12 C 291/2019

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Čepickou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro: žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví <b>I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného 1) a žalované 2) k pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1 548 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku [parcelní číslo] (ostatní plocha) o výměře 74 m2 a pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 115 m2, vše v katastrálním území Loket, obec Loket, okres [okres], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na [list vlastnictví], se zrušuje.</b> <b>II. Pozemek [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 1 548 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemek [parcelní číslo] (ostatní plocha) o výměře 74 m2 a pozemek [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 115 m2, vše v katastrálním území Loket, obec Loket, okres [okres], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na [list vlastnictví], se přikazují do podílového spoluvlastnictví žalovaného 1) a žalované 2) v rozsahu podílu jedné ideální poloviny žalovanému 1) a jedné ideální poloviny žalované 2).</b> <b>III. Žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobci na přiměřené náhradě vypořádacího podílu částku ve výši [částka], a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresnímu soudu v Sokolově na nákladech řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemku [parcelní číslo], ostatní plocha a pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha, vše v katastrálním území Loket, obec Loket, okres [okres], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovitosti“) s tím, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu žalovanému 1) a žalované 2) stanovenou znaleckým posudkem vypracovaným znalcem určeným soudem. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Žalobce je vlastníkem jedné ideální čtvrtiny, žalovaný 1) je vlastníkem ideální poloviny a žalovaná 2) vlastníkem jedná ideální čtvrtiny. Žalobce získal svůj podíl vydražením, když usnesení soudního exekutora o udělení příklepu bylo vydáno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaní institut podílového spoluvlastnictví nerespektují a žalobci ztěžují, resp. znemožňují řádné užívání předmětných nemovitostí. Nemovitosti (část přízemí domu) bez právního důvodu užívá pouze otec žalovaného 1), ve zbývajících částech jsou nemovitosti neužívané. Žalobce má zájem získat podíly ostatních spoluvlastníků do svého výlučného vlastnictví, za tímto účelem zaslal oběma žalovaným dopis, ve kterém jim učinil nabídku na odkoupení jejich spoluvlastnického podílu. Žalovaná 2) na nabídku nereagovala, žalovaný 1) si zásilku nevyzvedl. Žalobce nemá zájem na dalším setrvání ve spoluvlastnictví, a jelikož se nepodařilo dohodnout se se žalovanými na zrušení podílového spoluvlastnictví, nezbylo žalobci než se svých práv domáhat soudní cestou. Žalobce má za to, že nemovitosti nelze reálně rozdělit.

2. Žalovaní prohlásili za nesporné, že jsou spolu se žalobcem spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Popřeli ale, že by žalobci ztěžovali či znemožňovali řádné užívání nemovitostí. Uvedli, že si nejsou vědomi toho, že by žalobce někdy nemovitosti navštívil, se žalovanými se doposud osobně nesetkal a nekomunikoval s nimi ani ohledně správy nemovitostí, stejně tak žádnými prostředky se nepodílel na správě nemovitostí a veškeré výdaje v tomto směru platili žalovaní. Žalovaní souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaných, na rozdíl od žalobce však navrhovali, aby nemovitosti byly přikázány do jejich podílového spoluvlastnictví, a to v rozsahu podílu jedné poloviny ve prospěch žalovaného 1) a jedné poloviny ve prospěch žalované 2), když tento návrh odůvodnili tím, že je s nemovitostí pojí nezanedbatelné pouto, neboť nemovitosti se již více jak čtyřicet let nacházejí ve vlastnictví, resp. spoluvlastnictví členů rodiny žalovaných a nepřejí si přijít o vlastnické právo k nemovitostem, kde vyrůstali, vychovávali své děti a společně žili a žijí. Při vymezení ceny odpovídající ¼ spoluvlastnického podílu žalobce vycházeli žalovaní z návrhu žalobce, který za podíl v rozsahu ¼ nabídl částku [částka] a nabízí částku o [částka] vyšší, tedy částku [částka], případně částku určenou znaleckým posudkem.

3. Účastníci prohlásili za nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Dále učinili nesporným, že jejich záměrem je dosáhnout zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaných, nemovitosti slouží k určitému účelu, a to k bydlení, tedy nepřichází v úvahu jejich reálné rozdělení, které není fakticky možné. [příjmení] mezi účastníky je zejména způsob vypořádání, kdy žalobce domáhá jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví, žalovaní naopak přikázání do jejich podílového spoluvlastnictví s rovnocennými podíly, tedy každý ve výši jedné poloviny.

