10 C 214/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 1 923 377,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 173 377,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 173 377,59 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 750 000 Kč od 12. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o dílo ze dne , datum, , která se týkala stavební akce „, anonymizováno, “ a „, anonymizováno, “. Lhůta k dokončení díla byla nejpozději do 72 týdnů od převzetí staveniště. Cena díla byla sjednána na částku 21 972 927,17 Kč. K úhradě mělo docházet na základě fakturace, kdy 10 % z každé faktury bylo zadrženo za účelem zajištění smluvních závazků žalobkyně. Uvedené zádržné mělo být proplaceno do 30 dnů od podpisu protokolu o převzetí a předání díla bez jakýchkoliv vad a nedodělků a předání listiny bankovní záruky za odstranění vad díla. K předání díla žalobkyní žalovanému došlo dne 13. 1. 2023, přičemž k předání staveniště žalobkyni došlo dne 12. 7. 2021 a dokončení prací na díle dne 12. 1. 2023 s tím, že byl zároveň stanoven termín odstranění vad. Tomu předcházel názorový střet účastníků ohledně termínu realizace díla, kdy na 8. 12. 2022 byla naplánována pokládka asfaltových vrstev, přičemž technický dozor žalovaného konstatoval, že nelze povolit pokládku z důvodu nevhodných klimatických podmínek. Na základě příkazu technického dozoru žalobkyně tak došlo k přerušení prací. Na to žalovaný uplatnil vůči žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 923 377,59 Kč za prodlení se splněním termínu, tj. za 15 dní prodlení ve výši 0,5 % z ceny díla z částky 25 645 034,56 Kč vč. DPH, kdy uvedenou smluvní pokutu započetl vůči pohledávce žalobkyně na doplacení ceny díla ve výši 2 080 253,76 Kč s tím, že rozdíl 157 146,20 Kč žalobkyni uhradí. Žalobkyně se započtením nesouhlasila, kdy dle smlouvy o dílo měla být zadržená částka uvolněna do 30 dnů od podpisu protokolu o předání a převzetí díla bez jakýchkoliv vad a nedodělků a předání bankovní záruky, k čemuž došlo dne 12. 5. 2023. Počínaje 12. 6. 2023 se tak žalovaný dostal do prodlení.

2. K žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že uplatněný nárok neuznává. Ve svém vyjádření popsal kontraktační proces, potvrdil termín předání staveniště dne 12. 7. 2021 s tím, že dílo mělo být dokončeno ve lhůtě 72 týdnů, jež vycházela na 28. 11. 2022. Ta byla stanovena dostatečně dlouhá, včetně rezervy několika týdnů pro případ běžných okolností, které způsobují prodlevy, např. celodenní deště, tak i nepředvídatelných okolností, které nastaly po předání staveniště v celkovém počtu 16 dní, jak vyplývá ze stavebního deníku. Dále namítl, že žalovaný nebyl povinen dílo převzít, když toto stále vykazovalo vady a nedodělky, kdy k jejich odstranění došlo až 28. 4. 2023. I přesto došlo k uplatnění smluvní pokuty pouze za 15 dnů prodlení, namísto skutečných 122 dnů. Dále žalovaný popsal vyčíslení a uplatnění smluvní pokuty formou zápočtu. Pokud jde o průběh prací, ten vyplýval z harmonogramu stavebních prací, který sestavila žalobkyně. Z toho vyplývalo, že stavební práce měly být ukončeny již v říjnu 2022. Zhotovení díla včas a harmonogram prací byla odpovědnost žalobkyně jako profesionálky v oboru stavebnictví. Navíc žalobkyně v průběhu kontrolních dnů opakovaně žalobkyni upozorňovala na prodlení s plněním harmonogramu i nedostatečný počet pracovníků na staveništi. Dále žalovaný popsal jednání o navýšení ceny díla i komunikaci účastníků. Rovněž se vymezil proti tvrzení žalobkyně, že v prosinci 2022 došlo z její strany k přerušení prací na pokyn technického dozoru, kdy k tomuto nebyly na základě smlouvy o dílo splněny podmínky. Jednalo se toliko o neprovádění prací ze strany žalobkyně. Rozporuje také skutečnost, že by technický dozor dal pokyn k přerušení prací, kdy toliko konstatoval, že nejsou splněny podmínky pro pokládku asfaltových směsí dle norem ČSN. Nejednalo se však o příkaz, ale konstatování faktu. Ze stavebního deníku dále vyplývá, že i v době žalobkyní tvrzeného přerušení prací, docházelo na stavbě ke stavební činnosti. Navíc i kdyby v prosinci 2022 panovaly vhodné klimatické podmínky, nebyla by žalobkyně schopna dokončit dílo včas, neboť po předání díla potřebovala dalších 39 dnů k odstranění vad a nedodělků.

3. Žalobkyně dále podáním ze dne 17. 3. 2025 rozšířila okruh žalobních tvrzení, kdy dále poukázala na nepřiměřenost výše smluvní pokuty a navrhla uplatnění moderace ze strany soudu. Své argumenty dále podpořila odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, přičemž poukázala na skutečnost, že k převzetí mohlo, a také došlo, v souladu se smlouvou ke dni 13. 1. 2023. Dále poukázala na skutečnost, že k převzetí staveniště mohlo dle smlouvy dojít ve lhůtě 12 měsíců od podpisu smlouvy, přičemž k předání došlo 12. 7. 2021. Do doby realizace díla přitom spadala hned dvě období vyhlášeného nouzového stavu, strany se přitom shodly, že 16 dnů lze akceptovat jako nepředvídatelné okolnosti z důvodu nepříznivých klimatických poměrů, nicméně celková doba prodloužení smlouvy byla limitována maximálním možným prodloužením v délce 30 dnů. Toto prodloužení se počítalo ke dni 28. 12. 2022, což je období klimaticky nevhodné k provádění zemních prací a pokládky asfaltu. Má tedy za to, že existovaly podmínky pro přerušení díla v době od 12. 12. 2022, přičemž až na teplotní výkyvy nebyly v prosinci vhodné teploty pro realizaci díla. Žalobkyně pak zejména namítá, že tvrzené prodlení v délce 15 dnů z celkové doby realizace díla 72 týdnů, tj. časové prodlení představující 2,976 % sjednané délky, neodpovídá uplatněné smluvní pokutě ve výši 7,5 % z celkové ceny díla vč. DPH. Smluvní pokuta zajišťující povinnost dokončit dílo včas vyjádřená 0,5 % denně neodpovídá situaci, kterou musela žalobkyně řešit, tj. – 2x nouzový stav v celkové délce 149 dní z naplánovaných 504 dní (72 týdnů), jakož i dokončování v době nepříznivých klimatických podmínek, kdy zahájení stavby, a tedy i ukončení stavby, bylo v gesci žalovaného, jakožto objednatele. Poukazuje i na spor v samotném závěru realizace díla o přerušení či nepřerušení stavby. Uvádí, že žalovanému rovněž nevznikla žádná škoda tím, že dílo bylo dokončeno o 15 dní později, a tedy se domnívá že by sankce spojená s nedokončením díla, které provázely objektivní těžkosti nezpůsobené žalobkyní měla dosahovat maximálně výše 1 % z ceny díla vč. DPH.

