16 C 280/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 250 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 14 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 16. 4. 2024. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 3. 2025 mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Společnosti , právnická osoba, . byla pohledávka dříve postoupena společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Původní věřitel, společnost , právnická osoba, . poskytl žalovanému úvěr ve výši 28 500 Kč, a to v platbách dne , datum, ve výši 14 250 Kč, dne 20. 1. 2024 ve výši 3 500 Kč, dne 26. 1. 2024 ve výši 2 750 Kč, dne 26. 1. 2024 ve výši 3 000 Kč, dne 28. 1. 2024 ve výši 2 500 Kč a dne 29. 1. 2024 ve výši 2 500 Kč, převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Jednotlivé platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl vyzýván k jeho úhradě. Upomínkou ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil částku ve výši 14 250 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalovaný tak ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.

4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalovaným a původním věřitelem, společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž byl sjednán úvěrový limit ve výši 14 250 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Výpisem z bankovního účtu žalovaného a potvrzeními o provedených platbách společnosti ThePay s.r.o. bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany původního věřitele zaslána celková platba ve výši 28 500 Kč, a to následujícím způsobem: dne , datum, platba ve výši 14 250 Kč, dne 20. 1. 2024 platba ve výši 3 500 Kč, dne 26. 1. 2024 platba ve výši 2 750 Kč, dne 26. 1. 2024 platba ve výši 3 000 Kč, dne 28. 1. 2024 platba ve výši 2 500 Kč a dne 29. 1. 2024 platba ve výši 2 500 Kč, vždy převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, (číslo smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, ). Ze sdělení banky ze dne 19. 9. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu je žalovaný. Smlouvami o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka byla dále postoupena z původního věřitele , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , a následně na žalobkyni. Předmětem postoupení byla v obou případech též pohledávka za žalovaným identifikovaná číslem shodným s variabilním symbolem, pod kterým byla poskytnuta shora zmíněná celková částka 28 500 Kč. Upomínkou ze dne 15. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a informován o zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 2. 6. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, výzvou k úhradě z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Z tvrzení žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalovaný na uvedený dluh uhradil pouze částku ve výši 14 250 Kč.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka ve výši 28 500 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.

12. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úrok ve výši 457,50 %, přičemž konečná výše RPSN tak činila 4 678,99 %. Z ujednání o úrocích je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016). Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (listopad 2023) cca 9,89 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak vícenásobně vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.

13. Shora zjištěný skutkový stav soud proto po právní stránce posoudil dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž uvedené bylo žalobkyní v žalobě pro případ, kdy by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrženo. Žalovaný obdržel na svůj bankovní účet od původního věřitele celkem částku ve výši 28 500 Kč. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu žalobkyni předmětnou částku v celé rozsahu nevrátil, když z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný ke dni podání žaloby uhradil pouze částku ve výši 14 250 Kč. Jeho povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je totiž závazkem, na jehož splatnost, pokud nebyla účastníky dosud ujednána, je třeba aplikovat ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši stanovené právním předpisem dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 16. 4. 2024, kdy byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky, do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 15. 4. 2024 zaslala žalovanému výzvu k plnění, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě. Dne 16. 4. 2024 tak již nepochybně nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto požadovaného data.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to odměna za tři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 100 Kč ke každému z uvedených úkonů právní služby podle §14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a příslušná DPH. Náklady řízení ve výši 2 373 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně tou samou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů, které nabízí předchůdkyně žalobkyně neomezenému počtu zájemců. Samotná žaloba poté představuje z velké části přepis údajů, které má předchůdkyně žalobkyně v rámci správy svých pohledávek jistě k dispozici. Při podání žaloby se tedy jedná z velké části o přenesení již existujících údajů do příslušné procesní formy, a žalobkyně tak může za pomoci svého zástupce využívat jednotné žalobní vzory.

15. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.