16 C 117/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 4 964,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 656,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 656,06 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 964,39 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

4. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) se dne , datum, zavázala, že poskytne žalovanému úvěr ve výši 7 675 Kč a žalovaný se zároveň zavázal tyto prostředky i s úrokem ve výši 19,61 % ročně předchůdkyni žalobkyně vrátit v 10 pravidelných splátkách po 899 Kč měsíčně splatných vždy do 6. dne v příslušném měsíci. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 675 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh pouze částku 6 018,94 Kč. Předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

5. Na základě učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť žalobkyně k prokázání této skutečnosti předložila soudu pouze důkaz „Karta klienta“, který však neprokazuje řádné zkoumání úvěruschopnosti ze strany předchůdkyně žalobkyně. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, předchůdkyně žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 8. 7. 2025 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.

8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 675 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni dosud uhradil částku 6 018,94 Kč. Částka 1 656,06 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 28. 2. 2025 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne 5. 3. 2025 podle § 573 o.z., dne 5. 3. 2025 měl žalovaný plnit a ode dne 6. 3. 2025 je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z.

9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 656,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 656,06 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.