16 C 246/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 23 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 16 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 6 000 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 21 000 Kč od 11. 10. 2023 do 28. 2. 2024 a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení a o 2 010 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 878,28 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 23 010 Kč s příslušenstvím jako nesplacené jistiny úvěrových prostředků ve výši 15 000 Kč a dále úroku za první měsíc doby čerpání úvěru ve výši 40 %, tj. 6 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2 010 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že: „Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobkyně vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 48059 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne , datum, uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , RČ, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 2023-10-07 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 2023-10-10 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2023-10-11. Právo žalobkyně na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 2024-02-22. Předmětem návrhu na vydání el. platebního rozkazu je pohledávka v celkové výši 21000 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 15000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6000 Kč nejpozději splatných dne 2023-10-10, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 2023-10-10. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 2023-10-11 do data odeslání předžalobní výzvy 2024-02-22. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 2010 Kč.“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici fotokopii občanského průkazu žalovaného, přičemž personálie žalovaného, a to jeho jméno, rodné číslo a adresa trvalého pobytu, byly uvedeny v úvodní rubrice dokumentu označeného jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, datovaného dnem , datum, , který je v jeho závěru opatřen podpisem žalující společnosti jako úvěrujícího a nevyplněnou rubrikou úvěrovaného s uvedením jména žalovaného, avšak bez jakéhokoliv podpisu, případně potvrzením o přistoupení k této smlouvě. Uvedený dokument představuje smlouvu, podle které se měla žalobkyně jako úvěrující zavázat poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaně čerpat peněžní prostředky do úvěrového limitu až 30 000 Kč s tím, že úvěr bude úročen úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Ve smlouvě je dále ujednání o smluvní pokutě a způsobu splácení úvěru a možnost jeho zesplatnění v případě porušení podmínek smlouvy. Soud dále zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet žalovaného č. , č. účtu, , tj. na účet, který je rovněž uveden v úvodní rubrice smlouvy jako účet úvěrovaného, převedena dne , datum, částka ve výši 16 000 Kč, což vyplývá ze sdělení Raiffeisenbank ze dne 19. 8. 2024, které si vyžádal soud na podnět žalobkyně. Soud dále zjistil, že se žalobkyně obrátila na žalovaného s oznámením ze dne 7. 10. 2023, v němž mu sdělila, že přistoupila k zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , číslo, s poukazem na opakované porušování smluvních podmínek s tím, že celková dlužná částka ke dni 7. 10. 2023 představovala 44 173 Kč, a žalovaný byl vyzván k její úhradě nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu. Soud dále zjistil, že se žalobkyně na žalovaného obrátila prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2024, ve které jej vyzvala k úhradě dlužné částky tentokráte ve výši 45 469,25 Kč a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 11 761 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, , přičemž uvedená výzva byla předána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2024, jak vyplývá z příslušného podacího lístku k této poštovní zásilce. Soud měl dále od žalobkyně ještě k dispozici výplatní lístky žalovaného za leden až březen roku 2023, a to zjevně k prokázání shora citovaného žalobního tvrzení stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného.

4. Při hodnocení shora zjištěného skutkového stavu se soud nejdříve zaměřil na posouzení toho, zdali předložené důkazy, a z nich vyplývající skutková zjištění, potvrzují to, že žalovaný právně jednal tak, že přistoupil ke smlouvě o spotřebitelskému úvěru č. , číslo, datované dnem , datum, , z níž žalobkyně dovozuje oprávněnost svých požadavků. Ve shora citovaných žalobních tvrzení je uveden postup, jak měl žalovaný jednat s žalobkyní na dálku, a pokud by tak žalobkyní popsaný postup byl prokázán, byla by podle soudu v daném případě zachovaná písemná forma jednání učiněného elektronicky, neboť žalobkyní popsaný způsob umožňoval zachycení, obsahuje jednání a určení jednající osoby tak, jak předpokládá ustanovení § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně však soudu nepředložila potřebné důkazy o pravdivosti jejího tvrzení stran popsaného právního jednání žalovaného. V prvé řadě je třeba upozornit na to, že žalobkyní předložená smlouva neobsahuje žádný záznam o tvrzeném právním jednání žalovaného. Smlouva je opatřena fyzickým podpisem žalující společnosti v podobě otisku firemního razítka a podpisu jednatelky, avšak na straně žalovaného, který měl vystupovat jako úvěrovaný, žádný podpis, případně elektronická značka, není. Soud měl od žalobkyně dále k dispozici pouze náhled, resp. fotokopii občanského průkazu žalovaného, avšak další ověřovací údaje jako ověřovací platbu ve výši 1 Kč a zadání příslušného verifikačního kódu v podobě SMS soud k dispozici neměl. Za daného stavu tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný přistoupil ke smlouvě uvedeného obsahu, a soud tak nemohl uzavřít, resp. hodnotit, zdali uvedená smlouva představuje závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, či nikoliv. Z žalobkyní předložených důkazů, resp. z dokladu, který si soud na návrh žalobkyně vyžádal, lze pouze bezpečně zjistit, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému v jeho prospěch, a to převodem na jeho účet částku 16 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném případě zůstal nečinný, tedy neprokázal jiný důvod poskytnutí uvedené částky, dospěl soud k závěru, že na tyto peněžní prostředky je třeba nahlížet jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak, jak ostatně žalobkyně tzv. pro všechny případy v žalobě navrhla, neboť dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoník platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a zároveň podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, což je podle soudu daný případ. Přestože tedy žalovaný neměl povinnost poskytnuté peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaný bez smlouvě, měl je se ohledem na její neplatnost do (resp. neprokázanou platnost) vrátit z titulu zmíněného bezdůvodného obohacení. Dlužnou částku mohl žalovaný vrátit přinejmenším na základě předžalobní výzvy k plnění, neboť se v daném případě jedná o první výzvu, kterou žalobkyně prokazatelně předala k poštovní přepravě. U výzvy představující zesplatnění spotřebitelskou úvěru, kterou by soud případně rovněž mohl posoudit jako výzvu k zaplacení přinejmenším zmíněného bezdůvodného obohacení, nepředložila totiž žalobkyně žádný doklad, z něhož by bylo patrno, že uvedená výzva byla doručena, popřípadě předána k poštovní přepravě. Dlužnou částku je žalovaný povinen podle požadavku žalobkyně vrátit spolu s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku jdoucím od splatnosti, kterou soud určil podle ustanovení § 1958 odst. 2, obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, přičemž den splatnosti v daném případě smluven nebyl. Shora zmíněná řádná výzva k plnění byla k poštovní přepravě předána dne 22. 2. 2024, a za využití domněnky stanovené v ustanovení § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, a v daném případě tedy dne 27. 2. 2024, žalovaný měl plnit den následující, a v prodlení je tak ode dne 29. 2. 2024. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení §142 odst. 2 o.s.ř., na jehož základě soud s ohledem pouze na částečný úspěch žalobkyně tuto náhradu poměrně rozdělil. Úspěch žalobkyně v řízení představuje 69,5 % a neúspěch 30,5 %, a přísluší jí tedy 39 % jejích nákladů řízení. Náklady, které žalobkyni v řízení vznikly tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, určená podle ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, a to odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, výzva k plnění) s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby rovněž podle zmíněného §14b odst. 2, advokátního tarifu. Spolu s příslušnou DPH tak náklady řízení vzniklé žalobkyni představují 2 252 Kč, a 39 % představuje 878,28 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

6. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než podpůrně zákonem určené třídenní.