10 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 30 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 159 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 1 000 Kč a jedné poslední splátce ve výši 1 159 Kč, splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci s tím, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky se stává celý výše uvedený dluh splatným dnem následujícím po dni takového prodlení.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 16 780 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od 16. 11. 2024 do 3. 12. 2024 ve výši 194,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 939 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Úvěrové smlouvy ze dne , datum, . Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 11.11.2023 na číslo účtu , č. účtu, částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. V rámci druhé až osmé splátky činil úrok pevnou částku ve výši 1 470 Kč. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nehradil. V případě zesplatnění úvěru, přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Žalovaný si 1krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. V tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 2 970 Kč. Splatnost takto účtovaného poplatku je potom vždy se splatností následující splátky. Dohromady žalovaný uhradil částku 15 841 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež mu byla naúčtována smluvní pokuta 1 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány náklady 1 030 Kč. Dne 19. 8. 2024 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve kterém byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. Ke dni 4. 10. 2024 pak byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty. Za takto zaslaný dopis byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Soud rozhodoval v rámci nařízeného jednání, ke kterému se žádný z účastníků ani jejich zástupců nedostavil.

4. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným soud zjistil, že touto se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě číslo bankovního účtu , č. účtu, . Smluvní strany si sjednaly splatnost úvěru ve 24 splátkách. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 990 Kč splatný společně s první splátkou úvěru. Ze splátkového kalendáře, který je součástí úvěrové smlouvy, vyplývá, že běžné úroky byly sjednány pevnou částkou ve výši 1 470 Kč a byly splatné společně s druhou až osmou měsíční splátkou. Roční procentní sazba nákladů činila 49,1 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni byla 41 280 Kč z toho 30 000 Kč jistina, 990 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 10 290 Kč běžné úroky. Z úvěrové smlouvy dále vyplývá, že žalovaný mohl využít službu „Korunový odklad“ a postupem blíže popsaným v úvěrové smlouvě odsunout pravidelnou splátku úvěru za poplatek 2 970 Kč. Z úvěrové smlouvy dále vyplývá, že smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru je 500 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena mezi smluvními stranami elektronicky.

5. Z fotokopie zadní strany občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tento obsahuje kontaktní údaje žalovaného.

6. Z výpisu z úvěrového účtu a potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 30 000 Kč, na úvěr pak zaplatil celkem částku 15 841 Kč.

7. Z doloženého výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný měl dva další splátkové úvěry, jeden byl odmítnut a devět ukončeno. Dále měl další nesplátkový úvěr a pokud jde o kreditní karty, měl žalovaný podány dvě žádosti o úvěr z kreditních karet.

8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně s uvedenými parametry úvěru, uvedenými příjmy žalovaného 24 000 Kč a dále s odkazem na další záznamy v registrech, které (vyjma výpisu NRKI) doloženy nebyly.

9. Z Metodiky žalobkyně soud zjistil jí deklarovaný postup posouzení úvěruschopnosti zjišťováním kreditního skóre prostřednictvím oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem má být posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. K tomu je využíván statistický model, postavený na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. To vykonává automatizovaný systém. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje věřitel Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje, je zohledňováno rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Žalobkyně zjišťuje částku životního minima klienta, jakožto i členů jeho domácnosti, částku nákladů na bydlení dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta dle údajů v NRKI. Tyto údaje věřitel porovnává s částkou reálných výdajů uvedených klientem. Pokud jsou reálné výdaje uvedené klientem vyšší než hodnota součtu životních minim, statistických nákladů na bydlení a nákladů na splátky dalších závazků dle NRKI, počítá věřitel pro účely výpočtu MLS s touto vyšší hodnotou. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobkyně ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje věřitel rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI, věřitel provádí lustraci CEE a ISIR. Z registrů jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta.

10. Z výzvy žalobkyně ze dne 19. 8. 2024 a podacího archu ze dne 20. 8. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dosavadní dlužné částky.

11. Z výzvy žalobkyně ze dne 4. 10. 2024 a podacího archu ze dne 7. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé dlužné částky.

12. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 11. 2024 a podacího archu ze dne 4. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž prostřednictvím právního zástupce k úhradě, a to do 15. 11. 2024.

13. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru ze dne , datum, . Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to na účet žalovaného uvedený v úvěrové smlouvě číslo bankovního účtu , č. účtu, . Smluvní strany si sjednaly splatnost úvěru ve 24 splátkách. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 990 Kč splatný společně s první splátkou úvěru. Ze splátkového kalendáře, který je součástí úvěrové smlouvy, vyplývá, že běžné úroky byly sjednány pevnou částkou ve výši 1 470 Kč a byly splatné společně s druhou až osmou měsíční splátkou. Roční procentní sazba nákladů činila 49,1 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni byla 41 280 Kč z toho 30 000 Kč jistina, 990 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a 10 290 Kč běžné úroky. Žalobkyně následně celý dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu, následně mu rovněž zaslala předžalobní výzvu, žalovaný však již ničeho neuhradil. Ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného byla zjištěna pouze obecná metodika a dále potvrzení o provedení ověření bonity (to je však pouze interní dokument žalobkyně). Žalobkyně rovněž prokázala lustraci žalovaného v nebankovního registru klientských informací (NRKI) z něhož však plynou toliko další úvěry žalovaného.

14. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

16. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Z výpisu NRKI bylo zřejmé, že žalovaný již v době žádosti o úvěr řešil svou finanční situaci čerpáním dalších úvěrů od nebankovních společností. Další úvěr mu byl navíc v té době odmítnut. Ani přes tyto informace si žalobkyně rozhodné skutečnosti o úvěruschopnosti relevantním způsobem neověřila. Nic přitom nebránilo žalobkyni vyžádat si od žalovaného výpis z účtu, pracovní smlouvu či potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, jak v zásadě ukládá žalobkyni v pochybnostech i její vlastní metodika. Rovněž je zřejmé, že pokud jde o údaje pro výpočet MLS, tak žalobkyně vycházela právě z nepodložených informací tvrzených žalovaným, případně ze zákonem stanoveného životního minima, které však nic nevypovídají o konkrétních poměrech žalovaného. Ostatně celá metodika žalobkyně se jeví jako snaha o vytvoření dojmu sofistikovaného systému prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, ačkoliv se ve své podstatě jedná spíše o systém, jak toto prověřování obejít a úvěr poskytnout i bez splnění zákonných podmínek.

21. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč poníženou o částku 15 841 Kč, kterou již žalovaný uhradil. Na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud dále stanovil povinnost vrátit tuto částku ve splátkách. S ohledem na neznámé poměry žalovaného určil soud výši splátek s přihlédnutím k výši minimální mzdy a běžných životních nákladů. Rovněž soud stanovil podmínky v podobě ztráty výhody splátek, a to s ohledem na zájmy žalobkyně v případě, že by žalovaný splátky nehradil. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. i v části úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.