10 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 719,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 719,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 609,35 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 23 989,34 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 833,50 Kč od 30. 7. 2025 do 10. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 719,34 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. anonymizováno ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 23 990 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky. Splatnost splátky byla sjednána vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, přičemž první splátka byla splatná k 20. dni měsíce následujícího po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 27 314 Kč. Na poskytnutý úvěr uhradil celkem 3 906 Kč, přičemž z přiloženého splátkového kalendáře je patrné, jaká část těchto úhrad byla započtena na jistinu, úroky a poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek splácet úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu 7.1 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila ke dni 15. 7. 2025. Žalovaný byl k úhradě celé dlužné částky vyzván dopisem ze dne 15. 7. 2025, jenž byl odeslán doporučeně prostřednictvím České pošty. Následně mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána i předžalobní výzva k plnění podle § 142a občanského soudního řádu. Ani přes uvedené výzvy žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. anonymizováno bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 23 990 Kč s tím, že úroková sazba bude činit 26,28 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet s výší minimální splátky 4 % z dlužné částky, min. 400 Kč, při RPSN 29,7 %. Ve smlouvě byly rovněž dohodnuty náklady související s upomínáním ve výši 300 Kč a rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, snižuje se smluvní pokuta maximálně na výši dlužné splátky. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že úvěr byl čerpán dne 27. 12. 2024 ve výši 23 990 Kč na nákup zboží na splátky u www.Anonymizováno.cz a dále dne 8. 1. 2025 ve výši 869 Kč a 6. 3. 2025 ve výši 2 000 Kč a 6. 3. 2025 ve výši 455 Kč převodem na účet. Dopisem ze dne 15. 7. 2025, odeslaným dle podacího archu 16. 7. 2025, bylo prokázáno, že došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dále výzvou zaslanou právním zástupem žalobkyně ze dne 6. 8. 2025, odeslané dle podacího archu dne 7. 8. 2025. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo výpisem z účtu doloženo, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, kde za měsíc říjen 2024 obdržel 26 095 Kč, za listopad 2024 obdržel 29 934 Kč a za prosinec 2024 obdržel částku 28 842 Kč. Z výpisu NRKI bylo prokázáno, že žalovaný neměl další úvěry.

5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti ani na výzvu soudu nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud z úřední povinnosti prověřoval, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný doložil žalobkyni potvrzení o svých příjmech, přičemž žalobkyně dále v registrech zjišťovala výši dalších závazků žalovaného. S ohledem na zjištěné informace a vzhledem k běžným výdajům na živobytí se přitom mohlo oprávněně jevit reálné, že žalovaný úvěr může splatit.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 844 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 719,34 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.