10 C 263/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení částky 113 200 Kč s přísl., ev. o zaplacení částky 83 568,50 Kč s přísl. I. Řízení se zastavuje vůči žalované č. 1 v části, kterou se žalobce domáhal po žalované č. 1 a žalovaném č. 2 zaplacení společně a nerozdílně částky 83 568,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 568,50 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované č. 1 zaplatit žalobci částku 113 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 113 200 Kč od 11. 8. 2025 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného č. 2 zaplatit žalobci částku 83 568,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 83 568,50 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení.IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 30 080,47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované č.

1. V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 24 680,47 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného č. 2.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení peněžitého plnění, a to primárně po žalované č. 1, eventuálně po obou žalovaných. Především požadoval, aby byla žalované č. 1 uložena povinnost zaplatit částku 113 200 Kč, kterou jí dne , datum, poukázal na její bankovní účet, a to s tvrzením, že tuto částku poskytl bez právního důvodu, neboť žalovaná č. 1 popírá existenci jakéhokoli závazku vůči žalobci a pokud tedy žalovaná č. 1 nebyla dlužníkem ze smlouvy o zápůjčce, vzniklo jí na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Zároveň však žalobce tvrdil, že v období od 22. 7. 2022 do 19. 8. 2022 uzavřel se žalovaným č. 2 ústní smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků v celkové výši 250 000 Kč, přičemž zápůjčka měla být určena společně žalovanému č. 2 a žalované č. 1, kteří tehdy žili jako druh a družka. Na způsobu poskytnutí částky se žalobce dohodl se žalovaným č. 2 tak, že část zápůjčky bude poskytnuta bezhotovostně a část v hotovosti. Konkrétně žalobce poskytl 136 800 Kč v hotovosti dne 19. 8. 2022 přímo žalovanému č. 2 a zbývající část 113 200 Kč převedl dne , datum, na bankovní účet žalované č. 1, jehož číslo mu sdělil žalovaný č.

2. Podle žalobce byl tento postup zvolen na žádost žalovaného č. 2 a žalobce byl v dobré víře, že zápůjčku poskytuje oběma žalovaným jako společným dlužníkům. Zápůjčka byla žalobcem poskytnuta bezúročně s tím, že celá částka 250 000 Kč měla být vrácena nejpozději do 28. 2. 2023. Ke splacení však v této lhůtě nedošlo a žalovaní se dostali do prodlení. Teprve od 7. 6. 2023 začaly na účet žalobce přicházet splátky, a to výlučně z bankovního účtu žalovaného č. 2., přičemž v období od června 2023 do 14. 11. 2024 uhradili žalovaní (resp. žalovaný č. 2) jednotlivými splátkami celkem 176 500 Kč. Žalobce tvrdí, že tyto splátky považoval za plnění na společný dluh obou žalovaných ze zápůjčky uzavřené v roce 2022, nikoli za splácení jiného či novějšího závazku. Podle žalobce proto zápůjčka nebyla v plném rozsahu splacena a po započtení splátek, které byly hrazeny po splatnosti a byly nejprve započteny na úroky z prodlení, zůstala ke dni 15. 11. 2024 nesplacená část jistiny ve výši 83 568,50 Kč. Pro případ, že by tedy soud dospěl k závěru, že zápůjčka byla skutečně poskytnuta oběma žalovaným, domáhal se žalobce zaplacení této částky společně a nerozdílně po žalované č. 1 i žalovaném č. 2.

2. Žalovaní ve svém vyjádření nárok žalobce v plném rozsahu popřeli. Žalovaný č. 2 výslovně potvrdil, že dne , datum, byla na účet žalované č. 1 připsána částka 113 200 Kč, avšak tvrdil, že se jednalo o zápůjčku poskytnutou výlučně jemu, nikoliv žalované č.

