16 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 90 324,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 90 324,61 Kč s úrokem ve výši 7 744,04 Kč, s úrokem ve výši 20,6 % p. a. z částky 89 034,61 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 999,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 89 034,61 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 15 810,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 90 324,61 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.01.2021 a její přílohy [číslo] – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobcem a společností [právnická osoba], jí byla postoupena pohledávka za žalovaným. [příjmení] uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres Plus [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 95 000,00 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1 900,00 Kč, a to počínaje dnem 16.12.2015, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve Smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 20,60 % p.a. Nedílnou součástí Smlouvy pak je Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky žalobce, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Banka svůj závazek splnila a dne [datum] úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků ve výši úvěrového rámce na běžný účet žalovaného specifikovaný ve Smlouvě a dále vydala žalovaném kreditní kartu pro účely opakovaného čerpání. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka využila svého práva a v souladu s odst. 12 a 13 Produktových podmínek žalobce, jež jsou nedílnou součástí Smlouvy o úvěru, prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne 18.11.2019 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle Smlouvy o úvěru. Žalovaný doposud svoji povinnost nesplnil a dlužný, splatný úvěr nezaplatil. Žalovaný tak nadále dluží žalobci na jistině částku 89 034,61 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 7 744,04 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 290,00 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 28.01.2021 ve výši 9 999,01 Kč, úrok z prodlení ve výši 10,00 % p.a. z částky 89 034,61 Kč od 29.01.2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 20,60 % p.a. z částky 89 034,61 Kč od 29.01.2021 do zaplacení. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil. Neučinil tak ani poté, co jej žalobce vyzval k zaplacení.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Žalobce předložil soudu výzvu k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021, smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalovanému poskytl úvěr ve výši úvěrového rámce 95 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky hradit spolu s úrokovou sazbou ve výši 20,6 % p. a. Součástí uzavřené smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný obdržel tvrzené finanční prostředky a dle oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 11. 2019, nehradil sjednané splátky a k tomuto datu představoval dluh 98 232,45 Kč. Úvěr se stal splatným ke dni 18. 11. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 2. 2. 2021.

4. Soud dospěl k závěru, že takto předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění a na základě těchto předložených listin je náležitě zjištěn skutkový stav věci a jsou tedy dány podmínky k projednání věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce výslovně a žalovaný tím že nereagoval na výzvu soudu dle § 101 odst.4 o.s.ř, souhlasili, že věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Rozsudek tak byl vyhlášen dne 11.6.2021 a soud v něm plně vyhověl žalobě. Vycházel přitom ze závěru, že mezi žalovaným a žalobcem vznikl platný závazkový vztah ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. na základě které, se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž žalovaný svou povinnost poskytnuté peněžní prostředky bezezbytku vrátit a zaplatit úroky, nesplnil a soud jej proto zavázal svým rozhodnutím k úhradě žalované částky včetně řádného úroku a úroku z prodlení v souladu s ustanovením §1970 o.z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 3 614 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“). V daném případě zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 4 740 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 300 Kč, to vše s 21% DPH. Zástupci žalobce nebyl přiznán úkon právní služby za zaslání výzvy k plnění nároku před podáním žaloby.