16 C 281/2024

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 76 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 742 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 31 742 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 76 050 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce ze dne datum (dále jen „smlouva č. 1“) a ze smlouvy o půjčce ze dne datum uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“).

2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci.

5. Na základě smlouvy č. 1 byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 31 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 25 916 Kč v 60 týdenních splátkách po 949 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 4 316 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy č. 2 byla žalovanému poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 22 000 Kč zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč v 60 týdenních splátkách po 674 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 16 942 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:

7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v případě obou předmětných smluv došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „o.z.“)

8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o půjčce jsou absolutně neplatné pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje defacto příjem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 25 916 Kč v případě smlouvy č. 1 činí 83,60 % z poskytnuté jistiny ve výši 31 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 72,65 %. Souhrnný poplatek ve výši 18 392 Kč v případě smlouvy č. 2 činí 83,60 % z poskytnuté jistiny ve výši 22 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 72,65 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy č. 1 činila průměrná obvyklá úroková míra 13,70 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 72,65 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. V době uzavření smlouvy č. 2 činila průměrná obvyklá úroková míra 13,83 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 72,65 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy č. 1, resp. smlouvy č. 2, jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z.

9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla v případě smlouvy č. 1 žalovanému částku 31 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 4 316 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 26 684 Kč. V případě smlouvy č. 2 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 16 942 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 5 058 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 27. 10. 2023 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 11. 2023 byla výzva žalovanému doručena, dne 2. 11. 2023 měl žalovaný plnit a od 3. 11. 2023 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z.

10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 517 odst. 2 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebo v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.