4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě vyjádření žalovaného má soud za nesporné, že účastníci chtějí dosáhnout zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce a žalovaných. Od počátku je však mezi nimi spor zejména ohledně způsobu jeho vypořádání. Ohledně výše přiměřené náhrady navrhli vypracování znaleckého posudku. Za účelem zjištění ceny obvyklé předmětných nemovitostí soud usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 12 C 291/2019 - 29, ustanovil ve věci [celé jméno znalce], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady. Znalecký posudek byl soudu doručen dne [datum]. Ze závěru znaleckého posudku [číslo] byla zjištěna cena obvyklá předmětných nemovitostí ve výši [částka]. Dále bylo ze znaleckého posudku zjištěno, že se jedná o rozestavěnou a nedokončenou stavbu z roku cca 1982, bez údržby. V 1.NP jsou dvě místnosti obývané rodinným příslušníkem spolumajitelů, a to paní [celé jméno žalovaného] Johnové a pana [celé jméno žalovaného] + kuchyň, ostatní místnosti jsou nedokončené a neobyvatelné. Místnosti, které by mohly být v obyvatelném stavu, slouží jako skladiště pro všemožné věci. Ke znaleckému posudku účastníci nevznesli žádné námitky. Dále bylo zjištěno, že jak žalobce, tak druhá žalované, mají reálnou možnost pro vyplacení. Žalobce doložil, že ke dni [datum] disponoval na účtu finančními prostředky ve výši [částka], druhá žalovaná doložila, že ke dni [datum] disponovala na svém účtu č. [bankovní účet] finančními prostředky ve výši [částka] a ke dni [datum] finančními prostředky ve výši [částka], na majetkovém účtu investičních nástrojů vedené u Amundi Czech Republic byla ke dni [datum] hodnota kapitálu [částka] a ke dni [datum] hodnota [částka], na investičním životním pojištění (číslo pojistné smlouvy [číslo]) byla ke dni [datum] hodnota smlouvy [částka] a na penzijním pojištění byla na smlouvě [číslo] ke dni [datum] částka [částka] a ke dni [datum] částka [částka]. Dále druhá žalovaná doložila smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovaná zapůjčila paní [jméno] [příjmení] částku [částka], která má být vrácena do čtyř let, tedy ke dni [datum].

5. Žalobce i žalovaní akceptovali cenu zjištěnou znaleckým posudkem. Žalobce uvedl, že v rámci mimosoudního vyrovnání by byl ochoten zaplatit žalovaným částku vyšší, než která byla stanovena znaleckým posudkem, případně přistoupit na variantu, že žalovaní se stanou spoluvlastníky rodinného domu včetně pozemku, jehož je stavba součástí a žalobce se stane výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] a části pozemku [parcelní číslo] dle geometrického plánu, který by byl za tímto účelem zpracován. Žalovaní ani s jednou z variant nesouhlasili, setrvali na tvrzení, že rodina užívá nemovitosti 40 let, v současné době v nemovitosti žije bývalý manžel žalované a otec žalovaného a rodina i nadále hodlá nemovitosti užívat.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1140 o. z. a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle ust. § 1142 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Podle ust. § 1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle ust. § 1147 o. z. pak platí, že není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

7. Soud musí nejprve zkoumat možnost rozdělení společné věci. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům a teprve v případě, pokud společnou věc nechce žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej ve veřejné dražbě.

8. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že předmětné nemovitosti tvoří parcela st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba [adresa] rodinný dům a pozemek [parcelní číslo] a [parcelní číslo] vše v k. ú. [obec]. Předmětné nemovitosti jako celek tedy slouží určitému účelu – bydlení, a proto v daném případě nepřicházelo v úvahu jejich reálné rozdělení. Druhým způsobem vypořádání je přikázat nemovitosti jednomu nebo více spoluvlastníkům za přiměřenou náhradu. Tento druhý způsob navrhl žalobce i žalovaní, s tím, že žalobce požadoval, aby soud přikázal předmětné nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví za náhradu žalovaným a žalovaní naopak požadovali, aby nemovitosti byly přikázány do jejich podílového spoluvlastnictví za náhradu žalobci. Žalobce v závěrečném návrhu navrhl, aby soud zrušil podílové spoluvlastnictví a nemovitosti uvedené v žalobě přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, neboť mu svědčí lepší finanční zabezpečení a rozhodujícím kritériem tak může právě být otázka účelného využití nemovitostí do budoucna, když je prokazatelné, že žalovaní se o nemovitosti řádně dlouhodobě nestarali a nemovitosti nikterak nezhodnotili. Žalovaní naopak navrhli, aby bylo vyhověno jejich návrhu a nemovitosti byli přikázány do podílového spoluvlastnictví žalovaných s tím, že žalovaná uhradí žalobci vypořádací podíl ve výši [částka], když bylo prokázáno, že žalovaná disponuje dostatečnými finančními prostředky na úhradu vypořádacího podílu a rovněž má zajištěny i finanční prostředky na rekonstrukci nemovitostí, ve prospěch žalovaných svědčí celková doba vlastnictví a užívání nemovitostí, když nemovitost je užívána jejich rodinným příslušníkem a v neposlední řadě apelovali na princip dobrých mravů.