1. Podle jejich tvrzení byl účet žalované č. 1 pouze platebním místem, přičemž žalovaná č. 1 tuto částku po jejím přijetí předala žalovanému č. 2 v hotovosti. Žalovaní zdůraznili, že mezi žalobcem a žalovanou č. 1 nikdy nedošlo k jednání o zápůjčce a že žalovaná č. 1 žalobce osobně ani nezná, a proto nemohla být dlužníkem. Žalovaný č. 2 dále uvedl, že tuto zápůjčku řádně splácel a splatil, když žalobci poukázal ze svého bankovního účtu postupnými platbami celkem 176 500 Kč, přičemž v této částce bylo zahrnuto i plné splacení částky 113 200 Kč. Přitom poukazoval na to, že všechny jeho platby proběhly transparentně bezhotovostně, zatímco žalobce tvrdí poskytnutí dalších vysokých částek v hotovosti, aniž by k tomu předložil jakékoli doklady. Žalovaný č. 2 výslovně popřel, že by od žalobce obdržel jiné peněžní plnění než částku 113 200 Kč, a označil tvrzení o hotovostní zápůjčce za nevěrohodné, účelové a neprokázané, založené pouze na tvrzeních žalobce a na dílčích, z kontextu vytržených útržcích komunikace. Současně žalovaní namítli, že pokud by žalobce popíral, že částka 113 200 Kč byla zápůjčkou žalovanému č. 2, jednalo by se naopak o bezdůvodné obohacení na straně žalobce, neboť žalovaný č. 2 by mu v takovém případě plnil bez právního důvodu. Žalovaní dále poukázali na vnitřní rozpornost a nejasnost žaloby, zejména na skutečnost, že žalobce uplatňuje alternativně buď nárok na částku 113 200 Kč po žalované č. 1, nebo nárok na 83 568 Kč po obou žalovaných, přičemž oba nároky mají odlišný skutkový i právní základ. Zdůraznili, že z tohoto postupu je zřejmé, že žalobce sám nemá jasno, čeho se vlastně domáhá. Uplatnění úroků z prodlení i nákladů vymáhání označili za zcela spekulativní, bez opory v jakékoli smlouvě či dohodě. Závěrem žalovaní navrhli, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

3. Žalobce dále na výzvu soudu upřesnil žalobní tvrzení, kdy potvrdil, že částku 113 200 Kč zaslal převodem na účet žalované č. 1, protože s žalovaným č. 2 ujednal podmínky celkové zápůjčky a tou základní z nich bylo, že příjemcem zápůjčky a zavázaným k jejímu vrácení jsou společně žalovaný č. 2 a žalovaná č. 1, která byla družkou žalovaného č. 2 a za kterou žalovaný č. 1 podle svého prohlášení jednal. Tedy vůlí žalobce bylo zaslat dne 26. 8. 2022 částku 113 200 Kč jako část zápůjčky. Ovšem pokud žalovaná č. 1 namítá, že se nejednalo o její zápůjčku od žalobce, ale byla zápůjčkou žalovaného č. 2, pak je možné, že žalobce zaslal tuto částku žalované č. 1 bez právního důvodu.

4. V rámci jednání dále žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že se zná s žalovaným č. 2 z podnikání, kdy oba se zabývají dovozem aut a důvěřovali si. Žalovaný č. 2 se svěřil, že má těžkosti s financemi, proto mu žalobce nabídl bezúročnou půjčku 250 000 Kč, kdy tato měla být uhrazena na účet žalované č. 1 s tím, že se jednalo o zápůjčku pro oba, protože spolu žili a měli spolu dítě. Následně však měl žalobce okolo cestu z Německa, kdy měl u sebe nějakou hotovost, takže se domluvili, že žalovanému č. 2 předá část hotově, k čemuž došlo dne 19. 8. 2022. Žalovaný však následně neuhradil ničeho, proto se dohodli na splátkách po 20 000 Kč s tím, že mu poskytne ještě nějaký čas, jestliže bude splácet minimálně tuto částku.

5. V koncentrační lhůtě dále žalobce doplnil, že k zápůjčce ve výši 250 000 Kč žalovaný č. 2 vystavil ve prospěch žalobce dne 25. 7. 2022 směnku vlastní s doložkou „bez protestu“ se směnečnou sumou ve výši 250 000 Kč splatnou dne 30. 12. 2022 v , obec, . Z tohoto důvodu nebyl vyhotoven žádný písemný doklad o tom, že žalobce předal žalovanému č. 2 v hotovosti částku 136 800 Kč jako část celkové výše zápůjčky 250 000 Kč. Žalobce považoval směnku za ztracenou, avšak následně ji nalezl mezi jinými dokumenty.

