16 C 296/2020

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr Lenkou Pokornou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 6 900 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do 2 300 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 524,02 Kč, co do úroku ve výši 7 655,92 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. od 11.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení, k rukám zástupce žalobkyně 373,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 15.06.2018 uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. B0001851014238808 (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 4 600 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 023,66 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru, k tomu prosím vizte tabulku na 2. straně smlouvy o úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši uvedené na 2. straně smlouvy o úvěru na řádku„ Celková částka, kterou klient zaplatí:“, se splatností do 15.07.2018, k tomu prosím vizte specifikaci úvěru v uzavřené smlouvě na straně 2. Proces poskytnutí finančních prostředků žalovanému (k tomu prosím vizte čl. III. smlouvy) byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění uvedených dat se žalovanému zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byl povinen uhradit. Jelikož uvedené podmínky poskytnutí finančních prostředků žalovanému vyhovovaly, následně kliknul na políčko„ Chci půjčit“. V dalším kroku žalovaný vyplnil registrační formulář, do něhož uvedl e-mail: [email], číslo mobilního telefonu [číslo], jméno, příjmení, rodné číslo a číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, popř. kontaktní adresu. V následující sekci vyplnil žalovaný údaje o svém zaměstnání, tj. typ příjmu, jméno nebo název zaměstnavatele, IČ zaměstnavatele, či pokud byl žalovaný [příjmení] své IČ, jakož i výši svého příjmu. V následující sekci žalovaný vyplnil údaje o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalovanému zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalovaného vyplněny, byl žalovaný povinen se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, když celý text byl žalovaný povinen si přečíst, tak aby věděl jaká práva, povinnosti či případné právní dopady plynou pro něj z předmětného dokumentu a následně po odsouhlasení předmětné smlouvy z vlastní vůle byl žalovaný povinen na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdil, že rozuměl a souhlasil se všemi právními součástmi procesu. Po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru následovalo v jednotlivých a oddělených krocích zcela shodně, jak je výše popsáno, seznámení a odsouhlasení dalších souvisejících dokumentů ze strany žalovaného, a to Ujednání a Čestného prohlášení Klienta, když i tyto všechny Související dokumenty byl žalovaný povinen si důkladně přečíst, porozumět jim a tuto skutečnost stvrdit zaškrtávacím čtverečkem pod jednotlivými dokumenty. Po procesu odsouhlasení všech uvedených dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem: wtex. Tento unikátní kód žalovaný opsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslal žádost o poskytnutí úvěru. SMS kód je uveden na poslední straně smlouvy o úvěru spolu s datem a jménem žalovaného. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu a odsouhlasit dokumenty v navrhovaném znění tak byl učiněn okamžikem odeslání žádosti o poskytnutí úvěru. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním SMS kódu, který měl omezenou dobu platnosti na 48 hodin. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalovaného a dalších symbolů, které společně vytvořili část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru vizte výše. Pro úplnost žalobce doplňuje, že na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24.11.2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] se společností [právnická osoba], [IČO]. V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností, tedy i všechny dotčené vymáhané pohledávky, na nástupnickou společnost. Všechny tyto tvrzené skutečnosti jsou dostupné ve Veřejném rejstříku – Sbírka listin nástupnické společnosti. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 21.01.2020. Z výše uvedeného dovozuje žalobce svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 15 274,07 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 600 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 023,66 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 485,26 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 300 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 718,15 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 147 Kč. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 7 655,92 Kč, a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 023,66 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 485,26 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 147 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobci postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 16.07.2018, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 20.10.2019. Žalobce doplňuje, že smluvní úroky za poskytnutí úvěru představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru, tj. 15.06.2018 do 21.10.2019, k tomu prosím vizte tabulku na straně 2 smlouvy o úvěru. Náklady na vymožení pohledávky představují smluvně sjednané příslušenství pohledávky pro případ prodlení žalovaného se splacením úvěru (náklady na výzvy, dopisy, SMS, e-maily a telefonické hovory). Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. 16.07.2018, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 11.12.2019 z jistiny ve výši 4 600 Kč do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 23.06.2020 žalobce předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, byl původní věřitel oprávněn nárokovat si smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). Na žalobce byla v rámci postoupení pohledávky evidované za dlužníkem postoupena smluvní pokuta v celkové výši 2 300 Kč, která je tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Smluvní pokuta napočítaná původním věřitelem byla ve výši 2 300 Kč, tedy v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze do výše 50% jistiny úvěru.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil. K jednání se nedostavil též žalobkyně ani její zástupce. Vzhledem k výše uvedenému soud v souladu s ustanovením § 101, odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalobkyní byl předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém je označen toliko právní předchůdce žalobkyně. Celková výše spotřebitelského úvěru je uváděna 4 600 Kč a doba trvání spotřebitelského úvěru 30 dní. Tato listina nenese podpisy stran. Dále byla předložena soudu smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 15.6.2018, ve které jsou označeny smluvní strany tak, že úvěrovaným je žalovaný označený jménem, datem narození, svým rodným číslem, dále je zde uvedeno telefonním číslo, email a číslo bankovního účtu žalovaného. Touto smlouvou je sjednáno poskytnutí částky 4 600 Kč s datem poskytnutí 15.6.2018 a splatností 15.7.2018 s 40% úroky, poplatkem za poskytnutí 1 918,66 Kč. Tato smlouva nese podpis pouze za stranu právního předchůdce žalobkyně, na straně podpisu žalovaného je uveden SMS kód: wtex. Dle výpisu [právnická osoba] byla částka 4 600 Kč dne 15.6.2018 převedena na účet uvedený ve výše citované smlouvě. Ze dne 23.6.2020 pochází výzva k plnění před podáním žaloby zaslaná žalovanému a ze dne 21.1.2020 pochází oznámení o postoupení pohledávky zaslané též žalovanému, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019.

4. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je projednatelnou, neboť nárok, který je uplatňován žalobkyní není zaměnitelný s jiným možných požadavkem žalobkyně zejména s ohledem na přesnou specifikace čísla smlouvy na základě které mělo dojít k poskytnutí tvrzených finančních prostředků. Soud se proto nadále v řízení zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření tvrzeného smluvního vztahu, tedy zda a za jakých podmínek byla uzavřena smlouva o úvěru.

5. Dle ust. § 1824 o.z., dle kterého mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku a které umožňují uzavřít smlouvu bez fyzické přítomnosti smluvních stran. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje dle ust. § 561 o. z. podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Odst. 2 výše uvedeného ustanovení stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Soud má za to, že na základě předložených listinných důkazů nebylo možno učinit závěr o tom zda záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé a byly provedeny systematicky a posloupně, neboť žalobce soudu tyto záznamy nepředložil v rozsahu a posloupnosti, tak jak byly uváděny v žalobních tvrzeních, ani tak jak byly popsány v obchodních podmínkách, tedy že došlo k registraci žalovaného, že právě žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil. Podle ust. § 1724 o. z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy. Podle ust. § 1725 je smlouva uzavřená, jakmile si strany ujednaly její obsah. Žalobkyně neprokázala, že žalovaný projevil vůli uzavřít s předchůdcem žalobce smlouvu tvrzeného obsahu. Z předložených listin - nelze dovodit popsaný proces uzavření předmětné smlouvy, neboť nebylo prokázáno odeslání žádosti o poskytnutí úvěru. Nelze tedy dovodit projev vůle žalovaného přijmout návrh smlouvy, případně učinit návrh smlouvy vůči právnímu předchůdci žalobkyně, tedy dovodit jaký návrh činí či přijímá. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření tvrzeného smluvního vztahu.

