10 C 212/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 3 854 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 854 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 854 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 854 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení od 25. 1. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o modulárním autopojištění č. anonymizováno, na jejímž základě byl žalovaný povinen hradit pojistné v měsíčních splátkách ve výši 1 191 Kč. Pojištění vzniklo dne 18. 9. 2024 a žalovaný měl pojistné platit vždy předem na příslušné pojistné období. Protože žalovaný své platební povinnosti řádně a včas neplnil, žalobkyně jej upomínala a vyzvala k úhradě dlužného pojistného nejpozději do 23. 1. 2025. Současně jej upozornila, že v případě nezaplacení pojištění zanikne ke dni 24. 1. 2025. Jelikož žalovaný dlužné pojistné neuhradil, pojištění skutečně zaniklo dne 24. 1. 2025. Ke dni zániku smlouvy žalobkyně vyčíslila dluh na pojistném částkou 3 854 Kč, kterou požadovala za dobu pojištění od 18. 10. 2024 do 24. 1. 2025. Tvrdila, že žalovaný do podání žaloby na dluh neuhradil ničeho, a proto se domáhala zaplacení celé dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil.

2. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Hyundai i30, RZ SPZ. Pojistné bylo sjednáno jako měsíční, přičemž první pojistné činilo 1 191 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil pojistné v celkové výši 2 382 Kč, byl následně upomínán k úhradě dlužného pojistného s upozorněním na možnost zániku pojištění. Žalovaný pojistné nezaplatil, v důsledku čehož pojištění zaniklo dne 24. 1. 2025, na což byl žalovaný upozorněn oznámením o zániku pojištění z téhož dne. Žalobkyně žalovaného o doplacení pojistného za zbývající dobu trvání pojištění ve výši 3 854 Kč upomínala následně i předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 13. 3. 2026 zaslanou doporučeně poštou. Žalovaný však dlužnou částku ani přesto neuhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřely pojistnou smlouvu, podle níž žalovanému vznikla povinnost předpokládaná též příslušnými ustanoveními § 6 až § 25 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaná byla v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 854 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.