4. S případnou moderací smluvní pokuty vyjádřil žalovaný dne 13. 3. 2025 nesouhlas, kdy poukázal na skutečnost, že smluvní pokuta byla sjednána za každý den prodlení s řádným ukončením díla. Podmínky přitom byly stranám známy. Byla to právě žalobkyně, která byla způsobilá ovlivnit, zda bude smluvní pokuta uplatněna. Naopak žalovaný převzal dílo s vadami a nedodělky, ačkoliv k jeho řádnému dokončení došlo nejdříve na konci dubna 2023, tj. po 120 dnech prodlení. Jednalo by se tak o částku 15 387 020,40 Kč. I v případě smluvní pokuty 0,1 % denně by tak pokuta činila 3 077 404,15 Kč. K tomu žalovaný poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3458/2016, podle kterého i předání díla, které vykazuje vady a nedodělky, není možné považovat dílo za ukončené. Má tedy za to, že i přes protokolární převzetí dne 13. 1. 2023 měl právo uplatňovat vůči žalobkyni smluvní pokutu, kdy tato byla vázána na prodlení s řádným dokončením díla. Dále poukázal na skutečnost, že dotace poskytnutá žalovanému se odvíjí od částky, která byla skutečně vyplacena žalovaným žalobkyni dle dotačních podmínek. S ohledem na započtení smluvní pokuty pak byla o tuto částku ponížena částka, z níž se vycházelo jako ze způsobilých výdajů a z níž se vypočítávala dotace. Rovněž dle dotačních podmínek musel být projekt dokončen do poloviny roku 2023. K tomu pak došlo těsně před stanovenou dobou a ani smluvní pokuta dané výše žalobkyni neodradila. Dále žalovaný poukazuje na svoji snahu řešit věc smírným způsobem, a to návrhem dodatku č. 4 ohledně vyhovění požadavku žalobkyně k navýšení ceny díla.Skutková zjištění5. Ze smlouvy o dílo ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně, jako předkladatelka nejvhodnější nabídky v rámci veřejné zakázky, se zavázala zhotovit dílo s názvem „, anonymizováno, “ a „, anonymizováno, “. Jednalo se o výměnu stávajícího potrubí a odvedení dešťových vod z přilehlých objektů, odvedení dešťových vod nově osazenými vpusťmi z přilehlých zpevněných ploch a o opravu místních komunikací v , ulice, a přilehlých ulic v místní části , obec, . Přesné provedení díla vyplývalo ze zpracované projektové dokumentace, vč. soupisu jednotlivých prací. S těmi se žalobkyně seznámila a potvrdila proveditelnost (čl. 8.1. a dále čl. 20.5.). Pro zhotovení díla byla sjednána závaznost norem ČSN (čl. 3.10., čl. 3.11. a čl. 11.1.). Jako technický dozor investora byl ve smlouvě uveden , jméno FO, , IČO , IČO, , s tím, že tento bude provádět i technický dozor stavebníka. Současně bylo sjednáno, že žalobkyně musí plnit pokyny technického dozoru, nebo jeho delegovaného pracovníka v jakékoliv záležitosti související se smlouvou. Technický dozor však není oprávněn měnit smlouvu o dílo, ani není oprávněn zbavit kteroukoliv ze smluvních stran povinností, závazků nebo odpovědnosti, vyplývajících ze smlouvy (čl. 8.7.). Termín zhotovení díla byl sjednán nejpozději do 72 týdnů od převzetí staveniště (čl. 4.1.). K převzetí staveniště mělo dojít na základě písemné výzvy žalovaného, předběžně dne 1. 3. 2021 s tím, že nedojde-li k výzvě do 12 měsíců, mohla žalobkyně od smlouvy odstoupit (čl. 4.3.). Dílo mělo být prováděno formou etapizace dle harmonogramu prací v pořadí I. , Anonymizováno, ulice, II. , Anonymizováno, ulice a III. , Anonymizováno, ulice (čl. 3.4. ). Z harmonogramu prací (příloha č. 2 smlouvy o dílo) vyplývá, že Etapa I. - , Anonymizováno, ulice měla být prováděna od května 2021 do prosince 2021, Etapa II. - , Anonymizováno, ulice od ledna 2022 do srpna 2022 a Etapa III. - , Anonymizováno, ulice od března 2022 do října 2022. Pokud jde o možnost přerušení provádění díla, strany si ujednaly, že v případě zjištění existence skrytých překážek týkajících se místa provádění díla znemožňující provést dílo dohodnutým způsobem, oznámí žalobkyně tuto skutečnost žalovanému a navrhne změnu v provádění díla. V takovém případě je žalobkyně oprávněna přerušit provádění díla do dosažení dohody o změně díla, nejdéle však na dobu 30 dní. Jestliže se smluvní strany nedohodnou na uzavření dohody o změně díla, tak ani v tom případě není žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy (čl. 8.5.). O průběhu prací se žalobkyně zavázala vést stavební deník, ve kterém budou mimo jiné vedeny denní záznamy s tím, že do deníku mohou zapisovat záznamy i další osoby, a to včetně žalovaného a technického dozoru. Bylo ujednáno, že zápisy v deníku nepředstavují ani nenahrazují dohody smluvních stran či zvláštní písemná prohlášení (čl. 9.6.). Pokud jde o předání zhotoveného díla, bylo ujednáno, že žalobkyně splní svou povinnost provést dílo jeho řádným a včasným ukončením a protokolárním předáním a převzetím díla ze strany žalovaného. Dílo se přitom považuje za řádně ukončené, bude-li provedeno v souladu se smlouvou, bude bez jakýchkoliv vad a nedodělků a budou-li k němu ze strany žalobkyně poskytnuta další plnění dle smlouvy, zejména bude-li k němu dodána dokumentace a doklady nezbytné ke kolaudaci (čl. 4.4.). K tomu čl. 4.11. upřesňuje, že zhotovitel ve stanovené lhůtě dokončí dílo vč. provedení příslušných zkoušek, předání požadované dokumentace a předání bankovní záruky. Samotný proces předání byl upraven v čl. 13 tak, že nejpozději na poslední den, kdy má žalobkyně dílo dokončit a předat, svolá tato přejímací řízení. K předání díla dojde na základě písemného předávacího protokolu s tím, že v den předání díla předloží žalobkyně bankovní záruku (čl. 18.1.), v opačném případě je žalovaný oprávněn převzetí díla odmítnout. V případě, že se při přejímání díla prokáže, že předávané dílo nese jakékoliv vady nebo nedodělky, není žalovaný povinen předávané dílo převzít (čl. 13.6.). Konečná cena díla činila 21 194 243,44 Kč bez DPH, tj. 25 645 034,56 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o dílo a dále jejího dodatku č. 1 ze dne 25. 3. 2022, dodatku č. 2 ze dne 26. 9. 2022 a dodatku č. 3 ze dne 13. 1. 2023. K utvrzení závazků byly ve smlouvě také sjednány smluvní pokuty, které se týkaly výhradně porušení povinností žalobkyně. Strany si tak sjednaly, že pro případ prodlení se splněním termínu řádného ukončení celého díla je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,5 % z ceny díla včetně DPH, a to za každý i započatý den prodlení. Rovněž si strany ujednaly, že okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu a jejím sjednáním není dotčen nárok žalovaného na náhradu škody způsobené porušením povinnosti, zajištěné smluvní pokutou (čl. 14.1. a 14.2.). Ve smlouvě bylo závěrem ujednáno, že smlouvu je možné měnit či doplňovat pouze písemnými dodatky podepsanými oběma stranami na jedné listině (čl. 3.9., 19.4.).

