10 C 250/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 172 919,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 118 918 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 918 Kč od 15. 12. 2023 do 4. 12. 2024 ve výši 17 352,60 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 118 918 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 54 001,24 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 27 233,82 Kč, úrokem ve výši 12,82 % ročně z částky 172 789,24 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrokem z prodlení od 9. 12. 2023 do 4. 12. 2024 ve výši 9 162,04 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 001,24 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a žalobkyní. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 225 000 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování - motorového vozidla. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 12,814926 % p. a. Celkem se žalovaný zavázal svůj úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 094 Kč vždy do 25. dne v kalendářním měsíci, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den 25. 12. 2027. Žalovaný se celkem zavázal uhradit částku ve výši 305 640 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a z toho důvodu využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 12. 10. 2023. Žalovaný do dne zesplatnění celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 16 082 Kč. Žalobkyně se dále uspokojila ze zajištění, kdy došlo k prodeji předmětného vozidla na základě Smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 172 789,24 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 130 Kč, úroků, úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení. Před podáním žaloby byla žalovanému dne 27. 6. 2024 zaslána předžalobní výzva k plnění, žalovaný však dluh neuhradil2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Úvěrovou smlouvou č. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr na nákup vozidla Audi A4, VIN , VIN kód, , ve výši 225 000 Kč, kdy kupní cena činila 265 000 Kč a akontace 40 000 Kč, a to s úrokovou sazbou 12,814926 % ročně při RPSN 13,6 %. Výše splátek činila 5 094 Kč po dobu 60 měsíců. Termín splatnosti byl sjednán vždy k 25. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. Uvedeným zajišťovacím převodem byly zajištěny pohledávky žalobkyně vůči žalovanému, kdy k uspokojení žalobkyně mělo dojít zpeněženým daného vozidla způsobem uvedeným ve smlouvě. Úvěrovými podmínkami bylo dále sjednána výpůjčka daného vozidla žalovanému, podmínky jeho odebrání a jeho prodej s tím, že náklady s tím související nese žalovaný. Pro případ prodlení s placením úvěru bylo dále sjednáno právo žalobkyně přistoupit k zesplatnění úvěru v případě prodlení se splacením alespoň dvou splátek. Oproti žalobním tvrzením pak nebylo prokázáno, že by úvěrové podmínky obsahovaly ujednání o náhradě nákladů vymáhání ve výši 130 Kč. Skutečnost, že došlo k realizaci celého obchodu, a tedy čerpání úvěru pak vzal soud za prokázanou na základě následného splácení úvěru, jakož i prodeje daného vozidla ve veřejné dražbě. Z přehledu splátek vzal soud za prokázané, že žalovaný v plné výši uhradil toliko dvě řádné splátky, a to platbou ze dne 8. 3. 2023, celkem pak včetně nepravidelných úhrad zaplatil 16 082 Kč. Žalobkyně proto následně celý dluh zesplatnila předloženým dopisem ze dne 24. 11. 2023, jež byl dle podacího archu odeslán dne 27. 11. 2023, přičemž a vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu ve lhůtě 14 dnů. Následně mu rovněž prostřednictvím svého zástupce zaslala doloženou předžalobní výzvu ze dne 27. 6. 2024, odeslanou dle podacího archu dne 28. 6. 2024, žalovaný však již ničeho neuhradil. Předloženou kupní smlouvou, předávacím protokolem, oznámením o prodeji vozidla a fakturami bylo prokázáno, že žalobkyně zpeněžila dané vozidlo za částku 90 000 Kč, přičemž v souvislosti s tím uplatnila náklady spojené s odběrem, prodejem a uskladněním ve výši 14 696,24 Kč. Z předávacího protokolu bylo přitom prokázáno, že uvedené vozidlo bylo nepojízdné a vykazovalo zjevné vady. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje, dále potvrzení o provedení ověření bonity (to je však pouze interní dokument žalobkyně). V tomto žalobkyně eviduje příjem žalovaného 36 000 Kč ze závislé činnosti, příjem ostatních členů domácnosti 18 000 Kč, splátky jiným společnostem 15 163 Kč a měsíční výdaje domácnosti 1 500 Kč, kdy žalovaný má bydlet s partnerkou ve vlastním bytu. K prověření úvěruschopnosti se dále váže Matriční list klient, podepsaný žalovaným, v němž je uveden zaměstnavatel , právnická osoba, s výše uvedenými příjmy a výdaji, přičemž k ostatním měsíčním splátkám není v dokumentu žalovaným uvedena žádná částka. Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalovaného v nebankovního registru klientských informací (NRKI) z něhož plynou dalších 6 existujících úvěrů žalovaného, 5 odmítnutých žádostí o další úvěry a 2 odvolané žádosti.

