12 C 304/2018

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Hovorkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 37 125,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 9 625,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 528,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce uvedl, že je vlastníkem motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. První registrace proběhla v roce 1998. Dne [datum] byl účastníkem dopravní nehody v [obec]. Došlo k poškození vozidla, které téhož dne předal k opravě žalované. Vozidlo mělo poškozené čelní sklo, kapotu, chladič, logo, přední nárazník a pravý přední blatník. Žalovaná vozidlo opravila a vystavila daňový doklad [číslo] 2015 ze dne [datum], znějící na částku 30 531 Kč. Žalobce cenu opravy uhradil v hotovosti [datum]. Vozidlo si vyzvedl, absolvoval s ním technickou prohlídku a měření emisí. Nechal provést výměnu provozních kapalin. Následně, ještě v listopadu 2015, po ujetí 530 km od opravy, došlo k zahoření vozidla v přední pravé části. Požár se šířil komínovým efektem přes horní motorovou část až na pravou stranu zadní části kapoty. Dne 7. 1. 2016 bylo shořelé vozidlo předáno ke kontrole do autorizovaného servisu [anonymizováno]. Došlo ke zjištění, že oprava provedená žalovanou v říjnu 2015 spočívala v použití starších náhradních dílů (levý a pravý světlomet, kapota motoru, pravý přední blatník, chladičová stěna a vodní chladič). Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek. Soudní znalec, pan ing. Antonín Žalud v posudku ze dne 30. 6. 2016 konstatoval, že příčinou vzniku zahoření vozidla muselo být nadměrné zatížení vodičů elektrické instalace v jeho přední části vlivem přechodového odporu. Vzhledem k tomu, že při předchozí opravě po havárii přední části vozidla muselo dojít k rozpojení elektrické instalace vedoucí k ventilátoru chlazení, umístěného pod chladičem v přední části vozidla, k zahoření muselo dojít v souvislosti s předchozí prováděnou opravou, zvláště pak pokud při opravě byly použity starší náhradní díly. Žalobce proto dospěl k závěru, že příčinou požáru vozidla byla chybná oprava, provedená žalovanou. Škoda byla stanovena částkou 27 500 Kč a představuje tržní hodnotu vozidla v době zničení po odečtení hodnoty zbytků, to je 7 500 Kč. Žalobce přistoupil k tomuto stanovení výše škody s ohledem na zjištění, že náklady na opravu by téměř převyšovaly tržní hodnotu vozidla. Žalobce má k dispozici odhad výkupní ceny ze dne 23. 7. 2018, vyhotovený společností [právnická osoba] a rozpočet téže firmy.

2. V důsledku nemožnosti užívat poškozené vozidlo s kombinovaným pohonem LPG/benzín došlo na straně žalobce ke vzniku vícenákladů na pohonné hmoty. V období od 1. 12. 2015 do 28. 1. 2016, které odpovídá délce doby, po kterou by vozidlo bylo opravováno, ujel se svým druhým vozidlem [registrační značka] 5 510 km. Vypočítal rozdíl ve spotřebě, vztahující se k tomuto údaji a dospěl k rozdílu nákladů za pohonné hmoty v celkové výši 9 625,97 Kč Tyto náklady žalobce považuje za škodu, způsobenou žalovanou. Celkem se proto domáhá přisouzení částky 37 125,97 Kč.

3. Žalovaná uplatněný nárok neuznává a to ani z části. V prvním vyjádření konstatovala, že ze žaloby není zřejmé, kdy přesně došlo k zahoření vozidla. Žalobce nevysvětlil, proč poškozené vozidlo přistavil do autorizovaného servisu [právnická osoba] až 7. 1. 2016. V mezidobí mohl kdokoliv do vozidla zasáhnout a vyloučit objektivitu následného znaleckého zkoumání. Znalecký posudek byl vypracován až o dalších 6 měsíců později, tudíž není zřejmé, jak bylo do té doby s vozidlem nakládáno. Žalovaná se závěry soudního znalce kategoricky nesouhlasí, neboť z nich vyplývá, že vždy, když dojde při opravě vozidla k rozpojení elektrické instalace a jsou při opravě použity starší náhradní díly, dojde k zahoření. Žalobce vadné plnění vůči žalobkyni nereklamoval. Je naprosto standardní, že oprava starého, dopravní nehodou poškozeného vozidla, se provádí ze starších dílů. Za žádných okolností nemůže být tato skutečnost vykládána tak, že se jedná o vadu plnění na straně žalované a navíc ještě o jedinou příčinu zahoření vozidla. Nárok žalobce není zcela tvrzen a už vůbec není prokázán. Proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