6. Ze smlouvy o dílo ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , soud zjistil, že v rámci jedné stavební akce, jež se týká projednávané věci, prováděla žalobkyně současně práce ve prospěch žalovaného i uvedené společnosti.

7. Ze zápisu o předání a převzetí staveniště soud zjistil, že žalobkyně převzala staveniště ke zhotovení díla dne 12. 7. 2021, a to za přítomnosti zástupců stran, společnosti , právnická osoba, a pracovníků technického dozoru pana , jméno FO, a , jméno FO, . Z uvedeného zápisu dále nevyplývají žádné výhrady účastníků k termínu předání staveniště či stavební připravenosti.

8. Ze stavebního deníku soud zjistil, že tento obsahuje denní zápisy, kde je zaznamenáno, jaké meteorologické podmínky panovaly na staveništi, jaké osoby byly přítomny, jaká technika byla použita a jaké práce byly prováděny. K tomu byla průběžně pořizována fotodokumentace. Spolu s deníkem byly k důkazu současně provedeny přiložené zápisy z kontrolních dnů, které obsahovaly mimo jiné aktuální harmonogram prací, kontrolu finančního plnění, obecné požadavky projektu, postup prací, kontrolu úkolů a jejich zadávání, případně změny projektu. Součástí byla rovněž fotodokumentace. Z toho soud zjistil, že žalobkyně zahájila provádění prací dne , datum, , a to rozebíráním dlažby. Následně probíhaly práce do 4. 4. 2022, kdy došlo k jejich přerušení, a to dle zápisu do doby přeložení plynovodu a přepojení stávajících splaškových přípojek do nové tlakové kanalizace. Práce byly žalobkyní přerušeny do 24. 4. 2022. V denním zápisu ze dne 24. 8. 2022 upozorňuje zástupce technického dozoru na nedostatek pracovníků na stavbě s tím, že v době kontroly bylo přítomno jen šest pracovníků. Uvedený počet pracovníků byl přítomen na pracovišti i poté. V některých jednotlivých dnech sice byl počet pracovníků vyšší, ale v jiné dny byli naopak přítomni pouze jeden nebo dva pracovníci. Lze přitom souhrnně konstatovat, že od zahájení prací do jejich dokončení se počet zaměstnanců pohyboval v řádu jednotek. Dne 9. 12. 2022 byl proveden záznam technickým dozorem, podle kterého žalobkyně oznámila toho dne pokládku asfaltové vrstvy. Z důvodu očekávaných klimatických podmínek však dle dozoru není možné pokládku povolit, neboť v daném místě je přimrzlé bahno. Dohodnuta schůzka k řešení na 12. 12. 2022. Uvedeného dne byl proveden záznam technickým dozorem, že z důvodu přetrvávajících klimaticky nevhodných podmínek není možné povolit pokládku asfaltových vrstev, a to z důvodu teplot pod bodem mrazu a souvislé sněhové pokrývky. Ta vyplývá i z pořízené fotodokumentace. I přesto dle následujících denních záznamů probíhaly další práce na stavbě. Dne 21. 12. 2022 zaznamenal v deníku stavbyvedoucí, že od 13. 12. 2022 nejsou z důvodu klimatických změn v provozu betonárny ani obalovny. Žalobkyně tedy upozorňuje, že ani přes svoji připravenost nemohla provádět betonování a asfaltování. Konstatuje, že termín prací byl prodloužen do 28. 12. 2022, ale práce mohly být prováděny jen do 13. 12. 2022, dále bylo poukázáno na technologickou přestávku obaloven. K tomu zaznamenal technický dozor, že tyto podmínky měla žalobkyně předpokládat. Ze zápisu ze dne 28. 12. 2022 soud zjistil, že dle technického dozoru vykazuje dílo zásadní nedodělky a žalovaný jej nepřebírá. Popsaný stav byl zachycen ve fotodokumentaci ulic , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Dle denních záznamů pokračováno v pracích od 2. 1. 2023 pokládkou zámkové dlažby, následně od 5. 1. 2023 dochází k pokládce asfaltové vrstvy. Dne 13. 1. 2023 došlo k předání hotového a dokončeného díla s odkazem na samostatný zápis. Poté od 16. 1. 2023 do 26. 4. 2023 probíhá odstraňování vad z přejímky. Ze zápisů z kontrolních dnů, jež jsou přiloženy ke stavebnímu deníku, soud dále zjistil, že žalobkyně byla od 5. 8. 2022 (kontrolní zápis č. 40) upozorňována na nedostatečný počet pracovníků na stavbě, tj. 2 – 4 pracovníky na úseku o délce 340 m. Požadováno navýšení pracovních kapacit a zásobování s tím, že jinak nebude možné dokončit dílo včas. Dle harmonogramu prací k uvedenému dni (5. 8. 2022) měla být pokládka asfaltových vrstev provedena v ulici , Anonymizováno, v dubnu 2022, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v srpnu 2022, , Anonymizováno, ulice pak v listopadu 2022.

