10 C 206/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 8 169,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 169,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 169,07 Kč od 8. 10. 2024 do 27. 10. 2025, úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 169,07 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 8 169,07 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 10. 2024. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 169,07 Kč, který byl splatný dne 7. 10. 2024. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Dále uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho, ačkoliv byl k plnění vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2025.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč s úrokem 12 % ročně a poplatkem 3 169,07 Kč, přičemž doba trvání úvěru měla být 12 měsíců. RPSN činilo 213,37 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a další sankce pro žalovaného. Uvedený úvěr čerpal žalovaný převodem na svůj účet dne 17. 10. 2023 v částce 5 000 Kč, následně jej však ve stanoveném termínu nesplatil. Pohledávka byla následně postoupena původním věřitelem na žalobkyni. Ta vyzvala žalovaného k úhradě dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 16. 10. 2025 odeslaným 20. 10. 2025, přičemž k úhradě byla stanovena lhůta 3 dnů.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce v souladu s ustálenou praxí tak, že uzavřená smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroků a poplatků, kdy celková RPSN činila 213,37 %. Mimo to byla ve smlouvě sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. §§ 580 a 588 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 5 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do této částky, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Pokud se jedná o úrok z prodlení soud jej přiznal v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 28. 10. 2025 do zaplacení, když žalovaný byl vyzván k plnění dopisem ze dne 16. 10. 2025, odeslaném prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 20. 10. 2025, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 a § 607 OZ třetí pracovní den po odeslání, tedy 23. 10. 2025. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která skončila dle § 607 OZ dne 27. 10. 2025. Dne 28. 10. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data, a to ve výši, jež vyplývá z právních předpisů. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k uplatněné šíři nároku včetně úroků z prodlení vyčíslených ke dni vyhlášení rozsudku je zřejmé, že úspěch či neúspěch obou účastníků byl až na nepatrnou část v zásadě stejný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.