11 C 232/2023

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Hovorkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 314,40 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 314,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 31. 7. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že je předním poskytovatelem služeb elektronických komunikací. Současně provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje na základě čl. 14 aktuálních všeobecných podmínek O2 účastníkům prostřednictvím jejich mobilní telekomunikační služby platit za produkty a služby třetích stran. Jedná se o platební transakce prováděné žalobkyní pro účastníky jejích služeb v postavení plátců na základě § 3 odst. 3 písm. e) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, v platném znění, a to v tam definovaném rozsahu. Účastník je tedy oprávněn dle svého uvážení zadávat příkazy k provedení platby za své nákupy u třetích stran prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového zařízení (elektronického komunikačního zařízení), tj. telefon či mobilní zařízení (např. tablet) připojený k síti O2.

2. Žalovaný byl v době poskytnutí služeb účastníkem telekomunikační služby O2 č. [tel. číslo], přečíslováno na [tel. číslo], na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne [datum]. Nedílnou součástí Smlouvy byl Ceník i Všeobecné obchodní podmínky. Z toho důvodu byla bližší specifikace poskytnuté služby uvedena v Ceníku a Všeobecných obchodních podmínkách, co do dalších podmínek smluvního vztahu včetně vystavování daňových dokladů a doručování. Žalovaný se jak s Ceníkem, tak se Všeobecnými podmínkami seznámil při uzavírání smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Žalobkyně a žalovaný sjednali, že za službu bude žalovaný řádně platit, a to na základě daňových dokladů (faktur). Žalovaný současně čerpal i telekomunikační služby, tudíž faktury z toho důvodu obsahují rozlišení částek za telekomunikační služby a částek týkajících se žalobního návrhu. V této souvislosti žalobkyně vystavila faktury: Faktura [číslo] za období od [datum] do [datum], se splatností 31.5.2021, která obsahuje: Za telefonní číslo: [tel. číslo] Doplňkové služby: Služby třetích stran v částce 496 Kč. Dlužná částka za fakturu [číslo] činí 496 Kč. Faktura [číslo] za období od [datum] do [číslo], se splatností 30.6.2021, která obsahuje: Za telefonní číslo: [tel. číslo] Doplňkové služby: Služby třetích stran v částce 3 808 Kč. Dlužná částka za fakturu [číslo] činí 3 808 Kč. Faktura [číslo] za období od 8.6.2021 do 7.7.2021, se splatností 30.7.2021, která obsahuje: Za telefonní číslo: [tel. číslo] Doplňkové služby: O2 Security pro mobil v částce 10,40 Kč. Dlužná částka za fakturu [číslo] činí 10,40 Kč Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby, realizované v období od [datum] byla mu dne 27.8.2021 zaslána výpověď služeb (Zrušení poskytování služeb) a upomínka k úhradě všech dlužných částek, tedy jak za služby elektronických komunikací, tak za ostatní služby. Následně byl žalovaný k úhradě písmeně vyzván Pokusem o smír/Upomínkou ze dne 1.10.2021. Na výzvy nikterak nereagoval. Dluží 4 314,40Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně do spisu založila listiny prokazující její skutková tvrzení, tj. Smlouvu ze dne [datum], Ceník základních a volitelných služeb, Všeobecné obchodní podmínky O2, Faktury za období od [datum] do 7.7.2021, Zrušení služeb ze dne 27.8.2021, Pokus o smír/Upomínku ze dne 1.10.2021, Osvědčení o registraci pro platební transakce.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé shodnému s podanou žalobou, tedy že žalobkyně je poskytovatelkou služeb elektronických komunikací. Provozuje i vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje účastníkům využívat služeb i jiných subjektů či provádění platebních transakcí na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky. (§ 5 písm. i), § 53 a § 143 odst. zákona č. 284/2009 Sb.). V případě uvedených platebních transakcí se jedná o oprávnění účastníka zadávat prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového zařízení (elektronického komunikačního zařízení) tj. mobilní telefon nebo telefonní přístroj u pevné linky, či osobní počítač připojený v pevné či mobilní síti žalobce, příkazy k provedení platebních transakcí. (§ 3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009). Žalobkyně uzavřela se žalovaným účastnickou smlouvu vztahující se k telefonnímu číslu [tel. číslo], přečíslováno na [tel. číslo]. Žalovaný v období od [datum] do [datum] provedl platební transakce, avšak jejich cenu neuhradil. Dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně má proto právo na zákonný úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba byla podaná důvodně, žalobkyni se předloženými listinami podařilo prokázat svá tvrzení a proto jí zcela vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.