6. Pokud jde o uplatněný eventuální petit, podle kterého se žalobce primárně domáhal částky 113 200 Kč po žalované č. 1 jako vrácení plnění bez právního důvodu, eventuálně vrácení zápůjčky ve výši 83 568,50 Kč po obou žalovaných, došel soud k závěru, že žalobní tvrzení žalobce ve své podstatě vyvracejí primárním petit na vydání bezdůvodného obohacení za žalovanou č. 1, neboť žalobce jasně tvrdí, že k poskytnutí finančních prostředků došlo na základě smlouvy o zápůjčce ujednané s žalovaným č.

2. Z tohoto důvodu soud vedl dokazování nejprve k otázce sekundárního petitu s tím, že nebylo vyloučeno, že by po provedeném dokazování věc mohla být po právní stránce posouzena podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

7. Pokud jde o skutkový stav mezi účastníky bylo nesporné, že částka 113 200 Kč byla zaslána žalované na základě jednání žalobce a žalovaného o zápůjčce, jakož i skutečnost, že žalovaný uhradil na danou zápůjčku celkem 176 500 Kč. Spor existoval o tom, zda předmětem zápůjčky bylo rovněž předání částky 136 800 Kč, jež měla být dle tvrzení žalobce předána žalovanému č. 2 v hotovosti dne , datum, . Dále existoval spor o to, zda ze zápůjčky byla zavázána rovněž žalovaná a také, jak byla sjednána otázka splatnosti.

8. Soud ve výroku I. řízení částečně zastavil, a to na základě zpětvzetí žaloby učiněné žalobcem při jednání dne 9. 4. 2026, kdy s tímto žalovaní vyslovili souhlas.

9. Z potvrzení o platbě částky 113 200 Kč soud zjistil, že tato byla zaúčtována dne 26. 8. 2022, přičemž neobsahuje žádnou identifikaci v podobě zprávy pro příjemce či variabilního nebo jiného symbolu.

10. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný č. 2. uhradil žalobci dne 13. 4. 2023 – 10 000 Kč, 7. 6. 2023 – 10 000,00 Kč, 14. 7. 2023 – 20 000 Kč, 8. 8. 2023 – 10 000,00 Kč, 8. 9. 2023 – 10 000 Kč, 3. 10. 2023 – 20 000 Kč, 6. 11. 2023 – 20 000 Kč, 6. 12. 2023 – 20 000 Kč, 4. 1. 2024 – 10 000 Kč, 1. 2. 2024 – 20 000 Kč, 3. 3. 2024 – 5 000 Kč, 3. 4. 2024 – 5 000 Kč, 1. 5. 2024 – 5 000 Kč, 1. 6. 2024 – 5 000 Kč, 1. 7. 2024 – 5 000 Kč, 1. 8. 2024 – 5 000 Kč, 3. 9. 2024 – 5 000 Kč a 14. 11. 2024 – 1 500 Kč. Uvedené platby neobsahují žádnou identifikaci v podobě zprávy pro příjemce či variabilního nebo jiného symbolu.

11. Z komunikace účastníků a jejich zástupců soud zjistil, že předžalobními výzvami ze dne 15. 4. 2025 byli žalovaní vyzváni k vrácení zápůjčky ve výši 83 568,50 Kč s tvrzením ohledně uzavřené smlouvy o zápůjčce ve výši 250 000 Kč. Na tyto reagovali žalovaní dopisem ze dne 24. 4. 2025 tak, že částka 113 200 Kč měla být za vozidlo Opel Astra, přičemž k žádné zápůjčce nedošlo. Tato částka pak měla být předána žalovanou č. 1 žalovanému č.

2. To měl žalobce rovněž potvrdit telefonicky žalované č.

1. Uvedená tvrzení žalovaných dále sporoval žalobce prostřednictvím svého zástupce dopisy ze dne 13. 5. 2025, na což reagoval zástupce žalovaných dopisem ze dne 22. 5. 2025. V tomto korigoval předchozí tvrzení svých klientů, a to ve smyslu uplatněné procesní obrany. Komunikace dále pokračovala reakcí zástupce žalobce ze dne 11. 6. 2025 s poukazem na rozpor s předchozími vyjádřeními žalovaných. Tyto dále vysvětloval zástupce žalovaných dopisem ze dne 1. 7. 2025, přičemž žalovaný č. 2 v té době měl dodávat vozidla žalobci a až následně identifikovali dané platby. K tomu mělo přispět i telefonické sdělení žalobce, že se mělo jednat o platbu za auta. V další komunikaci k tomu dále zaujal stanovisko žalobce, který dne 29. 7. 2025 zaslal žalované výzvu k úhradě částky 113 200 Kč, a to na základě skutečností, že žalovaní popírají tvrzený právní důvod předchozí výzvy. Dopisy z 19. 8. 2025 dále žalobce prostřednictvím svého zástupce z opatrnosti vypověděl smlouvu o zápůjčce.

