10 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 1 219 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 219 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 219 Kč od 6. 2. 2024 do 27. 11. 2024 kapitalizovaným částkou 146 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 334 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy č. číslo uzavřené dne datum, a to za účelem sjednání pojistného produktu Anonymizováno. Předmětem pojištění bylo vozidlo VOLKSWAGEN, registrační značka SPZ. V uvedené smlouvě se v souladu s ustanovením s ustanovením § 2758 občanského zákoníku žalobkyně zavázala pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaný se pak zavázal platit žalobkyni pojistné. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné na částku 2 740 Kč s roční splatností a počátek pojištění stanoven ke dni 6. 11. 2019. Předmětná pojistná smlouva byla následně ukončena v souladu se zákonnými a smluvními ustanoveními ke dni 5. 2. 2024. Žalovaný však neuhradil pojistné splatné dne 6. 11. 2023, a to ani po opakovaných urgencích ze strany žalobkyně. Za období od 6. 11. 2023 do 5. 2. 2024 včetně, kdy byla smlouva ukončena, žalovaný dlužné pojistné neuhradil. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil ani po písemných upomínkách.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by pojistné za vymezené období bylo uhrazeno, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela pojistnou smlouvu dle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla VOLKSWAGEN, registrační značka SPZ. Pojistná smlouva se dále řídí Všeobecnými pojistnými podmínkami žalobkyně. První pojistné bylo sjednáno v částce 2 740 Kč ročně, tj. 2 740 za první pojistné období. Následně bylo žalovanému předepsáno pojistné ve výši 4 901 Kč splatné do 6. 11. 2023. To však žalovaný neuhradil ani přes výzvu ze dne 18. 12. 2023 s upozorněním na možnost zániku pojištění pro nezaplacení, načež následně pojištění zaniklo dne 4. 2. 2024. Žalobkyně žalovaného o doplacení pojistného za dobu trvání pojištění opakovaně upomínala, naposledy prostřednictvím právního zástupce dne 4. 11. 2024, žalovaný ji však neuhradil.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu, podle níž žalovanému vznikla povinnost předpokládaná též § 3 odst. 4 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), hradit sjednané pojistné. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení dlužného pojistného za období, po které pojistná smlouva trvala, a to včetně úroků z prodlení, které jsou žádány za období, kdy již žalovaný byl v prodlení s placením, a ve výši, která odpovídá výši dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 334 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.