4. Žalobce k vyjádření žalobkyně žalobu doplnil. Uvedl, že k zahoření vozidla došlo 2. 12. 2015 po ujetí 639 km. Ihned po škodní události žalovanou kontaktoval. Sdělil jí, že došlo k poškození automobilu a žalovaná 3. 12. 2015 nechala vozidlo převézt do své provozovny. Tam měla být zjištěna příčina škodní události za účasti soudního znalce. Protože vytipovaný znalce pan Šmucler není zapsán v požadovaném oboru a žalovaná svou odpovědnost za škodu odmítla, došlo 20. 12. 2015 ke zpětnému předání automobilu žalobci. Ten následně 7. 1. 2016 zajistil jeho převoz do autorizovaného servisu [právnická osoba], [IČO]. Zde byl proveden kvalifikovaný odhad výkupní ceny poškozeného vozidla a žalobci sdělen předpokládaný rozpočet nákladů na případnou opravu. V této souvislosti nebyla provedena žádná demontáž poškozených dílů a do vozidla nikdo nijak nezasahoval. Žalobce následně sám vyhledal soudního znalce, v jehož časových možnostech bylo provést prohlídku vozidla až v červnu 2016. Po celou dobu bylo uskladněno v garáži v [obec]. Tvrzení žalované, že žalobce nereklamoval, není pravdivé. Prostřednictvím svého právního zástupce ho vyzýval k úhradě škody již dopisem ze dne 20. 11. 2016. Žalobce zopakoval, že při provedení opravy muselo dojít k rozpojení elektroinstalace v poškozené části vozidla a jejímu následnému zapojení. Je evidentní, že jedinou možnou příčinou způsobené škody je nekvalitně provedená oprava.

5. Soud provedl důkaz potvrzením o účasti na dopravní nehodě ev. č. KRPK [číslo] 2015 ze dne [datum], daňovým dokladem [číslo] 2015 vystaveným 3. 11. 2015 žalovanou, příjmovým dokladem znějícím na částku 30 531 Kč ze dne 4. 11. 2015 a kalkulací nákladů na opravu, obsahující přehled náhradních dílů a prací. Závěr, že žalovaná opravovala vozidlo žalobce po nehodě v [obec] [datum] a žalovaný za tuto opravu zaplatil vyfakturovanou cenu, je mezi účastníky nesporný. Nesporný je rozsah prací i přehled náhradních dílů. Žalovaná nepopírá, že nebyly nové.

6. Soud provedl důkaz přípisem ze dne 28. 11. 2016, který v právním zastoupení žalobce vyhotovil [anonymizováno] [příjmení] advokát, adresovaným žalované. Žalobce oznamuje, že došlo k zahoření vozidla v přední části na pravé straně. Příčinou vzniku zahoření bylo nadměrné zatížení vodičů elektrické instalace přední části vozidla vlivem přechodového odporu, to vše ale právě v souvislosti s prováděnou opravou. V závěru podání žalobce žádal náhradu škody, vyjádřené částkou 44 685 Kč. Důkaz soud provedl zakázkovým listem ev. č. [anonymizováno] ze dne 3. 12. 2015, z něhož vyplývá, že poškozené vozidlo se nacházelo v prostoru žalované za účelem jeho kontroly soudním znalcem. Je tedy nesporné, že žalovaná nejpozději 3. 12. 2015 rozsah poškození znala. Věděla, že vozidlo tzv. zahořelo. Protože vozidlo po nehodě ze dne [datum] opravovala, znala jeho hodnotu. Nezpochybnila tržní cenu vozidla před zničením 35 000 Kč. Tato částka odpovídá i stanovení obvyklé ceny pojišťovnou [anonymizováno] dne 22. 10. 2015 v souvislosti s likvidací pojistné události. Odečítaná částka pak vychází z odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 23. 7. 2018. Těmito listinami soud provedl důkaz a konstatuje, že jejich obsah je nesporný. Podstatou sporu pak je zjištění příčinné souvislosti mezi opravou vozidla prováděnou žalovanou a jeho zahořením.