9. Z protokolu o předání díla ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně protokolárně předala dílo žalovanému. Součástí protokolu byly rovněž samostatné soupisy zjištěných vad a nedodělků s termíny jejich odstranění. Zároveň zde bylo vyjádřeno stanovisko žalovaného, že dílo bylo provedeno kompletní v odpovídající jakosti a rozsahu a odpovídá normám, atestům, certifikačním protokolů, projektové dokumentaci a ujednáním dle smlouvy a změnových listů. Současně konstatován počátek běhu záruční lhůty. Přílohou uvedeny soupisy vad na čtyřech listech o 54 položkách s termíny odstranění, a to nejpozdějšími dne 28. 4. 2023.

10. Z bankovní záruky ze dne 12. 5. 2023 soud zjistil, že tato byla vystavena společností , právnická osoba, na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 11. 5. 2021 s tím, že se uvedená banka zavázala zaplatit žalovanému částku až do výše 1 059 712 Kč, pokud obdrží prohlášení, že žalobkyně nesplnila povinnost související se záruční dobou anebo pokud platnost této bankovní záruky skončí dříve než 14 dnů před tím, než předá žalobkyně novou bankovní záruku platnou pro další období.

11. Z předložené komunikace mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že dne 11. 4. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému dopis, ve kterém se obrací na žalovaného s tím, že kontrakt byl uzavřen v době koronavirové pandemie, poukazuje na vyhlášení nouzového stavu a jeho dramatické dopady do stavebnictví, ekonomickou recesi a inflaci. Poukazuje na stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 4. 2020, podle kterého lze vyhlášení nouzového stavu považovat za nepředvídatelnou okolnost. Upozorňuje, že předmětnou zakázku podrobí důkladné ekonomické analýze a přeloží návrh na změnu závazku. Na uvedený dopis reagoval žalovaný dopisem ze dne 30. 5. 2022, ve kterém vyjádřil pochopení k problémům žalobkyně, nicméně zároveň poukázal na vlastní závazky vyplývající z podmínek veřejné zakázky. Dále poukázal na skutečnost, že cena byla sjednána jako nejvýše přípustná, rovněž pandemie koronaviru zde byla již v době výběru dodavatele. Následně dne 12. 8. 2022 zaslala žalobkyně žalovanému žádost o prodloužení termínu realizace stavby, ve kterém poukazuje na kolize plynových přípojek, požadavek na zaplavení stávající dešťové kanalizace, řešení změn kanalizační přípojky, nových inženýrských sítí, přeložky vodovodu a kanalizace, provizorní výkop a zásyp pro veřejnou dopravu a pandemii COVID 19 a s tím související omezení kapacit dodavatele. Rovněž upozorňuje na uzavření obaloven živičných směsí od listopadu 2022 do dubna 2023. Na tento dopis reagoval žalovaný dne 15. 9. 2022, přičemž některé důvody k přerušení připustil, jiné odmítl, přičemž s odkazem na čl. 8.5. smlouvy o dílo vzal na vědomí přerušení provádění díla v délce 30 dnů s tím, že nový termín předání je 28. 12. 2022. Z e-mailu ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil zápis záznamu o klimaticky nevhodných podmínkách, jež odpovídá zápisu ve stavebním deníku z uvedeného dne. Z dopisu žalobkyně ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil, že v tomto žalobkyně konstatuje, že dne 8. 12. 2022 byla naplánována pokládka asfaltových vrstev, kdy technický dozor konstatoval nemožnost pokládky s ohledem na normu ČSN. Následně bylo dne 12. 12. 2022 konstatováno, že uvedené podmínky přetrvávají. Žalobkyně rovněž poukázala na závazek dodržovat normy ČSN dle smlouvy o dílo. S poukazem na skutečnost, že dne 1. 12. 2022 začíná období zimní přestávky, čily období odstávky výrobců obalových směsí, není možné provést pokládku do konce roku 2022. Navrhla tedy prodloužení termínu dokončení díla do 30. 4. 2023. Následně žalobkyně dne 16. 12. 2022 zopakovala své argumenty, dále poukázala na předchozí kolizi s výstavbou vodovodu a tlakové kanalizace a problémy s tím související, načež navrhla alternativně možnost převzetí díla dne 28. 12. 2023. Na to reagoval žalovaný dne 21. 12. 2022, kdy žalobkyni sdělil, že s uvedenou argumentací nesouhlasí, kdy nepříznivé klimatické podmínky nejsou v daném období nepředvídatelnou událostí. Pokud se jedná o další komplikace, poukázal žalovaný na prohlášení žalobkyně uvedená ve smlouvě, kdy dané komplikace bylo možné předpokládat. Žalovaný tedy nesouhlasil s prodloužením doby plnění do 30. 4. 2023 a upozornil, že pokud 28. 12. 2022 bude dílo obsahovat nedodělky, zejména v absenci obrusných vrstev, potom dílo nepřevezme. Dále žalobkyně žalovanému sdělila dopisem ze dne 22. 12. 2022, že podání ze dne 12. 12. 2022 nebylo žádostí, ale oznámením o přerušení prací, a to z uvedených důvodů. Replikou ze dne 3. 1. 2023 sdělil žalovaný žalobkyni, že přerušení provádění díla je neoprávněné s tím, že žádný pokyn k přerušení prací nebyl žalovaným dán, přičemž technický dozor pouze konstatoval faktický stav. Dopisem ze dne 27. 4. 2023 oznámil žalovaný žalobkyni souhlas s navýšením ceny díla z důvodu neočekávané inflace s tím, že zároveň trvá na smluvní pokutě za 15 dnů prodlení. Následně žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě smluvní pokuty dopisem ze dne 15. 5. 2023 s tím, že cena díla činila 25 645 034,56 Kč, pokuta 0,5 % denně činí 128 225,17 Kč, za 15 dnů prodlení tedy 1 923 377,59 Kč. Současně vyzval žalobkyni k úhradě do 14 dnů. Na uvedenou korespondenci reagovala žalobkyně dne 5. 6. 2023 tak, že vyjádřila souhlas s uzavřením dodatku ohledně navýšení ceny díla, nicméně odmítla uplatnění smluvní pokuty s odkazem na předchozí komunikaci s tím, že technický dozor dal žalobkyni pokyn s přerušením provádění díla. Následně žalovaný dne 9. 6. 2023 provedl zápočet, kdy na doplatek ceny díla ve výši 2 080 523,79 Kč započetl smluvní pokutu ve výši 1 923 377,59 Kč s tím, že rozdíl ve výši 157 146,20 Kč bude uhrazen bezodkladně. Dne 3. 7. 2023 reagovala žalobkyně zasláním návrhu dodatku č. 4 smlouvy o dílo, jež zohledňoval navýšení ceny díla i uplatnění smluvní pokuty. Na to žalobkyně reagovala předžalobní výzvou ze dne 12. 6. 2024, kdy vyzvala žalovaného k doplacení pozastávek ceny díla s tím, že započtení pohledávky neuznává.

