10 C 219/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 298 983,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni částku 298 983,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 283 993,05 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 60 118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala předmětné částky z titulu Smlouvy o úvěru „Anonymizováno“ č. Anonymizováno ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 306 847 Kč, jenž se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství ve 120 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 8,19 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Úvěr byla žalovanému poskytnut dne 27. 10. 2022, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, v upomínce ze dne 18. 7. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 7. 2024. Předmětem žaloby je tedy pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 283 993,05 Kč a smluvního úroku ve výši 14 990,43 Kč nejpozději splatných dne 18. 7. 2024 spolu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Návrhem Smlouvy o úvěru „Anonymizováno“ č. Anonymizováno ze dne datum a jeho akceptací ze dne 23. 9. 2022 bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 306 847 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet měsíčními splátkami ve výši 3 754 Kč splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Výše úroku byla sjednána na 8,19 % p. a., přičemž RPSN činilo 8,63 %. Výpisem z účtu za měsíc leden 2022 bylo prokázáno, že dne 27. 9. 2022 došlo k čerpání úvěru ve výši 306 847 Kč. Výpisem z účtu za měsíc červen 2024 bylo prokázáno, že dosud nedošlo ke splacení konečného zůstatku ve výši jistiny 283 993,05 Kč s příslušenstvím. Dopisem ze dne 18. 7. 2025 žalobkyně prokázala, že došlo k zesplatnění daného úvěru, a to z důvodu prodlení s jeho splácením, přičemž celková dlužná částka činila 299 851,76 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2024 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno, že právní předchůdkyní žalobkyně společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 19. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů, kdy odeslání této výzvy bylo doloženo podacím lístkem ze stejného dne. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání daného úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně nevycházela pouze z deklarovaných příjmů a výdajů žalovaného, ale tyto rovněž ověřila z dalších zdrojů, a to lustrací v registru klientských informací, z něhož jsou patrné další závazky žalovaného, a dále doloženým potvrzením zaměstnavatele právnická osoba, jímž ověřila výši příjmů žalovaného.

4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému sjednání smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, přičemž žalovaný nedostál své povinnosti úvěr splácet řádně a včas, načež právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva k zesplatnění úvěru v celé jeho zbývající výši. Uvedená pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný ji doposud neuhradil. Soud se dále z úřední povinnosti dále zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti nevycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, ale tyto dále ověřila z dalších spolehlivých zdrojů, zejména přitom ověřila, že žalovaný má deklarované příjmy ze zaměstnání, a tedy má z čeho daný úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Kromě toho přiznal soud žalobkyni rovněž úrok z prodlení, kdy bylo prokázáno, že žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit úroky stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 60 118 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 960 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 298 983,48 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 6. 10. 2025) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 800 Kč ve výši 8 358 Kč. Soud přitom nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů v souvislosti s odročeným jednáním konaným dne 1. 12. 2025, a to z důvodu, že důvodem odročení byla toliko skutečnost, že žalobkyně řádně neplnila své procesní povinnosti, když nereagovala na výzvu k předložení listin ze dne 9. 7. 2025 a tyto předložila až na základě opakované výzvy v rámci nařízeného jednání. Svým jednáním tak zavinila, že uvedené náklady vznikly, a po žalovaném tedy nelze spravedlivě požadovat jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.