4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2040 občanského zákoníku smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Z výpisu NRKI bylo zřejmé, že žalovaný již v době žádosti o úvěr řešil svou finanční situaci čerpáním dalších úvěrů od nebankovních společností. Další úvěry mu byly již bezprostředně před uzavřením smlouvy jinými poskytovateli úvěrů odmítnuty. Z jeho prohlášení muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný zatajil své další závazky, jež byly zjištěny z NRKI. Stejně tak jím uváděné výdaje domácnosti ve výši 1 500 Kč zcela zjevně neodpovídají obvyklým nákladům na bydlení a živobytí. Ani přesto, že žalovaný ve svém prohlášení uváděl zjevně nepravdivé informace, žalobkyně si rozhodné skutečnosti o úvěruschopnosti ze spolehlivých zdrojů neověřila. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného výpis z účtu, pracovní smlouvu či potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného. Je tedy zřejmé, že žalobkyně nevycházela ze spolehlivých a dostatečných informací o schopnosti žalovaného splácet úvěr. Což se vzápětí také projevilo, když žalovaný zaplatil pouze dvě splátky. Z uvedených důvodů došel soud k závěru, že uzavřená smlouva je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

13. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 225 000 Kč poníženou o částku 16 082 Kč, kterou již žalovaný uhradil, a dále částku 90 000 Kč, za kterou bylo zpeněženo vozidlo žalovaného. Soud přitom došel k závěru, že absolutní neplatnost hlavního závazku se vztahuje rovněž na vedlejší ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva na žalobkyni, neboť se jedná o existenční akcesoritu (tj. vedlejší závazek je existenčně závislý na závazku hlavním). Nelze přitom dojít ani k závěru, že by se o tzv. oddělitelné právní jednání jednalo smyslu § 576 občanského zákoníku. Soud tedy posoudil nárok žalobkyně podle pravidel pro vypořádání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 občanského zákoníku. Pro úplnost je třeba dodat, že k takovém postupu není třeba námitka ze strany žalovaného, neboť se jedná o kvantifikaci výše bezdůvodného obohacení před jeho vypořádáním, jak vyplývá například z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc, sp. zn. 75 Co 207/2021, či rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, Anonymizováno, sp. zn. 18 ICm 2571/2024 (KSOS 40 INS 5619/2024). Při posouzení výše bezdůvodného obohacení bylo tedy třeba zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty. Jinak řečeno, smluvní strana neplatné smlouvy může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala. V dané věci tedy soud zohlednil, že došlo ke zpeněžení vozidla žalovaného ve veřejné dražbě (byť se jednalo o nabytí od neoprávněného viz § 1109 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku), a to za částku 90 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o částku, za kterou se podařilo uvedené vozidlo zpeněžit ve veřejné dražbě, má soud za to, že lze uvedenou částku považovat za cenu obvyklou. Z uvedených důvodů proto soud přiznal žalobkyni částku 118 918 Kč a dále úrok z prodlení ve výši podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 15. 12. 2023 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 27. 11. 2023 byla žalovanému zaslána výzva k plnění ve lhůtě 14 dnů, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. Dne 15. 12. 2023 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Žalobkyně požadovala v žalobě část úroku z prodlení za období od 13. 10. 2023 do 4. 12. 2024 v kapitalizované výši, proto jej soud od data jeho přiznání 15. 12. 2023 do 4. 12. 2024 přiznal rovněž v kapitalizované výši. Ve zbývající výši pak soud žalobu zamítl, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se zohledněním příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byl až na nepatrnou část (53,72 % vs. 46,28 %) úspěch či neúspěch účastníků v zásadě stejný.