10 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 6 140 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 140 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 140 Kč od 20. 8. 2024 do 1. 12. 2025 a ve výši 1,25 % ročně z částky 6 140 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení pohledávky, kterou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, , jež tuto pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 6. 11. 2025 se společností , právnická osoba, . Pohledávka vznikla ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , kterou původní věřitel , právnická osoba, uzavřel se žalovaným dne , datum, . Na jejím základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 21 367,04 Kč se splatností na dobu neurčitou. Žalovanému byly postupně vyplaceny částky 6 140 Kč dne 17. 10. 2023, 6 140 Kč dne 20. 11. 2023, 1 166 Kč dne 22. 1. 2024, 614 Kč dne 21. 2. 2024, 1 167,04 Kč dne 17. 4. 2024 a 6 140 Kč dne 15. 5. 2024. Žalovaný sice úvěr v plné výši čerpal, avšak řádně jej nevracel, a proto byl opakovaně vyzýván k úhradě. Poslední upomínkou ze dne 19. 8. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru a do prodlení s jeho úhradou se dostal dne 20. 8. 2024. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný celkem 15 227,04 Kč, přičemž předmětem žalobního návrhu zůstala nesplacená část jistiny ve výši 6 140 Kč, splatná nejpozději dne 19. 8. 2024. Žalobkyně se domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti. Dále uvedla, že žalovaný byl k úhradě vyzván také předžalobní upomínkou odeslanou právním zástupcem žalobkyně dne 25. 11. 2025. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, žalobkyně se domáhala, aby byl nárok v rozsahu částky 6 140 Kč posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť tato částka byla bez právního důvodu převedena na bankovní účet žalovaného.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené smlouvy má soud za prokázané, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , anonymizováno, . Úrok byl sjednán denně ve výši 1,25 %, roční úroková sazba činila 457,5 %, RPSN činilo 4 678,99 %. Žalovaný čerpal úvěr převodem na svůj bankovní účet č. , č. účtu, v částce 6 140 Kč dne 17. 10. 2023, 6 140 Kč dne 20. 11. 2023, 1 166 Kč dne 22. 1. 2024, 614 Kč dne 21. 2. 2024, 1 167,04 Kč dne 17. 4. 2024 a 6 140 Kč dne 15. 5. 2024, což bylo prokázáno z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného. Smlouvami o postoupení pohledávek a jejich přílohami bylo dále prokázáno, že následně byla pohledávka postoupena z původního věřitele na společnost , právnická osoba, , a ta dále pohledávku postoupila na žalobkyni. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni nevrátil, resp. uhradil na úvěr toliko částku 15 227,04 Kč, a to ačkoliv byl žalovaný vyzván k jejímu vrácení ve lhůtě 3 dnů předžalobní výzvou ze dne 21. 11. 2025, odeslanou doporučeně poštou dne 25. 11. 2025, což žalobkyně prokázala rovněž dokladem o odeslání.

5. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce v souladu s ustálenou praxí tak, že uzavřená smlouva o úvěru je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. občanského zákoníku neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši úroků denně ve výši 1,25 %, kdy roční úroková sazba činila 457,5 % a RPSN činilo 4 678,99 %. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Obdobně posuzuje danou otázku Krajský soudu v Plzni, viz rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. Dle názoru soudu se v dané věci jedná o výši nepřiměřenou a tedy zjevně odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,37 % p. a., dle ČNB 10/2023). Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 21 367,04 Kč a na úvěr zaplatil dle tvrzení žalobkyně částku 15 227,04 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Pokud se jedná o úrok z prodlení soud jej přiznal v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení ve výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 2. 12. 2025 do zaplacení, když žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění dopisem ze dne 21. 11. 2025, odeslanou doporučeně poštou dne 25. 11. 2025, přičemž tato písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 28. 11. 2025. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění v délce tří dnů, která dne 1. 12. 2025. Dne 2. 12. 2025 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data, a to ve výši, jež vyplývá z právních předpisů. Z uvedených důvodů pak byl uplatněný nárok na úrok z prodlení v přesahující části zamítnut. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení (až na nepatrnou část) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 140 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.