12 C 304/2018

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Hovorkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 37 125,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 7. 2017 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 338,50 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalovaná je povinna zaplatit ČR do pokladny Okresního soudu v Sokolově náklady řízení ve výši 5 760,72 Kč řízení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhá náhrady škody na motorovém vozidle [anonymizována dvě slova], které bylo předmětem jeho vlastnického práva a bylo opatřeno [registrační značka] [datum] byl účastníkem dopravní nehody v [obec]. Poškozené vozidlo předal žalované k opravě. Po jejím provedení žalovaná vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 3. 11. 2015, znějící na částku 30 531 Kč. Žalobce cenu 4. 11. 2015 uhradil. Vozidlo si vyzvedl a absolvoval s ním technickou prohlídku a měření emisí. Nechal následně provést výměnu provozních kapalin. Ještě v listopadu 2015 po ujetí 530 km od opravy došlo k zahoření vozidla v přední pravé části. Požár se šířil komínkovým efektem přes horní motorovou část až na pravou stranu zadní části kapoty. Žalobce požádal pana Ing. Antonína Žaluda, soudního znalce o vypracování znaleckého posudku. V jeho závěru se uvádí, že příčinou zahoření vozidla muselo být nadměrné zatížení vodičů elektrické instalace v jeho přední části vlivem přechodového odporu. Žalobce proto dospěl k závěru, že mezi opravou vozidla a jeho zahořením je příčinná souvislost. Škoda dosáhla částky 27 500 Kč, když představuje rozdíl mezi tržní hodnotou vozidla před zničením a hodnotou zbytků, oceněných částkou 7 500 Kč Náklady na opravu vozidla by převýšily jeho tržní cenu.

2. Kromě částky 27 500 Kč se žalobce domáhal i částky 9 625,97 Kč, která představuje zvýšené náklady spojené s užíváním jiného automobilu [registrační značka] v období od 1. 12. 2015 do 28. 1. 2016.

3. Nalézací soud ve věci rozhodl 7. 10. 2020. Žalobě v rozsahu částky 27 500 Kč s příslušenstvím vyhověl výrokem I. Výrokem II. žalobu o zaplacení částky 9 625,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2017 do zaplacení, zamítl. Tento výrok nabyl právní moci, neboť nebyl napaden odvoláním. Výrok I. a III. o nákladech řízení včetně doplňujícího rozsudku, kterým bylo uloženo účastníkům nahradit náklady řízení zálohované státem, odvolací Krajský soud v Plzni svými usneseními č. j. 11 Co 19/2021-188 a 11 Co 20/2021-190 zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalobce své skutkové tvrzení doplnil v reakci na negativní stanovisko žalované. Upřesnil, že k zahoření došlo 2. 12. 2015 po ujetí 639 km. Ihned po této události žalovanou kontaktoval. 3. 12. 2015 bylo vozidlo převezeno žalované do její provozovny. [jméno] měla být zjištěna příčina škodní události za účasti soudního znalce. Vytipovaný znalec však neměl příslušnou kvalifikaci. Žalovaná odpovědnost za škodu odmítla. 20. 12. 2015 vozidlo žalobci předala zpět. 7. 1. 2016 žalobce zajistil převoz zničeného automobilu do autorizovaného servisu [právnická osoba], [IČO]. Teprve zde byl proveden kvalifikovaný odhad výkupní ceny poškozeného vozidla a odhadnut rozpočet nákladů na případnou opravu. V této souvislosti nebyla provedena demontáž poškozených dílů a do vozidla nikdo nezasahoval. Následně žalobce sám vyhledal soudního znalce, v jehož časových možnostech bylo provést prohlídku až v červnu 2016. Po celou tuto dobu bylo vozidlo uskladněno v garáži v [obec]. Žalobce provedení služby u žalované reklamoval prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 20. 11. 2016. Při provedení opravy muselo dojít k rozpojení elektroinstalace poškozené části vozidla a jejímu následnému propojení. Je evidentní, že jedinou možnou příčinou způsobené škody je právě tento fakt.

