16 C 284/2025

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kotounovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 7 076 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 280 Kč s úrokem z prodlení z částky 280 Kč ve výši 11,50 % ročně od 24.7.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 6 796 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 357,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 187,85 Kč, úrok 8 % ročně z částky 2 558,13 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 626,80 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 2 346,80 Kč od 24.7.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 076 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2 558,13 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 68,67 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 153,00 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 346,20 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 450 Kč, smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč, úroku vyčísleného od 29.6.2024 do 20.2.2025 z dlužné jistiny ve výši 187,85 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20.2.2025 ve výši 357,99 Kč, plus příslušenství. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 558,13 Kč od 21.2.2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 626,80 Kč od 21.2.2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 254 Kč a dále se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 692 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 900 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 9 296 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, uhradit v 14 měsíčních splátkách po 664 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 28.6.2024. Pohledávky vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 25.3.2025. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzvala k úhradě dlužné částky. Svá tvrzení žalobkyně dokládá listinami přiloženými k žalobě.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Na výzvu, která mu byla doručena do vlastních rukou dne, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“) vyjádřil k žalobě, žalovaný nereagoval.

3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.

4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se , adresa, ) a žalovaný uzavřeli dne , Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , číslo, , kdy na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny částku ve výši 4 296 Kč, jenž představuje náklady spotřebitelského úvěru (rok ve výši 254 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, úhrada za administrativní činnost ve výši 692 Kč a úhrada za umožnění splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 900 Kč, přičemž celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a uvedených nákladů spotřebitelského úvěru v celkové výši 9 296 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 664 Kč, přičemž poslední splátka ve výši byla stanovena na 28.6.2024. Zápůjční úroková sazba činila 8 % ročně, RPSN úvěru činilo 272,44 %. Ze smlouvy dále vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaný uhradil dne 29.4.2023 částku ve výši 700 Kč, dne 22.5.2023 částku ve výši 600 Kč, dne 30.

6. částku ve výši 500 Kč, dne 30.7.2023 částku ve výši 600 Kč, dne 26.8.2023 částku ve výši 820 Kč, dne 30.9.2023 částku ve výši 500 Kč, dne 21.10.2023 částku ve výši 500 Kč a dne 19.1.2024 částku ve výši 500 kč, tj. celkem částku ve výši 4 720 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovaným s účinností ke dni 25.3.2025, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 2.4.2025. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 17.7.2025.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud věc právně posoudil zejména podle uvedených ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný jako spotřebitel dle § 419 občanský zákoník ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu souladu obsahu úvěru s dobrými mravy.

11. Soud shledal, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle zápůjční úrokové sazby ve výši 8 % rovněž další poplatky. Souhrnné poplatky (náklady spotřebitelského úvěru) činí částku ve výši 4 296 Kč, a tyto jako celek byly příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované, a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 272,44 %. Soud proto dospěl k závěru, že poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr odporují dobrým mravům, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená, když tato činí téměř 86 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje řadu dalších sankčních opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 750 Kč za odeslání každé upomínky, přičemž náklady tvoří 250 Kč a zbytek je smluvní pokuta, či poplatek 1 500 Kč za oznámení dlužníku, že jeho pohledávka byla postoupena inkasnímu pracovníkovi). Z ujednání o poplatcích je pak zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Dle názoru soudu se navíc nejedná o poplatky odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2017. sp.zn. 20 Cdo 1387/2016).

12. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že RPSN činilo v rozhodném období (duben 2023) cca 9,88 %, RSPN v uzavřené smlouvě je tak více než 20x vyšší. Je tedy zřejmé, že žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) při sjednávání podmínek smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla. Je-li pak nemravná taková část smlouva, která nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. V daném případě se žalovanému dostalo plnění v souladu s neplatnou smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný obdržel od původního věřitele částku ve výši 5 000 Kč, na které doposud uhradil částku ve výši 4 720 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení odpovídající částce ve výši 280 Kč. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaný dostaly do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je pak pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě výzvu ze dne 17.7.2025, kterou žalobkyně žalovanému odeslala prostřednictvím poštovní přepravy téhož dne (doklad o dřívějším odeslání nebyl žalobkyní doložen) a za využití domněnky stanovené v § 573 občanského zákoníku vychází soud z toho, že tato výzva došla žalované třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne 22.7.2025, a žalovaný měl plnit den následující (tj. dne 23.7.2025), a v prodlení je tak od 24.7.2025. Soud proto žalobkyni přiznal též nárok na úhradu úroku z prodlení, a to ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 24.7.2025 do zaplacení.

14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a zejména doložení, jak právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. K návrhu byla přiložena pouze zákaznická karta žalované (viz bod 5 odůvodnění rozsudku).

15. Ve zbývajícím rozsahu o částku 6 796 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 357,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 187,85 Kč, úrok 8 % ročně z částky 2 558,13 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 626,80 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 2 346,80 Kč od 24.7.2025 do zaplacení pak žaloba nebyla důvodná, a proto byla zamítnuta, neboť uplatněné nároky nad rámec přiznané jistiny úvěru vyplývají ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak 50 % uplatněného nároku), a proto by měl právo požadovat po žalobkyni náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní.

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější než zákonem podpůrně určené lhůtě tří dnů.