10 C 208/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro žaloba na vrácení daru pro nevděk

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá práva na vrácení daru id. ½ pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , zapsaného na LV. č. , hodnota, , k. ú. , obec, a uložení povinnosti žalovanému dar vrátit, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vrácení daru, a to id. 1/2 k celku pozemku označeného jako zastavěná plocha a nádvoří p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku st. p. č. , anonymizováno, v katastrálním území , obec, , obec , adresa, , zapsané u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj - katastrálního pracoviště v , obec, na listu vlastnictví č. , anonymizováno, . Žalovanému, kterého žalobkyně převzala do pěstounské péče ve třech letech, darovala darovací smlouvou ze dne , datum, ideální polovinu dané nemovitosti, druhou polovinu darovala , jméno FO, , rovněž osobě v pěstounské péči. Ve smlouvě však nebylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání pro žalobkyni, což zjistila až nyní, kdy se žalovaný začal chovat nevděčně. Žalovaný pak zakázal spoluvlastníkovi užívat přízemí domu a přisoudil mu pouze neupravený půdní prostor, aniž by přispěl na opravy. Navíc v posledních měsících po práci pravidelně navštěvuje bar „, anonymizováno, “ na , ulice, v , obec, , utrácí peníze za alkohol a zvažuje prodej svého podílu třetím osobám (německým klientům) za vysokou kupní cenu. Tuto možnost pak prosazuje bez ohledu na dárkyni (pěstounku) i druhého spoluvlastníka. Obdarovaného proto vyzvala k vrácení daru, ale ten nereagoval a prosazuje své zájmy. Tímto jednáním dle žalobkyně hrubě porušil rodinné a společenské mravy, vystavil žalobkyni riziku ztráty domova a způsobil jí zavrženíhodnou životní situaci. Současně žalobkyně navrhla vydání předběžného opatřením, kterým by soud žalovanému zamezil dispozici s danou nemovitostí.

2. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 25. 6. 2025, č. j. 10 C 208/2025-6, byl návrh na vydání předběžného opatření odmítnut pro nesložení zálohy ve smyslu § 75b zákona č. 99/2012 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s návrhem nesouhlasí, protože je přesvědčen, že se vůči žalobkyni žádného jednání odůvodňujícího vrácení daru nedopustil. Uvedl, že je spoluvlastníkem dané nemovitosti na základě darovací smlouvy z roku , Anonymizováno, , kterou žalobkyně uzavřela s ním a panem , jméno FO, . Nemovitost všichni užívali bez problémů až do chvíle, kdy spoluvlastník přivedl do domu svou přítelkyni, což vedlo ke sporům o užívání prostor. Žalovaný tvrdí, že nikdy nejednal proti dobrým mravům a že by bez váhání souhlasil se zřízením věcného břemene pro žalobkyni. Dokonce po obdržení žaloby nechal připravit smlouvu o doživotním užívání. Odmítá tvrzení o náznacích nevděku a považuje je za smyšlená. Podle něj žaloba postrádá konkrétní důvody i časové vymezení údajného porušení dobrých mravů. Navrhuje, aby soud žalobu na vrácení daru zamítl, přičemž se vzdává nároku na náhradu nákladů řízení.

4. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se dostavil žalovaný se svojí zástupkyní, žalobkyně se k jednání nedostavila z důvodu špatného zdravotního stavu, při jednání však byla zastoupena zmocněncem. V rámci jednání se soud pokoušel o smírné řešení věci, kdy ze strany žalovaného byla nabídnuta možnost zřízení věcného břemene pro žalobkyni, jakož i uzavření dohody o způsobu užívání a oprav dané nemovitosti, a to i za účasti druhého spoluvlastníka. Uvedené žalobkyně odmítla, rovněž nesouhlasila s účastí na mediaci.

5. V rámci jednání dále zmocněnec žalobkyně doplnil, že po podání žaloby se situace ještě zhoršila, žalovaný odešel z domu na základě konfrontace se žalobkyní, kdy žalovaný nechtěl uhradit náklady na spoluužívání domu, také se jí dotklo, že jí nenavštívil v LDN. Pokud šlo o to, jakým způsobem měl žalovaný zakázat druhému spoluvlastníku užívání přízemí rodinného domu, uvedl, že žalovaný rozhodl o užívání, kdy on bude užívat spodní část domu spolu se žalobkyní, kde byla zařízena bytová jednotka, a pan , jméno FO, , který měl vážnou známost, bude užívat první patro, kde byla nevybavená půda, přičemž tuto si začal upravovat na bytovou jednotku. Žalovaný ho konkrétně začal omezovat tím, že nechtěl, aby chodil přes bytovou jednotku v přízemí, ale aby si postavil samostatný vstup. Byl mezi nimi konflikt, kdy nebyli schopni se dohodnout na užívání. To se silně dotklo i žalobkyně.