12. Ze stanoviska Centra pro regionální rozvoj ze dne 25. 9. 2023 soud zjistil, že uvedeným subjektem byla konstatována zjištění vysoké i nízké závažnosti. Z uvedeného stanoviska je rovněž zřejmé, že se jedná o společnou zakázku žalovaného a společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , přičemž postup druhé jmenované, kdy došlo prodloužení termínu zakázky o 153 dní, nelze posoudit jako oprávněný, a to s ohledem na obecnost důvodů uváděných k prodloužení termínu plnění.

13. Z obecných i specifických pravidel k dotacím soud zjistil, že tyto se týkají projektu Modernizace chodníků v , ulice, , s celkovými způsobilými výdaji 3 802 529,97 Kč, kdy tyto dále obsahují podrobné podmínky jejich vyplacení a krácení.

14. Z výpisu z účtu a interní zprávy pro finanční odbor dále soud zjistil, že došlo k výplatě rozdílu mezi doplatkem ceny díla a uplatněnou smluvní pokutou ve výši 157 146,20 Kč s tím, že zádržné bylo počítáno ve výši 10 % z vystavených faktur.

15. Další důkazní návrhy účastníků považoval soud za nadbytečné, kdy tyto nemají podstatný vztah k projednávané věci. Pokud jde o důkazní návrhy svědeckými výpověďmi pracovníků či účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně, tyto se primárně vztahovaly k okolnostem průběhu provádění díla. Vzhledem k tomu, že tyto okolnosti jsou detailně zachyceny ve stavebním deníku a záznamech z kontrolních dnů, jejichž správnost nebyla sporována, považoval soud tyto důkazy rovněž za nadbytečné. Pro úplnost soud upozorňuje, že výslechy svědků a účastníků slouží k prokázání konkrétních žalobních tvrzení, nikoliv k jejich zjištění.

16. Na základě provedených důkazů a nesporných tvrzení stran učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci rozhodném pro právní posouzení věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o dílo popsanou podrobněji v odst. 5 tohoto rozsudku, na který soud pro stručnost odkazuje. Na základě smlouvy o dílo došlo dne 12. 7. 2021 k převzetí staveniště žalobkyní a dne 16. 8. 2021 k zahájení provádění prací. Dne 11. 4. 2022 žalobkyně iniciovala jednání o změně závazku s poukazem na nouzový stav, následně poukázala na nepředvídatelné okolnosti související s prováděním díla. Na základě toho došlo dle čl. 8. 5. smlouvy o dílo k posunu termínu dokončení díla na 28. 12. 2022. Již od 5. 8. 2022 přitom byla žalobkyně v rámci kontrolních dnů soustavně upozorňována na nedostatečný počet pracovníků na stavbě s ohledem na její rozsah s tím, že nebude schopna splnit termín předání. K zásadnímu navýšení počtu pracovníků však nedošlo. Ostatně lze konstatovat, že od zahájení do dokončení díla na něm pracovaly v podstatě jednotky pracovníků. Následně dne 9. 12. 2022 a v následujících dnech byla technickým dozorem konstatována nezpůsobilost podkladu k pokládce asfaltové vrstvy, kdy se teploty pohybovaly pod bodem mrazu, na podkladu bylo přimrzlé bahno a následně se na stavbě vytvořila souvislá pokrývka sněhu. Poté ode dne 22. 12. 2022 zastavila žalobkyně práce s tím, že z důvodu klimatických podmínek nelze práce provádět, nejsou v provozu betonárny ani obalovny. K dokončení díla žalobkyní a jeho předání žalovanému dne 28. 12. 2022 nedošlo, práce pak pokračovaly od 3. 1. 2023, načež k předání díla došlo až dne 13. 1. 2023. K předání díla došlo s vadami, jež byly vyjádřeny v příloze zápisu o předání díla, a to v počtu 54 jednotlivých položek. Současně byly sjednány lhůty odstranění vad, přičemž nejzazší lhůty byly do 28. 4. 2023. K odstranění vad přitom došlo nejpozději v uvedené lhůtě. Konečně dne 12. 5. 2023 předala žalobkyně žalovanému bankovní záruku předpokládanou smlouvou o dílo. Poté vyzval žalovaný žalobkyni k úhradě smluvní pokuty dopisem ze dne 15. 5. 2023 ve výši 1 923 377,59 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů. Dopisem ze dne 9. 6. 2023 provedl žalovaný zápočet, kdy na doplatek ceny díla ve výši 2 080 523,79 Kč započetl smluvní pokutu ve výši 128 225,17 Kč denně za 15 dnů prodlení, tedy 1 923 377,59 Kč, přičemž rozdíl ve výši 157 146,20 Kč byl žalobkyni uhrazen. Žalobkyně s uplatněnou smluvní pokutou nesouhlasila, načež předžalobní upomínkou ze dne 12. 6. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky.Právní posouzení věci17. Podle § 2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

18. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Podle § 2051 občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Kromě uvedených zákonných ustanovení soud vycházel při právním posouzení věci ze závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022.

23. Pokud jde o žalobkyní původně uplatněnou žalobní argumentaci, tedy že došlo k přerušení prací dle čl. 8.7. smlouvy o dílo na základě pokynu technického dozoru, pak má soud za to, že tato argumentace je zcela nedůvodná. Jednak nebylo prokázáno, že by že by technický dozor žalovaného vydal pro žalobkyni závazný pokyn k přerušení prací na díle, a především ani ze smlouvy o dílo nevyplývá (viz dle čl. 8.7. smlouvy), že by byl oprávněn přerušení prací nařídit z důvodů uvedených v žalobě. Uvedeným oprávněním přitom technický dozor disponoval pouze v případě ohrožení bezpečnosti prováděné stavby, života nebo zdraví osob pracujících na stavbě. Nedodržení technických norem na takovou situaci přitom zjevně nedopadá. Rovněž z článku 8.7. smlouvy nevyplývá, že by takový pokyn mohl závazně vést k prodloužení termínu předání díla.