7. Příčinnou souvislost mezi opravou vozidla a jeho zničením požárem žalobce od samého počátku prokazuje znaleckým posudkem č. 4345/20-16, jehož autorem je pan Ing. Antonín Žalud. Znalec dovodil, že k zahoření vozidla muselo dojít v souvislosti s předchozí opravou přední části vozidla, zvláště pak pokud při opravě byly použity starší náhradní díly jako sahara, ventilátor chladiče, přední světlomety, a podobně. Příčinou požáru muselo být nadměrné zatížení vodičů elektrické instalace v přední části vozidla vlivem přechodového odporu. Žalovaná strana se se závěry posudku neztotožnila, a proto soud požádal znalce k vypracování dodatku. Soudní znalec své původní závěry potvrdil a konstatoval, že příčinou zahoření vozidla nebyla závada na palivové soustavě vozidla. K zahoření muselo dojít tím způsobem, že v elektrické instalaci, umístěné v přední části vozidla, docházelo vlivem nedokonalého spoje k velkému přechodovému odporu a tím k postupnímu zatížení a žhavení vodičů elektrické instalace. Ohnisko požáru vzniklo v pravé straně vozidla vpředu, kde je nastaven plastový kryt hydraulického čerpadla řízení. V tomto místě je umístěna elektrická instalace, vedoucí k ventilátoru chladicího systému motoru. Vozidlo od převzetí z opravy do okamžiku zahoření ujelo 639 km. Nelze jednoznačně určit, do jaké míry mohly zahoření ovlivnit použité náhradní díly. Nelze konstatovat, že žalovaná elektroinstalaci nesprávně zapojila, ale spíše se jednalo o nedokonalé propojení elektrické instalace mezi jednotlivými vodiči, anebo nedokonalé připojení k jednotlivým spotřebičům ať již z důvodu nedokonalého svěrného spojení mezi nasouvatelnými svorkami (fastony), anebo nedostatečným upevněním vodičů ve šroubovací svorkovnici. Soudní znalec byl předvolán k ústnímu jednání, které se konalo 22. 7. 2020. Uvedl, že v daném případě známe bezpečně ohnisko požáru, ostatní jeho možné zdroje jsou až za ním. Vozidlo žalobce bylo ve 2/3 své životnosti a tomu odpovídal jeho stav. Dovezeno bylo zřejmě ze zahraničí, proto první registrace v ČR proběhla 25. 10. 2006. Do provozu bylo uvedeno 29. 10. 1998. Z předložených listin je zřejmé, že všechny vodiče (dráty) musely být v souvislosti s opravou, prováděnou žalovanou, rozpojeny a znovu připojeny. Určitě nedošlo k jejich chybnému zapojení z hlediska funkčnosti. Vozidlo by v případě chyby neujelo 500 km. Někdy se stává, že se při opravě použijí starší díly. Někdy dojde k tomu, že jsou špatně spojeny konektory. Pokud opakovaně dojde k rozpojení a opětnému zapojení, proud sice správně protéká, ale může dojít k zahřívání a pak k zahoření. Vždy je třeba řádnému spojení věnovat pozornost a případně použít i kleště. Spoje totiž nemusejí být dokonalé. V případě oprav vozidel se používají starší díly a součástky, protože je to levnější. K tomu však nedochází ve značkových servisech, které používají díly nové. Pokud by spoje vodičů byly dokonalé, funkční, nemohlo by dojít k zahřívání a zahoření po ujetí přibližně 500 km. Pokud by vozidlo neprošlo opravou, avšak bylo takto staré, mohlo by k zahoření dojít opotřebením vodičů. Skutečnost, že vodiče byly rozpojeny a následně zase propojeny vyplývá z faktury. Z ní také vyplývá, že se elektroinstalace neměnila. To znamená, že jednotlivé spojovací prvky byly původní a nemusely být bezchybně funkční. Zkušený elektrikář ví, že nestačí pouze zasunout konektory do sebe, ale musí je zmáčknout kleštěmi nebo před zasunutím napružit.

8. Soudní znalec přesvědčivě určil místo zahoření i jeho příčinu. Jeho závěry jsou logické a pro soud přesvědčivé. Mohl tak uzavřít, že mezi opravou vozidla žalovanou a jeho zahořením příčinná souvislost je prokázaná.