9. Jelikož bylo zjištěno, že jak žalobce tak žalovaní nemají zájem nadále setrvat v jejich společném podílovém spoluvlastnictví, shledal soud důvody ke zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků, a proto výrokem I. podle ust. § 1147 o. z. zrušil podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaných. Při úvaze o způsobu vypořádání dospěl soud k závěru, že nemovitosti nelze reálně rozdělit a že nejúčelnější je přikázat je za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

10. Z ust. § 1147 o. z. vyplývá jediná přímá podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka přikázání věci do jeho vlastnictví. V daném případě projevili jak žalobce, tak žalovaní zájem o přikázání nemovitostí do jejich vlastnictví, př. spoluvlastnictví. Při rozhodování o tom, komu soud přikáže společnou věc, soud na prvním místě zkoumal solventnost účastníků. V řízení bylo prokázáno, že jak žalobce, tak žalovaní, konkrétně druhá žalovaná, které projevila zájem o podíl žalobce, reálně splňují možnost vyplacení.

11. Rozhodnutí ve věci je v zásadě na úvaze soudu, která vychází i z jiných než v zákoně uvedených kritérií, při respektování základních principů soukromého práva. Při přikázání společné věci je výše navržené náhrady přesahující obvyklou cenu spoluvlastnického podílu jen jedním z kritérií, které musí soud zvážit při úvaze o tom, komu společnou věc přikáže. V zásadě není soud povinen přikázat společnou věc za náhradu tomu ze spoluvlastníků, který navrhne nevyšší částku. V daném případě žalobce nabídl cenu za podíl v rozsahu jedné čtvrtiny [částka] a cenu za podíl v rozsahu jedné poloviny [částka] namísto hodnoty dle znaleckého posudku [částka] a [částka]. Takto navrženou cenu za podíl v rozsahu jedné čtvrtiny žalovaní akceptovali a rovněž navrhli vyplacení vypořádacího podílu žalobce v částce [částka]. Soud se tedy dále zabýval i výší podílů spoluvlastníků, nabývacími tituly, délkou trvání vlastnictví, osobními vztahy k nemovitosti, potřebou investic do společné věci a dalšími okolnostmi daného případu, když z judikatury vyplývá, že soud i nadále musí přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků.

12. Bylo zjištěno, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné ideální čtvrtiny, a to na základě usnesení o příklepu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 041EX 91/03-110, které nabylo právní moci dne [datum], s právními účinky zápisu v katastru nemovitostí ke dni [datum]. První žalovaný je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedná ideální poloviny, a to na základě usnesení o dědictví [číslo] – 63 ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] a druhá žalovaná je vlastníkem jedné ideální čtvrtiny, a to na základě smlouvy o převodu nemovitosti RI [číslo] a smlouvy o převodu nemovitosti RI 10/ 1982. V průběhu důkazního řízení bylo zjištěno, že do nemovitosti nebylo dlouhodobě investováno, když se jedná dlouhodobě o rozestavěnou a nedokončenou stavbu. Žalovaní uvedli, že do budoucna má rodina v plánu nemovitosti zrekonstruovat na bytový dům, kdy část by užívala rodina a část bytů by se pronajímala. Žalobce zpochybnil záměr žalovaných nemovitosti zrekonstruovat, a to zejména s ohledem na nedostatek financí, když na žalovaného je vedena řada exekucí, z čehož lze usuzovat na nedostatek financí a žalovaná, která žije v [obec], doposud o rekonstrukci neprojevila žádný zájem. Žalobce dovozuje, že má větší možnosti postarat se o nemovitosti, dokončit stavební práce tak, aby nemovitost sloužila k účelu, ke kterému sloužit má. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] vyplývá, že k tomuto datu je v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] zapsáno zahájení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] sp. zn. 108 EX - [číslo] ze dne [datum] proti povinnému [celé jméno žalovaného]. Žalovaný doložil, že ke dni [datum] činil celkový dluh včetně nákladů [částka] a tento dluh byl dne [datum] soudnímu exekutorovi uhrazen. Ke dni rozhodnutí soudu tedy byly veškeré exekuce vedené proti žalovanému uhrazeny. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnám a jeho hrubý příjem činí okolo [částka] měsíčně, tedy dosahuje průměrné hrubé měsíční nominální mzdy. Z tohoto hlediska nelze na osobu žalovaného pohlížet jako na osobu s nízkými příjmy.