6. Soud při rozhodování vycházel ze shodných tvrzení obou stran, podle kterých žalobkyně v roce 2012 převedla na žalovaného a pana , jméno FO, nemovitost, jež je nyní zapsána jako pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , v katastrálním území , obec, , kdy oba nabyli ideální ½ nemovitosti. Uvedenou nemovitost užívali všichni uvedení společně, následně spoluvlastník , jméno FO, začal užívat nemovitost se svojí partnerkou, s níž založil rodinu a narodilo se jim dítě. Mezi spoluvlastníky došlo ke sporům ohledně užívání nemovitosti. Sporná zůstala zejména otázka, zda žalovaný měl hovořit o prodeji svého podílu, navštěvovat bar, jakož i kdo a jakou měrou se podílel na údržbě a opravách nemovitosti. K prokázání těchto skutečností byly navrženy výslechy účastníků a dále druhého spoluvlastníka pana , jméno FO, . Soud k provedení těchto výslechů nepřistoupil, neboť došel k závěru, že i v případě, že by žalobkyně prokázala svá žalobní tvrzení, nemohla by být v dané věci úspěšná. Odročování jednání za účelem takového dokazování by tedy vedlo pouze k dalším nákladům účastníků a prodlužování řízení.

7. Podle ustanovení § 2055 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

8. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

9. Podle ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

10. V dané věci se soud primárně zabýval otázkou, zda jednání uvedená v rámci žalobních tvrzení naplňují znaky uvedené § 2072 občanského zákoníku. K tomu je třeba uvést, že citovaná ustanovení občanského zákoníku obsahují podstatně užší vymezení důvodů pro odvolání daru než prostý nevděk, jak by mohlo být dovozováno z nadpisu daných ustanovení. Dárce sice může pro nezištnost svého počínání (daru) od osoby obdarované očekávat určitou míru vděčnosti. Na druhou stranu zákon a soudní judikatura vyžadují kromě měřítka subjektivního (ublížení dárci), také naplnění měřítka objektivního závadového jednání obdarovaného, které vykazuje určitou vážnost (zjevné porušení dobrých mravů). Zjevné porušení dobrých mravů přitom spočívá v jednoznačnosti jednání, které je již na první pohled patrné. Nevděčnost obdarovaného dále nemůže založit skutečnost, o které dárce věděl při uzavření darovací smlouvy, jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3610/2018. V neposlední řadě je zřejmé, že odvolání daru je zásadním zásahem do právní jistoty obdarovaného, a tedy důvody k takovému zásahu musí být dostatečně závažné. Pokud jde o dosavadní rozhodovací praxi v konkrétních případech, došly soudy závěru, že může jít o nevděk v případech fyzického násilí vůči dárci (rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 2781/2009), jeho psychické týrání nebo neposkytnutí pomoci (NS 33 Cdo 1989/2014, 33 Cdo 4623/2017), ohrožování života dárce, verbální útoky proti dárci v podnapilosti a omezování ve výkonu doživotního práva bezúplatného užívání darovaných nemovitostí (NS 33 Cdo 2781/2009), oslovování dárce způsobem znevažujícím jeho důstojnost (KS Brno 16 Co 293/2010), výhružky o vystěhování z domu a neplacení výživného (NS 33 Cdo 1975/2008), bezdůvodné podání trestního oznámení na strýce, jemuž obdarovaný v afektu vyhrožuje zastřelením (OS Praha-západ 7 C 1968/95), může jít i o porušení slibu manželské věrnosti (NS 33 Odo 137/2002), úder obdarovaného pěstí do spánku dárce (KS Praha 27 Co 165/2005) nebo i nesplnění smluvní povinnosti (v rozporu se zákazem zcizení nemovitosti s ní dárce disponuje; obdarovaný založí podnik, který je přímo konkurenční podniku dárce). Naopak o nevděk zpravidla nepůjde, pokud dárce pouze nesouhlasí s tím, jak obdarovaný s darem hospodaří (NS 33 Cdo 903/2011), pokud obdarovaný odhlásí odběr elektřiny na odběrném místě, protože dárce nezaplatil za spotřebovanou elektrickou energii (NS 33 Cdo 4398/2007), když obdarovaný žalobou uplatňuje své právo (podíl na nájemném), pokud obdarovaný projevuje menší vděčnost, než dárce očekává (MS Praha 23 Co 502/2006), když obdarovaný uplatní nárok žalobou u soudu ((NS 33 Cdo 942/2012, nejde-li o šikanózní výkon práva). O nevděk rovněž nepůjde, pokud dárce a obdarovaný neuzavřou smlouvu o doživotním zřízení věcného břemene, nedohodli-li se na obsahu smlouvy (KS Brno 15 Co 101/2005, NS 33 Cdo 3222/2016). Nevděkem zpravidla nebude ani podání trestního oznámení, které je odůvodněné (NS 33 Cdo 2248/2011). Nevděk automaticky nepředstavují také několik let panující neshody, slovní urážky se zásahem do osobnostních práv (NS 33 Cdo 2838/2017). Nevděk rovněž nebyl shledán v případě, kdy obdarovaný s dárci nekomunikoval a dárce se dozvěděl o úmyslu obdarovaného zcizit předmět daru za účelem úhrady vlastních dluhů (NS 33 Cdo 5141/2016). Nedbalostní trestné činy rovněž typicky nebudou projevem nevděku (viz podmínka úmyslu a hrubé nedbalosti obdarovaného).[footnoteRef:1] Pro úplnost je dále třeba dodat, že pokud jde o hmotněprávní jednání žalobkyně, tedy projev vůle žalobkyně domáhat se vrácení daru adresovaný žalovanému, judikatura připouští (např. rozhodní Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1552/2011, či 33 Cdo 5936/2016), že výzva k vrácení daru může být uplatněna i v samotné žalobě. [1: (JANOUŠEK, Michal. § 2072 [Odvolání daru pro nevděk]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

