16 C 177/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 557,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 557,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 298,66 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 2 557,07 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně 1 126 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 2 557,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [anonymizováno]. Žalovaný byl dle Smlouvy povinen platit [anonymizováno] ceny za služby a produkty poskytované [anonymizováno] v souladu s platným sazebníkem [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, vznikla žalovanému povinnost tento nepovolený debetní zůstatek vyrovnat s tím, že ode dne vzniku tohoto nepovoleného debetního zůstatku (až do doby jeho vyrovnání) byl žalovaný povinen hradit [anonymizováno] z částky nepovoleného debetního zůstatku úrok z prodlení ve výši dle Oznámení [anonymizováno] (tj. ve výši zákonné dle občanskoprávních předpisů). Debetní zůstatek přes upomínky učiněné ze strany [anonymizováno] vyrovnán nebyl, a proto převedla [anonymizováno] pohledávku dne 01.03.2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. K tomuto dni činil a úrok z prodlení 103,41 Kč. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne 01.03.2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.11.2020, a to s účinností ke dni 01.12.2020. Žalobce rovněž v příloze zasílá Dohodu o úplatě a Potvrzení banky o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky, když účinnost postoupení pohledávky dle Smlouvy o postoupení pohledávek je vázána na úhradu kupní ceny pohledávek. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 01.12.2020, celkem 2.855,73 Kč a skládala se z zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 2.557,07 Kč, úroku z prodlení do 01.12.2020 ve výši 298,66 Kč. Jistina pohledávky je od postoupení pohledávky žalobci i nadále úročena úrokem z prodlení ve výši dle předpisů občanského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 29.12.2020. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet, tj. od 01.03.2020, do dne postoupení pohledávky, tj. do 01.12.2020, nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 2.557,07 Kč, úroků z prodlení ve výši 298,66 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 10,00% p.a. z částky ve výši 2.557,07 Kč, od 02.12.2020 do zaplacení. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem před podáním žaloby odeslanou doporučeně dne 03.02.2021, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k plnění dle ust. § 142a o.s.ř., tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu, a to na poslední známou adresu žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, na základě které se zavázala [obec] [anonymizováno] vést pro žalovaného účet v českých korunách od 25. 6. 2019. Součástí této smlouvy bylo oznámení o úrokových sazbách, příloha, ceník a dále všeobecné obchodní podmínky. Dle výpisu z účtu ke dni podání žaloby představoval dluh částku požadovanou žalobcem. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 3. 3. 2020 k plnění dluhu a přípisem ze dne 3. 2. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a opětovně byl vyzýván k úhradě předmětného dluhu.

4. Soud dospěl k závěru, že takto předložené listiny prokazují všechna potřebná skutková zjištění a na základě těchto předložených listin je náležitě zjištěn skutkový stav věci a jsou tedy dány podmínky k projednání věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobce i žalovaná, souhlasili, tím že nereagovali na výzvu soudu dle § 101 odst.4 o.s.ř, že věc bude rozhodnuta bez nařízení jednání. Vycházel přitom ze závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o běžném účtu dle ustanovení § 2662 občanského zákoníku Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Smlouva o účtu není ze zákona smlouvou úplatnou. Může být tedy sjednána jako úplatná, i bezúplatná. Platí přitom, že pokud ze smlouvy o účtu vyplývá povinnost stran poskytnout si úplatu, jsou k ní strany povinny. V daném případě smlouva o účtu odkazuje na povinnost hradit sjednané poplatky ve výši odkazující na ceník poplatků který byl součástí uzavírané smlouvy, přičemž žalovaný svou povinnost nesplnil a soud jej proto zavázal svým rozhodnutím k úhradě žalované částky včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením §1970 o.z.

5. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupeného žalobce se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložil účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobce musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobce zastoupen advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

6. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale za jeden úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy k plnění před podáním žaloby.

7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal proti v řízení neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobce vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH.