10 C 376/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 16 799,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 042,75 Kč, a to v 5 měsíčních splátkách po 500 Kč a jedné poslední splátce ve výši 542,75 Kč, splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává celý výše uvedený dluh splatným dnem následujícím po dni takového prodlení.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 756,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 997,47 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 14 380,54 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 481,20 Kč od 25. 7. 2024 do 14. 10. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 799,54 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, uzavřené dne , datum, , jejíž součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3.15 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 31 356,75 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 28 314 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit ke dni 10. 7. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 10. 7. 2024. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalovaný však již ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Soud rozhodoval v rámci nařízeného jednání, ke kterému se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil.

4. Ze smlouvy , Anonymizováno, půjčka - revolvingový úvěr č.: , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že touto se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 15 000 Kč s úrokovou sazbou 27,88 % ročně, RPSN činilo 31,7 %. Výše minimální splátky činila 3,15 % z úvěrového rámce s tím, že první čerpání bude ve výši 15 000 Kč. Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání.

5. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že tento obsahuje přehled kreditních i debetních částek připsaných na účet žalovaného za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021. Z uvedeného však nevyplývá, že by žalovanému byla vyplácena pravidelná mzda. Naopak je zřejmé, že žalovaný v tomto měsíci čerpal dva další úvěry (24. 9. 2021 5 000 Kč , právnická osoba, a 30. 9. 2021 3 000 Kč , právnická osoba, ).

6. Z doloženého výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný má tři další splátkové úvěry, dva byly odvolány, jeden odmítnut a o další má požádáno. Pokud jde o kreditní karty, měl žalovaný sjednán dva úvěry z kreditních karet.

7. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně s uvedenými parametry úvěru, jež dále odkazuje na další záznamy v registrech, které (vyjma výpisu NRKI) doloženy nebyly.

8. Z Metodiky žalobkyně soud zjistil jí deklarovaný postup posouzení úvěruschopnosti zjišťováním kreditního skóre prostřednictvím oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem má být posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. K tomu je využíván statistický model, postavený na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. To vykonává automatizovaný systém. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje věřitel Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje, je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně zjišťuje částku životního minima klienta, jakožto i členů jeho domácnosti, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI. Tyto údaje věřitel porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu MLS s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje věřitel rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, věřitel provádí lustraci CEE a ISIR. Z registrů jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta.

9. Ze záznamu telefonního hovoru soud zjistil, že tento trval 38 sekund a že jím žalobkyně čistě formálně ověřila údaje, jež žalovaný vyplnil v žádosti o úvěr, načež obratem oznámila žalovanému schválení úvěru.

10. Ze snímku obrazovky mobilního telefonu soud zjistil, že tento obsahuje informace v němčině s uvedením mzdy 1 308,06 Euro, přičemž na této listině nejsou uvedeny žádné osobní či další údaje žalovaného.

11. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 31 356,75 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 28 314 Kč.

12. Z výzvy žalobkyně ze dne 10. 7. 2024 a podacího archu ze dne 11. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy.

13. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 8. 2024 a podacího archu ze dne 2. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž k úhradě do sedmi dnů od odeslání této výzvy.

14. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu s názvem , Anonymizováno, půjčka - revolvingový úvěr č.: , číslo, ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše 15 000 Kč s úrokovou sazbou 27,88 % ročně, RPSN činilo 31,7 %. Výše minimální splátky činila 3,15 % z úvěrového rámce s tím, že první čerpání bude ve výši 15 000 Kč. Termín splatnosti byl sjednán vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky s tím, že je-li výše dlužné částky nižší než 500 Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována v této výši. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně má právo na náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 31 356,75 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 28 314 Kč. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu, následně mu rovněž zaslala předžalobní výzvu, žalovaný však již ničeho neuhradil. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované byla zjištěna pouze obecná metodika, jakou žalobkyně postupuje, dále potvrzení o provedení ověření bonity (to je však pouze interní dokument žalobkyně). Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalovaného v nebankovního registru klientských informací (NRKI) z něhož plynou další úvěry žalovaného a dále výpis z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021, z něhož však není doložen jeho příjem a naopak je z něj patrné čerpání dalších úvěrů.

15. Z činnosti soudu je dále známo, že proti žalovanému bylo od roku 2024 vedeno 12 soudních řízení o zaplacení a 4 návrhy na nařízení exekuce.

16. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

18. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. V tomto ohledu soud vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, podle kterého soud posuzuje splnění povinnosti žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného z úřední povinnosti i před účinností novely zákona o spotřebitelském úvěru, jež tuto povinnost zakotvila v českém právním řádu. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně si sice zajistila výpis z účtu žalovaného, nicméně z tohoto neplyne žádný relevantní příjem žalovaného. Naopak bylo zřejmé, že žalovaný již v době žádosti o úvěr řešil finanční problémy čerpáním dalších úvěrů od nebankovních společností. Další úvěry pak podle výpisu NRKI splácel z předchozích období. Již z těchto skutečností muselo být žalobkyni zřejmé, že se jedná o rizikového klienta a je tedy třeba jím uváděné skutečnosti relevantním způsobem ověřit. Žalobkyně se přitom spokojila se zcela neprůkazným snímkem mobilního telefonu, z něhož nikterak neplyne, že by se jednalo o příjmy žalovaného. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného pracovní smlouvu či potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, jak v zásadě ukládá žalobkyni v pochybnostech i její vlastní metodika. Rovněž je zřejmé, že pokud jde o údaje pro výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela právě z nepodložených informací tvrzených žalovaným, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které představuje zcela fiktivní paušální výdaj, jež se neblíží obvyklým nákladům v daném místě a čase. Ostatně celá metodika žalobkyně se jeví jako snaha o vytvoření dojmu sofistikovaného systému prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, ačkoliv se ve své podstatě jedná spíše o systém, jak toto prověřování obejít a úvěr poskytnout i bez splnění zákonných podmínek. Pokud bylo namítáno, že žalovaný úvěr dlouhou dobu splácel od listopadu 2021 do března 2024, má soud za to, že tato skutečnost nic nevypovídá o reálné úvěruschopnosti žalovaného. Za prvé parametry úvěru umožňovaly splácení pouze po 500 Kč měsíčně, kdy fakticky nešlo o splácení úvěru, ale o platbu úroků. Za druhé i tak se žalovaný dostal do prodlení se splácením již v lednu 2023. A za třetí je to právě (soudu z úřední činnosti známá) praxe soustavného porušování povinnosti prověřovat úvěruschopnost spotřebitelů, jež umožňuje i po dobu několika let prodlužovat dobu faktického úpadku spotřebitele a splácet jeden úvěr čerpáním jiného úvěru a tím prohlubovat dluhovou past na spotřebitele. Tato praxe obecně vzato zatěžuje celou společnost, neboť roste šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to zejména i ti, kteří úvěr poskytli při dodržení všech zákonných podmínek.

23. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 31 356,75 Kč poníženou o částku 28 314 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud dále stanovil povinnost vrátit tuto částku ve splátkách. S ohledem na neznámé poměry žalovaného určil soud výši splátek úvahou, a to s ohledem na výši minimální mzdy, výše obvyklých výdajů na bydlení a životní náklady, jakož i s ohledem na exekuční řízení vedená proti žalovanému. Rovněž soud stanovil podmínky v podobě ztráty výhody splátek, a to s ohledem na zájmy žalobkyně v případě, že by žalovaný splátky nehradil. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. i v části úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.