10 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 18 432 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to v 16 měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává celý výše uvedený dluh splatným dnem následujícím po dni takového prodlení.

II. Řízení se zastavuje co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 432 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč.

III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 982,79 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 086,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o úvěru č. , číslo, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 1. 2024. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet, sjednanou částku však neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni.

2. Po podání žaloby dále žalobkyně vzala podanou žalobu částečně nazpět, soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil ve výroku II.

3. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Jak vyplývá ze Smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v úhrnné výši jistiny 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr právní předchůdkyni žalobkyně splatit a zaplatit veškeré úroky přirostlé k úvěru a veškeré další platby dle smlouvy. Splatnost byla sjednána 3. 1. 2024 s úrokovou sazbou 0 % s tím, že prodloužení splatnosti bylo spojeno s poplatky 3 680 Kč, přičemž v takovém případě v závislosti na délce prodlužování činila RPSN od 303,9 % do 1 081,6 %. Ověření totožnosti a účtu žalovaného proběhlo prostřednictvím zaslané kopie občanského průkazu. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně převodem na účet dne 4. 12. 2023, jak vyplývá z předloženého i vyžádaného výpisu z účtu žalovaného. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vyšel soud z tvrzení žalobkyně, že důkazy v tomto směru nedisponuje, tedy uvedená skutečnost prokázána žalobkyní nebyla. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka postoupena na žalobkyni, jak vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023. To bylo prokazatelně oznámeno žalovanému doporučeným dopisem ze dne 13. 6. 2024, kterým byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě do 10 dnů od obdržení dopisu, přičemž z podacího archu vyplývá den odeslání 14. 6. 2024. Následně byl žalovaný vyzván doloženou předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 10. 2024 a podacím archem datovaným 21. 10. 2024.

6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že nedisponuje listinami týkajícími se zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Je tedy zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala.

13. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 16 000 Kč. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud dále stanovil povinnost vrátit tuto částku ve splátkách. Rovněž soud stanovil podmínky v podobě ztráty výhody splátek. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. i v části úroků z prodlení, když k prodlení žalované doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen toliko vrátit jistinu. Uvedené ustanovení má přitom pro poskytovatele úvěru sankční charakter. Z uvedených důvodů soud zbývající nároky žalobkyně výrokem II zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 086,36 Kč, přičemž tato částka představuje 48,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,88 %), a to při zohlednění příslušenství vyčísleného ke dni vyhlášení, viz VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 432 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.