5. Žalovaná uplatněný nárok neuznává.

6. Soud provedl důkaz potvrzením o účasti na dopravní nehodě, evidenční číslo KRPK [číslo] 2015 ze dne [datum], daňovým dokladem [číslo] ze dne 3. 11. 2015, vystaveným žalovanou, příjmovým pokladním dokladem znějícím na částku 30 531 Kč ze dne 4. 11. 2015 a kalkulací nákladů na opravu, obsahující přehled náhradních dílů a prací. Těmito listinami bylo prokázáno, že žalobce byl účastníkem dopravní nehody [datum], následně předal vozidlo žalované k opravě, která byla provedena, a žalobce uhradil vyfakturovanou cenu.

7. V průběhu závěrečného ústního jednání účastníci prostřednictvím svých právních zástupců učinili nespornou tržní hodnotu vozidla před jeho zahořením a to částkou 35 000 Kč, která odpovídá stanovení obvyklé ceny pojišťovnou [anonymizováno] dne 22. 10. 2015 v souvislosti s likvidací pojistné události. Odečítaná částka pak vychází z odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 23. 7. 2018. Výše uplatněné škody je tedy nesporná.

8. Podstatou sporu je potvrzení či vyloučení příčinné souvislosti mezi opravou vozidla, prováděnou žalovanou a jeho zahořením.

9. Žalobce odkazuje na znalecký posudek č. 4345/20-16 vypracovaný soudním znalcem panem Ing. Antonínem Žaludem. Znalec dovodil, že k zahoření vozidla muselo dojít v souvislosti s předchozí opravou jeho přední části. Příčinou požáru muselo být nadměrné zatížení vodičů elektrické instalace vlivem přechodového odporu. Žalovaná závěr posudku neakceptovala, a proto soud znalce ustanovil a požádal o vypracování dodatku. Znalec své původní závěry potvrdil konstatováním, že příčinou zahoření vozidla nebyla závada na palivové soustavě vozidla, neboť k zahoření muselo dojít vlivem nedokonalého spoje v elektrické instalaci. Nelze jednoznačně určit, do jaké míry mohly zahoření ovlivnit použité náhradní díly. Nelze ani konstatovat, že by zaměstnanci žalované elektroinstalaci nesprávně zapojili. Spíše se jednalo o nedokonalé propojení elektrické instalace mezi jednotlivými vodiči, nebo o nedokonalé připojení k jednotlivým spotřebičům, ať již z důvodu nedokonalého svěrného spojení mezi nasouvatelnými svorkami (fastony) nebo nedostatečným upevněním vodičů ve šroubovací svorkovnici. Následně soud znalce vyslechl 22. 7. 2020. Znalec zdůraznil, že bezpečně identifikoval ohnisko požáru. Je zřejmé, že všechny vodiče (dráty) musely být v souvislosti s opravou rozpojeny a znovu připojeny. Určitě nedošlo k jejich chybnému zapojení, neboť vozidlo následně ujelo víc než 500 km. Pokud dochází k opakovanému rozpojování a zpětnému zapojování, proud sice správně protéká, ale může dojít k zahřívání a pak v důsledku toho k zahoření. Vždy je proto třeba řádnému spojení vodičů věnovat pozornost a případně použít i kleště. Pokud by spoje vodičů byly dokonalé, nemohlo by k zahřívání a následně zahoření po ujetí přibližně 500 km dojít.