24. Soud se dále zabýval návrhem žalobkyně na moderaci smluvní pokuty. Za překážku tohoto postupu nepovažoval soud ani skutečnost, že mělo dojít k zániku pohledávky jejím započtením. Přiznává-li totiž právní řád žalobkyni ke své ochraně navrhnout moderaci, potom o toto právo nemůže být připravena jednostranným zápočtem. V opačném případě by se ochrana poskytovaná právním řádem stala iluzorní.[footnoteRef:1] [1: viz odst. 54 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022;]

25. Pokud jde o obecná východiska, tak soud vycházel z toho, že závěr o tom, zda smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká, je ponechán na uvážení soudu založeném na posouzení individuálních okolností konkrétního případu. Zákon pouze ukládá přihlédnout při následné moderaci k hodnotě a významu zajišťované povinnosti a limituje možnost snížení smluvní pokuty výší škody vzniklé do doby rozhodnutí z porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. Při posouzení přiměřenosti budou hrát roli nejen okolnosti známé v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnosti, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti, které nastaly po porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ (např. dodatečně vzniklá újma) a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Soud musí nejprve ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta plnit. Primárně lze vyjít z předpokladu, že každá smluvní pokuta se vyznačuje preventivní (nátlakovou) funkci. Smluvní pokuta může dále plnit výlučně paušalizační funkci (paušalizace náhrady škody), nebo výlučně funkci sankční, případně dílem funkci sankční a dílem paušalizační. Na sankční smluvní pokutu lze usuzovat zejména tehdy, je-li utvrzena povinnost, při jejímž porušení nehrozí věřiteli žádná škoda, kterou by byl dlužník jinak povinen nahradit. Jednotlivé předpoklady liberace, zejména zohlednění předvídatelnosti a překonatelnosti překážky, sféry, odkud překážka pochází, skutečnost, zda dlužník učinil jakékoliv opatření, aby škodě zamezil, samy o sobě nesvědčí o nepřiměřenosti paušalizační smluvní pokuty. Význam mohou mít jen tehdy, jestliže by ve svém souhrnu představovaly důvod k liberaci, neboť dlužník by za způsobenou škodu podle § 2913 odst. 2 občanského zákoníku neodpovídal. Bude-li však posuzována přiměřenost sankční smluvní pokuty, mohou hrát roli i samy o sobě, neboť má-li mít pokuta přiměřený sankční efekt a fungovat jako individuální prevence, musí být brán zřetel na to, jakou kvalitou se vyznačovalo porušení smluvní povinnosti a jaká sankce je tedy za daných okolností adekvátní. U sankční smluvní pokuty lze zohlednit též otázku zavinění, neboť sankce může plnit svůj efekt jen tehdy, lze-li jednajícímu vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl. Význam sankční smluvní pokuty se pak projevuje rovněž v tom, že za porušení smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti odpovídá dlužník objektivně (tj. bez ohledu na jeho případné zavinění). Proto povinností věřitele ze smluvní pokuty je pouze tvrdit a prokázat, že smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši a následně porušena. Je to naopak dlužník, jehož tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty (tj. i okolností týkajících se výše škody, zavinění, či případného naplnění liberačních důvodů). V tomto ohledu je pak třeba zdůraznit, že i přes značnou provázanost obou institutů absence předpokladů vzniku nároku na náhradu škody nemá za následek absenci předpokladů pro vznik (existenci) nároku na smluvní pokutu. Ostatně i podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Proto také skutečnost, že jsou naplněny liberační důvody vedoucí k tomu, že dlužník by za způsobenou škodu neodpovídal, nemůže ještě vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může představovat okolnost svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a tedy vést k její moderaci na přiměřenou výši. Obdobně to platí i pro další shora zmiňované okolnosti (např. otázku zavinění). Shora popsanému (obecnému) smyslu paušalizační smluvní pokuty, jakož i charakteru moderace jakožto zásadně výjimečnému nástroji umožňujícímu soudu korigovat výši nepřiměřeného nároku na smluvní pokutu, pak rovněž odpovídá, že z hlediska zjišťování skutkového stavu se výše vzniklé škody stává ve sporu o uhrazení smluvní pokuty relevantní teprve tehdy, je-li soudu z tvrzení stran a běžného chodu věcí zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. Vzhledem k tomu, že moderace je možná jen tehdy, je-li tu výrazný nepoměr mezi vzniklou škodou a smluvní pokutou, která měla odpovídat jiné předpokládané výši škody, není třeba, aby výše škody byla přesně vyčíslena. Řízení, jehož předmětem je nárok ze smluvní pokuty, se nemůže stát složitým a dlouhým sporem o výši vzniklé škody. U sankční pokuty půjde o zásadní zájmy věřitele, které jsou jejím prostřednictvím chráněny. Závěr soudu o (ne)přiměřenosti nároku na smluvní pokutu je výsledkem uvážení soudu při zkoumání těch okolností, které jsou v jednotlivém případě relevantní. Úvahy o přiměřenosti a úvahy o míře snížení nároku na smluvní pokutu jsou vnitřně propojeny natolik, že v obou krocích se fakticky přihlíží ke stejným okolnostem. Zjišťuje-li totiž soud, jaký nárok je nepřiměřeným, zjevně musí vycházet z určité představy o tom, jaký nárok za přiměřený považovat lze. Z podstaty volného uvážení, které nepřipouští tzv. jediné správné řešení, pak vyplývá, že soud ve svém uvážení pochybí pouze tehdy, jsou-li jeho úvahy zjevně nepřiměřené, tj. nedbá-li v rozporu se zjištěnou funkcí smluvní pokuty okolností, kterých dbát má, nebo vice versa dbá-li okolností, kterých dbát nemá. Postup soudu při moderaci lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.[footnoteRef:2] [2: viz odst. 55-66 rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022;]

26. Na základě provedeného dokazování došel soud k závěru, že sjednaná smluvní pokuta měla, kromě funkce preventivní (nátlakové), funkci výlučně sankční. Strany ve smlouvě uvedly, že sjednáním smluvní pokuty není dotčen nárok na náhradu škody. Jakou funkci má smluvní pokuta plnit strany ve smlouvě výslovně nevyjádřily. Z tvrzení stran ani z provedených důkazů přitom nevyplývá, že by žalovanému prodlením žalobkyně vznikla konkrétní škoda, či že by smluvní pokuta sloužila k paušalizaci náhrady škody.