13. Soud upřednostnil kritéria na straně žalovaných, oproti kritériím na straně žalobce. Na straně žalovaných soud zohlednil zejména výši jejich spoluvlastnických podílů, kdy jejich spoluvlastnický podíl činí v součtu tři čtvrtiny oproti jedné čtvrtině ve vlastnictví žalobce, dále přihlédl ke skutečnosti, že žalovaní vyslovili souhlas, aby jim nemovitosti byly přikázány do jejich podílového spoluvlastnictví v rozsahu shodných podílů, tj. jedné ideální poloviny, tedy byl zjištěn zájem dvou stávajících spoluvlastníků na trvání jejich spoluvlastnictví, oproti zájmu žalobce nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Dále soud zohlednil i dlouhodobé vlastnictví nemovitostí žalovanými a jejich rodinnými příslušníky, jakož i příbuzenský poměr mezi žalovanými, kdy se jedná o matku a syna. V neposlední řadě pak i skutečnost, že nemovitost byla a je užívána rodinným příslušníkem (otcem prvního žalovaného, který je i bývalým manželem druhé žalované), jakož i hlubší citový vztah k nemovitostem na jejich straně. Soud dospěl k závěru, že žalobci svědčí pouze ta skutečnost, že má dostatek financí na rekonstrukci nemovitosti, resp. uvedení nemovitostí do potřebného stavu, když bylo zjištěno, že nemovitosti vyžadují nemalé investice. [jméno] skutečnost, že je žalobce movitější však nemůže vést k rozhodnutí o přikázání společné věci do jeho výlučného spoluvlastnictví. Tato okolnost může být převažující pouze za situace, kdy by se jednalo o značný a výrazný nepoměr. Jak již soud výše uvedl, žalovaný dosahuje průměrné mzdy, v současné době není zatížen již žádnou exekucí, a tedy lze předpokládat, že má reálnou možnost se svého příjmu do nemovitostí investovat. Rovněž žalovaná prokázala, že má jednak naspořené finance, jednak očekává vrácení zápůjčky [částka] v roce 2022, kdy tyto finanční prostředky hodlá vložit do rekonstrukce nemovitostí. Dle názoru soudu ani hledisko toho, který ze spoluvlastníků má reálnou možnost uvést nemovitosti do potřebného stavu, nelze absolutizovat. V daném případě má soud za to, že jednání žalobce, který si byl vědom, že v exekučním řízení je dražen pouze podíl na nemovitosti v rozsahu jedné čtvrtiny, a že nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví dalších dvou osob, lze hodnotit jako spekulativní s cílem získat později za výhodných podmínek spoluvlastnické podíly ostatních spoluvlastník, když podíl na nemovitosti vydražil za částku [částka], v dubnu 2019 učinil žalovaným nabídku na odkoupení jejich spoluvlastnických podílů, a to za tržní cenu [částka] za podíl druhé žalované v rozsahu jedné čtvrtiny a za tržní cenu [částka] za podíl prvního žalovaného v rozsahu jedné poloviny, tedy částky představující 40% hodnoty vypořádacího podílu dle znaleckého posudku. Žalovaný by tímto postupem získal nemovitosti, jejichž cena byla stanovena znaleckým posudkem ze dne [datum] v částce [částka] za cenu [částka]. Až v průběhu soudního řízení žalobce navrhl určit hodnotu vypořádacího podílu znaleckým posudkem a následně nabídl částku převyšující hodnotu podílu dle znaleckého posudku. V průběhu řízení žalobce neprokázal svá tvrzení, že žalovaní nerespektují podílové spoluvlastnictví a že mu ztěžují, resp. znemožňují řádné užívání nemovitostí. Žalobce pouze uvedl, že byl na nemovitosti několikrát, ale se žalovanými se nemohl zkontaktovat, neboť nemovitosti ani jeden z nich neužívá. Jediným předloženým důkazem vztahujícím se ke snaze žalobce kontaktovat žalované tak zůstává nabídka na odkoupení jejich spoluvlastnických podílů ze dne [datum].