12. Z předložené elektronické komunikace soud zjistil, že dne 23. 7. 2022 bylo jednáno o půjčení peněžní částky „250“ s tím, že nebude chtít nic navíc. Dne 14. 7. 2023 pak bylo hovořeno o odeslání a přijetí „20 tis“ s tím, že další splátka bude další měsíc. Dne 8. 8. 2023 bylo sděleno, že bude poslán dluh „10.000 tis“. V další části předložené komunikace ze dne 30. 12. 2022 bylo hovořeno o tom, zda dojde o posečkání s těmi penězi a dále dne 31. 12. 2022 bylo informováno o tom, že Kuga je prodaná. Dne 3. 3. 2024 komunikováno o tom, že bude posláno 5 000 Kč z důvodu špatné situace, na to reagováno, že domluva byla 20 000 Kč měsíčně. Dále dne 16. 10. 2024 hovořeno o prodeji Kugy za lepší peníze, dále vznesen dotaz na vrácení dluhu 250 000 Kč s tím, že už je to půjčeno bezúročně 2,5 roku. Další nenavazující část komunikace obsahuje výtku, „proč pořád něco měníš“ a reakci, že již dluží třetí rok s tím, že kola má za 20 000 Kč, ale dluží 75 000 Kč. Dále 11. 2. 2025 výzva s oslovením „Ahoj Honzo“ k vrácení 75 000 Kč. Další zprávy ze dne 17. 5. 2025 byly odstraněny. Poslední část předložené komunikace je ze dne 2. 2. 2024 a obsahuje sdělení, že bylo včera odesláno „20“. Dále dotaz, zda může zaslat foto té směnky. Dne 4. 2. 2024 dále připomenutí o tu směnku k tomu reakce, že na to zapomněl. Dne 5. 2. 2024 následuje dotaz, zda to pošle, reakce jasně, na to jako další odpověď poděkování.

13. Z výpisů z účtů žalované č. 1 soud zjistil, že v srpnu 2022 bylo na tento připsáno 563 150,16 Kč a odešlo 461 432, 91 Kč. Počáteční zůstatek činil -4 997,46 Kč, konečný 96 718,79 Kč. Kromě plateb na běžnou spotřebu je zřejmé, že na účet byla připsána dne 24. 8. 2022 částka 73 500 Kč a dne 25. 8. 2022 částka 112 700 Kč od , jméno FO, , načež následoval výběr v hotovosti ve výši 183 000 Kč. Dále dne 26. 8. 2022 přišla platba z účtu žalobce , Jméno žalobce, ve výši 113 200 Kč, načež následoval výběr hotovosti ve výši 110 000 Kč. Dne 30. 8. 2022 byla připsána platba ve výši 140 000 Kč od , jméno FO, , načež tentýž den následoval výběr hotovosti v částce 139 000 Kč. Dne 31. 8. 2022 byla dále připsána platba 98 000 Kč od , jméno FO, . Kromě toho byly na účet připsány příspěvky na děti a příspěvek na péči. V září 2022 bylo na tento účet připsáno 125 720 Kč a odešlo 227 515,62 Kč. Konečný zůstatek činil -5 075,83 Kč. Kromě běžných plateb bylo od pana , jméno FO, připsáno dne 1. 9. 2022 115 150 Kč, načež následoval téhož dne výběr v hotovosti částky 211 000 Kč. Kromě toho byly na účet připsány příspěvky na děti a příspěvek na péči. Výpisy za další měsíce pak neobsahují významnější transakce.

14. Ze směnky ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o směnku vlastní, znějící na částku 250 000 Kč, vystavenou žalovaným č. 2 na řad žalobce se splatností v , obec, dne 30. 12. 2022.

