10 C 371/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 25 850,04 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 850,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 850,04 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 9 256,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl na základě skutečnosti, že žalovaná jako jediná dědička po , jméno FO, nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 4. 2025 jeho majetek i dluhy, včetně pohledávky vzniklé ze smlouvy o kreditní kartě a revolvingovém úvěru uzavřené se společností , právnická osoba, . Dlužná pohledávka byla po ukončení insolvenčního řízení zůstavitele a po jeho úmrtí přihlášena do dědického řízení, přičemž ke dni úmrtí činila jistina 30 383,11 Kč, z níž bylo v insolvenčním řízení uhrazeno 14 393,90 Kč. Společnost , právnická osoba, následně tuto pohledávku postoupila žalobci dne 5. 11. 2021, včetně práv vůči případným dědicům. Proto žalobkyně požaduje po žalované úhradu zůstatku jistiny 25 850,04 Kč a zákonný úrok z prodlení od 6. 2. 2020 do zaplacení, neboť osvobození dlužnice v jejím vlastním insolvenčním řízení se dle judikatury Nejvyššího soudu na tuto děděnou pohledávku nevztahuje. Přestože byla žalovaná k plnění písemně vyzvána dne 14. 8. 2025, částku neuhradila, a žalobkyně se proto domáhá zaplacení dluhu i nákladů řízení soudní cestou.

2. Žalovaná v podaném odporu namítla, že tvrzení v žalobním návrhu jsou neurčitá, nelze z nich dovodit právní nárok žalobkyně, především splatnost dluhu, jaké část byla uhrazena apod. Dále vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, neboť i z tak stručných skutkových tvrzení vyplývá, že nárok mohl být uplatněn proti právnímu předchůdci žalované již před uplynutím 3 let, tedy lhůty promlčecí. Rovněž poukázala na to, že byla oddlužena a to v řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni sp. zn. , spisová značka, , kde i svou pohledávku přihlásila žalobkyně. V insolvenčním řízení byla žalovaná spolu se svým již nyní zesnulým manželem panem , jméno FO, . Samotné dědictví po zesnulém , jméno FO, bylo předluženo. Navrhla proto zamítnutí žaloby.

3. Na základě zjištění učiněných v rámci dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žádostí/leasingovou smlouvou ze dne , datum, a přiložených obchodních podmínek bylo prokázáno, že na základě této měl pan , jméno FO, pořídit od prodejce , právnická osoba, baskytaru CORD včetně ladičky v ceně 5 870 Kč, a to prostřednictvím financování společnosti , právnická osoba, ., které měl hradit leasingové poplatky. Uvedená smlouva dále obsahuje malým písmem dole žádost o zařazení na seznam žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3 000 Kč a o vydání úvěrové karty. Kuponem/žádostí o uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty ze dne , datum, bylo prokázáno, že pan , jméno FO, potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami, smlouvou o poskytnutí kreditní karty a sazebníkem poplatků (kdy tyto nebyly součástí žádosti) a dále požádal o aktivaci karty. Sazebníkem poplatků účinném od 1. 11. 2005 byla dále prokázána výše poplatků v souvislosti s úvěrem, kdy dále z tohoto sazebníku vyplývá, že výše úroku a splátek měla být vázána na aktuální výši zůstatku úvěru. Platební historií (přehled plateb , Anonymizováno, ) bylo dále prokázáno, že , jméno FO, čerpal finanční prostředky ve výši 106 030,51 Kč a splatil nejméně 144 385,95 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 11. 2021 bylo prokázáno, že touto společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky uvedené v příloze smlouvy na žalobkyni. Předloženou přílohou smlouvy však nebylo prokázáno, že by projednávaná pohledávka byla předmětem postoupení, neboť uvedená listina v elektronické formě byla nečitelná. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2021, odeslané dle podacího lístku dne 16. 12. 2021, toto však bylo adresováno pouze , jméno FO, , který zemřel již 20. 3. 2018. Ohledně insolvenčního řízení žalované bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2024 sp. zn. , spisová značka, prokázáno, že došlo ke schválení oddlužení , jméno FO, a žalované , jméno FO, (dříve , anonymizováno, ), přičemž do uvedeného řízení byla s předmětnou pohledávkou jako věřitel přihlášena rovněž společnost , právnická osoba, . Insolvenční řízení bylo dále usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. 4. 2018 zastaveno vůči , jméno FO, , neboť tento dne 20. 3. 2018 zemřel. K dalšímu pokračování insolvenčního řízení se vyjádřil insolvenční správce dne 12. 4. 2018, a to tak, že žalovaná bude schopna plnit schválený způsob oddlužení, a to i na základě očekávaného vdovského důchodu. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 23. 5. 2018 bylo dále schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře, a to včetně ve vztahu k pohledávce společnosti , právnická osoba, . Insolvenční řízení bylo skončeno splněním oddlužení a osvobozením žalované od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jak vyplývá z usnesení insolvenčního soudu ze dne 13. 1. 2020. Zprávou Mgr. , jméno FO, , soudního komisaře, bylo prokázáno, že bylo potvrzeno nabytí dědictví žalované jako jedinému dědici, což bylo mezi stranami nesporné. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě doloženou výzvou ze dne 14. 8. 2025, jež byla dle podacího lístku odeslána téhož dne.

4. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 52 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen občanský zákoník) spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

6. Podle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

7. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

9. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

10. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013, dále jen obchodní zákoník) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Po právní stránce došel k soud k závěru, že již z takto zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že pohledávka uplatněná žalobou není důvodná, a to hned z několika důvodů.

12. Za prvé je soud toho názoru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost tvrzení, když v podané žalobě sice uvedla, že pohledávka vznikla ze smlouvy o kreditní kartě a revolvingovém úvěru uzavřené se společností , právnická osoba, , nicméně tento svůj nárok konkrétně nespecifikovala, neuvedla jaké byly parametry úvěru, jaký byl úrok či splátky, případně kdy a na základě čeho nastala splatnost uplatňované pohledávky. Na uvedenou skutečnost byla žalobkyně upozorněna písemně, jakož i v rámci nařízeného jednání. Svůj žalobní návrh však ani přesto nekonkretizovala. Pro úplnost soud dodává, že z tohoto důvodu nemohl žalobu bez jednání odmítnout postupem podle § 43 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť v dané věci již byl vydán elektronický platební rozkaz (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2929/2014).

13. Za druhé je soud toho názoru, že žalobkyně neprokázala svoji aktivní legitimaci, když soudu nedoložila, že projednávaná pohledávka byla předmětem postoupení dle předložené smlouvy o postoupení pohledávek. Předložený seznam postoupených pohledávek v elektronické formě, jež byl proveden k důkazu, je totiž zcela nečitelný. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opět upozorněna písemně před jednáním, jakož i v rámci nařízeného jednání. Čitelnou verzi navrhovaného důkazu však nepředložila.

14. Za třetí má soud za to, že ani předložená smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, nelze po právní stránce posoudit jako platbě sjednaná. Tato ujednání totiž neobsahují ve smlouvě hlavní (lze-li o takové vůbec hovořit) žádné parametry daného úvěru, výše úroku, RPSN, výše splátek, ani další práva a povinnosti stran. Vše je řešeno odkazem na obchodní podmínky či sazebník, jež jsou formulovány natolik nepřehledným způsobem, že průměrný spotřebitel nemůže poznat jaká jsou jeho práva a povinnosti z takto ujednaného kontraktu. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, podle kterého je podnikatel ve vztahu ke spotřebiteli vázán zásadou poctivosti – v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Na základě uvedeného nálezu je patrné, že si společnost , právnická osoba, při uzavírání smlouvy nepočínala poctivě, když podstatné náležitosti smlouvy zahrnula do těžko čitelných obchodních podmínek a odkazů na sazebník. Takové jednání je přitom v rozporu s ust. §§ 39, 55 a 56 občanského zákoníku.

15. Za čtvrté došel soud k závěru, že osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do splněného oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, se vztahuje i na projednávanou pohledávku. Jestliže v tomto ohledu poukazuje žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu R 16/2023, potom je třeba podotknout, že v dané věci se jednalo o situaci, kdy bylo insolvenční řízení vedeno pouze na majetek (insolvenčního) dlužníka, kam věřitel nebyl přihlášen. V projednávané věci však bylo insolvenční řízení vedeno na společný majetek manželů , jméno FO, a žalované, přičemž společnost , právnická osoba, byla v rámci tohoto řízení uspokojována, a to i v rámci nově schváleného oddlužení po smrti , jméno FO, . Soud má tedy za to, že osvobození žalované od placení pohledávek se vztahuje i na projednávanou pohledávku, neboť opačný výklad by byl proti smyslu (speciálního) insolvenčního zákona. Smyslem a účelem společného oddlužení manželů je řešení jejich úpadku a uspořádání majetkových vztahů s věřiteli. Nelze tedy dojít k závěru, že smrt jednoho z manželů v průběhu jejich oddlužení, tento smysl zcela vyprázdní, a po úspěšném splnění oddlužení pozůstalým manželem tomuto v důsledku projednání pozůstalosti vznikne odpovědnost za dluhy od jejichž placení byl již jednou osvobozen. K tomu je třeba dodat, že ani výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění (§ 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

16. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o námitku promlčení uplatněnou ze strany žalované, tou se soud dále nezabýval pro nadbytečnost a dále pro nesplnění povinnosti žalobkyně dostatečně jasně konkretizovat svá žalobní tvrzení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v jí požadované částce 9 256,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 850,04 Kč sestávající z žalovanou požadované částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 650 Kč ve výši 1 606,50 Kč.