10 C 354/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení částky 3 332 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 332 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 332 Kč od 21. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dohody o společném nákupu letenek směr Bratislava – Trapani – Marsala a Palermo – Vídeň včetně palubního zavazadla, uzavřenou přes komunikační aplikaci WhatsApp za cenu 3 332 Kč. Žalobkyně uhradila cenu letenek, předala rezervační kódy s cenou přepočtenou z Euro na Kč a vyzvala žalovanou k úhradě. Ta převzetí potvrdila a postup odsouhlasila. Žalovaná však cenu neuhradila, v uvedený termín neodcestovala, a to přestože opakovaně úhradu přislíbila.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Jak vyplývá ze záznamu komunikace mezi žalobkyní a žalovanou vedenou od 20. 2. 2024 do 27. 6. 2024, byla mezi uzavřena dohoda o společné dovolené a nákupu letenek, a to na základě předchozí praxe. Po odsouhlasení postupu žalovanou provedla žalobkyně rezervaci letenek z Bratislavy do Trapani – Marsala (rezervace , Anonymizováno, ) za částku 59,96 Euro, kde byla jako pasažér uvedena žalovaná, a dále z Palerma do Vídně (rezervace , Anonymizováno, ) za částku 126,18 Euro, kde byla jako pasažér uvedena žalobkyně i žalovaná. K tomu žalobkyně žalované dne 20. 2. 2024 sdělila částku 1 623,83 Kč za první letenku a částku 1 708,595 Kč (tj. polovinu ceny) za druhou letenku, tedy celkem částku 3 332,425 Kč, a dále sdělila žalované číslo bankovního účtu. K tomu žalovaná sdělila, že děkuje, následně uvedla, že má napadený účet a peníze pošle až příští týden. Poté žalovaná uváděla, že přišla o práci, dále popisovala další komplikace, přičemž opakovaně slibovala pozdější úhradu. K té však nedošlo, rovněž nedošlo k odcestování žalované na společnou dovolenou, jak vyplývá z informací o daném letu. Poté žalovaná opět slibovala úhradu i ve splátkách, k tomu však rovněž nedošlo. Podle potvrzení společnosti , právnická osoba, a výpisů z bankovního účtu zaplatila žalobkyně za žalovanou za letenky z Bratislavy do Trapani – Marsala částku 1623,83 Kč, za společnost letenku Palerma do Vídně částku 3 417,19 Kč (tj. ½ činí 1 708,595 Kč). Žalobkyně žalovanou o úhradu žádala rovněž na základě předžalobní výzvy ze dne 27. 6. 2024, žalovaná však dlužnou částku neuhradila, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva příkazního typu podle § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), podle které se žalobkyně jako příkazník zavázala obstarat záležitost žalované (nákup letenek) a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni náklady s tím související, a to v konkrétní výši, jež byla mezi účastnicemi odsouhlasena. Žalovaná však cenu letenek, jež byly obstarány pro její osobu v celkové výši 3 332,425 Kč, neuhradila, přestože ji žalobkyně opakovaně k úhradě vyzývala. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž žalovaná tyto nijak nerozporovala, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě vyhověl. Soud žalobkyni rovněž přiznal nárok na úroky z prodlení, a to na základě ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb., tedy v zákonné výši, a to ode dne následujícího po dni, ke kterému byla žalovaná k úhradě vyzvána.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (sepis výzvy k plnění a žaloby), jež byly žalobkyní učiněny.