16 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vydání věci + zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni hardwarové vybavení, a to Wifi router – TP , adresa, , s. č. 215C277008286, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za nevrácení vypůjčeného zařízení - Wifi router – TP LINK 740, s. č. , číslo, , jakož i vrácení tohoto zařízení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Na základě smlouvy ze dne , datum, , č. , číslo, , o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací , Anonymizováno, poskytla žalobkyně žalovanému k dočasnému užívání po dobu trvání této smlouvy hardwarové vybavení, a to anténu Wifi router – TP LINK 740, s. č. , číslo, (dále jen „koncové zařízení“). Žalovaný si toto koncové zařízení převzal. Pro případ, že by koncové zařízení nebylo do 7 dnů po zániku předmětné smlouvy žalovaným vráceno, byla mezi účastníky sjednána povinnost žalovaného uhradit žalobkyni peněžní sankci ve výši 5 000 Kč. Ke dni 29. 2. 2024 žalobkyně, a to pro neplnění ze smlouvy vyplývajících povinností žalovaného, předmětnou smlouvu výpovědí ukončila a žalovaného vyzvala k vrácení koncového zařízení nejpozději do 7. 3. 2024. Žalovaný však koncové zařízení žalobkyni nevrátil. Zástupce žalobkyně proto opětovně vyzval žalovaného k navrácení tohoto koncového zařízení, jakož i k úhradě částky 5 000 Kč coby smluvené peněžní sankce za včasné nevrácení tohoto koncového zařízení. Žalovaný ovšem nejen že koncové zařízení nevrátil, ale ani částku 5 000 Kč žalobkyni neuhradil.

5. Podle ustanovení § 1724 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle § 2193 o. z. platí, že smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Ze zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Ve vztahu ke koncovému zařízení byla účastníky uzavřena smlouva o výpůjčce, jejímž předmětem bylo bezplatné dočasné užívání koncového zařízení žalovaným. V souvislosti se zánikem smlouvy o výpůjčce byla mezi účastníky, a to pro případ nevrácení koncového zařízení žalovaným, sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Protože účastníky uzavřená smlouva ke dni 29. 2. 2024 na základě výpovědi žalobkyně zanikla, vznikla žalovanému povinnost koncové zařízení žalobkyni do 7 dnů od zániku účastníky sjednané smlouvy vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný tuto svoji povinnost nesplnil, vyzvala jej žalobkyně k vrácení koncového zařízení a k úhradě smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, a to se splatností do deseti dnů od doručení výzvy. Jelikož žalovaný, a to ani přes následnou opakovanou výzvu zástupce žalobkyně, svoje povinnosti vrácení koncového zařízení a uhrazení smluvní pokuty nesplnil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to i s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 4. 6. 2024 do zaplacení.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty v celkové výši 15 000 Kč určené podle § 12 odst. 3 a. t. (tj. v případě nároku pod bodem I. tohoto rozsudku činí tarifní hodnota částku 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 a. t. a v případě nároku pod bodem II. tohoto rozsudku činí tarifní hodnota částku 5 000 Kč podle § 8 odst. 1 a. t., přičemž součet uvedených tarifních hodnot činí částku 15 000 Kč v souladu s ustanovením § 12 odst. 3 a. t.) sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba), a 21 % DPH ve výši 252 Kč (počítáno z částky 1 200 Kč).

8. Soud ve vztahu k určení tarifní hodnoty sporu a k určení odměny advokáta za jeden úkon právní služby pro úplnost dodává, že ustanovení § 12 odst. 3 a. t. upravuje odměnu v případě, kdy dojde ke spojení věci na základě rozhodnutí nebo faktického postupu soudu, a doplňuje tak ustanovení § 8 odst. 3 a. t., podle kterého se účtuje odměna v případě, kdy spojené řízení vyplývá přímo ze zákona. Podle tohoto ustanovení se postupuje také tehdy, pokud byly samostatné nároky uplatněny jednou žalobou (například žaloba o vyklizení a současně požadavek na úhradu dlužného nájmu). Při rozhodování o odměně za úkony ve spojených věcech provede advokát nebo soud následující tři kroky v tomto pořadí: zjistí tarifní hodnotu každé ze spojených věcí, sečte všechny tarifní hodnoty a vypočte odměnu za jeden úkon podle § 7 a. t. (srov. KOVÁŘOVÁ, Daniela, HAVLÍČEK, Karel (ed.). Odměna advokáta: komentář: podle stavu k 1. 2. 2019. Vydání druhé. Komentáře Wolters Kluwer. Praha: Wolters Kluwer, 2019. ISBN 978-80-7598-280-3.)