14. Po zvážení všech konkrétních okolností dané věci, dospěl soud k závěru, že právě tyto konkrétní okolnosti svědčí ve prospěch žalovaných a tedy je odůvodněno rozhodnutí o přikázání nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví.

15. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh žalovaným na provedení důkazu svědeckou výpovědí pana [jméno] [celé jméno žalovaného], neboť v průběhu řízení nevznikl mezi účastníky spor o tom, že pan [jméno] [celé jméno žalovaného] vlastnil jednu čtvrtinu nemovitostí, kdy právě tento podíl získal v exekuci žalobce, ani o tom, že je to právě on, kdo nemovitosti dlouhodobě užívá.

16. Výrokem III. soud uložil druhé žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádacím podílu částku [částka], výrokem IV. uložil žalobci povinnost zaplati žalovaným náhradu nákladů řízení a výrokem V. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu.

17. O právu na náhradu nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud přizná účastníku, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 1441/11 ze dne [datum], ve kterém Ústavní soud vyslovil, že základním pravidlem rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř., a to i v řízeních, které mají povahu iudicia duplex, včetně řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Na návrh žalobce bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Žalovaní se zrušením spoluvlastnictví souhlasili, spor mezi účastníky řízení zůstal ohledně způsobu vypořádání a výše přiměřené náhrady. Dokazování bylo proto vedeno za účelem rozhodnutí o zásadní sporné otázce, tj. otázce, komu ze spoluvlastníků soud přikáže nemovitosti do vlastnictví, př. spoluvlastnictví a o stanovení výše vypořádacího podílu. Soud proto v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí NS ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2882/2016 a rozhodnutí NS ze dne 26. 7. 2017 sp. zn. 22 Cdo 2767/2017) hodnotil při rozhodování o nákladech řízení ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, který z účastníků procesního úspěchu skutečně dosáhl. Procesní úspěch hodnotil nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i ve vztahu k celému průběhu řízení a k procesním stanoviskům účastníků. Žalobce byl úspěšný co so požadavku na zrušení podílového spoluvlastnictví, žalovaní naopak co do způsobu vypořádání. S ohledem na předmět sporu (způsob vypořádání a výše vypořádacího podílu) je třeba úspěšnost účastníků posoudit i podle srovnání rozsudku a toho, jaký vypořádací podíl účastníci požadovali. Žalobce požadoval přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a na vypořádacím podílu navrhoval vyplatit žalovaným částku dle znaleckého posudku. Před podáním žaloby však v rámci mimosoudního vypořádání navrhl žalovaným dopisem ze dne [datum] uhradit žalovanému částku [částka] za podíl v rozsahu jedné poloviny a žalované částku [částka] za podíl v rozsahu jedné čtvrtiny. Žalovaní reagovali tak, že žalobci nabídli na jeho vypořádací podíl částku vyšší, a to částku [částka]. Znalkyní stanovená obvyklá cena nemovitostí činí [částka], hodnota vypořádacího podílu jedné poloviny tedy činí [částka] a hodnota vypořádacího podílu v rozsahu jedné čtvrtiny činí [částka], což je tedy témě dva a půl krát více než žalobce nabízel žalovaným před podáním žaloby. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaní byli procesně zcela úspěšní, když soud vyhověl jejich návrhu co do způsobu vypořádání spoluvlastnictví a ohledně ceny za vypořádací podíl vyšel v částky navržené žalovanou v závěrečném návrhu. Žalovaným soud přiznal náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 5 a § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., když podle § 12 odst. 4 a. t. je nutno odměnu za každou zastupovanou osobu snížit odměnu o 20 %, jelikož v rámci řízení advokát zastupoval dva žalované (odměna za jeden úkon za každou zastupovanou osobu tak činí [částka]), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 294 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,1 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 294 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 7,1 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

18. Výrok V. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Usnesením ze dne 30. 6. 2020, č. j. 12 C 291/2019 - 41, bylo znalkyni přiznáno znalečné ve výši [částka], které bylo proplaceno ze zálohy složené žalobcem ve výši [částka] a z rozpočtových prostředků soudu ve výši [částka]. Žalobci byla výrokem IV. uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalovaným, a proto stát proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které v průběhu řízení platil, tedy v částce [částka].