10 C 371/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 25 850,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 850,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 850,04 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 9 256,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl na základě skutečnosti, že žalovaná jako jediná dědička po jméno FO nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 4. 2025 jeho majetek i dluhy, včetně pohledávky vzniklé ze smlouvy o kreditní kartě a revolvingovém úvěru uzavřené se společností právnická osoba. Dlužná pohledávka byla po ukončení insolvenčního řízení zůstavitele a po jeho úmrtí přihlášena do dědického řízení, přičemž ke dni úmrtí činila jistina 30 383,11 Kč, z níž bylo v insolvenčním řízení uhrazeno 14 393,90 Kč. Společnost právnická osoba následně tuto pohledávku postoupila žalobci dne 5. 11. 2021, včetně práv vůči případným dědicům. Proto žalobkyně požaduje po žalované úhradu zůstatku jistiny 25 850,04 Kč a zákonný úrok z prodlení od 6. 2. 2020 do zaplacení, neboť osvobození dlužnice v jejím vlastním insolvenčním řízení se dle judikatury Nejvyššího soudu na tuto děděnou pohledávku nevztahuje. Přestože byla žalovaná k plnění písemně vyzvána dne 14. 8. 2025, částku neuhradila, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dluhu i nákladů řízení soudní cestou.

2. Žalovaná v podaném odporu namítla, že tvrzení v žalobním návrhu jsou neurčitá, nelze z nich dovodit právní nárok žalobkyně, především splatnost dluhu, jaké část byla uhrazena apod. Dále vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, neboť i z tak stručných skutkových tvrzení vyplývá, že nárok mohl být uplatněn proti právnímu předchůdci žalované již před uplynutím 3 let, tedy lhůty promlčecí. Rovněž poukázala na to, že byla oddlužena a to v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni sp. zn. spisová značka, kde i svou pohledávku přihlásila žalobkyně. V insolvenčním řízení byla žalovaná spolu se svým již nyní zesnulým manželem panem jméno FO. Samotné dědictví po zesnulém jméno FO bylo předluženo. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

3. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žádostí/leasingovou smlouvou ze dne datum a přiložených obchodních podmínek bylo prokázáno, že na základě této měl pan jméno FO pořídit od prodejce právnická osoba baskytaru CORD včetně ladičky v ceně 5 870 Kč, a to prostřednictvím financování společnosti právnická osoba., které měl hradit leasingové poplatky. Uvedená smlouva dále obsahuje malým písmem dole žádost o zařazení na seznam žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a o vydání úvěrové karty. Kuponem/žádostí o uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty ze dne datum bylo prokázáno, že pan jméno FO potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami, smlouvou o poskytnutí kreditní karty a sazebníkem poplatků (kdy tyto nebyly součástí žádosti) a dále požádal o aktivaci karty. Sazebníkem poplatků účinném od 1. 11. 2005 byla dále prokázána výše poplatků v souvislosti s úvěrem, kdy dále z tohoto sazebníku vyplývá, že výše úroku a splátek měla být vázána na aktuální výši zůstatku úvěru. Platební historií (přehled plateb Anonymizováno) bylo dále prokázáno, že jméno FO čerpal finanční prostředky ve výši 106 030,51 Kč a splatil nejméně 144 385,95 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021 bylo prokázáno, že touto společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze smlouvy na žalobkyni. Předloženou přílohou smlouvy však nebylo prokázáno, že by projednávaná pohledávka byla předmětem postoupení, neboť uvedená listina v elektronické formě byla nečitelná. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2021, odeslané dle podacího lístku dne 16. 12. 2021, toto však bylo adresováno pouze jméno FO, který zemřel již 20. 3. 2018. Ohledně insolvenčního řízení žalované bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2024 sp. zn. spisová značka prokázáno, že došlo ke schválení oddlužení jméno FO a žalované jméno FO (dříve anonymizováno), přičemž do uvedeného řízení byla s předmětnou pohledávkou jako věřitel přihlášena rovněž společnost právnická osoba. Insolvenční řízení bylo dále usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. 4. 2018 zastaveno vůči jméno FO, neboť tento dne 20. 3. 2018 zemřel. K dalšímu pokračování insolvenčního řízení se vyjádřil insolvenční správce dne 12. 4. 2018, a to tak, že žalovaná bude schopna plnit schválený způsob oddlužení, a to i na základě očekávaného vdovského důchodu. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. 5. 2018 bylo dále schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, a to včetně ve vztahu k pohledávce společnosti právnická osoba. Insolvenční řízení bylo skončeno splněním oddlužení a osvobozením žalované od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jak vyplývá z usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. 1. 2020. Zprávou Mgr. jméno FO, soudního komisaře, bylo prokázáno, že bylo potvrzeno nabytí dědictví žalované jako jedinému dědici, což bylo mezi stranami nesporné. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě doloženou výzvou ze dne 14. 8. 2025, jež byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.

4. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen občanský zákoník) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

6. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

7. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Po právní stránce došel k soud k závěru, že již z takto zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že pohledávka uplatněná žalobou není důvodná, a to hned z několika důvodů.

12. Za prvé je soud toho názoru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost tvrzení, když v podané žalobě sice uvedla, že pohledávka vznikla ze smlouvy o kreditní kartě a revolvingovém úvěru uzavřené se společností právnická osoba, nicméně tento svůj nárok konkrétně nespecifikovala, neuvedla jaké byly parametry úvěru, jaký byl úrok či splátky, případně kdy a na základě čeho nastala splatnost uplatňované pohledávky. Na uvedenou skutečnost byla žalobkyně upozorněna písemně, jakož i v rámci nařízeného jednání. Svůj žalobní návrh však ani přesto nekonkretizovala. Pro úplnost soud dodává, že z tohoto důvodu nemohl žalobu bez jednání odmítnout postupem podle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť v dané věci již byl vydán elektronický platební rozkaz (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2929/2014).

13. Za druhé je soud toho názoru, že žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci, když soudu nedoložila, že projednávaná pohledávka byla předmětem postoupení dle předložené smlouvy o postoupení pohledávek. Předložený seznam postoupených pohledávek v elektronické formě, jež byl proveden k důkazu, je totiž zcela nečitelný. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opět upozorněna písemně před jednáním, jakož i v rámci nařízeného jednání. Čitelnou verzi navrhovaného důkazu však nepředložila.

14. Za třetí má soud za to, že ani předložená smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a jméno FO nelze po právní stránce posoudit jako platbě sjednaná. Tato ujednání totiž neobsahují ve smlouvě hlavní (lze-li o takové vůbec hovořit) žádné parametry daného úvěru, výše úroku, RPSN, výše splátek, ani další práva a povinnosti stran. Vše je řešeno odkazem na obchodní podmínky či sazebník, jež jsou formulovány natolik nepřehledným způsobem, že průměrný spotřebitel nemůže poznat jaká jsou jeho práva a povinnosti z takto ujednaného kontraktu. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle kterého je podnikatel ve vztahu ke spotřebiteli vázán zásadou poctivosti – v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Na základě uvedeného nálezu je patrné, že si společnost právnická osoba při uzavírání smlouvy nepočínala poctivě, když podstatné náležitosti smlouvy zahrnula do těžko čitelných obchodních podmínek a odkazů na sazebník. Takové jednání je přitom v rozporu s ust. §§ 39, 55 a 56 občanského zákoníku.

15. Za čtvrté došel soud k závěru, že osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se vztahuje i na projednávanou pohledávku. Jestliže v tomto ohledu poukazuje žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu R 16/2023, potom je třeba podotknout, že v dané věci se jednalo o situaci, kdy bylo insolvenční řízení vedeno pouze na majetek (insolvenčního) dlužníka, kam věřitel nebyl přihlášen. V projednávané věci však bylo insolvenční řízení vedeno na společný majetek manželů jméno FO a žalované, přičemž společnost právnická osoba byla v rámci tohoto řízení uspokojována, a to i v rámci nově schváleného oddlužení po smrti jméno FO. Soud má tedy za to, že osvobození žalované od placení pohledávek se vztahuje i na projednávanou pohledávku, neboť opačný výklad by byl proti smyslu (speciálního) insolvenčního zákona. Smyslem a účelem společného oddlužení manželů je řešení jejich úpadku a uspořádání majetkových vztahů s věřiteli. Nelze tedy dojít k závěru, že smrt jednoho z manželů v průběhu jejich oddlužení, tento smysl zcela vyprázdní, a po úspěšném splnění oddlužení pozůstalým manželem tomuto v důsledku projednání pozůstalosti vznikne odpovědnost za dluhy od jejichž placení byl již jednou osvobozen. K tomu je třeba dodat, že ani výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

16. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o námitku promlčení uplatněnou ze strany žalované, tou se soud dále nezabýval pro nadbytečnost a dále pro nesplnění povinnosti žalobkyně dostatečně jasně konkretizovat svá žalobní tvrzení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované částce 9 256,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 850,04 Kč sestávající z žalovanou požadované částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 650 Kč ve výši 1 606,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.