc obsahuje i neuhrazené pohledávky jiných společnosti, a to , právnická osoba, .

54. Na základě provedeného dokazování nemá soud pochybnosti o tom, že ze strany žalobkyně docházelo k zápočtům, podle jakých dohod a pravidel tyto zápočty byly prováděny a zda k jejich provedení byla žalobkyně oprávněna ze smlouvy o běžném účtu (kontokorentu) ve smyslu § 355 HGB se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež měla v řízení neúspěch v poměrně nepatné části, plnou náhradu nákladů řízení v částce 382 648 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 222 827 Kč sestávající z částky 25 830 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (částka 25 830 Kč představuje sazbu mimosmluvní odměny podle § 7 bod 6 a. t. ve výši 17 220 Kč zvýšenou podle § 12 odst. 1 a. t. o 50%) včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 2 678 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 24. 1. 2023 náhrada 534 Kč za 42 ujetých km v částce 334 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 6. 2023 náhrada 534 Kč za 42 ujetých km v částce 334 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 9. 2023 náhrada 534 Kč za 42 ujetých km v částce 334 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2023 náhrada 534 Kč za 42 ujetých km v částce 334 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2024 náhrada 542 Kč za 42 ujetých km v částce 342 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,67 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 316 238 Kč ve výši 66 410 Kč.

56. Ohledně určení tarifní hodnoty soud neztotožnil s argumentací zástupce žalované, že je při určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a. t., podle kterého stanovil tarifní hodnotu vždy pro každý úkon právní služby zvlášť ke dni započetí úkonu právní služby. Soud při určení tarifní hodnoty vycházel z toho, že tarifní hodnota se v průběhu řízení neměnila a postupoval analogicky podle § 155 odst. 3 o. s. ř. a k přepočtu použil střední kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, s to ke dni splatnosti pohledávky, jejíhož přiznání se žalobkyně žalobou domáhala. Pohledávka 86 688,87 EUR byla tvořena součtem nedoplatků třech faktur, faktury č. , číslo, ze dne 21. 5. 2019 na částku 86 679,90 EUR v žalované výši 43 525,87 EUR, faktury č. , číslo, ze dne 1. 7. 2019 na částku 43 071 EUR a faktury č. , Anonymizováno, dne 31. 3. 2020 na částku 9 969,50 EUR v žalované výši 92 EUR. Ke dni 20. 6. 2019 činil kurz 25,620 Kč, ke dni 31. 7. 2019 činil kurz 25,660 Kč a ke dni 30. 4. 2020 pak 27,095 Kč. Soud určil výši dlužné částky v době splatnosti ekvivalentem v českých korunách v souhrnné výši 2 222 827 Kč (43 525,87 EUR x 25,620 Kč = 1 115 132,79 Kč, 43 071 EUR x 25,660 Kč = 1 105 201,86, 92 EUR x 27,095 = 2 492,74 Kč) a tuto částku považuje za tarifní hodnotu, ze které byla stanovena sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, tedy v částce 17 220 Kč.