17. Dostupné na beck-online.cz.) ]

11. Na základě výše uvedených východisek a soudní judikatury došel soud k závěru, že ačkoliv žalobkyně může pociťovat jednání žalovaného jako nevděčné, nedošlo k naplnění zákonných kritérií uvedených § 2072 občanského zákoníku, které by platné odvolání daru umožňovaly. Ani z žalobních tvrzení žalobkyně uvedených v žalobě či sdělených v rámci jednání totiž nevyplynulo, že by žalovaný zjevně (tj. na první pohled) porušil dobré mravy a tím by úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížil žalobkyni. Pokud žalobkyně namítala, že v darovací smlouvě nebylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání pro žalobkyni, potom se jedná o okolnost, která musela být žalobkyni zřejmá již v době darování. Především však z jejích tvrzení nevyplynulo, že by ji snad v tomto ohledu žalovaný záměrně uvedl v omyl, či že by snad v tomto směru vůbec jakkoliv jednal. Nehledě na to, že žalovaný byl pouze jedním z obdarovaných. Pokud jde o to, že žalovaný měl doma „operovat“ s tím, že svůj podíl prodá a postaví si svůj domek, potom je zřejmé, že v tomto žalovaný žádné reálné kroky neučinil, naopak sám žalobkyni možnost zřízení služebnosti bydlení následně nabídl. Co je však zásadní, tak i v případě, že by žalovaný takový záměr vyslovil, nemohlo by se jednat o okolnost, která by byla ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Obsahem vlastnického práva je totiž možnost se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat, tj. oprávnění, jež je tradičně označováno jako vlastnická triáda - oprávnění vlastníka věc držet, užívat a požívat její plody a užitky a nakládat s ní, např. ji darovat či prodat. I pokud by se tedy prokázalo, že žalovaný s touto možností operoval, je zjevné, že by se jednalo o možnost výkonu jeho vlastnického práva, nikoliv o jednání, které by bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy. Navíc i z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že uvedená možnost prodeje měla návaznost na spor o užívání nemovitosti mezi žalovaným a druhým spoluvlastníkem panem , jméno FO, . Nelze tedy dojít ani k závěru, že by žalovaný takovým jednáním chtěl žalobkyni ublížit. Ostatně spory o užívání, údržbě a opravách nemovitosti vznikají mezi spoluvlastníky zcela běžně a vyplývají přirozeně z rozdílných představ a potřeb jednotlivých spoluvlastníků, a to bez toho, aby mezi nimi nutně existovala zlá vůle. Pro úplnost pak soud ještě dodává, že důvodem pro odvolání daru nemůže být ani zmiňovaná skutečnost, že žalovaný měl navštěvovat bar v , obec, , když v takovém jednání (bez dalšího) rovněž není nic nelegálního ani nemorálního. Z uvedených důvodů a v souladu s citovanou judikaturou, zejména rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 5141/2016, tedy musel soud uplatněné nároky ve výroku I. zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žalovanému, který by měl podle úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., toto právo nepřiznal, neboť žalovaný se v rámci svého vyjádření ze dne 20. 11. 2025 práva na náhradu nákladů vůči žalobkyni výslovně vzdal.