16 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 49 632 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 790 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, na základě které se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 26 842,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 694 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 484 Kč od 1. 11. 2020 do 1. 6. 2021, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 127,73 Kč a úrokem ve výši 10 % ročně z částky 34 364,61 Kč od 13. 8. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 7. 2020 dosáhne částky 102 816 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 632 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 36 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 102,29% ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 570 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužných splátek byla mezi účastníky dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, maximálně ve výši 2 999 Kč za kalendářní rok a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 13 210 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci:

4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 36 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku včetně sjednaného úroku ve výši 102,29% ročně splatit ve 24 měsíčních splátkách po 3 570 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dlužných splátek byla mezi účastníky dále sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, maximálně ve výši 2 999 Kč za kalendářní rok a dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením uvedené smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného splatit poskytnuté finanční prostředky. Žalovaný dosud žalobkyni uhradil na svůj dluh částku 13 210 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho.

5. Na základě shora uvedeného zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem.

7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá ve zjevně nepřiměřené výši sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. Hranicí mravnosti úroku je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,54% ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba 102,29% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř dvanáctinásobně. V daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra. Žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, zcela jistě neposkytovala.

8. Soud s ohledem na shora uvedené proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek. V takovém případě již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o.z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované. Soud závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy činí s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o.z.). V daném případě je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č.j. 17 Co 271/2020-112).

9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 36 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 13 210 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 22 790 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 26. 5. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 31. 5. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 1. 6. 2021 měl žalovaný plnit a od 2. 6. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z.

10. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem pod bodem II. jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.