16 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 732 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 700 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 732 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce č. číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).

2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

5. Na základě smlouvy o půjčce č. číslo byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč v 60 týdenních splátkách po 368 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 5 300 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“)

8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o půjčce je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje defacto příjem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 10 032 Kč v projednávané věci činí 83,60 % z poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 72,65 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o půjčce činila průměrná obvyklá úroková míra 13,86 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 72,65 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o půjčce jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z.

9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 12 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 5 300 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 6 700 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 27. 10. 2023 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 11. 2023 byla výzva žalovanému doručena, dne 13. 11. 2023 měl plnit a od 14. 11. 2023 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z.

10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.