10 C 31/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 12 705 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 605 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 605 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 130,86 KčIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 20. 1. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o podnájmu vozidla č. , číslo, ze dne , datum, , na základě které žalovaný užíval vozidlo KIA Ceed 1.5, RZ: , SPZ, . Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků a smluvních pokut. Dne 17. 11. 2024 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu s označením FA - UPOMÍNKY číslo , Anonymizováno, na částku 605 Kč, která se stala splatnou dne 1. 12. 2024, kdy žalovaný uvedenou částku neuhradil. Fakturovaná částka představuje poplatek za náklady spojené s upomínkou, jež byla žalovanému zaslána v souvislosti se zasláním upomínky vystavené faktury č. , Anonymizováno, za nájemné uvedeného vozidla. Z důvodu prodlení žalovaného předala žalobkyně pohledávku do správy a k vymáhání externí agentuře, resp. aktuálnímu právnímu zástupci. Z tohoto důvodu žalobkyně dále požaduje na základě všeobecných podmínek a sazebníku poplatek ve výši 12 100 Kč za předání pohledávek vyplývajících z jedné smlouvy klienta k vymáhání externí agenturou. Rovněž ze stejného důvodu uplatňuje po žalovaném smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 605 Kč od 2. 12. 2024 do 21. 1. 2025, tj. ve výši 30,86 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě uvedených částek předžalobní výzvou zaslanou právním zástupcem, ten je však neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o podnájmu vozidla č. , číslo, bylo prokázáno, že žalobkyně se dne , datum, zavázala přenechat žalovanému k užívání vozidlo Kia Ceed 1.5. s povoleným nájezdem 1 250 km/ měsíc, a to za částku 10 877,90 Kč vč. DPH. Součástí smlouvy byl rovněž odkaz na Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků a smluvních pokut. Přímo ve smlouvě pak byly sjednány některé poplatky a smluvní pokuty, a to za marné přistavení vozidla, za kouření cigaret ve vozidle, nevrácení dokumentů, porušení plánu servisu apod. Mezi těmito byl v hlavní smlouvě sjednán i poplatek 605 Kč s DPH za každou písemnou, elektronickou nebo telefonickou upomínkou. Protokolem o předání vozidla bylo prokázáno, že žalobkyně předala žalovanému uvedené vozidlo dne 3. 4. 2024. Doloženým Sazebníkem poplatků a smluvních pokut účinným od 1. 3. 2024 byly dále doloženy další sjednané poplatky a smluvní pokuty, které se vážou výhradně k povinnostem žalovaného. Kromě výše uvedeného poplatku za upomínku ve výši 500 Kč, tj. 605 Kč vč. DPH, je v sazebníku uveden „Poplatek za předání pohledávek vyplývajících z jedné smlouvy Klienta k vymáhání externí agenturou“ ve výši 10 000 Kč, tj. 12 100 Kč vč. DPH. K tomu byla žalobkyně dále oprávněna připočítat dodatečné náklady za jednotlivé úkony, případně jiné vynaložené náklady. Kromě uvedeného obsahuje sazebník rovněž ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky včetně DPH, a to za neuhrazení peněžitého dluhu řádně a včas. Ujednání o smluvních pokutách bylo dále doloženo Všeobecnými obchodními podmínkami pro nájem vozidel fyzickým osobám nepodnikajícím účinnými od 1. 3. 2024, kde bylo sjednáno oprávnění žalobkyně účtovat poplatky a smluvní pokuty uvedené v sazebníku s tím, že tyto se nedotýkají práva žalobkyně na náhradu škody. Současně zde bylo uvedeno oprávnění účtovat výše uvedenou smluvní pokutu 0,1 % denně a poplatek za upomínku. Fakturou č. , Anonymizováno, znějící na částku 500 Kč + DPH, tj. 605 Kč vč. DPH, vystavenou dne 17. 11. 2024, splatnou dne 1. 12. 2024 s uvedením předmětu plnění „Administrativní poplatek za vystavení upomínky za fakturu po splatnosti , Anonymizováno, “, bylo prokázáno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému uvedený poplatek. Rovněž byla žalobkyní doložena samotná faktura , Anonymizováno, ze dne 1. 11. 2024 znějící na částku 17 290,90 Kč splatnou dne 8. 11. 2024, kterou bylo prokázáno, že tato byla vystavena za pronájem výše uvedeného vozidla. Skutečnost, že byl žalovaný elektronicky upomínám pak žalobkyně doložila výpisem z elektronického systému žalobkyně. Žalobkyně dále žalovaného vyzvala k úhradě předžalobní výzvou ze dne 7. 1. 2025, kterou rovněž doložila vč. podacího lístku ze dne 8. 1. 2025. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, soudní smír ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 57/2025. Jeho předmětem pak byla uvedená částka 17 290,90 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta 0,1 % denně, poplatek 12 100 Kč a náhrada nákladů řízení, kdy tyto se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit. Rovněž je soudu známo z úřední činnosti, že žalobkyně podala proti žalovanému dne 20. 1. 2025 (tedy v tentýž den jako projednávaná věc) další žalobu na zaplacení nákladů na jinou upomínku ve výši 605 Kč, k čemuž rovněž požaduje poplatek ve výši 10 000 Kč, tj. 12 100 Kč vč. DPH, za předání věci svému právnímu zástupci.

4. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.

5. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

6. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 1813 odst. 1 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ustanovení § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

11. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Po právní stránce má soud za to, že poplatek ve výši 10 000 Kč, tj. 12 100 Kč vč. DPH a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nebyly platně sjednány. Uvedená ujednání nejsou součástí smlouvy hlavní a jsou obsaženy toliko v obchodních podmínkách či sazebníku. Dle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 je podnikatel ve vztahu ke spotřebiteli vázán zásadou poctivosti, kdy obchodní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich dodavatel skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud má tedy za to, že uvedená ujednání jsou neplatná pro zjevný rozpor s dobými mravy a současně je naplněna rovněž podmínka uvedená v ust. § 1814 a 1815 občanského zákoníku. Ohledně poplatku ve výši 12 100 Kč v souvislosti s předáním pohledávky ve výši 605 Kč advokátní kanceláři je dále zřejmé, že se nejedná o žádný přiměřený náklad, ale zjevně o nemravnou snahu žalobkyně obohatit se na úkor žalovaného. O tom, že žalobkyně současně uplatňuje žalobou náhradu nákladů řízení za převzetí věci dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ani nemluvě. Nad rámec toho lze navíc konstatovat, že předání pohledávky zástupci žalobkyně není žádnou službou, kterou žalobkyně poskytuje žalovanému, a lze mimo jiné silně pochybovat, že by podléhala DPH. Dále má soud za to, že i v případě platného sjednání uvedeného poplatku se tento váže k „předání pohledávek vyplývajících z jedné Smlouvy“ (tedy nikoliv za každou jednotlivou pohledávku, ale všech pohledávek) jak vyplývá ze sazebníku, přičemž tento již žalobkyně vyúčtovala žalovanému ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 7 C 57/2025. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně bez relevantního důvodu (a zřejmě účelově) rozdělila uplatňování pohledávek ze smlouvy do tří samostatných žalob (z toho dvou podaných dokonce týž den). Takový postup nelze vysvětlit jinak než jako snahu skrýt nepřiměřenost svého jednání, kdy v zásadě na základě jedné nezaplacené faktury za nájemné vozidla ve výši 17 290,90 Kč vytvořila na poplatcích a smluvních pokutách dalších pohledávky přesahující částku 37 000 Kč. Takový postup přitom zjevně neslouží k ochraně práv žalobkyně, ale k jejich zneužívání a snaze se na žalovaném obohatit. Ze všech těchto důvodů soud žalobu ve zbývající části ve výroku II zamítl.

15. I přes výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, a to co do částky 605 Kč s příslušenstvím. V tomto ohledu došel soud k závěru, že byla žaloba ještě uplatněna po právu, když zaplacení této částky bylo ujednáno jako poplatek za odeslání upomínky ve smlouvě hlavní, a současně bylo prokázáno, že žalobkyně uvedenou upomínku žalovanému zaslala. Výše poplatku se přitom zásadním způsobem nevymyká poplatkům, které v souvislosti s upomínacími službami uplatňují i jiné subjekty. Nicméně je třeba konstatovat, že pokud by se ukázalo, že účelem zasílání těchto upomínek není upozornění žalovaného na neuhrazenou částku, ale další umělé navyšování jeho dluhu, vztahovaly by se na něj rovněž důvody pro nepřiznání tohoto poplatku uvedené v předchozím odstavci. Po právní stránce soud posoudil poskytnutí této služby dle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou uvedeného dluhu přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení byl převážně úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.