9. Žalobce se domáhá náhrady škody. V žalobě odkazuje na ustanovení § 1925 občanského zákoníku, podle něhož právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody. Čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. V tomto případě uplatnění práva z vadného plnění nepřichází v úvahu, protože opravovaná věc prakticky neexistuje.„ Za poškození věci, k němuž došlo následně v důsledku vady, která existovala v době plnění, prodávající neodpovídá z titulu odpovědnosti za vady. V úvahu přichází odpovědnost za škodu“ (32 Odo 752/2002).„ Majetková újma spočívající nikoliv ve vadnosti samotného předmětu sjednané opravy, nýbrž ve znehodnocení opravované věci v důsledku vadně provedené opravy, je škodou, jež vznikla jako následek vadného provedení díla a je odškodnitelná v rámci náhrady škody. Újma, která spočívá ve vadném provedení opravy (úpravy), to je ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady“ (25 Cdo 1618/2001). Žalobce prokázal škodu včetně její výše a prokázal i příčinnou souvislost mezi opravou vozidla, provedenou žalovanou a následkem. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že v rozsahu částky 27 500 Kč je žaloba podaná důvodně. Žalovaná opravila poškozené vozidlo pomocí již použitých náhradních dílů, provedla rozpojení a opětovné zapojení elektroinstalace aniž by vodiče a svorky nahradila novými (se souhlasem objednatele) a odpovídá tak za následek takto provedených prací. Jistě může namítat, že se řídila pokyny žalobce a snažila se opravu provést pro něho co nejlevněji. To ji však nemůže zbavit zodpovědnosti. S ohledem na stáří vozidla a rozsah jeho opotřebení mohla nepochybně tento způsob opravy odmítnout a žalobce odkázat do autorizovaného servisu, který by (v souladu s vyjádřením znalce) všechny opotřebované díly nahradil novými. Taková oprava by však byla neekonomická, protože by její cena převyšovala hodnotu vozidla. Tato skutečnost však nemůže žalovanou zbavit odpovědnosti za rozhodnutí opravu provést znalcem popsaným způsobem.

10. Právo žalobce vyplývá z ustanovení § 2894 a následujících občanského zákoníku. Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Podle ustanovení § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. V tomto případě uvedení vozidla do původního stavu je vyloučeno. Podle ustanovení 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození. Těmito zákonnými ustanoveními se soud řídil a žalobci přisoudil částku 27 500 Kč (obvyklá tržní cena vozidla před zahořením – výkupní cena zbytků) se zákonným úrokem. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobce má proto právo na zákonný úrok ve výši vyplývající z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s odkazem na ustanovení § 1970 o. z..

11. K odlišným právním závěrům soud dospěl v případě požadavku úhrady částky 9 625,97 Kč. Žalobce po zničení motorového vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] používal svůj druhý [značka automobilu], [registrační značka]. Jeho provoz je nákladnější a v době, kterou odhadl jako dobu nutnou k opravě zahořelého vozidla, to je od 1. 12. 2015 do 28. 1. 2016, vynaložil navíc 9 625,97 Kč. Rozhodnutí používat právě toto vozidlo však nemá příčinu v jednání žalované. Není následkem chybné opravy zahořelého vozidla. Žalobce po zničení vozidla věděl, že se jeho oprava nevyplatí i s ohledem na jeho stáří a opotřebení, když pojišťovna [anonymizováno], která likvidovala škodu po dopravní nehodě ze dne [datum], uvažovala o likvidaci formou škody totální. Případnou opravu vozidla totiž považovala za nerentabilní (dopis ze dne 1. 10. 2015). Žalobní tvrzení, že by vozidlo bylo v době od 1. 12. 2015 do 28. 1. 2016 opravováno, je nelogické. Nalézací soud proto uzavírá, že mezi zvýšenými náklady na provoz druhého vozidla žalobce a zničením vozidla prvního, nelze dovodit příčinnou souvislost. Žalobu v rozsahu částky 9 625,97 Kč s příslušenstvím proto zamítl.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobce byl ve sporu úspěšný ze ¾. Z jedné ¼ byl neúspěšný, proto mu žalovaná nahradí polovinu (2/4) vynaložených nákladů řízení. Jde o deset úkonů právní služby advokáta po 2 620 Kč v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., deset paušálních náhrad s odkazem na ustanovení § 13 téhož právního předpisu a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 857 Kč. Účelně vynaložené náklady představuje částka 31 057 Kč. Žalovaná zaplatí k rukám právního zástupce žalobce ½, to je 15 528,50 Kč. Žalobce mylně za náklady řízení považuje i částku 4 500 Kč, kterou uhradil znalci za jím vyžádaný znalecký posudek. Řízení bylo zahájeno 26. 9. 2018, pokud se žalobce domníval, že může částku vyplacenou znalci vůči žalované uplatnit, měl ji učinit předmětem žaloby jako jeden z hmotně právních nároků. Přisouzenou částku 15 528,50 Kč žalovaná zaplatí na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení].