10 C 374/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 31 497,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 31 497,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 362,75 Kč od 1. 11. 2023 do 15. 9. 2025, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 136,5 Kč od 1. 11. 2023 do 15. 9. 2025, úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 31 497,93 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 497,93 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení dluhu vzniklého ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. , anonymizováno, , uzavřené se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě mu byl poskytnut úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. Tvrdila, že žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že úvěr nesplácel řádně a včas, a proto byl úvěr zesplatněn dopisem zaslaným doporučenou poštou. Ke dni 15. 9. 2025 činila celková dlužná částka 35 997,18 Kč, z čehož jistina představovala 30 000 Kč, poplatky 1 497,93 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 3 362,75 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 136,50 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 31 497,93 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 16. 9. 2025 do zaplacení. Uvedla, že poplatky byly žalovanému účtovány podle sazebníku (mj. opakované výzvy a upomínky) a částečně uhrazeny dne 3. 2. 2025 částkou 902,07 Kč, po jejímž započtení zůstal dluh na poplatcích 1 497,93 Kč. Žalobkyně rovněž tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že případné pochybení v tomto ohledu samo o sobě nezakládá neplatnost smlouvy. Jelikož žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvy, včetně předžalobní výzvy, domáhala se žalobkyně, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit uvedenou částku s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žádostmi žalovaného a jejich akceptací ze strany žalobkyně bylo prokázáno, že žalovanému byl zřízen běžný účet. Následně byla sjednána doložená Smlouva o kontokorentu ze dne , datum, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr a úvěrový limit ve výši 15 000 Kč, kdy úroky činily 21,9 % p. a. při RPSN 24,68 %. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, a to nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Přímo ve smlouvě byly dále sjednány poplatky za upomínku ve výši 300 Kč a za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč. Žádostí o změnu ze dne 6. 11. 2023 bylo dále prokázáno, že žalovaný požádal o změnu úvěrového limitu na částku 30 000 Kč, kdy v žádosti dále uvedl, že je vyučen, bydlí ve vlastní nemovitosti či v družstevním bydlení, nemá vyživovací povinnost a jeho příjem ze zaměstnání činí 28 514 Kč. Své náklady (bez splátek) žalovaný deklaroval ve výši 1 000 Kč, měsíční splátky jiných úvěru vyčíslil na částku 4 000 Kč. Na základě uvedené žádosti byl úvěrový limit navýšen na částku 30 000 Kč s RPSN 24,68 %, jak bylo prokázáno dodatkem ze dne 6. 11. 2023. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo reportem z Credit Bureau prokázáno, že žalovaný měl dalších 6 existujících splátkových úvěrů, 1 úvěr z kreditní karty a 1 nesplátkový kontrakt. Výše splátek z uvedených splátkových úvěrů činila 10 941 Kč měsíčně. Z listiny Account , anonymizováno, History Inquiry, jež obsahuje toliko jednu položku, má soud za prokázané, že žalobkyně evidovala před sjednáním úvěrové smlouvy jednu příchozí položku na běžném účtu žalovaného, a to ze dne 21. 9. 2023 ve výši 11 000 Kč. Výzvami k úhradě do 19. 4. 2025, 4. 1. 2025 a 8. 2. 2025, jakož i upozorněním na nedostatek prostředků na účtu, bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 10. 4. 2025 pak žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ve zbývající části úvěru ke dni 29. 4. 2025 a ke snížení kontokorentního limitu na 0 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 29. 8. 2025, bylo dále prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy.

4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně sice v rámci sjednávání daného úvěrového produktu zjišťovala informace ohledně úvěruschopnosti žalovaného, nicméně tyto relevantním způsobem neověřila ze spolehlivých zdrojů, eventuálně zjištěné informace řádně nevyhodnotila. Předně žalobkyně žádným relevantním způsobem neověřila tvrzené příjmy žalovaného ve výši 28 514 Kč měsíčně, ze kterých měl úvěr splácet, když dle dostupných informací žalobkyně evidovala na účtu žalovaného pouze jedinou příchozí platbu ve výši 11 000 Kč. Dále se pak žalobkyně nezabývala rozporem mezi žalovaným deklarovanými splátkami dalších úvěrů ve výši 4 000 Kč a zjištěnými informacemi o splátkách ve výši 10 941 Kč měsíčně z Credit Bureau, jakož i zjevně nereálnými deklarovanými výdaji žalovaného ve výši 1 000 Kč měsíčně. Již z těchto skutečností muselo být žalobkyni zřejmé, že se jedná o rizikového klienta a je tedy třeba jím uváděné skutečnosti relevantním způsobem ověřit. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného pracovní smlouvu či potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, či jinak upřesnit jím uváděné skutečnosti. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou.

11. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, zda by bylo možné nárok žalobkyně posoudit podle ustanovení o vydání bezdůvodném obohacení, resp. nároku na vrácení jistiny podle zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru však žalobkyně neprokázala, že předmětný úvěr byl žalovaným čerpán v tvrzené výši 261 206,42 Kč a splacen ve výši 231 206,42 Kč (tvrzeno žalobkyní ve vyjádření ze dne 24. 11. 2025), ani že byl čerpán ve výši 247 706,42 Kč a splacen ve výši 230 698,87 Kč (jak bylo tvrzeno ve vyjádření ze dne 27. 3. 2026). Žalobkyně sice opakovaně doložila soudu (zřejmě interní) dokumenty žalobkyně, případně tabulku ve formátu .xls (MS Excel), nicméně z těchto soud nemohl vycházet, neboť částečně nebyly vedeny v českém jazyce, obsahovaly neurčité zkratky a pojmy, a především nebylo jasné, k čemu se zde uvedené částky a položky vztahují. Jinými slovy ani při dobré vůli nebylo ze strany soudu možné z těchto listin dovodit, jaká skutková zjištění z nich má učinit. A to přestože soud o vysvětlení jejich významu neúspěšně žádal v rámci nařízeného jednání. Z tohoto důvodu soudu nezbylo nic jiného než dojít k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně čerpání úvěru žalovaným, resp. výše bezdůvodného obohacení, a podanou žalobu zamítnout v plném rozsahu.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. V daném řízení sice byla úspěšná žalovaná, té však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.