6. Právní úprava bezdůvodného obohacení je obsažena v ustanoveních § 2991 až § 3005 o.z. Dle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vznik bezdůvodného obohacení má za následek, že osoba, jejíž majetková sféra se rozšířila, ač se rozšířit neměla, popřípadě, v jejíž majetkové sféře nedošlo k úbytku, ač k němu dojít mělo, novou terminologií označována jako "obohacený", je povinna ochuzenému vydat, oč se na jeho úkor obohatila. Vznik bezdůvodného obohacení je tedy příčinou vzniku závazkového právního vztahu mezi obohaceným a ochuzeným. Nárok uplatněný žalobkyní v rozsahu 4 600 Kč lze posoudit jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o.z., neboť žalobkyně prokázala, že tvrzené finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému a žalovaný nepřednesl soudu žádné tvrzení, ze kterého by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Žalobkyni proto náleží částka poskytnutá ve výši 4 600 Kč včetně úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení zastoupené žalobkyně se soud nejprve zabýval otázkou, zda tyto náklady se zastoupením vynaložila účelně a následně se zabýval otázkou, zda takto vynaložené náklady byly přiměřené co do své výše. Věřitel, který vymáhá postoupením nabytou pohledávku, je v soudním řízení zastoupen advokátem vždy důvodně a náklady s tímto zastoupením spojené je třeba hodnotit jako účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. Věřitel má právo vymáhat jakkoliv vysoké dluhy a musí mít k dispozici právní nástroj k jejich vymáhání. Soud ovšem shledal, že výše odměny advokáta, stanovená – za použití § 151 odst.2 o.s.ř je v konkrétní věci ve zjevném rozporu s ústavním principem proporcionality. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 151 odst.2 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, § 149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně tj.dle § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly. Při stanovení konkrétní výše náhrady nákladů řízení vzal soud v úvahu zejména, že jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel, který je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem. Šlo o věc jednoduchou, žaloba byla koncipována natolik obecně, že v dalších dosud podaných žalobách téže žalobkyně se jednalo o totožná podání, která na odborné znalosti a vynaložený čas k vypracování žaloby nekladly žádné větší nároky, přičemž vzal zřetel na skutečný průběh projednávané věci, počet, charakter, obtížnost a časovou náročnost úkonů právní služby ve vztahu k předmětu řízení. Jednotlivé žaloby se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a skladbě žalované částky. Právo na peněžité plnění vymáhá jiný než původní věřitel a žalobkyně s žalovanými pohledávkami obchoduje. Žalobkyně je osobou, která na základě vlastního rozhodnutí nabyla od původního věřitele pohledávku za účelem jejího vymáhání a vymáhání pohledávek je podstatou žalobkyně podnikání. Postup, při kterém žalobkyně nabytou pohledávku vymáhá za pomoci advokáta lze považovat za opodstatněný v případě, že v průběhu konkrétního řízení nastaly mimořádné okolnosti, jež by vybočovaly z obvyklého průběhu řízení daného typu a o takovou situaci v tomto řízení nejde. Samotná míra vydobytelnosti pohledávek je součástí jeho podnikatelského rizika a náhrada nákladů řízení není sankcí, má pouze nahradit přiměřeně účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním daného práva. Je zjevné, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně stanoví právní předpisy podzákonné právní síly. Soud tedy vycházel ze závěru, že přiměřenost nákladů odráží výše náhrady nákladů, které zcela nezbytně žalobkyně musí vynaložit výlučně v souvislosti se soudním řízením tj. jejich vynaložení je buď podmínkou řízení, anebo nákladů, bez jejichž vynaložení by se takový podnikatel vystavil riziku procesního neúspěchu. Advokát v tomto případě učinil jen jeden úkon právní služby. Nebylo možné žalobci přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb neboť takový úkon zástupcem žalobkyně nebyl fakticky proveden, a to s ohledem na zjevnou podobnost obdobných případů, v nichž je žalobkyně zastoupena advokátem a v nichž podává u soudů žaloby, které jsou obsahově shodné. Příprava a převzetí zastoupení znamená, že advokát se zastoupeným projednává jednotlivý případ a hodnotí všechny aspekty projednávané věci, přičemž se nepochybně předpokládá, že jde vždy o případ zcela individuální. Taktomu však není, pokud jde o projednávanou věc, neboť soudu, je známo z jiné jeho činnosti, že žalobkyně obdobných sporů vede stovky, a skutkově se spory o vymáhání pohledávek z nezaplacených úvěrů výrazně neliší. S ohledem na skutečnost, že tedy v projednávané věci nešlo o žádný případ, který by vybočoval ze zavedeného schématu, a tedy nevykazuje žádné větší individuální odchylky s výjimkou výše uplatněných částek, popř. data a čísla úvěrové smlouvy, je třeba uzavřít, že příprava a převzetí zastoupení nebyly tak, jak to má na mysli citované ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v projednávané věci prováděny.

8. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům nebylo možné žalobkyni přiznat dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. úkon právní služby za převzetí a přípravu zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, ale pouze za úkon právní služby a to písemné podání soudu týkající se věci samé, tedy žaloby a výzvy před podáním žaloby.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši 4 600 Kč a neúspěch představoval částku 2 300 Kč, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 66,6% a žalovaný přibližně ve 33,4 %. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši 1 126 Kč. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem 1.července 2014. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka 200 Kč v rozsahu 2 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši 100 Kč, to vše s 21% DPH, tedy celkem náklady ve výši 1 126 Kč. Po odečtení úspěchu žalovaného ve věci má právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 33,2 % z této částky, což je ve výši 373,80 Kč.