10. Soud se se závěrem soudního znalce zcela ztotožnil a rozsudkem ze dne 7. 10. 2020 žalobě v rozsahu částky 27 500 Kč s příslušenstvím vyhověl. Odvolací krajský soud konstatoval pochybnosti o přesvědčivosti znaleckého posudku a rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil. V odůvodnění svého usnesení zdůraznil, že znalec ve svém odborném posouzení mimo jiné uvedl, že k přehřívání a nakonec ke žhavení v důsledku odporu může dojít i v důsledku stáří vozidla (materiálu). Vozidlo bylo ve dvou třetinách své životnosti a bylo ve stavu tomu odpovídajícím. Nalézací soud proto pana Ing. Antonína Žaluda, soudního znalce opětovně předvolal a v průběhu ústního jednání 1. 12. 2021, vyslechl. Znalec navázal na předchozí tvrzení a v podstatě konstatoval, že k nim není co dodat. Mezi účastníky je nesporné, že k požáru došlo v místě, kde žalovaná prováděla opravu. Došlo tedy k rozpojení a novému propojení elektroinstalace. Příčinou zahoření byl nedostatečný spoj. Znalec proto uzavřel, že mezi požárem vozidla a opravou je souvislost. Poškození izolace vodičů nezjistil. Dospěl k jednoznačnému závěru, že k zahoření došlo v místě spoje. V případě, že by byla izolace vodiče poškozená, k vyzkratování by došlo mnohem dříve.

11. Po opakovaném výslechu soudního znalce právní zástupci obou sporných stran konstatovali, že nemají žádné další důkazy. Soud proto dokazování uzavřel a ve věci opakovaně rozhodl. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaná opravila žalobci vozidlo poškozené při dopravní nehodě [datum] za 30 531 Kč, uhrazených 4. 11. 2015. Z přílohy k faktuře vyplývá, že vozidlo bylo poškozeno ve své přední části. Při opravě došlo k rozpojení a následnému propojení elektroinstalace. Ke vzniku požáru došlo v místě, kde zaměstnanci žalované opravu prováděli. Žalobce nepožadoval náhradu použitelných dílů a součástek novými. Proto všechny prvky elektroinstalace odpovídaly stáří vozidla vyrobeného v roce 1998. Nalézací soud z provedených důkazů, zejména ze znaleckého posudku a následných výpovědí soudního znalce, považuje příčinnou souvislost mezi opravou vozidla, provedenou žalovanou a jeho následným zahořením, za prokázanou. Ztotožňuje se se závěrečným hodnocením žalobce, že znalec jako jedinou možnou příčinu vzniku požáru vozidla identifikoval nedostatečně pevně zpětně zapojenou elektroinstalaci (nepevné spojení všech použitých – opotřebovaných součástek) po provedené opravě. Naopak se neztotožňuje se závěrečným návrhem žalované, v němž dovozuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno.

12. Právo žalobce vyplývá z ustanovení § 2894 a následujících občanského zákoníku. Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Podle ustanovení § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. V tomto případě uvedení vozidla do původního stavu je vyloučeno. Podle ustanovení 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození. Těmito zákonnými ustanoveními se soud řídil a žalobci přisoudil částku 27 500 Kč (obvyklá tržní cena vozidla před zahořením – výkupní cena zbytků) se zákonným úrokem. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobce má proto právo na zákonný úrok ve výši vyplývající z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s odkazem na ustanovení § 1970 o. z..

13. V souladu s ustanovením § 142 občanského soudního řádu, bylo povinností soudu rozhodnout o náhradě nákladů řízení, rozděleného do dvou fází. Do vyhlášení rozsudku 7. 10. 2020 soud postupuje podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný ze ¾, žalovaný mu proto nahradí polovinu nákladů řízení. Jde o soudní poplatek ve výši 1 857 Kč, náklady za vypracování znaleckého posudku 4 500 Kč, 10 úkonů právní služby advokáta po 2 620 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč (§ 7 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), to je celkem 35 557 Kč, v rozsahu jedné poloviny to je 17 778,50 Kč. V další fázi řízení byl žalobce zcela úspěšný. Žalovaná mu nahradí tři úkony právní služby po 2 220 Kč a tři režijní paušály po 300 Kč, to je celkem 7 560 Kč. Žalovaná nahradí žalobci náklady řízení v celkové výši 25 338,50 Kč.

14. Podle ustanovení § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v převážné části uplatněného nároku úspěšný. Proto soud rozhodl tak, že uložil žalované nahradit ČR do pokladny Okresního soudu v Sokolově částku 5 760,72 Kč, která byla průběžně vyplacena ustanovenému soudnímu znalci (750 Kč, 2 052,24 Kč a 2 958,43 Kč).