10 C 46/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 468,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 468,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 690,90 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 629,82 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 543,34 Kč od 4. 7. 2024 do 23. 9. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 468,82 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 439 Kč měsíčně. V jednotlivých byla splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. K čerpání úvěru došlo dne 25. 7. 2022, první splátka byla splatná 28. 8. 2022. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,56 % p.a. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 92 017 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 19. 6. 2024. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 19. 6. 2024. Žalovanému byla dále zaslána právním zástupcem žalobkyně předžalobní výzva k plnění. I přes výzvy žalobkyně uhradil žalovaný po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 10 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o úvěru č. , číslo, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč s tím, že úroková sazba bude činit 26,56 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši 4 439 Kč, při RPSN 30,7 %. Součástí smlouvy bylo pojištění, za něž se žalovaný zavázal hradit 363 Kč měsíčně. Ve smlouvě byly rovněž dohodnuty poplatky za možnost změny splátky 39 Kč, náklady související s upomínáním ve výši 300 Kč a rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, snižuje se smluvní pokuta maximálně na výši dlužné splátky. Kromě uvedeného bylo rovněž v úvěrových podmínkách dohodnuto, že v případě prodlení s 2 a více splátkami, či prodlením s 1 splátkou delším než 3 měsíce, může žalobkyně úvěr zesplatnit. Z výpisu NRKI vyplývají informace o jiných úvěrech, kdy je rovněž zřejmé, že další byly žalovanému odmítnuty. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 do 30. 6. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný pobíral mzdu od společnosti , právnická osoba, a dále obdržel na účet od společnosti , právnická osoba, částku 20 566 Kč. K dalšímu majetku žalovaného bylo žalobkyní zjištěno, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že žalovaný dne 25. 7. 2022 čerpal úvěr ve výši 75 000 Kč, tento následně splácel, avšak od května 2024 již pravidelné splátky nehradil, načež 19. 6. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Následně byl žalovaný vyzván k úhradě rovněž výzvou zaslanou právním zástupem žalobkyně ze dne 22. 7. 2024.

5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti ani na výzvu soudu nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud z úřední povinnosti prověřoval, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ten v době poskytnutí úvěru sice čerpal úvěry od dalších nebankovních společností, nicméně doložil žalobkyni potvrzení o svých příjmech, přičemž zásadní byla rovněž informace, že bydlí ve vlastní nemovitosti. Z uvedených informací se žalobkyni mohlo oprávněně jevit reálné, že žalovaný úvěr může splatit.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 468,82 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.