27. Soud se následně zabýval otázkou, zda je výše smluvní pokuty přiměřená vzhledem k jejím funkcím a k zájmům žalovaného, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Přitom soud vycházel z výše skutečně uplatněné smluvní pokuty za jeden den prodlení, tj. z částky 128 225,17 Kč. Z hlediska přiměřenosti přitom není zásadní, zda byla smluvní pokuta sjednána ve výši 0,05 %, 0,5 % nebo 5 % ceny díla. Zásadní je primárně zájem chráněný smluvní pokutou. Jestliže bude předmětem díla například oprava výrobní linky automobilů, bez které nemůže probíhat produkce, lze si představit jako přiměřené i výrazně vysoké pokuty, které budou vyjadřovat jimi chráněný zájem, přičemž lze předpokládat, že tento se odrazí i v ceně díla. Na druhou stranu v případě, kdy prodlení zhotovitele nepředstavuje zásadní zásah do zájmu objednatele, bude sjednání výrazně vysoké pokuty narážet na limity moderace. Nelze rovněž pominout, že procentuální určení smluvní pokuty může být dále značně zavádějící v situaci, kdy se odvíjí od ceny díla. Cena díla totiž může zahrnovat pořízení materiálu, poplatky, daně a další náklady, které v některých oborech činí i přes 90 % ceny díla. Z těchto přitom nemá zhotovitel žádný užitek, zatímco uplatněnou smluvní pokutu hradí ze svého zisku. Bude-li naopak předmětem díla kupříkladu tvůrčí činnost či jiná činnost, kde jsou vstupní náklady minimální, mohou být procenta smluvní pokuty pro zhotovitele naopak bez zásadního významu. V projednávané věci tak soud došel k závěru, že není zásadní procentuální výše smluvní pokuty, ale primárně konkrétní výše její denní sazby. Na základě toho došel soud k závěru, že v projednávané věci je výše smluvní pokuty 128 225,17 Kč denně, tj. celkem 1 923 377,59 Kč, nepřiměřená, a to s ohledem na skutečnost, že nebylo prokázáno podstatné porušení zájmů žalovaného ani vzniku konkrétní škody na jeho straně. K tomu je třeba uvést, že obecně každý objednatel má zájem na včasném plnění zhotovitele. V případě žalovaného vzal soud v potaz navíc i tu skutečnost, že zhotovovaným dílem zajišťoval poskytování veřejných služeb, a to většímu počtu obyvatel města. Na druhou stranu, pokud sám žalovaný stanovil dobu k provedení díla 72 týdnů, je zřejmé, že rychlost jeho dokončení nebyla tou nejvyšší prioritou. I z počtu průběžně nasazovaných pracovníků potřebných k dokončení díla a z rozsahu díla je přitom zřejmé, že uvedené dílo by bylo možné zhotovit i v kratším časovém intervalu. Nelze též pominout, že od uzavření smlouvy do doby předání staveniště žalobkyni uplynuly dva měsíce, byť je třeba vnímat, že navazující smlouva se , právnická osoba, byla uzavřena až o něco později. V každém případě je patrné, že žalovaný neměl podstatný zájem na dokončení díla přesně v okamžiku uplynutí doby 72 týdnů. Za těchto okolností se nejeví prodlení žalobkyně v trvání 15 dnů jako podstatné porušení zájmů žalovaného, kdy těmto by měla odpovídat smluvní pokuta ve výši 128 225,17 Kč denně. Ostatně i z jednání stran je patrné, že tyto minimálně vnímaly problematičnost uplatňování takto vysoké smluvní pokuty. Žalovaný tak nakonec raději převzal dílo s vadami a samotnou smluvní pokutu i podle svých vyjádření uplatňoval až pod nátlakem dotačních pravidel. Žalobkyně si pak patrně ani nepřipouštěla, že by takto vysoká smluvní pokuta mohla být po právu uplatněna.

28. Z výše uvedených důvodů soud na návrh žalobkyně přistoupil k moderaci smluvní pokuty a snížil smluvní pokutu na přiměřenou výši se zřetelem k její nátlakové a sankční funkci. V tomto ohledu soud považoval za přiměřenou smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč za den prodlení. Soud přitom vzal v úvahu, že zasahuje do smluvních ujednání stran, a tedy narušuje právní jistotu účastníků. Dbal přitom také na to, aby nedošlo k vyčerpání sankčního a nátlakového charakteru smluvní pokuty. Tedy, aby smluvní pokuta měla stále sankční charakter s ohledem na zavinění žalobkyně, a především silnou donucující funkci k tomu, aby žalobkyně splnila svůj závazek řádně a včas, a to i za cenu zvýšených nákladů s tím spojených. V poměrech projednávané věci je přitom zřejmé, že důvody prodlení se zhotovením díla leží na straně žalující, kdy žalobkyně mohla splnit svůj závazek včas, a to minimálně pokud by reagovala na upozornění technického dozoru a navýšila prostředky k personálnímu a materiálnímu zabezpečení stavby. Žalobkyně přitom nepochybně mohla najmout další pracovníky, další stavební techniku, pořídit dražší materiál, dovézt jej z větší vzdálenosti, či případně najmout poddodavatele, což smlouva o dílo se případným souhlasem žalovaného umožňovala. V případě, že by se žalobkyni vyplatilo neobětovat tyto zvýšené náklady k včasnému provedení díla a raději zaplatit smluvní pokutu z prodlení, ztrácel by donucovací efekt pokuty smysl. Z těchto důvodů soud snížil smluvní pokutu na uvedenou výši.

29. Pokud jde o výši přisouzené částky soud vycházel z toho, že byl žalován doplatek ceny díla z pozastávek a žalovaná se bránila započtením smluvní pokuty. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 1 173 377,59 Kč, kdy tato odpovídá rozdílu zbývající části ceny díla ve výši 1 923 377,59 Kč a smluvní pokuty ve výši ve výši 750 000 Kč, resp. 50 000 Kč za 15 dnů prodlení, jež byla s přihlédnutím k moderaci započtena žalovaným po právu. Z uvedeného důvodu pak soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ode dne následujícího poté, kdy nejpozději mělo dojít k úhradě doplatku pozastavené ceny díla, a to v návaznosti na předloženou bankovní záruku (čl. 6.10. smlouvy).

