10 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 25 719,34 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 719,34 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 609,35 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 23 989,34 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 833,50 Kč od 30. 7. 2025 do 10. 11. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 719,34 Kč od 11. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 844 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 23 990 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4,00 % z aktuální dlužné částky. Splatnost splátky byla sjednána vždy k 20. dni v kalendářním měsíci, přičemž první splátka byla splatná k 20. dni měsíce následujícího po prvním čerpání úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku 27 314 Kč. Na poskytnutý úvěr uhradil celkem 3 906 Kč, přičemž z přiloženého splátkového kalendáře je patrné, jaká část těchto úhrad byla započtena na jistinu, úroky a poplatky. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek splácet úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění dle bodu 7.1 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnila ke dni 15. 7. 2025. Žalovaný byl k úhradě celé dlužné částky vyzván dopisem ze dne 15. 7. 2025, jenž byl odeslán doporučeně prostřednictvím České pošty. Následně mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána i předžalobní výzva k plnění podle § 142a občanského soudního řádu. Ani přes uvedené výzvy žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou částku.

2. Žalovaný se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , anonymizováno, bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového rámce 23 990 Kč s tím, že úroková sazba bude činit 26,28 % ročně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet s výší minimální splátky 4 % z dlužné částky, min. 400 Kč, při RPSN 29,7 %. Ve smlouvě byly rovněž dohodnuty náklady související s upomínáním ve výši 300 Kč a rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě, že se žalovaný opozdí se zaplacením splátky. V případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, snižuje se smluvní pokuta maximálně na výši dlužné splátky. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad vzal soud za prokázané, že úvěr byl čerpán dne 27. 12. 2024 ve výši 23 990 Kč na nákup zboží na splátky u www., Anonymizováno, .cz a dále dne 8. 1. 2025 ve výši 869 Kč a 6. 3. 2025 ve výši 2 000 Kč a 6. 3. 2025 ve výši 455 Kč převodem na účet. Dopisem ze dne 15. 7. 2025, odeslaným dle podacího archu 16. 7. 2025, bylo prokázáno, že došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný byl vyzván k úhradě dále výzvou zaslanou právním zástupem žalobkyně ze dne 6. 8. 2025, odeslané dle podacího archu dne 7. 8. 2025. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného bylo výpisem z účtu doloženo, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , kde za měsíc říjen 2024 obdržel 26 095 Kč, za listopad 2024 obdržel 29 934 Kč a za prosinec 2024 obdržel částku 28 842 Kč. Z výpisu NRKI bylo prokázáno, že žalovaný neměl další úvěry.

5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy žalovaný čerpal úvěr, který následně nesplácel, přičemž žalovaný uvedené skutečnosti ani na výzvu soudu nijak nerozporoval, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Současně soud z úřední povinnosti prověřoval, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný doložil žalobkyni potvrzení o svých příjmech, přičemž žalobkyně dále v registrech zjišťovala výši dalších závazků žalovaného. S ohledem na zjištěné informace a vzhledem k běžným výdajům na živobytí se přitom mohlo oprávněně jevit reálné, že žalovaný úvěr může splatit.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 844 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 029 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 719,34 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.