10 C 95/2026

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 38 638,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 380 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 31 258,68 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 437,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 150,71 Kč, úrok 12 % ročně z částky 15 852,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 852,87 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 638,68 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 21 828 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 1. 2025. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, když toliko 12 620 Kč. Vzhledem k prodlení žalované byla tato povinna uhradit i smluvní pokutu účtovanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, celkem ve výši 10 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou, částku však žalobkyni neuhradila.

2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni v plné výši uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaná čerpala v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s jistinou a poplatkem ve výši 21 828 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 16 220 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Strany si dále sjednaly službu komfortního a flexibilního splácení za sjednanou dobu trvání ve 4 108 Kč. Částku v souhrnné výši 41 828 Kč se pak žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč týdně s tím, že poslední splátka je ve výši 2 320 Kč. Dle předmětné smlouvy činil úrok 86 % ročně a RPSN činila 144,65 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalované byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky a zároveň výzva k úhradě datovaná dne 21. 10. 2025 byla dle podacího lístku odeslána žalované dne 21. 11. 2025. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky dále vyzvána ještě předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. Z tvrzení žalobkyně a z přehledu plateb vzal soud za prokázané, že žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila před podání žaloby částku 12 620 Kč.

5. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 86 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 144,65 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (9,57 % p.a., dle ČNB 7/2023). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků by bylo možné toliko posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 20 000 Kč a zaplatila dle tvrzení žalobkyně celkem 12 620 Kč. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem, resp. nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 3. 2. 2026 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 16. 1. 2026 zaslala žalované výzvu k plnění, kdy tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy 21. 1. 2026. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 31. 1. 2026. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku dne 3. 2. 2026 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu a taktéž i její příslušenství (Vrchní soud v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byla potom v řízení úspěšnější žalovaná, na jejíž straně soud nezjistil vznikl nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.