30. Pokud se jedná o další argumenty žalobkyně soud se neztotožnil s tvrzením, že by vyhlášené nouzové stavy měly podstatný vliv na termín zhotovení díla. Argumentace žalobkyně v tomto směru zůstala toliko v obecné rovině. Pokud by se jí měl soud zabývat, muselo by být primárně tvrzeno, jakým konkrétním způsobem dopadl nouzový stav na prováděné práce žalobkyně a k jakému prodlení v důsledku toho došlo. Nicméně lze důvodně pochybovat, že k takovému konkrétnímu dopadu došlo, když ani provedené důkazy nic takového nenaznačují. Rovněž je obecně známo, že nouzový stav vyhlášený v roce 2021 se týkal především otevírací doby restauračních zařízení či kapacity kulturních nebo sportovních akcí. Nouzový stav v souvislostí s invazí Ruské federace na Ukrajinu se potom týkal vyřizování žádostí o udělení zvláštních pobytových víz pro ukrajinské uprchlíky. Nejednalo se tedy o události mající přímou souvislost s realizací díla žalobkyní. Za důvodný nepovažoval soud ani na poukaz na skutečnost, že termín zahájení díla byl určen stranou žalovanou, přičemž předpokládaný termín byl 1. 3. 2021. Za prvé k uzavření smlouvy o dílo došlo dne , datum, , tedy už v době podpisu smlouvy muselo být žalobkyni zřejmé, že v březnu k zahájení díla nedojde. Za druhé k předání staveniště došlo dne 12. 7. 2021. Tedy výrazně dříve než 12 měsíců po uzavření smlouvy, které zakládaly právo žalobkyně od smlouvy odstoupit. A za třetí se jednalo o podmínky, které žalobkyně znala ještě před uzavřením smlouvy a ke kterým se zavázala. Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, že příčinnou prodlení byly klimatické podmínky od 9. 12. 2022 do 21. 12. 2022, které nemohla ovlivnit. Předně je objektivní odpovědností zhotovitele, jako profesionála v oboru, zhotovit dílo včas a tomu přizpůsobit tempo a řízení jednotlivých prací. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný kontroloval provádění prací formou stavebního dozoru. Je třeba dát rovněž za pravdu žalovanému, že teploty bod bodem mrazu v prosinci nejsou nic, co by nebylo možné předvídat. Především však z provedeného dokazování je zřejmé, že skutečná příčina prodlení žalobkyně neleží v období bezprostředně před termínem dokončení, ale v průběhu celé realizace díla. K tomu viz zmíněné personální zabezpečení provádění díla. Rovněž nelze přehlédnout, že k faktickému zahájení prací ze strany žalobkyně došlo až cca měsíc poté (16. 8. 2021), co zcela bez výhrad převzala staveniště (12. 7. 2021). Z uvedených důvodů má soud uvedené argumenty žalobkyně za nedůvodné.

31. Pokud se jedná o argumenty žalovaného soud nepolemizuje s tvrzením, že smluvní pokuta byla sjednána v uvedené výši, že to byla žalobkyně, která porušila smluvní ujednání, dostala se svým zaviněním do prodlení a vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu. Ostatně ke vzniku nároku na smluvní pokutu musí formálně dojít, jinak by ji soud nemohl moderovat. Lze rovněž přisvědčit tomu, že žalovaný mohl na základě smluvních ujednání (čl. 4.4. a 13.6. smlouvy) striktně trvat na splnění všech podmínek předání a nemusel dne 13. 1. 2023 dílo převzít. Nicméně soud musel vycházet ze skutkového stavu, který v dané věci nastal, tedy že žalovaný dne 13. 1. 2023 dílo převzal (mj. jej prohlásil za kompletní), uplatnil smluvní pokutu za 15 dnů prodlení a v tomto rozsahu ji započetl na doplatek ceny díla. Úvahy ex post, že tedy prodlení bylo 120 dnů a smluvní pokuta mohla být 15 387 020,40 Kč nepovažoval soud za důvodné, neboť neodpovídají reálnému chování stran ani tomu co bylo žalovaným uplatněno či započteno. K další námitce žalovaného ohledně snížení výše způsobilých výdajů k čerpání dotace v důsledku uplatnění smluvní pokuty pak nebylo dostatečně tvrzeno, jaký konkrétní dopad tato okolnost na žalovaného měla, případně zda mohla žalobkyně tyto okolnosti rozumně předpokládat. Uvedené okolnosti nevyplynuly ani z předložených důkazů, kdy tyto obsahují další nejasnosti ohledně jednotlivých dotačních titulů. Pokud jde o okolnost, že dle dotačních podmínek musel být projekt dokončen do poloviny roku 2023, pak z dokazování vyplynulo, že tato podmínka splněna byla. V situaci, kdy by k tomu nedošlo, a tím by žalovanému vznikla škoda, mohlo by to mít nepochybně vliv na moderaci smluvní pokuty. Jestliže však k takové situaci nedošlo, má soud uvedenou námitku za nadbytečnou. Za podstatné dále nepovažoval soud ani okolnost, že se žalovaný snažil řešit danou situaci uzavřením dodatku o navýšení ceny díla. Ostatně tento způsob řešení porušení závazků žalobkyně a vzniku práva na smluvní pokutu vyvolává spíše další otázky. Soud sice vnímá snahu žalovaného o vstřícné řešení problémů na straně žalobkyně, kdy tyto například zohlednil v otázce nákladového výroku, na druhé straně nemá za to, že by se jednalo o okolnost, která by měla mít podstatný vliv na otázku přiměřenosti uplatněné smluvní pokuty.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 odst. o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. S ohledem na měřítko úspěchu či neúspěchu ve věci samé by sice dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na částečnou náhradu nákladů řízení žalobkyni. Nicméně, jak bylo v řízení avizováno, soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající v tom, že to byla právě žalobkyně, která porušila své závazky ze smlouvy. Na druhou stranu žalovaný jednal plně v intencích toho, co bylo dohodnuto, případně tak, aby negativní dopady problémů žalobkyně s dokončením díla rozumně omezil, a to s přihlédnutím k vlastním zájmům na včasnosti a kvalitě prováděného díla. V tomto ohledu má soud za to, že by bylo nespravedlivé, aby byl za této situace žalovaný povinován hradit náhradu nákladů řízení žalobkyně. Proto toto právo nepřiznal žádnému z účastníků.