15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci relevantním pro právní posouzení věci. Mezi žalobcem a žalovaným č. 2 bylo v létě 2022 jednáno o poskytnutí zápůjčky. Na základě těchto jednání zaslal žalobce na bankovní účet žalované č. 1 dne 26. 8. 2022 částku 113 200 Kč. Žalobce přitom neunesl důkazní břemeno ohledně skutkového tvrzení, že žalovanému č. 2 předal rovněž dne 19. 8. 2022 část zápůjčky ve výši 136 800 Kč v hotovosti (k tomu podrobněji viz odst. 20 rozsudku). Následně bylo žalovaným č. 2 v období od 13. 4. 2023 do 14. 11. 2024 žalobci postupně vráceno plnění ve výši minimálně 176 500 Kč.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2054 odst. 2 občanského zákoníku plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

19. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že jsou dány důvody pro zamítnutí primárního i sekundárního nároku žalobce pro neunesení důkazního břemene. V dané věci bylo prokázáno, že na základě jednání žalobce a žalovaného č. 2 byla na účet žalované zaslána částka 113 200 Kč jako zápůjčka, jakož i skutečnost, že na uvedenou zápůjčku bylo splaceno 176 500 Kč. Jestliže se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovanému č. 2 předal rovněž i část zápůjčky ve výši 136 800 Kč v hotovosti, je zřejmé, že nemohl být s žalobou úspěšný. To platí jak za situace, kdyby soud po právní stránce posuzoval věc z titulu platně uzavřené smlouvy o zápůjčce, jakož i za situace, kdyby došel k závěru, že k platnému sjednání smlouvy o zápůjčce nedošlo, a tedy by byla věc posuzována podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy. Soud je přitom toho názoru, že v případě důkazní nouze žalobce není možné vycházet z toho, že zaslání částky 113 200 Kč žalované č. 1 představuje skutkově zcela osamocený děj, a tedy žalobci bez ohledu na jeho další tvrzení svědčí nárok na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 113 200 Kč, na který nebylo plněno vůbec ničeho.

20. Pokud jde o závěr soudu o neunesení důkazního břemene žalobcem, pak soud podrobněji uvádí, že prokázání předání části zápůjčky ve výši 136 800 Kč v hotovosti, bylo pro úspěch žalobce zcela klíčové, a to z jakéhokoliv právního důvodu. Toto tvrzení však nebylo spolehlivě prokázáno žádným z provedených důkazů. Pokud se jedná o elektronickou komunikaci, tak z této by bylo možné dovodit, že bylo jednáno o zápůjčce ve výši 250 000 Kč a že poté účastníci v průběhu následujících let komunikovali o splátkách nějakého dluhu. Zároveň však z této komunikace neplyne, že by k předání zápůjčky v uvedené výši reálně došlo, či že by žalovaný dluh v uvedené výši potvrzoval. V jedné části komunikace je sice vznesen dotaz na vrácení dluhu ve výši 250 000 Kč s tím, že už je to půjčeno bezúročně 2,5 roku, nicméně reakce na toto sdělení patrná není a další část (pravděpodobně dokonce ani nenavazující komunikace) obsahuje jen výtku, že „pořád něco mění“. Uvedené útržky komunikace předložené žalobcem přitom těžko mohou představovat autentický a spolehlivý důkaz o tom, že žalobce dne , datum, předal žalovanému č. 2 částku 136 800 Kč v hotovosti. Ani existence předložené směnky sama o sobě neprokazuje, že k faktickému předání peněžních prostředků v hotovosti došlo, neboť směnka neosvědčuje splnění kauzálního závazku, nýbrž pouze abstraktní povinnost zaplatit. Důkazem této skutečnosti pak nemohou být ani rozpory v prvotních vyjádření žalovaných k předžalobní výzvě, ani skutečnost, že na danou zápůjčku bylo plněno více než kolik bylo poskytnuto. K tomu je třeba zdůraznit, že soud tímto v žádném případě netvrdí, že by uvedené nepřímé důkazy neměly žádnou důkazní hodnotu. Je však zřejmé, že v tomto směru mohly uvedené důkazy plnit pouze podpůrnou roli ve vztahu k dalším důkazním prostředkům. S ohledem na projednací zásadu a s ohledem na skutečnost, že další důkazní prostředky zůstaly žalobcem nevyužity, nezbylo soudu než dojít k závěru o neunesení důkazního břemena a zamítnutí žaloby v její zbývající části.

