10 C 330/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 6 788 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 088 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 700 Kč od 1. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z důvodu, že žalovaná využila dne datum přepravních služeb společnosti právnická osoba., IČO: IČO, a to ve vlaku č. anonymizováno mezi stanicemi obec a obec, kde se přepravovala bez jízdenky v ceně 88 Kč a způsobila zpoždění vlaku. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost právnická osoba žalované přirážku 6 700 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Konkrétně se jednalo o situaci ze dne datum, kdy žalobkyně při cestě výše uvedeným vlakem bez jízdenky, přičemž její pes bez košíku napadl a poranil vlakvedoucí. Ta byla nucena zastavit vlak a zavolat PČR. Zpoždění vlaku v důsledku toho činilo 31 minut. Společnost právnická osoba, jakožto následně postoupila pohledávku společnosti právnická osoba, ta dále pohledávku postoupila žalobkyni. Žalované byla dne 10. 1. 2025 odeslána předžalobní výzva, žalovaná však částku neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Dle potvrzení ze dne datum podepsaného žalovanou a vystaveného ve vlaku právnická osoba vznikla žalobkyni pohledávka za jízdné ve výši 88 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025, žalovaná je však neuhradila. Následně byla pohledávka postoupena společnosti právnická osoba, a poté žalobkyni.

4. Po právní stránce soud posoudil podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., zákona o drahách, kdy je zřejmé, že žalovaná se neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně požadované jízdné nezaplatila. Na základě uvedeného jí tedy vznikla povinnost zaplatil jízdné a stanovenou přirážku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

5. Soud dále žalobu částečně zamítl, a to z důvodu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně výše přirážek za nepovolené zastavení a zpoždění vlaku. Žalobkyně sice po marné výzvě soudu, zaslané urgenci a nařízení jednání doplnila svá skutková tvrzení a označila důkaz v podobě Tarifu Anonymizováno platného v době incidentu, tento však v rozporu s jejím tvrzením k datové zprávě nepřipojila. Přestože byla žalobkyně na uvedenou chybu soudem upozorněna a zaslala soudu průvodní zprávu, že daný důkaz přikládá, předmětná datová zpráva opět danou listinu neobsahovala. Vzhledem k tomu, že ústního jednání se žalobkyně nezúčastnila, nemohla být tato vada zhojena a soudu nezbylo, než žalobu v uvedeném rozsahu zamítnout. Soud se přitom zabýval i tím, zda skutková tvrzení žalobkyně nevyplývají i z dalších důkazů, zejména potvrzení ze dne datum podepsaného žalovanou. Nicméně vzhledem k tomu, že předmětná část byla ručně škrtána, přepisována a doplňována, nebylo zřejmé, kdy a kým byly úpravy provedeny, a především zda byly kryty podpisem žalované.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, přičemž převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.