21. Pokud bylo dále žalobcem argumentováno, že žalovaný svůj dluh uznal tím, že jej postupně splácel, potom ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku z provedeného dokazování nevyplynula žádná okolnost, ze které bylo vyplývalo, že tímto plněním žalovaný uznal konkrétní dluh co do částky 250 000 Kč. Platby ze strany žalovaného totiž neobsahují žádnou identifikaci, ze které by bylo možné dovodit, na jak vysoký dluh bylo plněno, a tato okolnost nelze jednoznačně dovodit ani z útržků předložené elektronické komunikace.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). V dané věci byly učiněny tyto úkony převzetí věci (§ 11/1/a a.t.), vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 25. 5. 2025 (§ 11/1/d ve spoj. § 11/3 a.t.), vyjádření k žalobě (§ 11/1/d a.t.), účast na jednání 2. 2. 2026 (§ 11/1/g a.t.), účast na jednání 9. 4. 2026 (§ 11/1/g a.t.). Pokud jde o vyjádření ve věci samé ze dne 6. 4. 2026 (odeslané 7. 4. 2026 18:43:23) neshledal soud, že by se jednalo o účelné bránění práva. Tímto se žalovaní těsně před jednáním nařízeným na 9. 4. 2026 písmeně vyjadřovali k vyjádření žalobce ze dne 6. 3. 2026, jež bylo zástupci žalovaných doručeno již dne 11. 3. 2026. Jednalo se přitom o obecný nesouhlas žalovaných s tvrzeními žalobce a s jeho procesním postupem. Soud je toho názoru, že obdobná písemná vyjádření zaslaná bezprostředně před jednáním mohou být přednesena v rámci tohoto jednání, což ostatně zástupce žalovaných učinil. Nejednalo se tedy o účelný úkon, a proto za něj soud náhradu nákladů nepřiznal. Oproti tomu přiznal soud podle § 11 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. d) a.t. náhradu za vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 25. 5. 2025, byť se jedná o úkon, který a. t. výslovně nespecifikuje. Soud má nicméně za to, že by bylo v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, pokud by byla přiznávána straně žalující náhrada za výzvu k plnění, zatímco straně žalované by náhrada za obranu proti takové výzvě přiznána nebyla. Jednalo se tedy o pět úkonů právní služby, s nimiž souvisí pět paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. V souvislosti s cestami k jednání dne 2. 2. 2026 a 9. 4. 2026 dále soud přiznal cestovné osobním vozidlem se spotřebou 6 l benzínu/100 km z AK , obec, – OS v Sokolově a zpět 2 x 143,2 km, tedy 286,4 km ve výši 2 285,47 Kč, a promeškaný čas na cestě k OS v Sokolově a zpět (2 x 4 půlhodiny á 150 Kč) tj. 1 200 Kč tam a zpět. Celkem cestovní výdaje a promeškaný čas činily 6 970,94 Kč. Ve vztahu k žalované č. 1 vycházel soud z tarifní hodnoty ve výši 113 200 Kč, ohledně žalovaného č. 2 z tarifní hodnoty 83 568,50 Kč. V případě žalované č. 1 činí odměna za jeden úkon právní služby 5 660 Kč, v případě žalovaného č. 2 částku 4 460 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce zastupoval více účastníků, ponížil soud odměnu za jeden úkon dle novelizovaného znění § 12 odst. 4 a.t. v souladu s výkladem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1552/2025 tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků (tj. v daném případě 0 % + 20 % = 20 % : 2 = 10 %). V případě žalované č. 1 činí takto snížena odměna za jeden úkon právní služby 5 094 Kč, za pět úkonů tedy 25 470 Kč, v případě žalovaného č. 2 částku 4 014 Kč, za pět úkonů tedy 20 070 Kč. Hotové výdaje ve výši 5 x 450 Kč, tj. 2 250 Kč a cestovní výdaje 6 970,94 Kč soud rozdělil rovným dílem tedy každému z žalovaných přiznal náhradu 4 610,47 Kč. Celkem tak soud přiznal žalované č. 1 náhradu nákladů ve výši 30 080,47 Kč (25 470 + 4 610,47) a žalovanému č. 2 ve výši 24 680,47 Kč (20 070 + 4 610,47).